Systém 2
O hodinu dříve, kdesi v části Seireitei, kontrolované odbojem.Ryuumi Ishida stála před svou jednotkou rozkročena s rukama v bok. Sledovala je přísně, neboť věděla, že se jeden z nich dopustil hrubé chyby, porušením služebního postupu. Služební postup se rovnal předpisu, ten byl v její Výzvědné diverzní skupině výš než zákon a podle toho bylo také trestáno jeho porušení. Mnohdy šlo o triviální přehlédnutí, které se ale velmi snadno mohlo stát osudovou chybou. V tomto případě šlo o špatné umístění senzorového majáčku. Byl posunut o několik metrů, tudíž nenavázal spojení s ostatními a sektor nebyl zcela pokryt. Tato chyba umožnila nepozorované vniknutí zatím neznámého tvora, který se nyní volně pohyboval v ulicích. Něco takového nešlo tolerovat.
„Zeptám se jen jednou,“ řekla velitelka pevným hlasem a spojila ruce za zády.
„Kdo to byl? Pokud se to nedovím, potrestám Vás všechny, rozumíte?“ V jejím hlase nebyl patrný vztek, spíš nutnost zjistit pravdu. Ryuumi musela vědět, kdo svým chováním ohrozil celý Odboj. Musela ho potrestat, tak ji kázala povinnost, ale i chtíč. Potřebovala nějakým způsobem ublížit tomu, kdo dal svou pohodlností všanc životy všech.
„Já paní,“ ozvalo se náhle.
Ryuumi se za hlasem ohlédla a spatřila jednoho ze svých bývalých kolegů Shinjiho Samara. Kdysi s ní sloužil v jedné divizi a takovou chybu nemohl nikdy udělat. Měl výcvik na rozdíl o některých shinigami, kterým nyní velela. Čekala, že se přihlásí zdravotník nebo jiný člen její jednotky, který s tajnými operacemi neměl zkušenosti. Skoro tomu nemohla uvěřit. Zatnula zuby, krátce přivřela oči a řekla:
„Ty Shinji? Koho kryješ? Nevěřím, že jsi něco takového mohl dopustit. Pokud na tom budeš trvat, budu ti muset udělit trest.“„Ano paní,“ řekl provinilec a poníženě sklonil hlavu.
„Propadám se hanbou. Ohrozil jsem Vás, ohrozil jsem Sněm, svůj domov a svůj lid. Přijmu jakýkoliv trest, abych…“„Klekni si!“ vyštěkla Velitelka a otočila se k ostatním.
„Svažte mu ruce a ústa, dělejte!“Vojáci okamžitě poslechli a hrubě svého spolubojovníka spoutali. Nakonec ho přitiskli k zemi a očekávali dalších rozkazů.
Ryuumi se nadechla a pevným hlasem přikázala:
„Teď ho zbijte, jako psa. Hlavu vynechejte, ať to nemá tak snadné, bezvědomí se nedočká… tak rychle.“Vojáci a zároveň přátelé začali bez pobízení svého druha kopat a tlouct. Nemohli nijak odporovat, ve válce nebylo místo pro vzdor. Kdo se příčil rozkazům, znehodnocoval jejich váhu a váha rozkazu byla daleko vyšší než váha života. Ani svázaný se nebránil, protože respektoval trest, který mu udělila jeho velitelka. Považoval za štěstí, že ho na místě nezabila. Bolest, kterou cítil, byla do jisté míry vykoupením.
Po chvíli jeho tělo znecitlivělo a on upadl do sladké černoty. Vítal ji, neboť si myslel, že tím to končí. To ale nevěděl, co bude následovat.
Velitelka zpozorovala, že pohyb lynčovaného ustal a rozkázala:
„Přestaňte, už je mimo!“Když se vojáci uklidnili, dodala ještě pevným hlasem:
„Pamatujte si, že se každý z Vás může snadno ocitnout na jeho místě. V mém rozkazu: „Udělej!“ je obsaženo také: „Zkontroluj,“ je to jasné?“„Ano madam!“ ozvalo se jednohlasně ze skupiny.
