sea
Počet Příspěvků : 1692
Registrován : 04. 11. 09
Oblíbená Bleach postava : Unohana, Hisagi.
 | | Předmět: Aion: Dark Fate - mezihra (3,5) Wed Nov 24, 2010 10:41 pm | |
| S Wolfovým svolením jsem si dovolila napsat takovou vsuvku do jeho Aion příběhu. Jedná se o pohled ze strany Asmodianů, tedy nepřátel Wolfových vznešených Elyos. Všechna jména jsou vymyšlená.
________________________________
Aion: Dark Fate - mezihra (Pohled z druhé strany)
V Pandaemoniu to vřelo. Ještě nikdy se nestalo, že by si Shedim zavolali velitele všech dvaceti legií najednou. A ještě k tomu s jejich pobočníky. Navíc je nechali čekat už přes půl hodiny. A když se kdokoliv z nich zeptal strážných u dveří, byl sice slušně, ale rázně odbyt s tím, že je to rozkaz samotného lorda Marchutana. Pokaždé je to na chvilku utišilo. Když už to vypadalo, že se ti netrpělivější přestanou ovládat, otevřely se dveře a objevil se v nich lord Marchutan. Pokynul jim a odvedl je do středu obrovského sálu. Někteří z velitelů pocítili, že je něco špatně. Stejně tak Torrey, elitní špeh a assassinka, jejíž zvědavost byla obvykle větší, než si mohla dovolit. Zatím ale měla štěstí a neobjevili ji.
„Shromáždil jsem vás tu, abyste jako první měli tu čest být svědky historického okamžiku, který povede k našemu vítězství nad Elyos!“ začal majestátně prohlašovat z vyvýšeného místa. Jeho řeč vyvolala různé emoce.
„Kde je lord Zikel a ostatní Shedim?“ ozvala se hlavní velitelka Zikelových legií, Sharka.
„Ti se k nám připojí za chvíli, buďte trpěliví,“ Marchutan zvedl ruce v chlácholivém gestu. „Nyní bych vám rád představil naše nové spojence,“ máchl rukou, vzduch vedle něj se zatřpytil, jak kouzlem přivolával osobu. Když skončil, všichni v sále zalapali po dechu. I Torrey měla co dělat, aby ji šok neochromil natolik, že by se neudržela na ozdobných trámech u stropu. Všechny probral výkřik plný zuřivosti. Sharka popadla své kopí, o kterém se říkalo, že v něm žije Sielina moc, vznesla se do vzduchu a zaútočila na objevivšího se Balaura. Ani se nesnažil uhnout, zasáhla by ho, kdyby se jí kolem pasu neomotalo aetherové lano a nestrhlo ji o několik metrů zpět. Sprška suti z podlahy zasypala nejbližší okolí. Než stačila svému pobočníkovi vynadat za tenhle zásah, před Balaurem dokončil své zhmotňování obrovský průhledný zelený krystal, v němž byl uvězněn... lord Zikel. Ostatní lordi se objevili vzápětí, každý ve svém vlastním krystalu.
„Co se to sakra děje, lorde Marchutane?! Spojenectví s Balaur?! Zešílel jste?“ v hněvu byla Sharčina drzost na stejné úrovni jako Torreyina zvědavost.
„Dávej si pozor na jazyk, Sharko!“ okřikl ji Mayro, hlavní velitel Marchutanových legií. „Mluvíš s lordem Marchutanem, jedním ze Shedim.“
„Ty drž hubu, Mayro! Ten jeden ze Shedim se chová jako zrádce!“
„Uklidněte se, oba dva,“ napomenula je Ivys, velitelka jedné z Lumieliných legií. „Když budete bojovat mezi sebou, tak nic nevyřešíte a akorát daevy z Asmodae oslabíte. Lorde Marchutane, mluvím snad za všechny shromážděné, nikdo z nás to nechápe. Prosím vás, vysvětlete nám, co se to děje.“
„Tentokrát je naše spojenectví s Balaur nevyhnutelné. Stejně tak, jako byla před lety nevyhnutelná válka,“ prohlásil.
