Získej zpátky hrdost!

Část první, útrapy a zmatek:

Kyoshi Kuchiki, mladý muž, dříve veselý, nyní zatrpklý a podrážděný, utápějící svůj žal v sake.
Ležel mezi skalisky Seki Seki pod Sokyoku, úplně na mol, pražilo na něj slunce a i ptáci v korunách stromů se vysmívali jeho ubohosti.
Uběhl den, potom dva, Kyoshi otrávený životem, se stále odmítal pohnout z místa. Najednou se ale ve zvuku šumění větru ozvalo šustění oblečení. To právě přicházel kapitán deváté divize Date Ryuya, aby trénoval mezi skalami. Došel až ke Kyoshimu a tázavě se na něj podíval.
„Hledal sem tady klid, ne polomrtvýho ožralu. Měl by ses už konečně vzpamatovat, už je to nejmíň rok od té události a jediný co děláš je to, že se topíš v chlastu.“
„Nech si svoje kázání kapitáne, v mý hlavě se to stejnak ani neoohřeje… nebudu ti tady kazit vzduch…“
Řekl Kyoshi posadil se. Po chvilce sezení se odhodlal k tomu, aby vstal a vyrazil pryč.
„Kam jako teď pudeš? Do další putiky, zase nasávat, utrácet rodinný peníze a dál přicházet o hrdost, kterou už stejně asi ani nemáš?...“
„Neutrácim rodinný peníze!“ Zavrčel vztekle. „A když tě to tak zajímá, ne, du otrávit vzduch nahoru.“ Ukázal na Sokyoku a pokračoval v cestě.

Kyoshi pracně vyšlapával schody, které vedli na horu, kde skonalo mnoho životů a kam se vodili nejhorší zločinci na popravu. Nebyl ani schopný shunpa, hlavně pro to, že už víc než rok nepoužíval své reiatsu a tak mu cesta trvala mnohem déle než obvykle.
Když se ale dostal na vrchol hory a procházel zalesněnou částí, cítil kolem pohyby známých reiatsu. Bohužel, si už nedokázal ani přiřadit různá reiatsu k různým lidem, natož aby určil, kde přesně se nachází. Nezajímalo ho to. Ostatní ho už dávno přestali zajímat, neměl s nimi nic společného a ani nechtěl.
Když přešel zalesněnou část a dostal se na otevřené prostranství, kde nebylo zhola nic, jen dřevěné pilíře, před kterými dříve stála velká popravčí halapartna, cítil, jak se reiatsu přibližují blíž a blíž k němu. Na jeho kocovinu to působilo jako školní zvonek. Hučelo mu v hlavě, klekl si na kolena, chytl se za uši a zavřel oči. Náhle se stal tlak a hučení nesnesitelným, drtilo ho to, mačkalo ho k zemi, hlava mu div nepraskla. Pak se odhodlal a otevřel oči. Kolem něj byl kruh lidí. Samí známí, dříve možná přátelé, teď lidi, které toužil vymazat ze svého života.
Reiatsu na něj působilo téměř jako na smrtelníka, nebo spíše jako na velice slabou duši, protože Kyoshiho reiatsu zakrnělo, v důsledku toho, že ho dlouho nepoužíval.
Sundal jednu ruku z ucha a sáhl k opasku pro Tomomi. Nebyla tam… náhle si vzpomněl. Zamkl svoji zanpakuto ve skříni, hned po tom, co přestal pátrat po vrahovi a uvědomil si, že by ho sám stejně neporazil a den na to pak začal pít.
Prohlédl si všechny přítomné pohledem. Date, Joshiro, Kedamo, kterého asi jako jediného viděl Kyoshi rád, hlavně pro to, že v ruce držel Tomomi. Potom tam byl Taku z druhé divize, Daisetsu, Zurui a z neznámého důvodu tam byl i Senseda Tono. Pohled Kyoshiho ale zůstal na jediné osobě a tou byla sestřenka Elie.

Část druhá, kázání:

„Co tady všichni chcete?...Nechte mě na pokoji!“
„Date dostal nápad, došel za náma, řekl nám ho a my sme souhlasili, že mu pomůžeme.“
„Dostaneme z tebe tu nechutnou sebelítost, postavíme tě zpátky na nohy a ty pak půjdeš zpátky získat svoji hrdost.“
„Nestojim o žádnou pomoc… nechte mě na pokoji!“
Pak se kolem nich zvedla bariéra, kterou udělal Zurui a reiatsu ostatních povolilo a ustalo.
„Začínáme.“ Zavelel Date a vyrazil kupředu na Kyoshiho. Ostatní se posadili a čekali.
Kyoshi se po Datem vztekle ohnal pěstí, Date jen v klidu uhnul a dal mu zvedák na žaludek.
Kyoshi vyprsknul a pak chytil od Dateho další sérii úderů do obličeje. Nebyl vůbec schopný se bránit, ale údery byli bez reiatsu a nebyli ani zdaleka v plné síle. Pak přišel kop na žebra, ten Kyoshi zblokoval, ale pak dostal hák s přísunem a po tom padnul k zemi. Date si jen protřepal ruku, zvedl Kyoshiho a kolenem do hlavy ho poslal zase vstříc zemi.
Takhle to šlo ještě pár minut. Kyoshi byl dost zbitý, ale něco ho pořád nutilo vstávat a udržovalo ho to při vědomí. Podvědomě si totiž uvědomoval, že si todle všechno zaslouží, jako trest za jeho chování, ale odmítal si to připustit.
Unavený Date si po chvilce došel sednout do kruhu mezi ostatní. Kyoshi doufal, že je to jeho spása, ale potom vstal další. Byl to Joshiro a hned se do něj pustil. Kyoshi si připadal jak omámený, neschopný se bránit, nevěděl co má dělat a nevěděl proč se mu todle děje.
Pokračovalo to až do večera, bez jídla, bez vody, bez přestávek. Na Kyoshim se vystřídali všichni, včetně Sensedy s jeho zákeřnými technikami, které si ani tentokrát neodpustil a včetně Takua s jeho výcvikem z druhé divize.
Když už se stmívalo, velká bariera zmizela a objevila se jenom kolem Kyoshiho. Donesli mu vodu a jídlo, které prošlo bariérou, nechali ho na Sokyoku a odešli do svých domovů.
Kyoshi viděl jen mžitky před očima, byl celý opuchlý a od krve i přes to se ale najedl a napil a poté nakonec vyčerpaně usnul.

