Příprava! Odvetný úder!

Shunichi Noniro

Bohužel jako podkapitán nemám dovoleno používat shikai v soubojích s řadovými členy divizí, opáčím zdvořile. Opět vyrazím vpřed, tentokrát vedu čepel těsně nad zemí a švihnu čepelí odspodu, s úmyslem zasáhnout břicho. Pokud minu, navážu sekem shora na rameno.


Podívej se mi do profilu na zbraň , abyabys neměla dojem, že se nekryju.

Kadma - bar U prašivého kojota

Tak se mi to líbilo. Sice to vypadalo divně, ale s úsměvem jsem také pozvedla sklenku a připila si s nimi. Neměla jsem ponětí, co se bude dít dál. Ale to co mi Kashike nalil bylo opravdu skvělé jak sliboval. Dělat kšefty s lidmi, které neznáte je občas výhodné

Arashi-Sorův vnitřní svět

"Stůj." Zašeptal jsem potichu ze stínů a můj hlas se nesl jeskyní. Sora mohl vidět několik metrů před ním mé oči, jak svítí ve tmě. "Pokud si chceš promluvit, půjdeme ven." Řekl jsem klidně, vyrazil proti němu a ze stínů se vynořil můj obrys.
Chodba do jeskyně nebyla příliš široká. Tím, jak jsem kráčel proti němu, jsem ho nutil couvat z jeskyně pryč.
"Proč jsi tady?" Zeptal jsem se nakonec, když jsme se dostali ven. Denní světlo bylo najednou pryč, byl úplněk, ale z půlky ho zakrývaly mraky. Ty bouřkové mraky, které Sora očekával.

Ikkaku-6. divize

"Už to nějakej pátek bude, Renji-san." Řekl jsem už trochu vyrovnaněji, protože adrenalin mě ptrochu prostřízlivěl. A taky ta kopačka... Taktéž jsem se vrátil k obvyklému oslovení, jakým jsem Abaraie jmenoval.
Udělal jsem k němu rychlý přísun a bodl jsem mu po prsou svojí katanou. Čekal jsem, že ukročí zpátky a projistotu ještě odkloní čepel, popřípadě se vytočí v bocích. Na to jsem si chtěl počkat a pochvou ho šlehnout kousek nad koleno přední nohy(té, která bude blíž u mě).

Isane Kotetsu-nemocnice

Šla jsem zrovna kolem kanceláře kapitánky, když v tom jsem uviděla Katsumi, jak jí klepe na dveře. "Nenamáhej se, Katsu. Unohana-sama tu teď není. Je na poradě s vrchním kapitánem. Můžu pro tebe něco udělat já?"
Pokud mi Katsumi poví, co se děje, dojdu s ní na recepci.

Barman-bar U prašivého kojota

"Smím se slečny zeptat, jak jí chutná moje pálenka?" Zeptal jsem se "nenápadně", abychom tu měli všichni jasno "kdo tu dělá nejlepší chlast ve městě".
"A Hosogawo-san, doufám, že neplánujete vyrazit hned do akce. Měl by jste se řádně zotavit. Popáleniny a zlomeniny nejsou žádná hračka." Neuniklo mi totiž, že Kashike dýchá s menšímy bolestmi a že má ofáčovanou ruku. Na ovázaný hrduník sem naštěstí neviděl. To se nedalo říct o Kadmě, její hrudník sem viděl poměrně detailně a pro moji fantazii toho zbývalo jen málo. Každopádně, to jsem za neštěstí nepovažoval.

Kadma - bar u prašivého kojota

Tak jeho pálenka. Pánové by si to měli mezi sebou ujasnit. 
 Jsi ráda centrem dění, tak si nestěžuj.Usměju se na barmana.
"Je vynikající, jak řekl Kashike, takovou jsem ještě neměla." mrkla jsem na barmana. Takhle se zlepšuje nálada. Začnu sem asi chodit častěji.

Katsumi Nashida- nemocnice

Čekala jsem značnou chvíli, ale kapitánka neotevírala. Pak jsem uviděla Isane a měla jsem krapet lepší náladu. "Ahoj, Isane. Nevíš, kdy by měli skončit? Nechtěla bych tě do toho zatahovat, abys ještě z toho neměla taky nějaký problém, ale je tu Kutoi Akushini ze 2. divize, chce vidět Omaedu a bez kapitánčina nesouhlasu prý neodejde."