„Teď se musíme postarat o to, co sem ten idiot přilákal. Podle reiatsu kamery, které se náhodou podařilo toho tvora zachytit, víme, že zřejmě půjde o nějaký druh zvířete. Vzorec reiatsu odpovídá duši typu plus. Ten tvor se pohybuje se po čtyřech a má dlouhý krk. To je vše, co jsme z nejlepšího snímku zatím vyčetli. Na to, aby nám udělali obrazovou rekonstrukci, není čas, musíme se ho zbavit hned. On bude návnada,“ řekla citově neutrálním hlasem a ukázala na bezvládné tělo zbitého Shinjiho.
Z jednotky se začalo ozývat nesouhlasné mručení, ale Ryuumi ihned řekla:
„Má-li někdo námitek, bude návnadou také.“Dav okamžitě ztichl a vyrovnal se zpět do řady.
„Nejdříve musíme znovu umístit ten posunutý majáček, tak budeme vědět, kde přesně je. Má tady někdo schopnosti na to, umístit ho správně, když na to nestačil ani výcvik Tajných mobilních jednotek?“ zeptala se ironicky velitelka a znovu dala ruce v bok.
Z řady se jednohlasně ozvalo:
„Sloužíme Sněmu!“
„Takže to udělá Cougar, ostatní se rozprostřete po celém sektoru. Komunikátory používejte jen v krizových situacích, návnadu ponesu já. Rozchod!“ vyštěkla Ryuumi a její podřízení se vmžiku rozprchli.
„Alespoň, že umí poslouchat rozkazy,“ pomyslela si velitelka, zvedla ze země bezvládné tělo, položila si ho na rameno a osamocena vyrazila do ulic střežené oblasti.
Bylo jí špatně z toho, co udělala, ale věděla, že to tak muselo být. Kdyby se tahle chyba stala při za jiných okolností, mohly být její následky totální. Celý Oboj mohl padnout. Shinji Samaru za svou lehkovážnost zaplatil. I kdyby pouze někoho kryl, tak musel být potrestán, jako odstrašující příklad všem. Bylo až hrozivé, jak rychle se svého času tolerantní a pozitivně smýšlející divize změnily v jeden diktátorský systém, kde trest smrti znamenal jen škrt ve zprávě pro nadřízené. Ryuumi, která si vždy vážila života, něco takového neuznávala, ale povinnost a pud sebezáchovy ji bránily ve vyjevení svých pravých názorů.
„Všechno zhrublo a znecitlivělo. Všechno je pryč. Svět, ve kterém jsme žili, už není, změnil se. I my se měníme se v někoho, kým jsme nikdy nechtěli být. Stáváme se nemyslícími zrůdami, sami udupáváme svobodu. Každý, kdo jde proti davu, jde buď anarchií s Nonirem nebo na popraviště za Cainem a takhle to nemá být,“ řekla si velitelka pro sebe a nadhodila si nebohého Shinjiho, aby se jí lépe nesl.
Když konečně dorazila na prostranství, které si určila jako „místo pro návnadu,“ hrubě upustila tělo a dotáhla ho doprostřed. Neověřovala, jestli je Shinji mrtvý nebo v bezvědomí, bylo to jedno. Byl návnadou pro neznámého tvora, tak už nebyl shinigami, ale kus masa a přesně tak s ním Ryuumi nakládala. Vytáhla ze záhybu shihakusha krátkou dýku a pořezala mu ruce, aby vyteklo trochu krve. Krev tekla pravidelně, což potvrzovalo, že návnada byla ještě naživu. Velitelka na okamžik zauvažovala, zdali by nebylo přeci jen humánnější Shinjimu zkrátit trápení, ale pak to ihned zavrhla.
„Umírající návnada je daleko atraktivnější, než mršina,“ řekla si v duchu a hned si vynadala do necitlivé bestie. Schovala dýku a rychle přeběhla k jedné ze stěn.
„Tady to bude nejlepší. Mám tu střeleckou pozici, možnost pohybu i útěku, teď už jenom krytí,“ pomyslela si a ukryla se v iluzi Kyokko.