Večer ke spícímu Kyoshimu došel Zurui s medikem. Zurui zrušil bariéru a medik Kyoshimu ošetřil zranění. Poté Zurui obnovil bariéru a vrátil se domů.

Ráno se Kyoshi probudil a k jeho překvapení byl vyléčen, k jeho smůle už tam znovu všichni čekali.
„O co vám vlastně jde? Necháte mě si aspoň vyčistit zuby? Blbá otázka…“
Řekl a už na něj nastoupil první dnešní protivník, Elie. Už to, že se Kyoshi pokusil Elie udeřit jako první znamenalo, že včerejší lekce zdaleka nestačila, starý Kyoshi by totiž Elie nikdy nebouchl.
Po Elie nastoupil na řadu Zurui, pak Daisetsu a pak další a další. Ani tento den Kyoshi nebyl schopný pořádně bojovat. Když vykryl nějaký úder, vypadalo to spíš jako náhoda, než úmysl.
K večeru Kyoshi opět definitivně padl k zemi, donesli mu jídlo, pití, udělali kolem něj bariéru, odešli a večer ho zase vyléčili. Ráno se pokračovalo znovu a takhle to šlo ještě dva dny, ale pak nastala změna.

Část třetí, pokání:

Kyoshi se další den probudil ještě večer. Sice stále zavřený v bariéře, ale našel vedle sebe Tomomi, svoji zanpakuto.
„Co sem to provedl? To, čeho se dopustím sám na sobě, na tom mi nezáleží, ale kdysi mi záleželo na druhých… Nechal sem tě zamčenou ve skříni, ty si přitom za nic nemohla… Nezasloužíš si takového nositele, jako sem já. Nechovám se k tobě jak si zasloužíš… k nikomu se tak nechovám. Teď už je ale pozdě něco napravovat…Není naděje na nápravu, zbývá mi jen přijímat trest za to, jak sem se choval.„
„A co když ne? Nebyla by škoda ukončit svůj život takhle brzy? Nic ti nezazlývám, vím co cítíš. Jediné na čem mi záleží si totiž ty. Pomůžu ti znovu se postavit na nohy, když mi to dovolíš… když nám to dovolíš.“
Když Tomomi promluvila, Kyoshimu to vyrazilo dech. Nečekal taková přívětivá slova, zvlášť ne od Tomomi, které tak ublížil.
„Odpustíš mi?“
„Už sem snad řekla ne? Poslouchej občas co ti druhý řikaj!“
„Jo, jo, promiň, dyť sem dával pozor…“
„Takže, deme na to.“
Kyoshi vzal do rukou zanpakuto, tasil a z jeho těla se uvolnilo tak dlouho zadržované Reiatsu, které roztrhalo bariéru, kterou utvořil Zurui. Bariéra byla slabá, protože Zurui nepočítal s tím, že Kyoshi bude přes noc něco podnikat a bude kuli vyčerpání spát až do rána.
Kyoshi ale zůstal na místě, nesnažil se utéct, ale přenesl se do svého vnitřního světa.
„Změnilo se to tu…“
Poznamenal Kyoshi, když zjistil, že jeho vnitřní svět se změnil na pustou poušť. Dříve v jeho vnitřním světě byla zahrada za domem Kuchiki, kam tak rád chodil, ale tady byla mnohem větší.
„Můžeš mi říct, co si vyváděl?“
„Chceš mě tu poučovat?“
„Ne, chci ti pomoct! Přestaň bejt protivnej a vztahovačnej, nikdo se ti nesnaží ublížit, nebo tě urážet, všichni ti chtějí pomoct, tak si to laskavě uvědom! Dokonce i ty sám chceš, aby ti ostatní pomohli, když to sám nezvládáš tak neříkej že ne!“
„Dobře, promiň… Prostě mě to nějak zmohlo… Když Daisukeho zabili, první dva týdny sem byl doslova posedlý tím najít toho vraha, jenže jak odezníval vztek a zloba, uvědomil sem si, že bych ho nedokázal porazit. Pak na mě přišla deprese, připadal sem si k ničemu, úplně zbytečný, neschopný, slabý. Vinil sem z toho všechny okolo, dokonce i tebe.. zavřel sem tě ve skříni a vydal sem se do hospody, utopit svoje deprese v chlastu… Nakonec mě našel Date-taicho a tak sem tady.“