„Nevyhnutelný, pche,“ Sharka si odplivla a své kopí svírala tak pevně, až jí zbělely klouby na prstech. „Kdybys měl v sobě aspoň trochu cti, tak by ses tomu vyhnul.“
Přistoupil k ní její pobočník Kob a něco jí pošeptal. Uvolnila svůj postoj a z obličeje jí vyprchala největší zuřivost. Ale stále se tvářila tak, že kdyby mohla, bez váhání lorda Marchutana a všechny Balaur zabije.
„Teď všichni poklekněte před generálem našich spojenců, Fanghorem,“ vyzval je lord Marchutan. Daevové zaváhali, ale postupně začali poklekat na jedno koleno. Trinieliným a Zikelovým legiím to trvalo nejdéle, ale nakonec i Sharka odložila kopí, sklonila pohled k zemi a poklekla. Jen Kob a Ivys zaslechli šeptem pronesená slova a pochopili, před kým si vlastně kleká.
„Přísahám, že vás zbavím téhle potupy, lorde Zikeli. Marchutan a všichni Balaur za to zaplatí.“
„Řekl jsem, všichni poklekněte!“ zahřímal lord Marchutan a mávnul rukou ke stropu. V záblesku aetherické energie na zem dopadla Torrey. Šokovaná, překvapená a vystrašená, že ji odhalili, poklekla. Věděla, že tohle si s ní její velitelka Amy ještě vyříká.
***
Bylo zakázáno mluvit o tom, co se stalo v sále Shedim. Legiím bylo prostě sděleno, že Balaur jsou teď spojenci a jestli se jim to nelíbí, tak můžou dezertovat a být podle toho souzeni. Našlo se pár takových, co tuto novinu přijali s nadšením, víc ovšem bylo těch, co začali pomýšlet na odpor. Ovšem naprostá většina mlčela a vložila svou důvěru na své velitele, kteří určitě věděli, co dělají.
Po tři roky trvala válka mezi nepřirozenou aliancí a bojovníky světla. Díky početní převaze aliance převzala kontrolu nad téměř celou Elyseou, ale hlavní město se jim stále nedařilo dobýt. Město na vzdušném ostrově tak vzdáleném, že ani ti nejvytrvalejší tam nedokázali dolétnout a ani nejschopnější čarodějové nezvládli otevřít portál dostatečně stabilní na to, aby jím někdo prošel, skýtalo útočiště a naději posledním z Elyos. A nejen těm.
„Jdětě a zabijte je všechny!“ přikazovala před každou bitvou velitelka Sharka svým bojovníkům. Jen málo z nich vědělo, koho tím všechny myslí. A ti, kdo měli pochybnosti o jejích rozhodnutích, je okamžitě potlačili, když ji viděli bojovat. Během bitvy dokázala zabít i víc Balaur než kterýkoli z Elyos, ale nikdy jí nikdo nemohl dokázat záměr. Vždycky se našlo dost svědků, kteří potvrdili, že útočila na Elyos, byla chyba toho Balaur, že se jí dostal do rány. A obvykle tou ranou zabila oba. V jejích očích, černějších než Azphelův stín, se usídlila čirá nenávist.
***
„Zase jsi neuspěla, Torrey,“ velitelka Amy se zamračila. Protože nikdy nedávala najevo žádné zbytečné emoce, bylo to teď opravdu vážné.
„Moc se omlouvám, dělala jsem, co se dalo...“ pokoušela se Torrey bránit.
„Ne, nedělala,“ zarazila ji velitelka. „Váhala jsi příliš dlouho, než ses odhodlala k akci. Váhání je něco, co si my, assassini, nemůžeme dovolit. Stejně tak strach. Čeho se bojíš?“ ta otázka nebyla čistě ze zájmu. Byl to výslech.
„Já... nemůžu to říct, velitelko,“ šeptla s pohledem upřeným k zemi.
