Nové začátky

Katsumi Nashide- nádvoří

Když mi důstojník sdělil, že nejsem od nich a musím najít kapitánku mojí divize, tvář mi úplně zrudla. "Ehm...jo....nějak mi to nedošlo. Díky za informaci. Vážně, Katsu? Vážně jsi tak blbá, že ti nedojde, že musíš najít kapitána SVOJÍ divize? Ve vzteku a ponížení jsem se rychle obrátila a vyrazila hledat kapitánku Unohanu. V tom zmatku a mezi těmi všemi lidmi mi zabralo trochu času ji najít, ale nakonec se mi to povedlo. "Promiňtě, kapitánko, že otravuju,ale chtěla bych se přihlásit do záchranného týmu, pokud je to možné.

Unohana Retsu-prostor před věznicí

Zrovna jsem řešila s Isane, koho pošleme na tu misi. Dobrovolně se hlásila, ale já jsem se obávala, že i přes její výbornou znalost Kido, by pro ní tato mise byla příliš nebezpečná. Nebyla tolik zdatná v boji, jako Toshiko... jenže ta tu bohužel teď nebyla. Z našeho rozhovoru nás vytrhla až Katsumi. Neohlásila se, neuklonila, ani nijak jinak neprojevila úctu. Usmála jsem se na ni. Usmála jsem se na ni svým nejvřelejším úsměvem. Úsměvem, ze kterého všem naskakuje husí kůže, ze kterého se leckdy i kapitánům klepou kolena. Katsumi jistě došlo, že na něco zapomněla. Dala jsem jí ještě šanci na nápravu a prozatím jsem nic neříkala, jen se usmívala.

Kaminari Sora - nádvoří

Když slyším, že mě Hisagi chválil tak pouze vytřeštím oči. Zrovna tohle jsem opravdu nečekal. Děkovně kývnu na třetího důstojníka. "Přivedu je zpátky. Všechny. Slibuju." Pousměju se, když si Katsumi splete důstojníky, ale nijak víc to neřeším. "Těžko mi můžou vyčítat nedisciplinovanost, do teď jsem byl zvyklej přijímat rozkazy akorát sám od sebe."

Katsumi Nashida- prostor před věznicí

Když jsem to ze sebe konečně vychrlila, kapitánka se usmála, až mi naskočila husí kůže. A sakra. Nemusela jsem ani moc přemýšlet, aby mi došlo, že jsem se neuklonila. "Omlouvám se, v tom zmatku... Radši jsem už nepokračovala a rychle, ale hluboce jsem se uklonila. "Ještě jednou se omlouvám. Vůbec jsem se tomu nedivila, protože jsem byla už ve stresu z toho trapasu s důstojníkem a ještě tohle. Už mi zbývalo jen počkat na její verdikt.

Unohana Retsu-prostor před věznicí

"To je v pořádku Katsumi, nic se nestalo." Řekla jsem již normálně a nesnažila jsem se už mladou medičku děsit.
"Katsumi, vím že jste si byli s Toshiko blízké. Také vím, že tvoje zanpakuto je více než užitečná a určitě by si tam nebyla zbytečná. Tvé Kido je také na velice dobré úrovni a jako medic tam můžeš zachránit mnoho životů... Ale nepřítel bude silný. Mnohem silnější než ti, se kterými ses doposud setkala. Nerada bych o tebe přišla. Jsi můj nejschopnější operatér. Rozmysli si to dobře, prosím. Pokud jsi odhodlána a věříš, že přežiješ, budu ti věřit i já a na tu misi tě pošlu."
Měla jsem o ní starost. V pořádném boji ještě nebyla. S nepřítelem této úrovně bude muset být velice opatrná.

Katsumi Nashida- prostor před věznicí

" Děkuji, kapitánko. Toshiko pro mě dost znamená a věřím, že kdybych se na její pozici ocitla já, rozhodovala by se stejně. Pokud byste ale chtěla poslat spíše někoho jiného a mě nechat tady, chápala bych to. Nechci nijak ohrozit tuto misi svojí nedostačující schopností a už vůbec ne tak, že se tam budu snažit dostat za jakoukoli cenu. Udělala jsem malou pauzu a pokračovala. " Jak jsem řekla, pokud si myslíte, že jsou vhodnější adepti než já, řekněte mi to a já zůstanu. " Při těchto slovech jsem se podívala směrem k Isane. " Pokud by však volba zůstala na mně, rozhodla bych se jít. Vím, že nejsem tak dobrá v boji, ale myslím si,že mám dostatečné schopnosti udržet ostatní na živu. Při těchto slovech jsem se kapitánce dívala přímo do očí a opravdu jsem svým slovům věřila. " A navíc bych se cítila dost špatně, kdybych tu nechala mé přátelé. A ještě hůř, kdyby se jim něco stalo. Proto Vás prosím, řekněte mi svůj názor.

