Stál samotný, proti radě Černých, zamračený a dožadoval se vysvětlení.
Sluneční paprsky prosvítaly okny nízké budovy Jižního křídla a osvětlovalo Gileada stojícího v kruhu podřízených, hleděl zpříma a nebojácně, třebaže před Radou všichni ostatní klečeli v prachu a nikdo se neodvážil víc než šeptat.
Svou opovážlivost korunoval zbraní připnutou na zádech.
"Kdo mě zradil?" tázal se Rady, hlasitě a zprudka.
"My jsme ti, jenž zde, na místě Rady pokládají otázky," odpálil hněvivým hlasem jeden ze členů.
"Jak se opovažuješ vpadnout do důležité porady, svolanou navíc kvůli tvé nerozvážnosti, jsme ve válečném stavu, a to díky tvým chybám".
"Vy sami jste mou žádost o slyšení u Rady Černých třikrát odmítli, takže jsem přišel nyní a ptám se znovu, kdo mě zradil?" teď už Gilead mluvil tiše, jeho slova dostala nesmlouvavý a výhružný podtón.
"Byl to jeden z Rudých, infiltroval se do cechu vrahů místo představeného Nejstaršího," řekl neochotně jeden ze starších, měkkým poddajným hlasem.
Gilead zavřel oči a promnul si spánky, "chytili jste ho?"
Mlčky přikývli, Gilead však z výrazů ve tvářích, že je marné ptát se co z něj vyrazili.
Místo toho se zeptal na řešení ke kterému dospěli, odpovědí mu bylo ticho a bezradné výrazy, "válka je nevyhnutelná," řekl nakonec jeden z nich.
Gilead se narovnal, strhl z hrudi odznak Černého velitele spolu s ním pramen vlasů, protkaný stříbrnou nití, symbolem cti a vznešenosti, oboje dopadlo na zem.
"Od teď je to na mou zodpovědnost", řekl tvrdě,"zříkám se naší rasy".
Sotva domluvil, vstříc se mu ze stínů vynořili po zuby ozbrojení elfové z cechu vrahů, ve tvářích odhodlané výrazy.
Gilead plavným pohybem vytasil meč a rozpůlil prvního soupeře dřív než stačil pořádně mávnout zbraní, chudák nestihl ani pořádně vytřeštit oči. Gileada zahalila sprška krve.
Rudá životodárná tekutina se rozprskla a dopadla na zem, torzo nebožtíka se skácelo, jenže Gilead tam už nestál.
* * *
Gilead bodal patami do slabin nebohého oře, kterého sebral prvnímu elfovi, kterého potkal při zběsilém úprku z města. Hnal se lesem po sotva viditelné úzké cestě a hlavou mu vířily myšlenky.
Věděl, že mu Rada lhala, snažili se jeho rozpínající moc a náklonost krále Černých zastavit, nechápali, že mu šlo dobro celé rasy, a že chce spojit je a utvořit prosperující elfské impérium. Proto na něj ušili tuhle boudu, dokonce se domluvili s Rudým nebo bůhví, jak to vlastně celé bylo.
"Svist," šíp proťal běloušovi hrdlo a setrvačností vyryl při pádu širokou brázdu a přelomil břízku.
Na tělo koně dopadlidvě nohy, vzápětí se objevila hlava koukající se přes padlého koně. Vše, co střelec viděl, bylo jen prázdné sedlo. Po chvíli pokropila bělouše čerstvá krev, nato dopadla na mrvého koně i hlava střelce.
Gilead si mrtvého prohlédl, jednalo se o mladého elfa, vybaveného celkem slušnou výstrojí, na zádech znak cechu vrahů Černých.
Pod ním však bylo několik dalších run, Gilead věděl, že nikdo dalšív okolí není tak si dřepl k mrtvému a četl.
"Schůze Pěti se koná za deset dní na stejném místě jako vždy."
Schůze Pěti? Letělo Gileadovi hlavou než potkalo správnou myšlenku. Pěti ras! Zástupci elfů, stovky elfů všech pěti ras na jednom místě.
To znamená, ideální místo pro zradu, vyhlašování válek a podobných záležitostí.
Pět ras, Černí, Rudí, Modří, Lesní a Bílí. Všichni na palouku rozcestí, místě kde se potkávají hranice všech území.
Gilead obral mrtvého, a svlékl ho, aby po něm nezbylo nic až mrchožrouti sežerou.
* * *
Shromáždění se opravdu konalo na palouku rozcestí, stálo zde na tisíc elfů, od každé rasy stejný počet, to kvůli hlasovaní.
"Dnes jsme se sešli, především proto, abychom se všem rasám omluvili za politováníhodný incident, který vznikl díky hloupému a zavrženíhodnému pokusu o převzetí moci jednoho z nás Černých, Gileada".
Řečnící elf se odmlčel. "Sledováním jeho vlastních zájmů chtěl vytvořit nové společenství a chtěl v něm obětovat jak své nepřátele, tak své nejbližší, s vysokými ztrátami se nám tomu podařilo zabránit. A my vás žádáme, pokud na něj narazíte, utečte, je nebezpečný, nezalekne se ani přesily soupeř, je úskočný, je kluzký jako úhoř. Je to nebezpečná šelma,je třeba na něj jít opatrně a poslat na něj jen ty nejlepší z nejlepších".
Znovu se nadechl, aby mohl promluvit. Sotva však otevřel ústa, přistál mu v nich černě opeřený dřík. Řečník se zapotácel a spadl mezi ostatní Černou delegaci. Ti téměř okamžitě pozvedli štíty a schovali se za ně.
"Poslouchejte mě dobře," vzduch proťal známý a nenáviděný hlas, "nic z toho jsem neprovedl, je to lež. Třebaže mi nevěříte, vězte, kdo mě bude pronásledovat, zemře". Než hlas dozněl, z každé delegace se odpoutali tři vrazi a jako stín, vyrazili za hlasem Gileadovým. Hon začal.
* * *
"A že nám budeš povídat o nezranitelném, že jo, prosím," elfátka skákala a dožadovala se pokračování.
Starý elf se usmál. "Samozřejmě," řekl, "ale nejdříve, vám povím o sedmnácti stínech".
"Sedmnácti?" elfátka kulila oči, nějak se jim nedařilo to spočítat, vždy skončila na patnácti.
Starý elf se usmíval.