Kaminari Sora - vnitřní svět

Jsem doslova vytlačen z jeskyně. Chvíli mlčím a hledím Arashimu do očí. "Můj vnitřní svět...má být odrazem mě samotného. Vždy, když jsem tu byl předtím...svítilo slunce. A teď...podívej se, co se děje." Řeknu po chvíli a ukážu na tmavá mračna. "Když jsme přišli do Seireitei, věděl jsem, že nejsem sám. I když jsem byl v neznámém prostředí věděl jsem, že je tu někdo na koho se můžu spolehnout. Když jsem bojoval s Icherosem, věděl jsem, že proti němu nebojuji sám. Vždy, jsi mi opakoval, že to co ty chceš chránit nemusí být to co chci chránit já. Ale, když jsem v souboji s Kyoshim vsadil ruku...Nepomohl jsi mi. Když, jsem se tě snažil kontaktovat...neodpověděl jsi. Můžeš říkat, že nejsi připraven....ale když ne teď tak kdy? Protože teď už si vážně připadám, že jsem v Seireitei sám. Mladé nezkušené štěně hozené do války... Hledajíc pomoc u svého staršího bratra...bratra, který ho zarputile ignoruje...A já nevím jak dlouho to štěně ještě může takhle vydržet..." Na chvíli se odmlčím a chvíli ticha vyplní mocné zahřmění, následované bleskem, který udeří do jednoho z vyšších stromů nedaleko od nás. "Pomoz mi zachránit co je drahé mě...a já udělám vše proto abych ochránil to, co je drahé tobě."

Shunichi Noniro

Měla v hlavě víc než jsem čekal, takový jsou nejhorší, nedávají pozor ani na sebe ani na okolí a je jim všechno jedno. Chvílí váhám jestli mám s útokem pokračovat, a polevím v útoku, Kyuji toho perfektně využila a vzápětí má čepel byla odražena stranou a já se tak tak stihl vyhnout její čepeli, která mi odsekla pár vlasů a štrejchla klobouk, než jsem chytil rovnováhu, tak do mě při tom zběsilém útoku vrazila, a váleli jsme se na jedný hromadě na zemi.

Abarai Renji - 6. divize

Ukročím vzad a odkloním jeho meč stranou. Všimnu si, že mi pochvou meče jde po noze a tak se pokusím se odrazit kousek vzad. Jeho úder mě bolestivě trefí do holeně. Zakaboním se a postavím se do střehu. Tentokrát však převezmu iniciativu a udělám prudký krok vpřed. Očima se soutředím na jeho pravé rameno. Napřáhnu se a vedu úder na levý bok.

Arashi-Sorův vnitřní svět

Dlouhou dobu bylo ticho. "Nestěžuj si pořád." Řekl jsem nakonec. "Sám jsi tam tu ruku strčil a věděl jsi, jaké to bude mít následky. A strčil jsi ji tam schválně, aby jsi mě vyprovokoval. Já jsem narozdíl od tebe lépe odhadl Kyoshiho shopnosti. Věděl jsem, že bude schopný svou obranu zastavit, aby ti neublížil. I za cenu, že dostane ránu. A taky jsem věděl, že ti pak dá za takovou zbrklost stejnou lekci."
Přešlápl jsem z místa na místo a podíval jsem se na nebe. "Myslíš, že to vypadá jako vzteklá bouře? Nebo třeba jako bouře smutku? Mně připadá jinak. Připadá mi to jako malá usmrkaná bouřička, která něco chtěla a nedostala to. Ty mě nepotřebuješ kuli mě samotnému. Tušíš, že spolu budeme silnější, o to ti jde, Soro. Nehleáš přítele, ale spolubojovníka. A řekni mi, proč bych měl bojovat? Za co? Kuli čemu?"
Znovu jsem se rozhlédl po pláních, po nebi, po horách. "Bouře tu byla vždy, Soro. Já jsem bouře. Kde jsou mraky, tam není místa pro slunce. Přijmi bouři a na slunce zapomeň." Zaklonil jsem hlavu a dlouze zavyl. Jako na povel se za obzorem začaly stahovat mraky. Velké, černé, husté mraky. A řítili se k nám. Rozehnaly Sorovu bouřku a spustily vlastní orchestr. Hromy burácely tak hlasitě, až to v člověku vibrovalo a blesků zářilo na obloze tolik, až to oči oslňovalo.
"Zažeň je, Soro. Zažeň je, aby jsi měl to své zlaté slunce, po kterém jsi tak toužil. A nebo přijmi bouři. Přijmi ji a vezmi si její sílu." Krátce jsem pohlél na horu, kterou se Sora snažil kdysi rozbít. Vzduchem vířila elektřina, až z toho chlupy vstávaly.

