Toto je příběh o Gileadovi, tak jak původně vznikl.Gilead
Tmu protínaly plameny šlehající z ohníčku, okolo kterého seděla malá elfátka a jeden starý elf, v jehož temných očích se odrážela moudrost a zkušenost nasbíraná bezmála tisícovkou let.
"Dědo, dědo, povídej nám o Gileadovi, prosím moc prosím!" křičela elfátka a starý elf se usmál.
"Nejsem tvůj děda, caparte," usmíval se a pak chvilku čekal než se utiší. "Však byste si je mohli vyprávět sami, no, řekněte, kolik večerů jsme zde spolu strávili?"
"Ale my chcem od tebe!"
Starý elf si povzdechl, "nu dobrá".
* * *
Rozbité štíty, roztříštěná kopí, zlámané meče, zkrvavená těla a vší té kráse dominoval nasládlý pach krve a začínající hniloby. Vysoký elf v černé zbroji a dlouhou šavlí s téměř půlmetrovou rukojetí se procházel bojištěm a drtil pod ocelovými podrážkami kosti a lebky padlých.
Došel k jednomu z mrtvých, vytáhl mu s táhlým skřípnutím kopí z páteře a převrátil ho na záda, poté se k němu shýbl a prohlédl si ho. Pak si povzdechl a vytáhl dlouhý úzký nůž. S ladností s jakou rozřízl mrtvému ělo od krku k žaludku, se muselo jednat o nesmírně ostrou čepel. Hrudní koš lupl a rozevřel se.
Válečník stáhl rukavice a jal se mrtvé tělo pěkně zvnitřku prozkoumávat, došel až k žaludku, který také rozřízl a vyjmul z něj malý zlatý prstýnek s modrým kamenem a jakýmsi znakem.
Válečník se usmál. Už potřeboval jen žezlo. Rozhlédl se, opodál ležel elf, kterému prsten patřil, jednalo se o prince lesních elfů, nyní již mrtvému, okolo něj ležela v prachu a krvi královská garda, elita jejich armády.
Válečník pomalu došel k padlému princi.
"Přece si ho neschoval," řekl tiše a prsten si nasadil na malíček, předtím si ruce utřel do princových šatů, sklonil se k němu a zatlačil mu oči.
"Byl si dobrým soupeřem, zasloužíš si dojít do Sálu věčnosti a otevřít oči až tam".
Odešel, padlé nechal napospas mrchožroutům, přírodě vrať co jí patří. Nic víc, nic míň.
Po chvilce se vrátil do narychlo zbudovaného tábora, které se hemžilo léčiteli a zraněnými elfy.
"Černí poslouchejte," nemusel ani zvýšit hlas a přesto se všichni elfové zastavili, rozdíl mezi nimi a padlými elfy na bojišti byl zjevný, všichni byli odění v tmavém, a obličej měli hranatější než bývá zvykem u ostatních ras elfů, jejich hlavním odlišným znakem byli velice tmavé oči a až na výjimky měli černé vlasy, v kontrastu s nimi měli všichni bílou jizvu nad levým spánek.
Nyní všichni stáli a upřeli zrak na válečníka, který měl místo očí hluboké černé studnice.
Zvedl ruku na níž měl prsten, jež se na vycházejícím slunci blyštil až oči přecházeli.
"Chybí už jen žezlo, můžete se vrátit domů přátelé, žezlo získám sám. Armáda v Jeho zemi by vypukla v krutou vyvražďovací válku, kterou si v současné době nemůžeme dovolit."
"Ano pane". Zahřměli jako jeden elf a každý si šel po práci. Válečník došel do svého stanu se znakem vrahů temných elfů.
Uvnitř sedělo několik elfů, téměř všichni dokonale splývali s šerem ve stanu, a válečník je spíše tušil než viděl. Až na jednoho, ve zlatě a černě vyšívané látce seděl zachumlaný elf s jasným pohledem a nicneříkajícím výrazem.