Část čtvrtá, náprava:

„Chápu… Teď je ale čas napravit, co sis podělal a to je hlavně tvoje reputace! Připomenu ti, co si uměl dřív, než ses takhle zhroutil. Začínáme.“
Řekla Tomomi a přešla rovnou do Shikaie. Kyoshi tasil katanu a vykryl útok od Tomomi, potom vykryl další a začal ustupovat.
Tomomi po něm šla jako lvice, nenechala mu chvilku odpočinku a Kyoshi vykrýval útoky čím dál líp, ale stejnak si odnesl zářez na paži, sek přes pravé stehno, levé lýtko a škrábanec na hrudníku.
„No tak už se přestaň držet zpátky, řekni moje jméno!“
„Ukaž jim jejich pravou tvář, Tomomi!“
Řekl Kyoshi a otočil mečem ve vzduchu. Uvolnilo se kolem něj reiatsu a v ruce se mu objevil černý lesklý meč s dračí hlavou uprostřed čepele. Kyoshi máchl s mečem a dračí tlama začala chrlit reiatsu dál do drážky v čepeli a když byl meč plně nabytý, máchl s ním a vyslal proti Tomomi vlnu reiatsu. Tomomi odpověděla stejně silnou vlnou a střet obou vln vytvořil výbuch, který je oba odhodil a rozvířil prach všude kolem.
„Výborně.“ Ozvalo se pouští a když rozvířený prach ustál, Kyoshi byl zase ve své oblíbené zahradě za domem Kuchiki… jeho vnitřní svět se vrátil do normálu, což znamenalo, že i jeho duše je zpátky.
Kyoshi se vrátil zpátky na Sokyoku a otevřel oči. Kolem něj už čekali jeho známí a přátelé, kteří se tolik zasloužili na tom, že je zpátky v normálu.
„Děkuju vám mnohokrát, vám všem. Teď ale poďme dokončit to, proč jste tu.“
Řekl Kyoshi, vstal, uklonil se všem a pak tasil katanu.
„Sem ráda, že si zpátky…“ Řekla Elie a vyrazila proti němu. Elie zahájila sérii rychlých šikmých seků, Kyoshi je postupně kryl a ustupoval před Elie dozadu a chodil v pomyslném kruhu. Některé seky směrem od Elie vypadali dost nebezpečně, ale u Kyoshiho se právě včas projevila jeho mrštnost a když sek nevykryl, tak mu uhnul.
Elie po chvilce přestala a zadýchaně se vrátila do kruhu. Kyoshi byl taky vyčerpaný, ale za ty čtyři dny, kdy v kuse bojoval si trochu zvyknul na to, že se musí hýbat, i když nemůže.
Další vystoupil Zurui a hned po Kyoshim začal střílet Hado no 1, Sho. Kyoshi se každé střele úspěšně uhnul, nebo ji odklonil mečem jinam a postupně se k Zuruimu přibližoval. Poté se ale na Kyoshiho rozletěla Hainawa, ale on před sebe nastavil meč, Hainawa se obmotala kolem čepele, potom udělal přísun a to už byl dost blízko u Zuruie na tolik, aby ho lehce kopl špičkou nohy do hrudníku a tím ho odstrčil dozadu. Zurui spokojeně kývnul a zařadil se do kruhu.
Ani jeden z Kyoshiho soupeřů nebojoval naplno a Kyoshi to věděl. Měl to být celodenní trénink, takže nikdo se nechtěl unavit a bylo jim jasné, že Kyoshi musí vydržet až do večera.
Další souboje byli hlavně šermířské, až na dva a to proti Sensedovi a Takuovi, kteří do šermu zapojovali i údery a kopy… Trénovalo se až do oběda. Když padla dvanáctá hodina, všichni se sebrali a šli se společně najíst.
U jídla probíhala normální konverzace, občas padl nějaký vtípek na účet někoho u stolu a bylo tam dost veselo. I když Kyoshi moc nemluvil, nikdo nic nenamítal, protože věděli, že teď si třídí myšlenky a připravuje se nadcházející souboj, který ho bude v nejbližší době čekat, pokud nalezne svého soupeře.

Část pátá, přípravy:

Po obědě se všichni odebrali zpátky na Sokyoku. Už se nedělal kroužek, ale normálně se cvičil boj jeden proti jednomu a ostatní byli roztroušeni různě kolem. Se Sensedou chodil Kyoshi jen tak lehce šermovat a učil se zákeřné útoky a vychytávky. Nejlepší a nejbrutálnější část tréninku ale byla proti jeho Arogeně. Kyoshi měl za úkol trénovat soustředění, při ohlušujícím řevu Arogeny.
Se Zuruim se potom Kyoshi učil zlepšit ovládání svého reiatsu, i když se všechny Zuruiho snahy zlepšit Kyoshiho kido obrátili v prach, ovládání reiatsu šlo Kyoshimu dobře. Taky na něj Zurui sesílal Hado a tak trénovali vyhýbání se útokům na dálku.
S Joshirem trénoval boj proti silnějšímu protivníkovi, který má větší reiatsu. U tohoto tréninku oba používali shikai. Kyoshi ještě trénoval sílu své reiatsu vlny proti té Joshirově. Sice vždy prohrál, ale s tím se počítalo.
Elie procvičovala Kyoshiho v shunpu. Shunpovali kolem sebe a Elie na Kyoshiho útočila svým shikaiem, takže Kyoshi měl navíc ještě za úkol se vyhýbat. Často si odnesl bolestivou ránu, ale Elie dávala do útoku málo reiatsu, Kyoshi ho naopak zase navyšoval, takže se žádné vážné zranění nekonalo.
Pak přišel na řadu Dateho trénink, který tak trochu souvisel se Zuruiho tréninkem ovládání reiatsu. Date měl za úkol Kyoshiho naučit stát ve vzduchu, pomocí koncentrace reiatsu a to byl největší oříšek ze všech.
S Kedamem potom trénoval boj proti dvěma mečům, proti tyči a pak si ještě půjčili Daisetsua a trénovali dva na jednoho. Když trénoval boj proti holi, tak byli oba v Shikaii a bojovali se vším všudy.
Cvičení s Takuem spočívalo hlavně v souboji beze zbraně a shunpu. Při cvičení shunpa s Elie trénoval hlavně reagování na její rychlost, tady se snažil zlepšit svou vlastní techniku shunpa.
Pak trénoval ve svém vnitřním světě s Tomomi a zlepšoval techniky svého Shikaie.