Isane Kotetsu-recepce 4. divize

"Dobrá, vyražme tedy." Usmála jsem se mile na Katsumi a vyrazil jsem k recepci. Tam jsem samozřejmě spatřila důstojníka druhé divize, který se pochopitelně snažil plnit svou povinnost.
"Dobrý den. Jsem Isane Kotetsu, zástupce podkapitána čtvrté divize. Kapitánka je momentálně na zasedání s velícím kapitánem. Mohu vás prosím požádat, aby jste mi osvětlil nastalou situaci? Poté snad společně dojdeme k nějakému společnému řešení." Řekla jsem mile a kývla jsem na Katsumi. "Pokud chceš jít, já už se tady o pana důstojníka postarám, Katsumi. Děkuju."

Ikkaku-6. divize

Koukat se nepříteli do očí je sice fajn, ale směrodatné je vždy sledovat zbraň, protože ta mi ukrojí maso od těla, né jeho kukadla.
Sice jsem se k němu natočil levým bokem, ale s pevně připraveným krytem, abych zablokoval jeho katanu a vyvaroval se případnému zranění.
Také jsem využil toho, že se nám pod nohy připletla Kyuji s Shunichim. Vypadala, že jí soupeř trochu "tíží" a tak jsem se rozhodl jí trochu pomoci a zkusil jsem bacit Shunichiho pochvou přes záda.

Katsumi Nashida- nemocnice

"Děkuju, ale bojím se, že bude chtít jenom kapitánku." Úsměv jsem jí oplatila a vyrazila s ní k recepci. Když Isane domluvila s důstojníkem, vrhla jsem na něj jeden z mých horších pohledů. Chápala jsem sice, že plní svoji práci, ale byl neuvěřitelně otravný. Dopředu jsem věděla, že jestli se my dva ještě někdy potkáme, bude zle. " Já děkuju, Isane. Půjdu se zatím převléct. Dneska toho mám už plný zuby." Nasupeně, ale zároveň s úlevou,že toho chlapa nemusím řešit, jsem se odešla převléct a poté počkala u Isaniiny kanceláře, abych se dozvěděla, jak to dopadlo.

Kaminari Sora - vnitřní svět

Neschopen slov na něj zůstanu dlouho mlčky koukat, chvíli mi trvá než prolomím ticho. "Proč bys měl bojovat? Zač? Kvůli čemu?" Pronesu jen tak do větru. "Pravidlo smečky...že mě to jen dřív nenapadlo. Možná, že jsi duch tohohle světa, ale pořád jsi strážce. Pocházíš ze mě. A Alfa téhle smečky jsem pořád ještě já..." Natáhnu ruku k obloze a zem kolem mě se začne trhat pod náporem výbuchu mého reiatsu. "Ptám se tedy znovu. Proč bys měl bojovat? Co třeba proto, že to po tobě chci?" Mraky nademnou začnou rotovat a ze všech naráz vyšlehnou blesky přímo do mě. Arashi si může všimnout něčeho jiného v mém pohledu. Něčeho co v něm nikdy dřív neviděl. Odhodlání tak pevného, že ani já sám jsem nevěděl, kde se ve mě vzalo.

Abarai Renji - 6. divize

Jak jsem si myslel, základní triky na někoho jako je Ikkaku vážně fungovat nebudou. Nejsem schopen dotáhnout sek dokonce protože do mě vrazí Kyuji. Zakleju a odstrčím jí od sebe. Všimnu si Ikkakuova záměru a prudkým krokem se dostanu k němu a tnu obouruč od levého ramene k pravému boku. "Protivníka máš tady, Ikkaku-san."

