Skutečný svět-Kaminari Sora

Prošel jsi Dangaiem a otevřel se ti druhý Senkaimon. Když jsi vylezl, uviděl jsi před sebou malé městečko, asi tak poloviční, než byla Karakura. Hned na chodníku jsi ale viděl sedět jednu duši. A ta duše rozhodně nebyla z tohoto století. Měla na sobě oblečení, které se nosilo asi tak v osmdesátých letech. Řetěz na hrudníku měl ještě asi tak třicet centimetrů, nic urgentního.
Hollow jsi ale nikde necítil.

Kaminari Sora

Vyskočím ze Senkaimonu a zhluboka se nadechnu. "To jsem moc dlouho v Seireitei nezůstal." Pomyslím si a mrknu na město pode mnou. Zaujme mě jedna duše. Přesunu se k ní a mrknu na její oblečení. "Co tu děláš? Nevypadáš, že bys byl(a) z téhle doby?" Mrknu na duši.

Duch zvedl pohled od silnice a upřel na tebe unavené oči. "Jistě že. Už je to nějaký čas, kdy jsem skonal." Řekl muž ve středních letech, ostříhaný na ježka a koulící oči, jako by viděl přízrak. "Kdo si, že mě vidíš?" Řekl s tázavým pohledem ve tváři.

Kaminari Sora

"Já jsem Shinigami. Ochránce duší jako jsi ty. Každopádně, tady zůstat nemůžeš. Lovili by tě tu zlí duchové, ale..jakto, že jsi tu vydržel tak dlouho?" Podívám se na něj tázavě.

"Shinigami... o těch jsem nikdy neslyšel. A proč bych tu nezůstal? Ještě jsem žádného zlého ducha nikdy neviděl. Jsem tu takhle už dobrejch třicet let."
Najednou z protějšího domu někdo vyšel. Žena s taškou v ruce a hned za ní vyšla nejspíš její mladá dcera, mohlo jí být tak kolem patnácti. Zamkli za sebou dveře a rozešli se po protějším chodníku někam pryč. Nejspíš ani jedna nebyla schopna vás vidět, protože jsi na sobě nezaznamenal jejich pohled.
Duch vstal a rozešel se za nimi. "Moje dcera. Umřel jsem, když jí bylo pět. Od tý doby chodím všude s ní. Těší mě, že můžu sledovat, jak úspěšný má život. Dokonce mám už i vnučku... Bojím se, že bych o to všechno přišel, kdybych šel... dál. Bojím se, že už bych je nikdy neviděl. Proto tu pořád jsem." Řekl a s náležitým odstupem se obou dívek držel.

Kaminari Sora

"Budou to dva roky co jsem zemřel. Byl jsem člověk stejně jako vy. Problém je ten, že jako duši vás mohou stíhat zlí duchové, Hollow. Ti by mohli nejet zabít vás, ale mohli by ublížit vaší rodině. Živí se dušemi a mohou jí vytrhnout i z těch žijících. Čím déle tu zůstáváte tím více je vystavujete nebezpečí. Můžu vás poslat do Soul Society. Můžete se stát shinigami stejně jako já a potom se sem můžete vrátit jako místní Shinigami a dávat na ně pozor. Chránit je." Řeknu mu a pohlédnu mu do očí. Může v nich vidět upřímnost a porozumění.

"Jak říkám, pane shinigami, tady zlí duchové nejsou. Ještě jsem ani nepotkal nikoho, kdo by byl schopen mě vidět, jako vy."
V dálce jsi slabě ucítil reiatsu. Bylo to přesně tím směrem, kam mířily ty dvě. Nebyl jsi přesně schopen určit, jestli to bylo reiatsu zkažené, nebo ne, ale jeho původ ti mohl dělat starosti.
Šli jste rovně, dál směrem ke zdroji té slabé síly. Došli jste až na hřbitov.
Dívky došly k jednomu hrobu, klekly si před ním a začaly zapalovat svíčky. Na náhrobním kameni jsi mohl vidět fotku toho muže, stojícího vedle tebe. Ten se teď usmíval, ale i přes to vypadal smutně.

Kaminari Sora

"Že tu teď nejsou neznamená, že se nemůžou zničeho nic objevit." Řeknu a pomalu jdu za jeho rodinou. Pomalu přijdu blíž k hrobu a zkoumám reiatsu které z něj vychází. "Zvláštní, mrtvé tělo by nemělo vyřazovat žádné reiatsu."

Když jsi došel k hrobu, všiml sis, že ženy stavějí svíce do kruhu a křídou do kruhu vkreslují pentagram. Pak začali odříkávat něco v jazyce, kterému jsi nerozuměl.
Duch se začal chvět. "To né... co se to děje?... Co... Aaaaaaaaaa!" Začal strašlivě křičet. Řetěz ho stáhnul dolů a připoutal se k hrobu. Začal mu v hrudi vytrhávat díru.

Kaminari Sora

Okamžitě bouchnu obě ženy jílcem zezadu do hlavy abych je poslal do mdlob. Bez ohledu na to zda to vyjde nebo ne se přesunu k duchovi a zkusím ještě rychle provést duchovní pohřeb. "Co to sakra je? Manipulace s duší?"

