Jmeno: Sayame Yokoi
Pohlaví: žena
Hodnost: 4. důstojník, 2. divize
Věk: 101 (19)
Výška: 160cm
Váha: 50kg
Rodina: -
Bydliště: důstojnický domek
Oblíbené: Mezi její oblíbené kratochvíle patří aplikování sarkasmu, černého humoru a cynismus se zdá být jejím životním postojem. Ráda se sama potuluje, kochá se malebnou krajinkou, nejvíce ze všeho ji naplňuje zevlování, nicnedělání a spánek. Na druhou stranu ji baví družné konverzace se zanpakuto a trénink. Pokud se tedy se svým parťákem nedohaduje o tom, či by už neráčila dospět.
Neoblíbené: Opravdu nemá ráda arogantní lidi, machýrky, kteří o sobě tvrdí, že zvládnou cokoliv, všude byli a všechno znají. Jestli jí něco spolehlivě pije krev, jsou to rozeřvaní cholerici, kteří mají problém se sebeovládáním. I když není právě vzorem všech ctností, nesnáší, když si některá „děcka“ otevírají hubu na autority.
Zajímavosti: Na hrudi nosí černé tetování připomínající plameny. Podobný tvar má i její shunko, nabízí se tedy jasná spojitost.
Povaha: Sayame je celkem hravé (někdy až příliš hravé) povahy. Někdy jí bohužel chybí smysl pro zodpovědnost a její posedlost sladkostmi dává tušit, že zemřela dříve, než stačila duševně dospět. Baví ji vyvádět různé alotrie ale navzdory dětinské povaze ji občas můžete nalézt vážnou a zamyšlenou. Stává se tak, když jí hlavou prolétne záblesk z minulého života. Z nějakého důvodu jsou její vzpomínky neostré, nejasné a působí na ni spíše snovým dojmem. Jako kdyby její minulý život nebyl vůbec pravdou.
Životopis: Sayame pocházela z poměrně rozrostlé rodinky. Měla pět sourozenců a počtem bratránků a sestřenic si nikdy nebyla tak docela jistá. Byla nejmladším potomkem a tak není divu, že se občas cítila trochu více v pozadí, než jí bylo milé. Nebyla příliš průbojná a tak veškeré boje o špetku pozornosti dříve nebo později vzdala. Stala se tichošlápkem, knihomolem a čas trávila schovaná na půdě. Ticho protínaly pouze rozhovory s jejími imaginárními přáteli. Navzdory tomu ve škole patřila mezi ty chytřejší a vnímavější děti. Nic nenasvědčovalo tomu, že by ji čekal těžký osud, nebo že by její zdravá mysl mohla podlehnout rozkladu, pod vlivem psychické nemoci.
Jak vyrůstala, její podivínství neustupovalo, naopak se prohlubovaly asociální sklony. Trpěla bludy a halucinacemi, avšak nějakou dobu trvalo, než si její rodina povšimla, že se něco vymyká normálu. Vždycky měla bujnou fantazii, takže proč by náhle její dlouhé monology měly být v nepořádku? Pozornost vzbudily až její sklony sedět strnule ve velmi nepohodlné pozici a zůstat v ní řádově několik hodin. Začaly pravidelné návštěvy u psychiatra, přeřazení na jinou školu, a když se Sayame dostala do puberty, začala tpět ztrátami vědomí a epileptickými záchvaty. Jako by toho už tak nebylo dost, rozvinula se u ní schizofrenie. Brzy nepomáhaly ani ty nejsilnější léky, snahy léčitelů a bylinkářů také přicházely vniveč a tak musela Sayame přerušit školní docházku a následně byl nevyhnutelný i trvalý pobyt na psychiatrii, neboť se stávala nebezpečnou pro sebe i své okolí. Během hospitalizace však ztrácela běžné návyky, nezbytné pro sociální život, spolu s lidskou stránkou své duše. Trvalo pouhý rok, než přestala přijímat potravu, avšak i navzdory své podvýživě v sobě častokrát nalezla sílu zničit zařízení ve svém pokoji a dlouhé hodiny trávit křikem do prázdna.
Sayame tak trávila poslední roky života v nepříliš vlídném prostředí. Pomalu přestávala komunikovat s okolím a halucinace začínala považovat za ten pravý a skutečný svět, ve kterém mohla být opět sama sebou. Zájem rodiny o Sayame také časem pohasl, avšak ji už to pranic netrápilo. Rozvoj nemoci byl natolik rychlý, že neměla ani čas přemýšlet o tom, proč se toto muselo stát právě jí. Většinu času byla v podstatě spokojenou dívkou, které se zdály krásné sny.
Poslední zastávkou na dráze jejího života byl hospic, který se hemžil ztracenými existencemi. Spousta z nich v tom byla nevinně, ale většina z nich zničila svou tělesnou schránku sama. Jediná osoba, která ji pravidelně navštěvovala a prožívala s ní těžké chvíle, kdy procitla ze snového světa, byl její psychiatr. Těžko říct, zda s ní zůstaval, protože si k ní během několika let vytvořil citovou vazbu, nebo proto, že její případ byl naprosto fascinující a nepochopitelný. Sayame by zde nejspíš v „poklidu“ dožila až do své smrti, nebýt toho, že v areálu jednoho dne vypukl požár...
Foto postavy: - Spoiler:
Jméno zanpakuto: Hikarutsume
Osobnost: Hikarutsume je pravý opak Sayame. Je zodpovědný, "dospělý", ale občas také umí být až despotický. Z nějakého důvodu má sklony Sayame vychovávat, usměrňovat a vést k uvědomnělému chování. Nevynechá příležitost si do ní rýpnout. Ano, sarkasmus a ironický tón, to je něco, co mají společného. Oko nezaujatého pozorovatele by mohlo snadno podlehnout iluzi, že se ti dva nesnášejí, avšak pravdou je, že Sayame nejvíc vytáčí, že ten zkostnatělý rádobyvychovatel má v mnoha věcech pravdu. Zejména takovou, kterou si Sayame nechce za žádnou cenu připustit.
Vlastnosti zanpakuto: Lámání světla
Hikari Meisai (Světelná kamufláž) – Mód, který způsobí, že světlo okolo spárů je lámano takovým způsobem, že se stávají neviditelné. Světlo se od čepelí vůbec neodráží, ale obtéká je. Tak je dosaženo dokonalé „iluze neviditelnosti“.
Momoku Kogen ( Oslepující světlo) – V podstatě opačná vlastnost. V této fázi je světlo naopak koncentrováno na čepele a odráží se natolik silně, že nepřítel není schopný na ně vůbec pohlédnout. Čím déle se snaží účinku vzdorovat, tím více se mu poškozuje zrak.
Jak vyvoláváte zanpakuto: Terasu, Hikarutsume (Illuminate, shining claw)
Jména útoků a jejich vlastnosti: dodám časem, formou příběhu
Foto zanpakuto v shikai: - Spoiler:
Foto zanpakuto ve zmaterializované podobě:- Spoiler:
Obrázek vnitřního světa:- Spoiler:
SchopnostiSíla: 2
Rychlost: 3
Reiatsu: 2
Shunpo: 4
Shunko: 3
Kido: 2
Reflexy: 2
4. důstojník 2. divize(bylo by dobré tam tu divizi dopsat