Kaminari Sora

Vjela do tebe síla blesků. Neskutečná energie, miliardy wattů byly v tvém těle. A byla to neskutečná bolest. Bolest tak strašná, jakou jsi ještě nikdy nezažil a pravděpodobně již nezažiješ. Jako by každá buňka tvého těla byla trhána na cucky a ty si cítil každou zvlášť.
Tak ohromné množství nergie nebylo možno udržet. Hned jak do tebe blesky vstoupily, téměř okamžitě vyletěly ven a nebýt Arashiho zákroku, zničily by vše kolem.
Vlk otevřel svůj chřtán a všechny choticky letící blesky pohltil do sebe. "Thunder Break!" Zahřměl, během okamžiku se dostal k oné hoře a z jeho tlamy proti ní vyletěl proud modrého světla. Všechny ty blesky se spojili do jednoho dokonalého bodu a vypálily na cíl. Hora se rozletěla na kusy.
Potom jsi omdlel.

Arashi-Sorův vnitřní svět

Pomalu jsem se snesl k zemi a došel jsem k Sorovu bezvládnému tělu ležícímu na zemi. Strčil jsem do něj čumákem a počkal, až se probere.
"Sám jsi to říkal. Jsi štěně. Tak si nehraj na Alfu, to přijde časem."
Dal jsem mu čas, aby se dal trochu do kupy.

Kaminari Sora - vnitřní svět

Proberu se a pohled mi padne na místo, kde dříve stávala hora. V ten moment mi je jasné, že moje práce to rozhodně není. Mlčky sedím a třídím si myšlenky. "Takže nejsem schopen ani tohohle." Bleskne mi hlavou. "Čas. Jediná věc které mám spoustu a které mám zároveň málo." Pronesu pouze po chvíli a sklopím pohled na své dlaně, elektřina kterou jsem se pokusil absorbovat si na mě vybrala svůj podíl. Na rukou, nohou a podle bolesti i na zbytku těla byly vidět popáleniny a ač to bylo pouze v mém světě bolest to nijak nezmirňovalo.

Shunichi Noniro

Mleli jsme se na zemi, když tu jsem dostal ránu do zubů a prokousl jsem si ret. Vyskočil jsem na nohy a džentlmensky počkal až Kyuji vstane a zorientuje se. En Garde, slečno 11.tá divize, zahalasím vesele a postavím se do střehu. Sice mi z pusy kape krev, ale konečně se trochu bavím.

Arashi-Sorův vnitřní svět

"Čas je pořád stejný. Ty by si ho chtěl akorát strašně moc urychlit. Trpělivost, to je to, co ti tolik chybí a co mě tolik vytáčí... Ale pro dnešek si myslím, že to zase stačilo. Jdi si utřídit myšlenky. Já se ti ozvu... dřív." Řekl jsem mu smířlivě a otočil se k odchodu zpět do jeskyně. "Měj se Soro. A pamatuj, pospíchej pomalu. Jo a taky... co se vleče, neuteče. Dočkej času, jako husa klasu. A dávej na sebe bacha. Já odteď budu..."
S těmito slovy jsem zmizel v jeskyni.

Ikkaku-nádvoří 6. divize

Výborně Kyuji! Dej mu na frak!! Řekl jsem nadšeně, když jsem uviděl, že si Shunichi-san souboj užívá. Možná bych mluvil jinak, kdybych si všiml, že je chudák Kyuji raněná a možná pro ni ten boj není takovou zábavou, jako pro mě. Dál jsem se ale musel věnovat Abaraiovi.
"Já vím Renji-san, neboj se, vím kam mám udeřit!"
Když se napřahuje a jde ke mě, já mu naopak jdu ještě blíž vstříc a jeho katanu zablokuju tou svojí pochvou ještě když se napřahuje. Katanou ho pak zkusím vzít tupou stranou po stěhně, když už jsme tak blízko.
Dalo by se říci, že jsem si hrál na body. Kolik zásahů dostane on a kolik já. A zraněné stehno by možná nebylo smrtící, pokud bych netrefil tepnu, ale rozhodně by to byla výhoda.