Unohana Retsu-prostor před věznicí

Na chvíli jsem se zamyslela a pak se na Katsumi usmála. "Dobře Katsumi. Jdi a přiveď mi Toshiko zpátky. Nechám to na tobě." Kývla jsem na ní a potom jsem pokynula podkapitánce Isane, aby mě doprovodila zpět do kanceláře. Bylo třeba začít léčit tu kupu raněných.

Katsumi Nashida- prostor před věznicí

Ten kámen, co mi spadl ze srdce, když byl Kharib zavřený nahrazoval postupně kámen, který na mě uvalila kapitánka, když mi povolila být členem záchranného týmu. " Udělám, co budu moct, abych ji přivedla zpět. Ať to stojí, co chce." Uklonila jsem se jí a odešla směrem k Sorovi. " Ahoj, promiň, že za tebou běhám pořád jako ocásek, ale jsi zatím jediný člen záchrannýho týmu, o kterém vím. Zjistil jsi něco? Kam máme jít, u koho se hlásit nebo tak?

Kaminari Sora - prostor před věznicí

Otočím se na Katsumi a usměju se. "To je v pohodě. Ve dvou se to lépe táhne. Zatím vůbec nevím, nejsem si ani jistej, kdy budeme vyrážet." Řeknu jí a pokrčím rameny. "Prvně musíme zjistit, kam se vlastně máme vydat."

Katsumi Nashida- prostor před věznicí

" To ráda slyším. Přijde mi,že tady nikdo nic moc neví, čemuž se teda vůbec nedivím. Usměju se na něj a rozhlédnu se kolem v domnění, že poznám někoho, kdo by nám mohl dát informace. "Dobře, tak bychom asi měli najít někoho, kdo nám to řekne."

Ikari Junsei - prostor před věznicí

Mayuriho výmluva mě skutečně vytočila. Každý věděl, že ta holka po jeho boku je robot.
"Třeba Vaše reiatsu, kapitáne?" pronesl jsem už klidněji.
"Pokud ani vaše nestačí, vysvětlete mi, co mám udělat, a já tam zajdu. Pochopitelně ale nedostanete tak dokonalé výsledky, jaké byste si pořídil sám..."
To už ale tahal z kapes sondy, takže jsem nad tím jen mávl rukou a dál jsem přemýšlel, co s tím.

Kaminari Sora - prostor před věznicí

"Hádám, že když jsme se nahlásili, tak dostaneme zprávu hned, jak se dozvíme, kam jdeme a vyrazíme okamžitě." Řeknu po chvíli. "Nebo bude svolán briefing členů záchranného týmu a tam se vše dozvíme, dostaneme nějaký čas na přípravu a pak se vyrazí."

Kashike - nádvoří


Jak si tak prohlížím tváře všech přítomných, narazím i na nějaké známé. Nakonec se tedy odlepím od zdi a zamířím směrem ke Katsumi a jakémusi mladíkovi z deváté. Zdravím Katsumi, kolego... pokývnu na mladíka a přenesu pozornost zpět na dívku. Všiml jsem si, že ses nahlásila do té záchranné skupiny. Obdivuji tvou odvahu a ochotu. Bylo ti řečeno, kdo té skupině bude velet? Potřeboval bych se s tím člověkem domluvit na postupu.

Katsumi Nashida- nádvoří

Chvíli jen tak postávám po boku Sory, když k nám dorazí Kashike. Dlouho jsem ho neviděla, což mě i trochu mrzelo, ale docházelo mi,že každý máme nějaké povinnosti, koníčky a záliby. "Kashike, ahoj. No, tak nějak jsem se rozhodla zachránit Toshiko. A přeci vás všechny musím zachraňovat. Pokusila jsem o vtip, který se mi asi moc nepovedl, což mi nepřipadalo vůbec divné, protože se mi to stávalo pořád. Tak jo, žádný vtipy. " Jo, děkuju ti. Taky jsi se přihlásil nebo budeš pátrat na vlastní pěst? Jinak jsem žádné bližší informace nedostala, čekáme tu se Sorou právě na ně. V tu chvíli mi dojde, že jsem je vůbec nepředstavila. "Jé...no...tohle je Sora, můj...kamarád. Soro, tohle je Kashike...taky můj..kamarád. Doslova jsem to ze sebe vychrlila, až se mi z tváře vytratila barva, ale následně jsem ji hned nabrala, když mi došlo, jak hloupě to znělo. Pokusila jsem se situaci vylepšit úsměvem.

Kaminari Sora - nádvoří

Chystám se něco říct, když v tom přijde nově příchozí. Katsumi nás poté představí. Natáhnu k němu pravici a s mírným úsměvem pronesu. "Těší mě." Poté se rozhlédnu kolem, zda se někdo hlásí u svých nadřízených. "Moc dobrovolníků zatím fakt nemáme." Prohodím pouze.

Kashike - nádvoří

V reakci na představení toho mladíka mu stisknu ruku. Taky mě těší. Pak ale přenesu pozornost zpět na Katsumi. Těžko říct jak to teď bude. Chtěl jsem se domluvit s velitelem té skupinky. Nejlepší by bylo, kdybych aplikoval ten samý postup co na té poslední misi. Jít před vámi a dělat vám divokou kartu.