V momentě, kdy jsi na ty dvě ženy vztáhl ruku, duch zešílel. Začal hrdelně řvát a tahal si za řetěz. Hrob na to zareagoval a doslova mu z těla řetěz vyškubl.
Pak to už šlo ráz na ráz. Výbuch reiatsu, tlaková vlna, která tě smetla dozadu a duše toho muže, měnící se v hollow.

Hollow:

Když se dotvořila maska, objevila se za hollowem garganta a vtáhla ho do sebe, dřív než stihl dopadnout tvůj meč(pokud jsi vstal ze země a pokusil se ho rozseknout). Pak se garganta uzavřela a ty jsi tam zůstal sám se dvěma omráčenými ženami.

Kaminari Sora

Sleduju jak ho vtáhne Garganta a zvednu se ze země. Opráším se a jdu prohledat hrob. Hledám stopy toho co ho mohlo proměnit. Samovolná proměna to nebyla.

Kromě exorcistických pomůcek těch dvou žen tam opravdu nic moc nebylo. Dokonce i ta slabá stopa po reiatsu zmizela. Všiml sis ale, že kolem náhrobní desky je relativně čerstvě rozrytá hlína.

Kaminari Sora

Prvně prozkoumám exorcistické pomůcky jestli nenajdu něco užitečného. Poté přejdu k rozhrabené hlíně a pomalu začnu odhrabávat. Když odhrabu dostatek, zapřu se a odsunu náhrobní desku. Nepolevuju přitom celou dobu v ostražitosti.

Odsunul jsi tělo a našel jsi tam ostatky. Teď už nešlo poznat, čí byly. Na hrudi si ale nalezl kostěný totem. Teď už nevysílal žádnou energii, žádné reiatsu, přesto jsi kolem něj nějaké zbytky spirituální energie cítil.

Kaminari Sora

Vytáhnu kapesník z kapsy a vezmu do něj totem. Nechci se ho dotknout holou rukou. Poté ho prozkoumám, pokud nic nenajdu prohledám ženy jestli u sebe nemají něco podobného. "Tohle vypadá jako nějaká nekromancie. Totem...něco takového používali Shamani pokud vím." Bleskne mi hlavou.

Ani jedna z nich u sebe nic podobného neměli. I když jsi zajisté hledal pečlivě, nic neobvyklého jsi nenalezl.
Odkrytý hrob už začal celkem značně zapáchat, až se ti z toho dělalo nevolno. A navíc začalo pršet.

Kaminari Sora

Hrob opět zahrabu a co nejlépe po sobě zakryju stopy. Náhrobek vrátím na místo a totem bezpečně zabalený vložím do kapsy. Zkusím nenápadně probrat ženy, jsem zvědav co z nich vypadne po probuzení.

Obě holky byly totálně v limbu. KO. Sice dýchaly a tem měly pravidelný, ale to byly jediný známky toho, že ještě žijou.

Kaminari Sora

Zmateně se zamračím, obě je čapnu a doshunpím do jejich domu. Do toho ze kterého jsem je viděl přicházet. V nějakém pokoji je obě položím na postel a zkoumám jestli na nich nenajdu nějaké stopy reiatsu. Nebo nějaké stopy reiatsu v jejich domě. Dávám si přitom pozor aby venku nikdo neviděl levitující postavy.

Objevil jsi se před jejich domem. Klíče jsi hledat nemusel, bylo odemčeno. Měl jsi štěstí, že nikdo nešel po chodníku a nevidět ty dvě letět vzduchem.
Vešel jsi do domu a položil je na postel. Nikdo jiný v domě, zdá se, nebyl. Ani stopy reiatsu v tuto chvíli nebylo možné vycítit... a potom jsi to zaznamenal znovu. Slabé reiatsu, kdesi od hřbitova.

Kaminari Sora

Zbystřím a vyrazím z domu. Pečlivě za sebou zavřu a shunpuju ke hřbitovu. Soustředím se na nalezení zdroje toho reiatsu. Meč mám vytasený, připraven se bránit.

Bylo to jako deja vu. Na hřbitově jsi viděl muže, který zapaloval svíčky u hrobu a kousek vedle něj se chvěl duch nějaké stařenky. Řetěz jí stáhl níž a připoutal se k hrobu. Jak zaříkávač mluvil, přitahovalo to duši víc a víc k hrobu a jak se bránila, trhalo jí to díru v hrudi. Reiatsu vycházelo zpod náhrobní desky. Velice slabě.

Kaminari Sora

Rychle shunpnu k babče. Zaberu a vyrvu náhrobní desku. Zaříkávače schválně nechám při smyslech.

S kamennou deskou jsi bez hrabání ani nepohnul. Byl to těžkej kus žuly, předtím ti dalo značnou námahu s ním posunout, natož jí vyrvat. Řetěz se už blížil k náhrobku, ale ty jsi odhadnul, že se dřív vyrve, než k němu vůbec dorazí.
Stará paní začala nelidsky vřískat. Zaříkávač si pořád něco mlel pro sebe.