Nečekaný nepřítel
Ničivý výbuch vymazal kasárna, ubytovací blok a tréninkovou halu 1. divize z povrchu Společenstva Duší, z celého obřího komplexu budov zbyl jen prach a sutiny, skupinka shinigami však zůstala, až na pár zranění z boje netknutá. Průhledný štít z kido zablokoval celou ulici a smrtící energii rozmetal a odrazil všude okolo, nyní však bariéra začala praskat, nápor síly byl obrovský.
Vůdce Nekrotů se zamračil. Nikdo mu nebude stát v cestě do nového útočiště, „kdo jsi,“ vyštěkl naštvaně.
„To bys rád věděl, co?“ ozval se kultivovaný a příjemný hlas.
Ze stínů vystoupil shinigami v krátkých kalhotech a
mikině s kapucí, oboje v černém, na nohou měl botasky, na hlavě k tomu pak nezbytný slaměný klobouk posunutý do čela, vlasy měl rozpuštěné a v nich úlomky masky hollow.
Jednu katanu měl křížem připnutou na zádech, jílec mu vykukoval pod levým podpaždím, druhou katanu měl v ruce a položenou na rameni.
„Shunichi Noniro, těší mě,“ zašklebil se, „Date, nestůj tam jak solný sloup, to si myslíte, že ho porazím sám?“ otázal se. Ležérní postoj dával jasně najevo co si myslí o naštvaném Nekrotovi.
Date jakoby se probudil, vyrazil a po levé ruce se mu okamžitě připojil Joshiro.
Shunichi zmizel, jak se objevil a Nekrotovi vyrazil na obličeji krutý úšklebek.
Šokovaná Mikka málem přestala léčit Ryuumi, Draco jí však pár nešetrnými výrazy přiměl se soustředit. A sám zatím doběhl ke zraněnému Kazakimu, Kedamo už ho zkoušel léčit pomocí vlastních sil.
Ženský smích je donutil otočit se, ďábelská žena si nasazovala hlavu a úsměv se jí pomalu stahoval na ironický škleb.
Draco se zamračil, „ta ženská musí mít ty jejich slabé body někde jinde nebo fakt nevím, co s ní jako budeme dělat“. Kedamo vstal, „postarej se o něj, já to zkusím,“ Draco nenamítal, jeho stav se neslučoval s jakýmkoliv bojem a tak popadl Kazakiho a vyrazil ke čtyřce, bylo to sice daleko a nepřátelé se roztahovali téměř všude, jenže Draco a hlavně Kazaki neměli na výběr. Kedamo prosvištěl kolem nich a zasypal ženu tvrdými údery.
* * *
Hanzaki šmejdil po divizi s několika členy a snažil se najít Ran Tao, „ženská pitomá, přišla, měla hloupé kecy o Mayurim a jeho pokusech, pak za několik málo let překope celé výzkumné středisko k nepoznání a když jí člověk konečně připomene, že má nějaké povinnosti a, že je jí někde třeba, tak si kliďánko zmizí,“ brblal nahlas, jeho podřízení se mu klidili z cesty a občas někdo prohodil, že jí nenašli. „Neskutečné, ze všech kapitánů tu nechají toho surovce z jedničky a tu naší,“ nadechl se, aby dodal nějakou přezdívku, když ho upoutala krvavá skvrna na klice do oddělení s tajným přístupem.
Hanzaki vzal s sebou dva strážce a do ruky kido pistol, opatrně otevřel dveře a nakoukl dovnitř.
Poté se pomalu vkradl dovnitř, pomalu, ale jistě prošel všechny místností a zastavil se před nejutajovanější místnosti celého výzkumného ústavu, stráže byly mrtvé naskládané jeden na druhém v koutě místnosti, Hanzaki nohou pomalu otevíral dveře, kido pistoli namířil dovnitř, „co vy tu děláte, kapitánko," nedořekl a bezhlesně se sesul na zem, jeho dva následovníci také.
* * *
Yaiba zaúpěla bolestí, šermovala jen jednou rukou, protože pravačku měla rozštípnutou až k lokti, Gido se šíleně smála, olízla si krev z prstů, a promluvila, „copak Yaibo, myslela sis, že jsem se ty roky někde schovávala před tebou a zapomněla?“ Gido se pohrdavě usmála, „ne, já se celou dobu těšila na tebe,“ skočila po Yaibě a roztrhla jí shikahusho, levačkou jí vrazila zbraň do břicha, štípavou bolestí se Yaibě zatmělo, Gido jí strhla na zem a kousla ji do ušního lalůčku, „co ty špíno, jak se ti líbím?“
Kyoshi zatřásl hlavou a skočil po Gido, ta jen luskla prsty, „Tousene, postarej se o něj“, Kuchiki se zastavil, co to ta holka plácá?
