„Pane! Pane!“ Řval z plných plic utíkající shinigami. Rozrazil dveře laboratoře, doběh až ke stolu, kde seděl muž s bílým pláštěm a zíral upřeně do monitoru. Pak spadl onen muž na kolena a začal ze sebe chrlit slova, přičemž ztěžka oddychoval.
„Co si to říkal?“ Zeptal se nevěřícně sedící muž a odvrátil se od monitoru na klečícího muže, kterého jeho tón strašlivě znervózňoval.
„Že …. Že jsme ztratili signál z voperovaného lokátoru sleč-, totiž 3-8-11. Pa-„ Ani to nestihl doříct a kybernetická ruka mu prošla skrz tělo.
„Tohle ne, to ne, jsou jen dva důvody, proč přestal vysílat. Buď byl vyndán, nebo byla zabita. Ale to zařízení jsem sám vytvořil a sám jí to voperoval do orgánu. Jediný způsob jak to odhalit, je hrabat se jí v orgánech. Z čehož vyplývá, že nebyl odstraněn chirurgicky, nýbrž zničen v těle, což by bylo pro subjekt smrtelné.“ Muž vstal z židle a začal přecházet po místnosti doufajíc, že ho napadne nějaké jiné rozumné vysvětlení, které by nekončilo smrtí subjektu. „Možná je jen v té zatracené speciální místnosti, co vytvořil na žádost vrchního kapitána ten Urahara. Ale co by 3-8-11 dělala v centrální 46? Za těch dvacet let, co tu místnost Urahara vytvořil, nebyla ani jednou použita. Musím to osobně prověřit.“
Najednou se otevřou dveře a dovnitř vstoupí muž s náručí papírů a ukloní se. „Pane, mám tu nějaké dokumenty od kapitánky Ran Tao.“ Poté se znovu narovná a všimne si mrtvoly na zemi a krvavé ruky ředitele, což ho trochu vyděsí, ale jelikož už to několikrát zažil, tak ho to nevyvede z míry. „Mám se ho zbavit, aby to nezjistila kapitánka, pane?“
„Oh jistě Kenzaki, jako ostatní. A já bych se měl umýt a převléct.“ Ředitel zašel k umyvadlu, kde si umyl ruce a poté si sundal plášť od krve, který hodil na mrtvolu a vzal si čistý. „Postarej se o to“ Řekl a zavřel dveře zvenčí.
„Zaveďte mě za kapitánkou.“ Vyštěkl ředitel Aoimaru na dva strážný hlídající vstup do druhé divize.
Strážní se na sebe podívali, ale jelikož věděli, čeho je schopný, tak mu vyhověli. Došli k velkým dveřím, jeden ze strážných vešel dovnitř a druhý zůstal s Aoimaruem venku. Po chvilce se otevřely dveře a strážný co tam vešel, ukázal kolegovi, ať jde dovnitř.
„Dlouho si tady nebyl, co je to tentokrát Aoimaru? Chceš zjistit, jestli Ryuumi neutíká reitsu póry?“ Zeptala se nevrle kapitánka Shihoin.
„Únik reitsu póry? Možná by to-, ne to ne.“ „Ne proto tu nejsem, musím mluvit s 3-8- totiž slečnou Ryuumi“ „Jak to mám říct? Tahle kapitánka je strašně předpojatá, kdybych řek, že sem jí voperoval sledovací zařízení, tak by se začalo řešit moje sledovací zařízení místo 3-8-11.“ „No jedná se o její orgány, jsou už 40 let staré a já mám strach, že po takovém stáří by nemusely vydržet všechen ten nápor.“
Kapitánka chvíli přemýšlela, nejspíš jestli to není jen nějaká lež za důvodem nějakého jiného zkoumání, ale nakonec jen řekla. „Dobře, pošlu jí do 4. divize.“
„Já bych se na to raději podíval sám a teď, aby se předešlo bolestem.“ Celou dobu se díval na kapitánku a její výraz, který se mu moc nelíbil a tak radši ještě dodal. „Bude to chvilička a můžete u toho být i vy.“
„Stejně to bude muset počkat, teď je na misi a vrátí se až za pár dní.“ A s tím odešla z místnosti.
„Sakra, co teď? Co teď?!“ Mumlal si pro sebe, když ho strážní vyváděli z divize. „Už vím, musím zjistit, co to je za misi. A s tím mi pomůže ten její milý. Když on je ale takovej divnej a tomu o orgánech neuvěří, budu mu muset říct pravdu, tomu uvěří a bude se jí snažit zachránit.“
„C-Co?“ Koktal ze sebe Cain. „Musíme to ihned oznámit kapitánce Shihoin, aby poslala pátrací tým.“ „Dokonce sis odpustil poznámku o jejím soukromí“ Rýpnula si jeho zanpakutou.
„Ne, když to řekneme kapitánům, tak začnou vyšetřovat to sledovací zařízení, pak vytvoří tým a teprve potom ho vyšlou, to by zabralo pár hodin. Zatím to je 12 minut, co se ztratil signál, musíme sestavit vlastní tým a rychle jednat. Je tu možnost, že byl vysílač zničen při poranění orgánů, což by bylo smrtelné zranění, ale mohla by přežít, alespoň na chvíli. Takže musíme jednat rychle. Víš, o jakou misi jde?“ Zeptal se ještě Aoimaru.
„No jde o nějaké vyšetřování v 80. okrsku východního Rukongaie.“ Pak se začal přehrabovat v nějakých papírech na stole. „Pořádně se na tu misi připravovala a někde tady nechala informace o té misi.“ Pak vytáhl obálku a vytáhl z ní několik papírů. „Tohle je ono.“
„Dobře, já si pročtu informace o misi a ty sežeň ještě několik lidí, mě nikdo z jejích přátel nemá rád. Za 10 minut buďte u východní brány.“ Konec věty říkal trochu pomaleji, protože si pročítal zprávu.
