Mise 3.-Tam a zase zpátky...

Kyoshi Kuchiki-12. divize

Objevil jsem se na plácku až mezi posledními. Navzdory mím schopnostem, jsem byl prostě línej a laxní, takže jsem neměl potřebu hrát žádné Toshirovi honičky.
Nakonec to dopadlo tak, že jsme před bránou zůstali 3 bělovlasí(já, Rikimaru, Toshiro). Začínalo to být trochu klišé a neoriginální, přitom jsem na barvu svých vlasů byl dřív poměrně hrdý.
Z této trojce jsem vyrazil do brány jako první, protože nikdo z ostatních se k tomu moc neměl.

Hitsugaya Toshiro-12.divize

"Děkuji Vám, Kurotsuchi-taicho." Prohodil jsem směrem k Mayurimu, abych si po zpáteční cestě nemusel vyslechnout něco o nevychovnosti a nevděčnosti. Pak jsem prošel branou, hned za tím Kuchikim. Hned za mnou šli podkapitáni. Jako poslení tedy nejspíš prošel Rikimaru, nebo kapitán Junsei.

Mezisvět->HUECO MUNDO

Ocitli jste se v prázdném černém prostoru. Ti, kdož neuměli dostatečně ovládat své reiatsu, aby stáli ve vzduchu, což znamenalo vytvořit si pod nohama stabilní plošinu začali padat volným pádem(takže všichni, protože jsem nikoho neviděl to někdy trénovat a nikdo to pokud vím v životopise nemá-> pokud se pletu, dotyčný mě svým postem opraví ). Celou situaci zachránil až kapitán Toshiro, který se shunpem dostal pod všechny padající a začal za sebou tvořit stabilní cestu, po které mohli všchni běžet. A běželi jste směrem k bílému světlu na konci tunelu.

Vyšli jste ven černou branou ve tvaru čočky a vaše nohy dopaly na studený písek. I okolí bylo velice chladné a všude panovala noc. Noc s velkým zářícím měsícem.
Hned jak se vaše skupina dostala ven, ucítili jste reiatsu několika drobných hollow. V momentě, kdy se k vám přidal ještě kapitán Junsei tato reiatsu náhle zanikla.

Ikari Junsei a Shunichi Noniro

Tito dva, jež pobývali v Hueco Mundo delší dobu, mají trochu bystřejší smysli, co se týče cítění hollow reiatsu. Velice, velice daleko(na klasické možnosti cítění ostatních), jste zaznemenali slabé zachvění duševní energie. Temné, nechutné a zkažené.

Kadma - Hueco Mundo

Dopadla jsem na zem a zůstala jsem klečet a dívala se na písek, který jsem později vzala i do rukou. Byl studený a až moc dobře to tady připomínalo můj vnitřní svět. Cesta sem byla opravdu divná. Reatsu, které jsem cítila a jistě jsem nebyla jediná byly zvláštní, zvlášť když se rychle ztratily.     
Měla bys být připravená.
Jsem vždycky. 
Usmála jsem se nad její odpovědí a čekala na ostatní, co oni.

Kaminari Sora - Hueco Mundo

"Takže tohle je ono...Místo o kterém mi Hirako vyprávěl. Poušť, nekonečná noc a smrt." Bleskne mi hlavou, když se mé nohy dotknou písků v Hueco Mundo. Průchod sem byl zvláštní a opět dal na odiv mou neschopnost řádně ovládat mé reiatsu. "Hlavně, že jsem o tom s Kyoshim mluvil...ale, že bych našel někoho kdo by mě to naučil to ne." Otočím se a čekám až z portálu vyleze zbytek skupiny. Mezitím v dáli ucítím reiatsu. Reiatsu hollow, jak překvapující.

Ikari Junsei - Hueco Mundo

Vyšel jsem z brány a nasál jsem mrtvolný noční vzduch. Nesnáším to tady!
Reiatsu slabých hollow bylo okamžitě zastíněno těmi našimi, a já se tak mohl soustředit na ty větší. Zatím žádný v dohledu, to je dobré.
Když jsem zaregistroval reiatsu, které sem, i přes svou "temnotu" nepatřilo, podíval jsem se na Hitsugayu a naznačil jsem směr s tázavým pohledem, zda to též cítí.