Než na to stihl přijít, stál před Kyoshim Tousen Kaname, „pro spravedlnost, tě musím zničit“, máchl zanpaktou, „Bankai“.
* * *
Nekrotí vůdce zaúpěl, tři katany mu prolétly hrudí téměř v jeden okamžik, na obranu se nezmohl a teď už to nestihne. Jenomže, nemožné se stalo skutečností.
Date, Joshiro a Shunichi byli sraženi na zem mocným reiatsu, zbraně však nepustili a Nekrota roztrhli od hlavy k patě, každý z jiného směru.
Shnilé, páchnoucí tělo, se zatřáslo a pomalu se kácelo k zemi. Jenomže stále nebylo úplně mrtvé.
Trojice byla na zemi držena sedmicí Vaizardího reiatsu, Shunichi ze země zaúpěl, „tohle nebylo součástí dohody!“
„To nebylo,“ usmál se velitel Vaizardů, „a spousta dalších věcí také ne, ale to není tvoje starost“.
Křik Arogeny vytrhl Vaizardy z přemýšlení a ti se stáhli, s takhle strach nahánějící zbraní dosud neměli co dočinění a nebyli z toho setkání úplně šťastní. Po chvíli váhání, však všichni natáhli masky a trojlístek smetli, Shunichi se neúčastnil a sledoval to z povzdálí.
* * *
Nahoře se roztrhlo nebe a z něj se snášela mocná reiatsu, Kapitáni se vraceli.
Yamamoto Genryusai se mračil, jeho hlas roztřásl okolí, „Tono, žádám vysvětlení“, řekl tiše a neoblomně, „ale nejdřív musíme zlikvidovat ty co si uzurpují moc nad Společenstvem duší“, nejvyšší kapitán vytáhl katanu.
Ostatní kapitáni jako jeden muž tasili zanpaktou a střetli se s Vaizardy, boj se dlouhou dobu zdál nerozhodný, nakonec však Vizardi s těžkými zraněními kapitány zatlačili a s pomocí Nekrotího vůdce kapitány téměř zničili, ďábelská žena se přidala, nebyla na ní viditelná žádná zranění, Kedamo zmizel z dohledu.
„Někdo z kapitánů chybí“, sykl Shunichi, který se vzpamatovával z toho nečekaného tlaku a pomalu se s ostatními postavil.
„To je neskutečná ostuda,“ zahřměl kapitán Yamamoto, „nechat nastoupit do boje nejvyššího kapitána třinácti strážných divizí“. Pomalu kráčel vpřed, zanpaktou mu planula, Date a ostatní uctivě přihlíželi, kapitáni zahanbeně klopili hlavy. Vaizardi natahovali masky a připravili se na drtivý úder, ke kterému muselo nevyhnutelně dojít.
* * *
„Nazdárek,“ ozval se veselý hlas. Yamamoto a kapitáni ztuhli, Vaizardi se usmáli, o vteřinu později se vynořila čepel, dlouhá přesně jedno sto čepelí katany, Yamamotovou hrudí, „ děkuji Gine“, protáhl známý hlas, všechny hlavy se otočily.
Shunichi vstal, „co to má jako sakra být,“ zařval a tasil i druhou zbraň, Date s Joshirem mu stoupli po boku, „jak se objevil tak zmizel,“ řekl známý hlas, vzduch proťal svist čepele a Shunichi dopadl na kolena, nevěřícně se díval na díru ve svém těle.
Mikka právě doléčila Ryuumi a vzhlédla, slzy skrápěly zem, po navrácené naději jí osud surově udeřil podruhé, vstala, v ruce se jí objevil bič, než však stihla známému ublížit stál u ní zkrvavený Kedamo a zadržel jí.
Draco dorazil také, právě se vrátil z ošetřovny, zlomený výraz v obličeji potažený nenávistí, ruka se dotkla jílce.
„Nechte toho, nechci vás nechat zabít všechny,“ muž s holí v ruce, a zelenobílým kloboukem zaklapal divnými dřevěnými sandály. „Řekl bych, že máte klečet před novým kapitánem“.