Když skončil den, všichni se odebrali domů s tím, že zítra ráno se tu sejdou ti, co nemusí do práce. V tom si Kyoshi vzpomněl, že se už přes rok neukázal v divizi. Ještě než Kedamo odešel, rychle k němu doběhl a zastavil ho.
„Kedamo-san… Vím že není žádná omluva na to, že sem celý rok zanedbával svoje povinnosti, jsem připraven nést jakýkoliv trest, ale po tréninku bych se rád vrátil do divize.“
„S tím si nedělej hlavu. Řekl sem kapitánu Komamurovi, co se děje, i Elie se za tebe přimluvila. Máš v zápisech zapsané „volno na dobu neurčitou“. Můžeš se vrátit, až užnáš za vhodné, každopádně s prací na víc můžeš počítat.“
„Děkuji mnohokrát, Kedamo-san.“
Řekl Kyoshi a pak se oba rozešli do svých domovů.

Kyoshiho čekala teď nejtěžší část, jeho nápravy a to postavit se tváří tvář jeho strýci, nynějšímu vůdci rodiny. Kyoshi se několika shunpy přesunul ze Sokyoku před bránu rodiny Kuchiki. Strážní ho okamžitě poznali, ale tvářili se trochu zaraženě.
„Zdravim, jak se vede?“ Kyoshiho pokus o navázání rozhovoru strážné donutil k úsměvu. Teď už věděli, že je to zase ten starý Kyoshi, protože on jediný z rodiny se normálně bavil se strážnými a služebnictvem. „Jsme rádi že jste zpátky Kyoshi, ale musíme vám trochu zkazit náladu. Váš strýc vás chce vidět, nařídil nám informovat ho hned jak se vrátíte.“
„To je v pohodě, sem s tím smířenej.“ S těmito slovy se nejdřív vypravil do svého pokoje, tam se umyl, vzal si čisté oblečení, upravil se a vyrazil do pokoje vůdce rodiny.
Když dorazil před dveře pokoje svého strýce, zhluboka se nadechl a zaklepal.
„Mluv Kyoshi, proč jsi přišel?“ Ozvalo se z pokoje a Kyoshi už poznal, že když ho strýc nepozval dál, tak je zle. Klekl si před dveřmi a sklonil hlavu. Nejprve chtěl odpovědět, že přišel, protože si ho vyžádal, ale pak si to rozmyslel.
„Neexistuje žádná omluva, která by mohla odčinit to, že sem pošpinil jméno naší rodiny a ztratil svou vlastní hrdost. Ale i přes to sem musel přijít, protože kdybych se o omluvu alespoň nepokusil, už nikdy bych se nemohl ukázat ve zdech, tohoto domu…“
„Jistě, avšak…“
„…Teď budu chvilku mluvit já strýčku. Za celou historii naší rodiny, se žádný Kuchiki nechoval tak, jako já. Byl jsem ostudou pro náš rod už před tou událostí, ale po tom sem se stal odpadem. Už sem nebyl ostuda, byl jsem skvrna na jméně Kuchiki, která si zasloužila být odstraněna.
S tím je teď ale konec. Otevřeli se mi oči a postavil sem se s pomocí přátel na vlastní nohy. Nejprve půjdu a získám čest naší rodiny zpět, poté se vrátím do své divize, abych získal zpátky svou vlastní.“
„Pokud jsi už domluvil, teď ti zase něco povím já… Tvůj bratr byl neobyčejný Kuchiki a velmi silný shinigami, stejně jako býval Byakuya. Důvod, proč jsem tě nevykázal z rodiny nebyl ten, že jsi byl jeho bratrem. Bylo to pro to, že jsi můj synovec, člen rodiny a jako takového tě mám rád. Rodina si musí pomáhat… Jsme hrdý klan, to je pravda, ale pro teď musíme svou hrdost zahodit. Pokud ten vrah porazil Daisukeho, ty by si šel zbytečně na smrt a to nemohu dovolit. Poslechni mé rady a nech to být.“
„Je mi líto. Znovu svou hrdost už nezahodím, tak přísahám.“
Kyoshi vstal a chystal se odejít.
„Myslel jsem si to. V tom případě opět přijď zítra večer za mnou.“
„Hai.“ Řekl a shunpem se přenesl ke svému pokoji, kde si lehl po dlouhé době do své postele a usnul.