Zvedl ruce a několikrát tleskl. "Výborně Gileade". Jeho hlas byl stejně nevýrazný jako jeho obličej.
"Volal jsi?" opáčil Gilead, v jeho hlase zaznívalo bezmezné pohrdání. Ze tmy se ozývalo vzteklé sykání a Gilead se zatvářil velice pobaveně.
"Ano volal jsem tě Gileade, máš před sebou poslední úkol a pak pomůžeš jedinému svrchovanému vládci zaujmout jeho místo ve Svatém paláci". Na chvilku se odmlčel.
"Úkol to bude nelehký a budou potřeba všechny tvé zkušenosti, ale i tak to nemusí stačit. A proto musíš projít rituálem zasvěcení". Tmou se nesly udivené hlasy a Gileadův pobavený škleb nahradil nevěřícný výraz. Poslední černý elf, který prošel zasvěcením, seděl před ním stalo se to již skoro před jeden a půl tisíciletím.
"Nejstarší," uklonil se Gilead, jeho pohrdání vystřídala skoro posvátná úcta, byl jedním zmála černých elfů, kteří stáli před nejvyšší obětí svému lidu.
* * *
Gilead se probudil, po celém těle mu prosvítalo temné modré tetování, které pomalu mizelo.
Vstal, měl na sobě pouze kalhoty a košili, obé v barvách modrých elfů, obul si sandále, a na záda si připnul svou šavli.
Vykročil na nejtěžší zkoužku svého dosavadního života, vykračoval si po cestě do Modrého města a přemýšlel.
Před týdnem obětoval Sál věčnosti a svou duši za nekonečný život a zoufalou cestu za několika různými cíli, přemýšlel o smrtelnosti ostatních elfů a přemítal, jak to vzít zpátky. Přemítal o Svatém paláci, o jediném místě sjednocující všechny elfské rasy.
Už skoro tisíc let se o něj bojuje a žádná strana ho nemůže získat pro sebe. Pro otevření Svatého paláce je zapotřebí pěti symbolů, každý z nich vlastní jedna rasa elfů. Vlastně čtyři mají černí elfové a poslední mají modří, nejdůležitější klenot v rukou nejnáviděnějších soupeřů.
Elfové se v průměru dožijí tří set ve výjimkách až půl tisíce let. A on teď měl před sebou věčnost. Jen kvůli oddanosti černým elfům, a historii ve které vládl černý elf a kerý byl zlatým věkem pro všechny elfy.
* * *
Dopadl na špičky do podřepu na okraj hradeb. Dolů to bylo ještě hloubš než odhadoval. Sotva půl metru od něj se opíral strážce o své kopí. Neusnul, byl mrtvý. Ale toho si všimne stráž až když se půjde vystřídat. Na zádech Gileadovi vlála kožená tuba v které bylo uloženo žezlo.
Gilead uslyšel cinkání, stráž přišla na výměnu. Gilead se spustil za ruce podél hradeb a čekal než stráž přijde blíž.
"Zase spíš?" slyšel ho jak se ptá mrtvého. Gilead se vyhoupl zpátky, uchopil příchozího vrazil mu do otevřených úst zahnutou dýku se širokou rukojetí, takže z překvapených úst nevyšla ani hláska a metnul s nebohým elfem přes hradby. Napočítal do tří, pak uslyšel tupý náraz těla na zem. Uvázal lano kolem krku mrtvého strážce a ujistil se, že je dobře zapřený o hradby. Pak skočil do temné hlubiny. Gilead zůstal viset necelý metr nad zepmí, nahoře se ozvalo lupnutí a Gilead dopadl na zem. O tři údery srdce později i hlava strážného, čistě odříznutá lanem. To Gilead smotal a pověsil na opasek. Začal si potichu hvízdat a odešel. Bylo to jednodušší než čekal.
Nevěděl, že byl vyzrazen a odnáší si falešné žezlo, a že právě dal do rukou modrým elfům páku a důvod pro spojení čtyřech ras proti jedné na dlouhou vyhlazovací válku.