Po chvíli, která se zdála, jako věčnost konečně ucítila cizí reiatsu. Vzhledem k tomu, že každý měl přesně vymezený perimetr, který musel hlídat, to nemohl být nikdo z její jednotky. Velitelčin odhad byl správný, to zvíře šlo po krvi.
„Tak se ukaž, no tak pojď, ukaž co si zač. Já vím, že tu nejsi jen tak náhodou, ty potvoro,“ pobízela ho v duchu Ryuumi a snažila se, co nejlépe zaostřit. Když se však zpoza rohu tvor doslova vyvalil, téměř vyjekla. Nohy i ruce měl neúměrně dlouhé a rozdělené četnými klouby. Ty však nebyly nijak logicky uspořádané, což způsobovalo, že tvor nebyl schopen normálně chodit. Pohyboval se zvláštním převalováním a přešlapováním, dělal kotouly a škubal sebou, jakoby si sám se svým tělem nevěděl rady. Jeho hlava se na dlouhém krku neustále otáčela, aby se nedostala vzhůru nohama, když se tělo převrátilo. To vše však působilo spíš směšně než hrozivě. Ryuumi byla otřesena tím, že zrůda měla lidský obličej. Hned na to si všimla, že i kůže má přibližně lidský odstín a tělo, ať bylo jakkoliv pokroucené, bylo tomu jejímu podobné mnohem víc, než si byla ochotna přpustit. Ta věc, byla člověk, lépe řečeno žena.
Skrytá velitelka, neschopna činu sledovala, jak se to klubko končetin pomalu doválelo až k návnadě a začalo se jakoby rozplétat. Nohy i ruce té stvůry se za odporného praskání vyhazovaly z kloubů a otáčely se do naprosto nepřirozených poloh. Výsledkem bylo, že se tvor mohl postavit a naklonit k bezvládnému tělu. Lidská tvář chvíli shinigamiho pozorovala ze všech stran a pak, zřejmě spokojena, otevřela ústa. Ryuumi vyděšeně sledovala, jak se i čelist té zrůdy vyhodila z kloubu, aby je mohla otevřít mnohem víc široce. Z krku jí pak vyšlehla tenká kožovitá vlákna a vnikla nebohému Shinjimu do úst, do nosu a do uší.
„Hlavně klid, klid, uklidni se, nemáš dobrý úhel, můžeš minout," říkala si velitelka pořád dokola, zatímco ta groteskní bytost vsouvala vlákna stále hlouběji do útrob své kořisti.
V tom se ozval komunikátor:
„Ryuumi, Ryuumi jsi tam? Tady Vrchní vel… tady Date, slyšíš mě?“„Kruci, zrovna teď,“ pomyslela si velitelka a zkusila ještě zašeptat:
„Prosím radiový klid,“ ale už bylo pozdě.
Zrůda se na ni prudce otočila a kožovité výrůstky se zatáhly zpět do úst, hned na to se rozeběhla směrem k překvapené lovkyni. Přestože byla Ryuumi stále krytá iluzí, směřovala bytost překvapivě přesně a vše nasvědčovalo tomu, že ji vidí.
Velitelka na nic nečekala a vytasila katanu. Ta se jí v rukou okamžitě proměnila v natažený luk a ona vyslala první střelu. Šíp zrůdu zasáhl přímo do hlavy a jeho hrot vyjel druhou stranou, přesto však pokračovala v pajdavém běhu a nabírala překvapivou rychlost.
„To nestačí,“ pomyslela si Ryuumi a sáhla pro Větrný šíp.
Ani čistý průstřel hrudi bytost nijak nezpomalil, naopak ještě více rozzuřil. Dvěma groteskními kotouly se dostala až k velitelce a skočila po ní.
Ryuumi se usmála a hbitě ukročila stranou. Stiskla luk oběma rukama a ten se jí vmžiku proměnil zpět v meč. Jedním výpadem pak zrůdu ve skoku přetnula v půli.