Kusanagi Yato - 9. Divize

Slunce bylo vysoko na obloze a po mraku, či závanu větru ani památka. Takovéto dny v Seireitei jsem vždycky nesnášel. Krásné počasí dělalo z shinigami lenivé povaleče s tvářemi zarudlými od saké už od ranních hodin. Když jsem však dnes scházel uličkami, vše bylo jinak. Všichni jako by očekávali něco hrozivého, něco, co může vypuknout každým okamžikem. Tváře mužů i žen byly zamyšlené, často i nešťastné, někdy zase tvrdé a neústupné. Všechny nějakým způsobem poznamenaly události uplynulých dnů. Slyšel jsem zatím jen málo o tom, co se tu přihodilo za dobu mé nepřítomnosti, ale hned mi bylo jasné, že nás čeká těžká zkoužka. Nevybral jsem si pravda vhodnou dobu na takovou změnu.
Konečně jsem stanul před branami deváté divize. Na okamžik jsem se zastavil a rozhédl se. "Je to tu." Zhluboka jsem se nadechl a prohodil několik slov se strážnými u brány. Trochu jsem si oddychl, že už o mně věděli, na druhou stranu jsem si i všimnul jejich nehezkého pohledu na mou uniformu druhé divize. "Musím si rychle opatřit Shihakusho." Jeden z mužů se mne ujal a vedl k velícímu důstojníkovi, u kterého jsem dostal rozkaz se nahlásit. Cestou se zmínil, že divize postrádá kapitána, ale o tom jsem už věděl své. Naopak překvapující informací bylo, že jeden z unesených byl i podkapitán Hisagi Shuhei. Znamenalo to, že divize přišla o dva nejschopnější muže. "Opravdu jsem si nevybral vhodnou dobu k převelení k devítce."
Velící důstojník mne uvítal velice stroze a jednoduše. Ukázalo se, že druhá divize odmítla poskytnout informace o mých předchozích misích a tak se vyptával. A já neodpovídal a předstírajíc únavu, jsem dokončil vstupní ceremoniál a nechal se tím samým strážným odvést do kasáren. Cestou jsem zavadil o několik dalších podrážděných pohledů, až jsem konečně stál před vstupem do své ubikace. Malý čtvercový pokoj, víc jsem si přát nemohl. Zavřel jsem za sebou a lehl si na zem. Na okamžik jsem zavřel oči. Z okamžiku se staly minuty, hodiny. Ze spánku mne vytrhlo až zaklepání na dveře. Když jsem otevřel, nikdo za nimi nestál, ale u nohou mi leželo poskládané Shihakusho. Pousmál jsem se a uvnitř svého pokoje jsem se převlékl. "Alespoň trochu splynu s davem." Byl čas prozkoumat, co nová divize ukrývá ve svých útrobách. Otevřel jsem dveře a vyšel ze svého pokoje, když v tom se v ten samý okamžik, kdy jsem je za sebou zavřel, otevřely dveře druhé, hned vedle těch mých.

Kaminari Sora - 9. divize

Procitnu ze snu a rozhlédnu se kolem. Stále sedím na zemi, omotán dekou. Bolestně syknu, když ze sebe stáhnu peřinu. Podívám se a ke svému překvapení na své dlaní vidím popáleninu. Stisknu ruku v pěst a potlačím další syknutí. Vstanu a pomalu dojdu ke skříni odkud vytáhnu lékárničku. Na mastnou mřížku pak přitlačím obvaz a ruku si ovážu. Seberu Arashiho z postele a připášu si ho, než odejdu tak si ještě opláchnu obličej. Naráz uslyším otvírání dveří. "To je divný, nemám mít souseda pokud vím." Bleskne mi hlavou a vyjdu ven. Z vedlejšího pokoje se vynoří blonďák kterého jsem nikdy předtím neviděl. "Čau, ty tu budeš asi novej, že? Když jsem se sem nastěhoval já tak mi bylo řečeno, že ten pokoj je prázdnej." Napřáhnu k němu pravici a pokračuju. "Kaminari Sora, těší mě."