Další den ráno se opět Kyoshi vydal na Sokyoku. Tam proběhla rychlá snídaně, potom trénink jako vždy, pak oběd, po krátké pauze zase trénink, večeře a po večeři chodil Kyoshi každou noc za svým strýcem.
Takhle to probíhalo několik týdnů. Byli to velice těžké a namáhavé dny, bez dostatečného odpočinku, ale byl znát značný úspěch, tohoto tvrdého tréninku.

Část šestá, čas vyrazit:

Kyoshi se den co den zlepšoval, až nakonec přišel čas, kdy přestal postupovat kupředu a to znamenalo, že dosáhl svých momentálních limitů, jako shinigami. V šermu se vyrovnal ostatním, v boji beze zbraně také, jeho reflexi dokázali stíhat shunpo jeho učitelů a mohl se vyhýbat jejich útokům, ale nedokázal zlepšit své vlastní shunpo, ani nemohl přemoci Joshirovu reiatsu vlnu.
Všichni Kyoshiho trenéři seděli na Sokyoku u večeře a Senseda právě hovořil.
„Představ si, že tvoje tělo a mysl, jsou nádoba, do které ukládáš nové zkušenosti. Když je nádopa plná, postoupíš na další úroveň a udělá se tam nové místo. Jenže ty už si dosáhl tvé momentální maximální úrovně. Na další úroveň budeš moci postoupit, až získáš ban-kai, ale to je ještě dlouhá doba. Myslím, že pokud uspěješ a já věřím že ano, měl by si začít s tréninkem na ban-kai, aby si zbytečně nebrzdil svůj další postup. I tak ti to potrvá nejméně pět let.“
„Jo, chápu co tím myslíte… Teď bych vám chtěl všem moc poděkovat. Bez vás bych se ještě válel pod Sokyoku, opilý a bez života. Vy ste mi dali možnost zase znovu žít a šanci bojovat o svou hrdost. Moc si toho cením.“ Řekl Kyoshi a vypadalo, že má na krajíčku.
„Teď je ale čas, kdy musím vyrazit. Mám už zbaleno, chtěl sem se s vámi jen rozloučit. Jdu hledat vraha svého bratra a vykonat tak to, kuli čemu jsem tak dlouho trénoval.“
Potom se ještě rozloučil s každým zvlášť a shunpem vyrazil domů. Tam si vzal batoh, ve kterém měl zbalené trvanlivé potraviny, pití, deku a nějaké peníze a vyrazil k pokoji strýce.
Zaklepal na dveře.
„Pojď dál.“
Ozvalo se z místnosti, Kyoshi otevřel dveře, sundal si boty a vstoupil dovnitř.
„Je čas strýčku, vyrážím. Chtěl sem se s vámi ještě rozloučit než půjdu a poděkovat vám za to, co jste mě během našich nočních tréninků naučil.“
„Dá se říct, že je to dědictví, které si předávají shinigami v naší rodině. Nevím proč se to tvůj bratr nechtěl naučit, ale o tom teď nebudeme mluvit. Ať tě provází síla a ať je tvůj úsudek tak ostrý jako tvůj meč.“
„Děkuji strýčku, nashledanou.“
Řekl Kyoshi a shunpem vyrazil pryč ze Seireitei a začal své pátrání po vrahovi v Rukongaii.

Část sedmá, pátrání:

Kyoshi dostal od členů první divize zprávu, že se tu objevila nová hrozba. Rasa zvaná Duelisti. Prý když je porazíš, okusíš útok svého ban-kai. Pro Kyoshiho by to byla výhoda, protože ban-kai nemá. Nic ale nezaručuje, že to právě oni zabili Daisukeho a není jisté, jestli je schopen je bez ban-kaie porazit. V každém případě to hodlal prozkoumat.
Od třetího člena první divize a navíc ještě velitele výslechového týmu dostal Kyoshi mapku, kde se má údajně nacházet sídlo menší skupiny Duelistů. Od kapitána Sensedy, který s nimi bojoval zase věděl, že když ho jeden z nich vyzve, musí bojovat a nesmí odmítnout.