„Co ty jsi za zmetka,“ řekla si pro sebe, když otírala čepel meče. Hned na to si sáhla na ucho a řekla:
„Slyším Vás Vrchní veliteli, jaké jsou rozkazy?“Po krátkém zachrastění se ozval Dateho hlas:
„Co se to tam… ne to je jedno. Přiděluji ti misi. Hosogawova jednotka se přestala hlásit a my máme důvodné podezření, že to souvisí s dnešním útokem na bariéru. Vaším úkolem je objasnit situaci, tímto přebíráte pravomoci Výzvědné mobilní jednotky. To znamená, že budete pouze shromažďovat informace, srozuměno?“
„Ano, veliteli, sloužím Sněmu. Ovšem mám tady něco pro Centrum Technicko-zdravotní, ať na moje souřadnice pošlou zajišťovací tým, mám tu neznámý nález,“ řekla Ryuumi a ledabyle se ohlédla na místo, kam dopadly obě poloviny zrůdy. Zděsila se, neboť nikde nic neleželo, rychle se otočila k místu, kde nechala bezvládné tělo Shinjiho a polila ji horkost, neboť ani jeho nikde neviděla.
„Co se to stalo, nemohli se jen tak vypařit," řekla si v duchu a nejistě dodala:
„Tak ony to budou asi jen nějaké vzorky. Dozvíte se to ze zprávy.“
„Dobře tedy,“ řekl Date po krátké odmlce.
„Všechny informace o Hosogawově misi ti právě přecházejí na telefon. Hlásit se budeš každých třicet minut. Hlavně nezapomeň, že jsi jenom průzkumník, buď opatrná,“„Ano pane, udělám, co bude v mých silách. Můžete mi prosím ještě něco říct k situaci u brány?“ zeptala se Ryuumi, neboť věděla, že k obranným jednotkám přiřadili i Pořádkové složky, které vedl její milý.
Date chvíli mlčel a nakoneč řekl:
„Nemůžu být konkrétní, to víš. Můžu ti říct jen to, že máme situaci pod kontrolou.“Velitelka se zamračila a přepnula komunikátor a kanál jednotky.
„Hon je u konce, máme nový úkol, okamžitě se přemístěte zpět na výchozí stanoviště.“V tu samou chvíli kdesi za hranicemi senzorových majáčků.„Pojď sem ke mně, pojď k mamince. Maminka je na tebe moc pyšná, víš?“ řekla černovlasá žena v dlouhém šedém plášti pokroucené bytosti zdánlivě podobné člověku.
„Doufám, že ti ta ošklivá shinigami neublížila, zlatíčko,“ řekla žena, klekla si a po čtyřech došla až ke zrůdě. Ta vykloubila ústa a začala ji olizovat kožovitými výrůstky.
Žena přitom zavřela oči a slastně vzdychala. Poté objala hlavu na dlouhém krku a začala ji do ucha šeptat:
„Jsem ráda, že se ti nic nestalo. Měla jsem to tebe veliký strach. Doufám, že sis alespoň přivedla nějakého kamaráda, jak jsem ti radila. Říkala jsem ti přeci, že už dost velká, aby sis hrála s ostatními dětmi.“Bytost v jejím náručí souhlasně přikývla a vydala chrčivý zvuk. Žena se usmála, když se zpoza rohu přikulil druhý tvor a pajdavým způsobem přešel až k ní.
„Tohle je tvůj kamarád, Tomoko? Je to pěkný chlapec, doufám, že se k tobě chová hezky,“ řekla a pohladila ho po hlavě.
„Jakpak se jmenuješ, můj milý?“ zeptala se příjemným hlasem a upřela na něj bílé oči bez zorniček. Na obličeji se jí objevilo složité tetování a z úst ji začal vycházet černý dým. Bytost začala dým mocně vdechovat a čele se jí vyryla runa ve tvaru S.
„Aha, Shinji, to je hezké jméno. Doufám, že si spolu budeme rozumět,“ řekla hlubokým démonickým hlasem a vstala. Poté její tetování beze stop zmizelo.
„Víte co, mám nápad, pojďte si hrát do Rukonu, jsem si jistá, že tam najdete ještě mnoho kamarádů,“ pravila opět sladkým hlasem, spojila dlaně do trojúhelníku a v zášlehu černého ohně zmizela i s oběma tvory.