Kusanagi Yato - 9. Divize

Trošku znervozním z nečekané a nechtěné konfrontace. Prohlédnu si napřaženou pravici, připadá mi trochu podezřelý. "První člověk, který se po projití branou deváté divize ke mně chová přátelsky. Co asi chystá?" Z napřažené pravice přejedu pohledem zpět k jeho obličeji. "Rozcuchané černé vlasy značí, že měl asi hodně naspěch. Červené oči zase poukazují na jeho krvelačné záměry. A ten přátelský přístup. Určitě ho nastrčili, aby mě odstranil a nedošlo tak k úniku tajných informací!" Nasadím plasticky nacvičený přístupný obličej, pousměju se a svou označenou pravačkou stisknu jeho pravici. "Já jsem..." Hlavou mi proběhne několik falešných jmen, ale svou blafovací taktikou se rohodnu ho dvojnásobně převést a prozradím svém pravé jméno. "Kusanagi Yato, taky mě těší, Soro. A máš pravdu, jsem členem divize teprve ode dneška. Ale nemusíš mít strach, nebudu tě rušit. Nejspíš tu často vůbec nebudu. "Dokonale jsem ho oklamal tím, že jsem mu řekl pravdu. To určitě nečekal!"

Kaminari Sora - 9. divize

Všimnu si jeho pohledu a ušklíbnu se. Potřesu mu rukou. "O nějaké rušení vůbec nejde. Sám tady moc času netrávím. Ukázal ti někdo už divizi?" Optám se po chvíli. "Ode dneška? Čerstvě jsi vyšel akademii?" Podívám se na něj ještě. Nepřijde mi jako nováček. Naopak, jeho oči zračí, že již nějaký ten boj zažil. "Zvláštní..." Bleskne mi hlavou. Nedám však na sobě nic znát.

Kusanagi Yato - 9. Divize

Pustím jeho pravici. "Ten kluk se ušklíbnul. Taková neprofesionalita. Prozradil ses! Tak co máš za lubem? Určitě se mi teď nabídneš, že mi to tu ukážeš, aby ses mi vloudil do přízně! Tak průhledný!" Chvilku zaváhám a pak odpovím. "Tak potom je to v pořádku. Před pár dny jsem vyšel z akademie, ano, a nakonec mě přidělili k devítce. Žádnou zlváštní specializací nedisponuju a tahle divize potřebuje nejspíš členy. Vlastně jsem se zrovna chystal to tu prozkoumat." Znovu se pousměju. "Co na mě tak čumíš?!"

Kaminari Sora - 9. divize

Překvapí mě co řekne. Stále na sobě však nedám nic znát. "Rovnou z akademie? Tohle není chování někoho kdo vyšel z akademie. Ale vyzvídat nehodlám..." Bleskne mi hlavou. "Může to být trochu matoucí ale zvykneš si tu rychle. Nic nového pod sluncem. Mám ti to tu ukázat nebo dáváš přednost vlastní prohlídce?" Optám se ještě.

Kusanagi Yato - 9. Divize

"Přátele si drž už těla, nepřátele ještě blíž." Upravím si obě wakizashi u pasu. "Vlastně pokud by ti to nevadilo, Soro, průvodce bych uvítal. Nechci se dostat do potíží hned první den. Taky by mě zajímalo, co se to tady v posledních dnech dělo. Na akademii nám k tomu totiž moc neřekli." Poodstoupím o pár kroků ode dveří a prohlédnu si najmutého assassina. "Slyšel jsem, že podkapitán Hisagi byl unesen. Co se stalo?" Jen co jsem to dořekl, zaměřil jsem se na jeho výraz. "Přece jen je nejlepší optat se přímo u zdroje. Takoví jako ty jsou často napojení na mnohem větší lotry."

Kaminari Sora - 9. divize

"Vůbec ne." Kývnu na něj a pokynu mu aby se rozešel za mnou. Při zmínce o Hisagim si může všimnout, že z předchozího úsměvu už moc nezbylo. Vystřídala ho kamenná maska. "Hisagiho unesl nepřítel. On, šermiřka z naší divize a několik dalších uvízli v nějaké teleportaci a nepřítel je přenesl sebou, když organizovali útěk jednoho z jejich lidí." Řeknu bezbarvým hlasem. Pomalu dojdeme až k jídelně. "Snídaně, obědy, večeře. Normálka. Támhle je stůl důstojníků, jinak si můžeš sednout kdekoliv chceš." Řeknu prostě a rozejdu se pomalu dál.