Procházel se Rukongaiem s mapkou v ruce, prodíral se davem a hledal ten dům, který mu na mapě vyznačil třetí člen první divize. Dostal popis, jak to má vevnitř vypadat, doufal, že nemine.
Nakonec se dostal do ulice, kterou potřeboval a pohledem vyhledal dům, který byl vyznačen i na mapě. Chytil jílec katany a zhluboka se nadechl. Poté bez zaklepání vešel.
Ocitl se v hostinci, kolem stolů sedělo celkem dost lidí a všichni se na něj otočili.
S takovou přesilou Kyoshi nepočítal.
„Co tady chceš?“ Zeptal se barman ne zrovna moc přívětivě.
„Hledám vraha svého bratra.“
„To je dost možný, že ho tady najdeš a sem si jistej, že tady sedí i tvůj vrah, pokud rychle nevypadneš.“
„Můj bratr byl kapitán šesté divize, Kuchiki Daisuke.“
Když braman uslyšel to jméno, tak se výraz v jeho tváři změnil z odporu na překvapení a potom na smích a smála se i celá hospoda.
„Tak to určitě hledáš Kizoku no Shi, ooo pane mstiteli.“ Řekl ironicky a smích se stupňoval. Pak ale od stolu vstal jeden muž a došel za Kyoshim.
„Proč pronásleduješ někoho, kdo porazil tvého staršího a silnějšího bratra, kterému si nesahal ani po kotníky?“
„Protože pokud má smysl bojovat, tak za čest, hrdost a mé blízké. Všechny tři věci mi byli sebrány a já tu jsem pro to, abych získal zpátky aspoň dvě z nich, i kdyby to mělo znamenat moji smrt, kdybych se o to nepokusil, nemohl bych dál chodit po světě a dívat se ostatním do očí.“
„Kizoku no Shi je skupina Duelistů, dostali na starost tebe a tvého bratra. My Duelisté tu jsme pro to, abychom vám ukázali pravý smysl boje, čest a abychom vás přezkoušeli. Tvůj bratr neuspěl… Teď nadešel čas tvé zkoušky. Daisuke ti úkol značně usnadnil. Dříve bylo šest členů Kizoku no Shi. On v souboji zabil tři, to znamená že dvakrát ustál schopnost svého ban-kai a po třetí mu již podlehl. Na tobě je, aby si je porazil a uspěl, nebo prohrál a zemřel.
Vydej se na samotný okraj západního Rukongaie a dál pokračuj na sever, přímo do hustého lesa. Hledej tam říčku a po té říčce dál postupuj proti proudu. To je ode mě vše, jdi.“
Řekl muž a šel si zpátky sednout. Kyoshi chvilku váhal, ale pak kývl a odešel z domu. Vydal se rychlým shunpem napříč západním Rukongaiem. Pobudy a otrapy ignoroval, soustředil se jen na svůj cíl. Nervy si s ním hrály, celé tělo se mu třáslo očekáváním a on se po cestě psychicky připravoval i na ty nejhorší možnosti.
Když dorazil na okraj západního Rukongaie, dál se vydal na sever, do hustého lesa, přesně jak mu řekl muž v domě. V lese nadále postupoval velice potichu, poslouchal okolí a snažil se zachytit zvuk tekoucí říčky.
Nakonec se podařilo. Nalezl malou říčku, která byla jeho dalším záchytným bodem a zamířil proti jejímu proudu.

Část sedmá, zkouška:

Udělal několik shunp proti proudu řeky, dokud nenarazil na malý dům. Chytil jílec katany a vydal se ke dveřím. Zabouchal na ně, a čekal jestli se někdo ozve.
„Přejete si?“
Ozvalo se za ním a když Kyoshi uslyšel tahání čepele z pochvy, otočil se a povytáhl katanu, tím zablokoval sek a stál tváří tvář svému nepříteli.
Vysoký tmavovlasý muž s krátce střiženým plnovousem a krátkými vlasy. V rukou držel krvavě rudou šavli a vypadalo to, že se usmívá.
Náhle se ozval další zvuk a na pravo od Kyoshiho se objevila žena s kopím. Hned bodla po Kyoshiho hlavě. Kyoshi zkušeně ukročil vzad, aby se dostal z dosahu čepele toho fousáče a pak uhnul hlavou, aby se vyhnul tomu kopí. Pak kopl odkrytou ženu do žeber a protože mu chyběl ještě třetí protivník, otočil se a sekl. Ozvalo se jen cinknutí kovu a před Kyoshim stál plešatý muž, který nápadně připomínal kapitána jedenácté divize, Madarameho Ikkaku.
Kyoshi se shunpem dostal dál od protivníků, aby ho neobklíčili.
„Jste to co zbylo z Kizoku no Shi?“
„Drzý spratek… ano, jsme Kizoku no Shi.“ Řekla žena s kopím. „A ty jsi Kyoshi Kuchiki, náš poslední cíl a bratr muže, který zabil tři z nás… Škoda, kdyby ten poslední útok ustál, uspěl by a nechali by sme ho jít. Potřebovali sme totiž ještě minimálně tři na tebe… A ty si sem teď drze dojdeš a myslíš, že máš šanci vyhrát. Skoncujeme to, a tím splníme svou úlohu tady.“
Kyoshi nic neříkal, jen všechny tři pozoroval. Jeho taktika byla jednoduchá, vyřídit co nejdříve nejslabší článek, což podle něj byla ta žena, protože nevykryla jeho první útok.
Ten plešatý byl dost rychlý a fousáč měl zase silný sek. Jestli ale někdo vypadal jako vůdce, tak to byl právě fousáč. Možná by bylo rozumné nejdřív odstranit jeho.
Potom se pohnuli. Utíkali k němu v řadě za sebou, potom se mezi sebou promíchali a v nestřežený okamžik, kdy už byli skoro u něj se plešoun přemístil za Kyoshiho sekl mu přes záda.
Sice to vypadalo, že Kyoshiho zasáhl, ale jeho obraz se rozplynul a Kyoshi už běžel mezi utíkajícím fousáčem a tou dívkou. Fousáče, který byl za ním Kyoshi flákl loktem do obličeje a tím ho složil na zem, chtěl dívku kopnout do zad, ale už byla z dosahu. „Utsusemi.“ Vysvětlil Kyoshi.

Utsusemi naučil Kyoshiho jeho strýc při hodinách, které probíhali večer po Kyoshiho tréninku.

