Díl Druhý
Vzduch proťal všem již známý zvuk nárazu ocele o ocel. Kein s tasenou okovanou holí na jedné straně společně s Eiki která stačila tasit válečné kladivo. Na druhé straně potom Asmodian se dvěma čepelemi. Kein už se rozmachoval k dalšímu úderu když v tom dovnitř vkráčel Aeris.
„Co je to tady za bordel ?“ řekl s naprosto nemístným klidem a pokračoval dál až vedle Asmodiana.
„Asi jsem se zapoměl představit…jmenuju se Ren. Těší mě.“ Usmál se Asmodian a zatasil. Na sobě měl jen potrhanou koženou zbroj, tmavé kruhy pod očima jasně naznačovaly, že to bude již nějaká doba, kdy mohl naposledy klidně ulehnout ke spánku, ale přes to všechno působil velice čile. Neotálel ale a otočil se na Aerise nechávajíc Keina a Eiki v úžasu. „Nějak se nechtěli smířit s mým odchodem, četa Archonských rytířů se za pomnou hnala skrz rift až do Eltnenu. S tim portálem sem to měl hodně těsný, kdybyste ho nechali otevřený o vteřinku déle, tak se vám tu vyrojilo šest elitních zabijáků,“ zahlásil Ren a znovu se posadil na židli. Aeris už chtěl odpovídat, když se ozval Kein lehce naštvaným tónem.
„Brzdi, byl bych rád kdybys nám prvně vysvětlil, o co jde. Řikej si co chceš, ale tohle není normální,“ nadechl se a pokračoval: „Jen tak z ničeho nic se tady zjeví Asmodian a my absolutně nic nevíme…“ řekl s pohledem upřeným na Aerise.
Aeris se pousmál a spustil: „Tady Ren… je Orixův mladší bratr. Když byly ještě oba lidé společně v sobě nalezli sílu ovládat Aether. Bohužel, když je Pernos odeslal do Sanctumu nastal problém v prostorovém zakřivení portálu a Ren se objevil v Beluslanu. Jedné z Asmodianských provincií. Jakožto průzkumník dokázal zamaskovat svůj Elyoský zjev a splynout s okolím. Bohužel… si Shedimští lordi všimli jeho schopností. Považujíc ho za obyčejného Asmodiana ho nechali projít rituálem. A tak se z něj stal jeden z Daevů. Je to Elyosan, ale má černá křídla a Asmodianský vzhled. Bohužel byl odhalen a musel uprchnout,“ zakončil Aeris.
Eiki si na rozdíl od Keina zachovala klid a promluvila jako první: „Takže… máme to brát prostě tak, že si celou dobu dokázal přežít v Asmodae bez odhalení? To se mi nějak nezdá,“ zatvářila se značně pochybovačně.
„Věřte mu… je to fakt můj mladší bráška. Sice teď vypadá jako pitomec, ale tak koneckonců vypadal vždy,“ ozval se rozespalý Orixův hlas. „A vůbec, není hezký řešit tady něco, když spim, a ještě bez Geralta,“ dodal s významným pohledem na Keina. Ten jenom přikývl a začal vyvolávat spletitou síť kouzel…
V aréně to mezitím vypadalo jako na bitevním poli. Dva válečníci odolávali náporu velké skupiny protivníků. Starý, ostřílený Gladiátor Falb si nadhodil svojí válečnou sekeru. Vedle něj se o poznání mladší Templář vydýchával, u stěn Arény sedělo již mnoho omlácených a pochroumaných Daevů, a přesto se další z nich rozbíhali na onu dvojici. Geralt stáhl rameno a uhnul bodu krátkého meče, vzápětí přetáhl na plocho štítem protivníka po hlavě a ten se okamžitě poroučel k zemi. Udělal další krok dopředu a vyslal sek na dalšího protivníka, když v tom ztratil pevnou půdu pod nohama a…
Zjevil se v nemocnici… tak tak stačil zastavit svůj úder sotva milimetr od Keinova hrdla. Ten jen naprázdno polkl a udělal krok zpátky.
„Prvně si měl spíš poslat zprávu, máš velký štěstí, že sem tě neposlal do Aetherovýho pole,“ zabručel Geralt.
„Což by konec konců nebylo poprvé. Když tě přemístil minule tak ses nestihl zastavit vůbec pokud se dobře pamatuju,“ zabručel Josh a otevřel oči. „Jak dlouho jsme tu?“ podíval se na Eiki.
„Jenom pár hodin, dostali jste se z toho rychle,“ usmála se clerička. Chtěla něco dodat ale Aeris se ujal slova.
„Tak, všichni už posloucháte. Co si budeme povídat… prohráváme. Takže bude nezbytné udělat něco co lidé z Elysei neudělali za celou svojí existenci. Budeme se muset setkat přímo se Serafínskými lordy a požádat je o pomoc. Zítra za úsvitu se vás šest vydá ke svatyni,“ domluvil a otočil se k odchodu.
„Slyšel sem, že poslední, kteří to zkoušeli, se už nevrátili. Co je na tom pravdy?“ řekl Orix.
„Všechno. Odpočiňte si a naberte síly. Budete je potřebovat,“ zasmál se Aeris a zavřel za sebou dveře.
„Já věděl, že se nemám hlásit na přesčasy…“ zabručel Geralt. Všem bylo jasné, že zítřejší ráno může být jejich poslední…