Kashike - Hueco Mundo

Cesta sem byla příjemná jako administrativní přesčasy. A pobyt tady bude příjemný nejspíš úplně stejně. Vyskočím z brány do písku a okamžitě se začnu rozhlížet okolo. Pak odejdou kousek od skupinky a svým pohledem přejíždím horizont, jako bych něco hledal. V duchu už začínám uvažovat, jak budu řadit čelní jednotku. Nějaký koncept by tu byl...

Kusanagi Yato - Hueco Mundo

Když jsem se po vstupu do portálu začal spolu s ostatními propadat do černo černé prázdnoty, pocítil jsem snahu Masuzu o samovyvolání. V tu samou chvilku už nám však kapitán začal dláždit cestua a o další chvilku později už jme stáli v měsíční krajině, nechvalně známém Hueco Mundo.
Už jsem nějaké příběhy o tomto místě slyšel, ale stát tu a na vlastní oči to vidět, je ohromující. Reiatsu prázdných se dá skoro vdechovat a já cítím, že v Masuzu se začínají sbíhat nepřátelské emoce plné krutého chtíče zabít. Sehnu se do podřepu a neberu si trochu písku do dlaně a nechám ho zase mezi prsty uniknout. Podívám se po ostatních, zda jsme to všichni zvládli až na místo a pak se opět postavím a pohlédnu vzhůru k bílému otvoru, ze kterého jsme vyšli.

Katsumi Nashida- Hueco Mundo

Sakra, na tohle žaludek fakt nemám. Když jsem konečně vypadla z díry, chvíli jsem zůstala v kleku. Z toho padání mi nebylo moc dobře. Rozhlédla jsem se kolem a zjišťovala, jestli jsou všichni v pořádku. Nevypadali zranění, takže jsem se zvedla ze země a čekala na další pokyny. Chvilkově jsem cítila reitsu, ale moc jsem po něm nepátrala. Pohledem jsem ale zjišťovala, jestli to cítili i ostatní, a vypadalo to, že jo.

Kaito Rikimaru - Hueco Mundo

Chlad nočního světa jsem pocítil jako poslední. S mečem už taseným v klasickém gestu kapitána Zarakiho (to znamená opřeným přes rameno) jsem se podíval okolo sebe.
"Kolik hollow asi bude mít zbraně?" zauvažoval jsem tlumeným hlasem. Boj proti drápům a zubům byla vždycky nuda, nehledě na to, kolik řad zubů bylo.

 Kadma - Hueco Mundo

"Tady by se hodilo s tebou uzavřít sázku, Kaito, kdo jich pobije víc, ale v téhle situaci si zase říkám, že je to krajně nevhodné." ušklíbla jsem se a i já si vytasila katanu a opřela si ji o rameno a postavila se. Snažila jsem se to brát trochu s humorem. Být vážný je nuda. A myslím, že tady by se potřebovali uvolnit naprosto všichni. Všichni se tvářili až moc vážně, což mě děsilo.

Kaito Rikimaru - Hueco Mundo

"Nesázím se. Není zábava pobít jich co nejvíc, ale trochu se přitom pobavit." řekl jsem vážně. Ikaku, stejně jako většina jedenáctky, možná měl takovéhle choutky, ale mně se tyhle genocidy nikdy nezamlouvaly.
"Mám rád výzvy, takže nehodlám plýtvat časem a silou pobíjením hmyzu, počkám si na ty silnější. Navíc myslím, že Junsei-taichou k nám stejně žádného hollowa nepustí."