Kyoshi si zkontroloval polohu plešouna a té dívky a pak bodl po fousáči na zemi. Ten se překulil a namířil na Kyoshiho ruku. Najednou se zvedla tlaková vlna a odhodila Kyoshiho dozadu, kde stála dívka a mířila letícímu Kyoshimu kopím na záda. Kolem Kyoshiho se uvolnilo reiatsu a zastavil se ve vzduchu, jen pár centimetrů od hrotu kopí. Ze strany kopnul do hrotu, tím ho vychýlil tak, aby na něj nemířilo a pak uvolnil reiatsu které ho drželo ve vzduchu a z otočky seknul dívce po krku.
Opět se ozvalo cinknutí kovu. Dívka ležela na zemi a před ní stál plešoun, který vykryl Kyoshiho sek a shodil dívku na zem. Kyoshi se napřáhl k dalšímu seku, ale něco mu zezadu chytilo ruku. Fousáč…
Plešoun se napřáhl a chtěl Kyoshimu seknout přes hrudník, ale Kyoshi chytil druhou rukou fousáče a nastavil ho zádama proti plešounovu seku. Pak shunpl za ně probodl dívku.
Jenže obraz probodené dívky se rozplynul. „Stínový tanec.“
Kyoshi se okamžitě stáhnul dál, ale dívka na něj hned nastoupila se sérií rychlých bodů kopím. Bylo to něco jiného než Kedamova hůl, ale i přes to byl Kyoshi schopný odklonit její útoky, nebo se jim vyhnout a couval do zadu.
Pak se ale za ním ozvalo takové šustnutí. Kyoshi se vyhnul bodnutí té dívky, otočil se a nastavil meč útoku od fousáče, který se tam předtím přenesl. Pod jeho sekem se ale Kyoshimu podlomili kolena. Byl mnohem silnější než ten předtím, co ho ale překvapilo ještě víc bylo to, že když se uhýbal bodnutí od té dívky, tak kopí zasáhlo fousáče a ten vypadal, že si z toho nic nedělá. Dívka z něj vytáhla kopí a Kyoshi shunpnul pryč právě ve chvíli, kdy se do země, kde před chvílí klečel zabodl meč plešouna, který se tam taky přesunul.

„Ukaž jim jejich pravou tvář, Tomomi!“ Zakřičel Kyoshi a v rukou se mu zhmotnil shikai. Černý meč s hlavou draka uprostřed čepele a drážkou vedoucí od drakovy tlamy až ke hrotu meče.
Kyoshi několikrát máchl mečem a drak začal chrlit reiatsu do drážky, dokud se meč nenabyl na plno. „Tak poďte…“
Řekl a začal shunpovat kolem nich. Chvilku si počkal a když si byl jistý že nemine, přesunul se před jejich skupinu a vyslal na ně svoji reiatsu vlnu. Plešoun se jí ale postavil čelem, nastavil ji svůj meč a odklonil vlnu směrem k nebesům.
kolem něj proběhla dívka s kopím a z otočky po něm máchla jako s tyčí. Todle měl Kyoshi nacvičené, uhnul jí a když promáchla, nohou jí zašlápl tyč a chtěl seknout, jenže to už se ozvalo zašustění a u něj byl fousáč a s nebezpečným nápřahem se chystal seknout. Kyoshi mu sekl po hrudníku, nechal tam hluboký šrám, ale fousáče to nezastavilo a sekl. Kyoshi se na poslední chvíli odkulil stranou a zděsil se, když viděl, co fousáčův sek zanechal v zemi. Byl tam takovej menší kráter způsobenej energií seku.
Když si Kyoshi porovnal tendle sek s tím sekem, který vykryl úplně poprvé, byl to až neuvěřitelný rozdíl. Pak si ale uvědomil, že pokaždé když byl ten chlapík zasažen, ať spolubojovníkem, nebo dostal zásah od něj, tak síla jeho seku vzrostla. Taky zvuk při tom jejich přesunu, byl u fousáče mnohem hlasitější.
Kyoshiho ale z myšlení vytrhla ostrá bolest v zádech, kterou způsobil sek od plešouna, který se mu dostal do zad. Kyoshi sykl, ale pak viděl jak ze svého místa zmizela i ta dívka a rychle shunpl pryč.
„Vidíš, je to zbytečné, nás tři nemůžeš porazit.“ Řekl pobaveně fousáč, když se přidal k těm dvou a pomalu šli ke Kyoshimu.
„Možná to vypadá, že sem proti vám jen jeden, jenže mě učilo deset lidí, kteří mi věří, od každého z nic sem převzal to nejlepší a jeden z nich tu je se mnou!“
Řekl Kyoshi a znovu nabyl Tomomi reiatsu a pak se rozeběhl vstříc svým nepřátelům. Když byl těsně u nich, shnupl do strany, jak nejdál uměl. Počítal s tím, že plešoun je nejlepší v těch jejich přenosech a hned ho bude pronásledovat.
Tak se taky stalo, plešoun se hned hnal za Kyoshim, a začali si vyměňovat údery, ale pak si Kyoshi vzpomněl na trénink se Sensedou a uprostřed série seků a krytů nakopl plešouna pod koleno, mečem mu zablokoval čepel, chytl ho za zápěstí ruky ve které měl meč a pak mu zasekl Tomomi hluboko do ramene a trhnul směrem k sobě. Díky zahnutému konci meče mu přeštípnul klíční kost a přesekl tepnu.
Teď už se u něj objevil i fousáč s dívkou, ale přišli moc pozdě na to, aby mohli plešouna zachránit. Fousáč vztekle sekl mečem do země, Kyoshi sice uhnul, ale když měč dopadl na zem, udělal znovu menší kráter a Kyoshiho to odhodilo, potom jen tak tak stihnul odklonit mečem kopí, které mu mířilo na hlavu a pak se odkulil před dalším sekem od fousáče.
Jedním rychlým shunpem se dostal dál od těch dvou. Teď už to byl boj jeden na dva a to se dalo zvládnout… Jenže ty dva teď ovládal vztek ze ztráty jejich druha. Dívka se na něj vtekle podívala.
„Jak to, že na tebe nezaútočil tvůj vlastní ban-kai?! Jakou máš vůbec sakra pozici v divizi, že ses ještě ani neuráčil ho použít?!“
„Když vás není šest a bojujete proti někomu bez ban-kai, už takový frajeři nejste co? Má slabost je mojí nejlepší zbraní proti vám! Ještě sem totiž nezískal ban-kai, jsem devatenáctý člen, sedmé divize, Kyoshi Kuchiki!“
Řekl Kyoshi, shunpl před ně a vypustil proti nim velkou reiatsu vlnu, která je oba srazila k zemi.
Kyoshi máchl mečem ve vzduchu a Tomomi se přeměnila opět na katanu a potom zatasil.
„Je konec…“
Řekl a shlédl na tři těla, válející se na zemi. Dívka měla rozsáhlé zranění hrudníku, už jí nebylo pomoci, stejně tak jako plešounovi, který už ztratil vědomí. Kyoshiho pohled zůstal na fousáčovi. Neměl jednu ruku, celý obličej měl sedřený a hrudník posekaný. Najendou se ale stalo něco, co Kyoshi nečekal. Fousáč začala ztěžka oddechovat a pomalu vstávat. Kyoshi se narovnal a díval se na něj. Sotva stál na nohou, ale i přes to zvedl jednou rukou svůj meč nad hlavu a rozeběhl se na Kyoshiho. Kyoshi chytil jílec meče a když byl fousáč téměř u něj, tak se objevil za ním a zatasil. „Senka…“
Řekl a když záštita cvakla o pochvu, z fousáčových ramen začala vytékat krev a on definitivně padl na zem.