„Dobrá, takže dostaneš poslední šanci,“ prohlásila Amy ledově. „A jestli neuspěješ tentokrát, nebudeš se muset zodpovídat už nikomu.“
***
Ten rozkaz jí připadal podivný. Sledovat jednoho ze svých spolubojovníků, protože je možná zrádce? Jak na to přišli? Torrey to nechápala, ale od chvíle, kdy byla donucena pokleknout před generálem Balaur, nechápala skoro nic. Na rozdíl od drtivé většiny ostatních deavů věděla, že Shedim se na ně nevykašlali, že lord Marchutan není tak úplně tím, za koho se vydává a že pokud se někdo nedostane do Sancta a neinformuje přeživší Elyos, tak to bude hlavně lid Asmodae, kdo bude trpět. Za dlouhých bezesných nocí si zkoušela představit, co by se stalo, kdyby místo s Balaur uzavřeli alianci s Elyos. Ti byli kdysi jejich bratři, rozdělila je až katastrofa způsobená nikým jiným než Balaur. A teď měla ještě sledovat jednoho z vlastních!
„Je ti dobře?“ vytrhl ji z myšlenek příjemný mužský hlas. Byl to Ren, její cíl.
„Jo, jen...“ začala, ale pak zavrtěla hlavou. „Ne, neni. Pokazila jsem tu minulou misi a velitelka mi dala ultimátum. Ještě jednu pokazim a...“ pokrčila rameny. „Dovedeš si asi představit, co se v době, jako je tahle, se mnou stane.“
„Tak to by ses měla radši jít pořádně vyspat, ať ti únava nezabrání ve splnění další mise,“ prohlásil s klidem.
„Hm, jo... asi jo,“ připustila. Kdyby ta mise už neprobíhala, tak by ho poslechla a pokusila se spát.
„Tak se dej dohromady. Ať tě Shedim ochraňují,“ rozloučil se s ní a zamířil do blízkého obchodu.
Jo, kdyby mohli, tak tahle situace nemusela vůbec nastat, pomyslela si a splynula s okolím. Ten rozhovor jí trochu pročistil myšlenky, tak se mohla soustředit na úkol. Ren se choval úplně normálně. Už si myslela, že bude moci nahlásit, že se nic neděje, když tu se najednou vydal k portálu do Abyss. Tam nikdo nechodil bez výslovného povolení, ne teď v době války. Když omráčil hlídače a vklouzl do portálu, Torrey odchytla nejbližšího kolemjdoucího a poslala po něm vzkaz Amy, že podezření se nejspíš potvrdilo a že cíl následuje do Abyss.
Tam se ho pokoušela najít, ale šlo to těžko. Uměl se maskovat a počítal s tím, že po něm půjdou. Uvědomila si smutnou pravdu, že ještě před rokem by neměl šanci se jí ztratit. Po pár hodinách se objevilo dalších pět assassinů, kteří s honem na Rena měli pomoct. Teď, když jich bylo víc, se jim ho podařilo nalézt, ale byl již docela daleko. Torrey se rozlétla za ním nedbaje protestů svých kolegů. Dostihla ho těsně předtím, než vstoupil do jí neznámého portálu. Chtěla jít za ním, ale nestihla to. Portál se uzavřel. Prostor kolem něj se zkroutil a vybuchl v oslnivém záblesku.
Když se Torrey probrala, ležela na zelené, životem kypící trávě a do očí ji bodalo nesnesitelné světlo. Když alespoň trochu přivykla, rozhlédla se kolem. Poznala, že se nachází v Elysei, někde na území ovládaném Balaur.
Jo, Balaur... My Asmodiani neovládáme nic, sami jsme ovládáni... Ale nejspíš nikoho nenapadne, že jsem tady. Než mě najdou, snad stihnu zařídit, aby mě nezabili...
Vysvětlivky:
Pandaemonium - hlavní město Asmodae
Shedim lords - vládci Asmodae, protiváha Serafínů (Azphel, Zikel, Lumiel, Triniel, Marchutan) | |
|