Shunichi Noniro

Po výstupu z brány jsem pustil jsem jílec své zbraně a uvolnil se, protože nejbližší cizí reiatsu bylo poměrně daleko... Počkej chvilku, to nesmrdí jako hollow..
Otočil jsem se na kapitána Hitsugayu a kapitána Junseie, byli nejspíš jediní, kteří si něčeho všimli, kapitáne? nadhodím tázavě, a zazírám na Junseie, podtón v mém hlase jasně zní jako, měli bychom vyrazit.
Mávnu na skupinu ať vytvoří klínovou formaci, tak aby v jejím středu byl zdravotník (čili Katsumi) a kapitáni. Poté mávnu na Kashikeho, aby přišel ke mně.

Kashike - HM

Lidé se začnou pomalu šikovat do formace a já se z obhlídky stáhnu k ostatním. Zaregistruji gesto Shunichiho a tak k němu stočím své kroky. Okolí se zdá být čisté jak po stránce reiatsu, tak po vizuální. Ale stejně mám trochu divný pocit. Narozdíl od ostatních vyšších šarží jsem necítil přímo to zkažené reiatsu, ale minimálně jsem podvědomě vnímal špatnost situace.

Kaminari Sora - Hueco Mundo

Dle rozkazu se začnu pomalu řadit do formace. Předtím však ještě rychle dojdu ke Katsumi a usměju se na ní. Vypadala ustaraně. "Bude to v pohodě. Vpadnem tam, poberem zajatce a zmizíme."

Kusanagi Yato - Hueco Mundo

Všimnu si, že obličeje a všeobecné naladění skupiny se změnilo. I když ta změna přinesla spíše obavy a nejistotu, jsem za ni rád. Když budou takhle v pozoru, může nás to zachránit. Zařadím se do formace.

Katsumi Nashida- Hueco Mundo

Tohle místo není dobrý, vůbec není dobrý. Něco se mi tu nelíbilo, ať už prostředí, počasí nebo, co já vím, prostě něco. Chtěla jsem odsud hodně rychle vypadnout. Když na mě promluvil Sora, trochu mě to uklidnilo. "Děkuju, snad to zvládneme rychle." Uklidnilo mě i to, že jsem byla uprostřed klínu, takže jsem prakticky nebyla hned na ráně.

Kyoshi Kuchiki-Hueco Mundo

Lehce jsem dopadl na písčitou pláň a zhluboka jsem se nadechnul. Čekal jsem krásný chladný noční vzduchu, místo toho jsem nasál něco... hnusného, co mi rozhodně nevonělo.
Co si čekal, že to tu bude jako na dovolené? Krásná procházka při měsíčku? Zeptala se pobaveně Tomomi a já málem neměl chuť jí ani odpovědět.
No, popravě vlastně jo! A co, to jsem nemohl být optimista?
To byla naivita, né optimismus.
Chvilku se mi ještě pošklebovala, tak jak to ona umí nejlíp, ale po chvilce se uklidnila a utichla. Já jsem mezi tím vytasil katanu a se zbraní svěšenou podél těla jsem se zařadil do formace.

Hitsugaya Toshiro-Hueco Mundo

Když se mě Ikari zeptal, zda něco cítím, jen jsem zavrtěl hlavou. V Hueco Mundo jsem moc času nepobyl. Sice to nebyla moje premiéra, ale tenkrát, když se šlo pomoct Kurosakimu jsem byl zrovna ve skupině, která bránila Karakuru.
Halibel... přejel mi mráz po zádech, když jsem si na ni vzpomněl.
Otočil jsem se na Shunichiho a Ikariho. "Udejte směr a vyražme. Postupovat budeme pomalu,  obezřetně. Jeden člověk půjde napřed jako předvoj. Někdo, kdo umí perfektně skrývat svoji přítomnost. Nějaký dobrovolník?"
Nechal jsem otázku viset ve vzduchu. "Předvoj detekuje, co se před námi nachází  poté co nám to sdělí zvážíme, zda je v tuto chvíli moudré se víc přiblížit nebo ne."
Počkal jsem, až se někdo přihlásí a poté ho vyšlu kupředu. Následně vyrazíme zhruba polovičním tempem tím samým směrem.