Senka byla poslední technika, kterou Kyoshiho naučil jeho strýc.

Část osmá, vše při starém:

Poté, co Kyoshi porazil Duelisty z Kizoku no Shi se vydal zpátky do Seireitei, konkrétně do domu svého strýce, aby mu řekl co se stalo. Hned po té vyrazil za Elie a ostatními, kteří ho připravili na boj a pomohli mu, aby jim řekl, že uspěl. Teď už mu zbývala jen jedna věc.. navštívit kapitána Komamuru a požádat ho, aby ho vzal zpátky.
Po cestě do divize si dával pořádně na čas. Nevěděl, co řekne, bál se toho, jak kapitán zareaguje… Komtura byl kapitán, ke kterému choval největší respekt, hned po So-taichovi.
Konečně došel ke dveřím kapitánova pokoje a zaklepal.
„Poď dál a posaď se, hned přijdu.“
Ozvalo se a Kyoshi rozevřel dveře a vešel dovnitř. V místnosti nikdo nebyl, tak se posadil na židli a čekal… Čekal hodinu, dvě, tři, čtyři hodiny bez hnutí seděl na židli a vyčkával. Pak se konečně rozhrnuli dveře od vedlejšího pokoje a vešel Komamura s tácem, na kterém bylo jídlo a začal ho dávat na stůl. Kyoshi se okamžitě postavil a uklonil se, nevěděl ale, co má říct.
Komamura beze slova zase odešel. Kyoshi tam stál další půl hodinu bez hnutí, dokud Komamura nepřišel s dalším tácem a vyložil další jídlo na stůl. „Jsi trpělivý Kyoshi, to znamená, že si se už vzpamatoval a postavil se na vlastní nohy… Taky si trochu dospěl. Mladí sou moc netrpělivý a některým to zůstane navždy. Co máš tedy na srdci?.. Posaď se.“
Řekl a sedl si ke stolu a začal si nandávat jídlo. Kyoshi si taky sednul.
„Kapitáne, omluvte prosím moje předchozí chování. Byl jsem bláhový hlupák, nepřipravený, slabý duchem i tělem. Teď sem již připraven a sem připraven nést následky za své předchozí chyby. Chtěl bych ale zůstat u sedmé divize… Je to moje druhá rodina a nechci ji nadobro ztratit, chci ji zpátky.“
„Chápu čím sis prošel a je mi jasné, že se chceš polepšit. Nemysli si ale, že ti to usnadním… jez.“
Řekl Komamura, počkal až si Kyoshi nandá na talíř a začne jíst a pak pokračoval.
„Budeš člen sedmé divize, ve výpomoci u čtyřky, na jeden celý rok. Potom se vrátíš na své staré místo v divizi.“
„Děkuji mnohokrát kapitáne.“ Řekl vděčně Kyoshi a uklonil se.
„Tak a teď mi řekni, jak probíhal tvůj souboj… Kedamo mi o tom něco řekl.“
Řekl Komamura s lišáckým úsměvem a pak si s Kyoshim povídali o jeho tréninku a souboji. Když se Kyoshi najedl a když si popovídali, vyrazil domů a hned další den ráno se hlásil ve čtvrté divizi.
Po „odpykání“ velice příjemného trestu mezi sestřičkami se Kyoshi zase vrátil na své staré místo v sedmé divizi a vše bylo, jako dřív.