Shunichi Noniro

Hádám, že jediný, kdo tu ovládá kido tak, aby kompletně odstínit své reiatsu budu já, navíc už to tu trochu znám, nevesele se zašklebím. Mávnu na Kashikeho, chtěl jsem z tebe udělat tykadlo, ale neuvědomil jsem si, že by tě mohli vycítit. Kývnu hlavou a propustím ho. Urovnám si věci na těle, tak aby nevydaly žádný zvuk a zakryju se Kyakko, poté ještě stáhnu své reiatsu na minimum, zbytek odstíním kido a vyrazím.

Kashike


Nebo můžete poslat někoho, jehož náplní práce je skrytý pohyb a průzkum. Hlásím se na čelo... ale rozhodnutí je na vás... dodám neutrálním tonem a znovu rychle pohledem pročešu okolí. Nejsem napjatý nebo nervozní, ale jistota je jistota.

Kaito Rikimaru - Hueco Mundo

Líbilo se mi tu. Na rozdíl od ostatních (třeba kapitán Ikari nevypadal zrovna nadšeně), já konečně uvidím jiné prázdné, než ty třísky, co je mají zavřené ve dvanáctce.
Zatímco jsem se kochal, rozhodovalo se, kdo půjde v čele. Došlo mi, že je jen jeden kandidát. A ano, myslel jsem, že to bude Kashike, ale podkapitán třináctky mě přesvědčil o opaku.
"Teď ti řek, že tě můžou vycejtit a ty si stejně stojíš za svým." povzdechl jsem si. Já nechtěl být škodolibý, ale někteří lidé prostě... tak úplně nechápali, kdy promarnili šanci a měli by přestat hrát svoji písničku.

Ikari Junsei

Ukázal jsem směr, když mě o něj Hitsugaya požádal, ale naznačil jsem, že je to celkem daleko.
Já jako předvoj jít rozhodně nemohl. Naopak. V mém a Shunově reiatsu, které je zde velice známé, by se mohli všichni ostatní schovat.
Ten hoch z jedenáctky, kterého znala spousta lidí jako "trenéra", možná trochu pravdivě okřikl Kashikeho. I tak jsem se ale otočil a zavrčel jsem:
"Moc mluvíš..."
Tím jsem mu dal prakticky najevo, co si o něm myslím. Neměl jsem nic proti jeho výlevům, přeci jen, byl z jedenáctky, trocha zdravé soutěživosti a arogance se vždy hodí, ale nemusí mít poznámky ke všemu.

Kadma - Hueco Mundo

Mlčky jsem je pozorovala a poslouchala, jak se hádají, kdo půjde v čele. Nás žen se koukám ani nikdo neptal. Možná to bylo dobře. Uvažovala jsem kam se zařadit, slušelo by se, aby šla jedenáctka první, ale spíše jsem počkala, kde na mě zbude místo. Nikdy jsem tu nebyla, takže jsem dala přednost zkušenějším.

Kashike


Pokrčím rameny a zařadím se těsně za čelo v klínové formaci.


// ocenil bych, kdyby na příště už nikdo needitoval posty, na které je napsaná reakce... jsem rád, že je díky tomu teď moje postava nezaslouženě za kokota....

Kaito Rikimaru

Čekal jsem spíš, že mě okřikne Kashike, ale promluvil kapitán a to bylo špatné. Slova kapitánů jsou mi svatá, takže jsem jen poslušně svěsil hlavu.
"Gomenasai, Junsei-taichou."
No bezva, to bude zase keců, že jsem jen kapitánova ku*va.

Katsumi Nashida- Hueco Mundo

Chvíli jsem jen mlčky stála a ani moc nevnímala, jak se hádají o to, kdo půjde první. Nepříslušelo mi rozhodovat o tom, kdo kde bude a nebude a rozhodně jsem nechtěla jít já, takže jsem jen čekala až bouře ustane. Hlavně ať už jsme odsud pryč. Kashike vypadal mírně podrážděně, ale kdo tu nebyl. Zkusila jsem ho vyhledat pohledem a  věnovat mu alespoň jeden přátelský úsměv.