Shunichi Noniro

Jasně, divoká karto, pobaveně se ušklíbnu na Kashikeho, a pak zvážním, nemáme čas na zdlouhavé převlékání, vyptávání. Musíme udeřit na všechna místa, které předsunuté jednotky vypátrají, mohou být kdekoliv po celém Rukonu, my bychom, alespoň podle mě, měli začít tam kde jsme skončili posledně, prohlásím energicky.
Vynořil jsem se u své skupinky známých z poslední mise, vidí na mně zřetelně únavu a stres. Ještě před chvílí, jsem bleskově zorganizoval krizový štáb schopný vedení divize po dobu mé a kapitánovi nepřítomnosti, poté dorazila zpráva, že kapitán Ukitake zmizel, takže jsem okamžitě vytvořil dvě výzvědné skupiny a poslal je do Východního a Západního Rukongaie.
Ti s sebou dostali dostatečný počet signalizačních zařízení, včetně pekelných motýlů, nejschopnější členy divize v kido jsem nechal spojovat pomocí tenteikury přímo do krizového štábu. Prioritou je záchrana kapitána Ukitakeho a ostatních členů Seireitei, neprodlené nahlášení nalezených nadřízeným a boj povolit pouze v případě, pokud nebude zbytí. Všem jsem sebral dovolenky a slíbil jejich návrat, až do divize dopraví kapitána Ukitakeho. Vcelku.

Tebe neznám, otočím se na Kaminariho, ty jsi kdo?

Katsumi Nashida- nádvoří

"Ehm..no...já nejsem moc dobrej vůdce, ale přijde mi,že... Než jsem stihla vyjádřit svůj nesouhlas s Kashikeho nápadem, udělal to za mě Shunichi, který se tu zjevil jako přízrak. Počkám až domluví. " Ahoj, Shunichi. Tebe jsem taky dlouho neviděla. Vlídně se na něho usměju a poté pokračuji zcela vážně. " Myslím, že tvůj návrh je docela praktický. Souhlasím s tím, že není moc času na převleky a zdlouhavé pátrání po informacích, ale zase musíme čekat, až ty jednotky něco najdou, což si myslím, taky nějaký čas zabere. " Začínalo se to na mě nabalovat. Stres, začínající únava a potřeba rychle něco vymyslet. Otočila jsem se k Sorovi. " Co myslíš ty?

Sayame Yokoi - nádvoří, opuštěná zeď

Odlepila jsem se od zdi a šla směrem, kterým se vydal Kashike. Aktuálně jsem opravdu nebyla společensky naladěná. Mohla jsem působit od pohledu značně načuřeně, smutně, možná zamyšleně. U mé maličkosti toto nebývá příliš zvykem, ale pramálo jsem se trápila tím, jak vypadám navenek.

"Zdravím vespolek." utrousím, když jsem dostatečně blízko. Lidi ve skupince znám maximálně od vidění. Že by s nimi kdy navázala družný rozhovor, o tom nemůže být řeč.
"Doufám, že se mezi dobrovolníky stále nachází volné místo." pokusím se o úsměv.

No na tebe se tu čeká. Nezodpovědná, zbrklá a věčné dítě.
Aspoň nejsem zapšklá jak pět set let starý děděk.
Právě teď? Podívej se do zrcadla.

Ignorovala jsem smích, který mi zněl v hlavě a politovala každého, kdo kdy trpěl schizofrenií.

Shunichi Noniro

Promiň, Katsumi, asi jsem to špatně podal, usměju se na ni, myslel jsem, že naše skupina by začla s hledáním tam, kde jsme ukončili naši předchozí misi, někde v okolí podle mě musí být jejich základna.

Katsumi Nashida- nádvoří

Chvíli jsem čekala, až se Sora vyjádří, ale nakonec mi nezbylo nic jiného než konstatovat, že se odpovědi asi nedočkám. Už už jsem do něj chtěla dloubnout, ale přerušila mě nově příchozí postava. Byla to žena, vcelku hezká, ale přišla mi nějaká mimo. Možná zamyšlená a ve stresu. Ale kdo tu v něm nebyl? Mile jsem se na ní usmála, jako na každého a odpověděla na její otázku. Ahoj, myslím, že místo se tu opravdu najde. Jinak, myslím, že my dvě jsme se ještě nepotkali. Jsem Katsumi Nashida a moc mě těší. Podala jsem jí ruku a na tváři mi stále zůstával přívětivý úsměv. Nakonec mi Shunichi vysvětlil, co původně zamýšlel. Vůbec nebyla jeho vina, že jsem to špatně pochopila. Přišlo mi, že v tomto okamžiku jsem úplně mimo. "Promiň, Shunichi, to není tvá vina. Když jsem to konečně pochopila, líbí se mi to ještě víc. Tudíž bych byla pro tento postup." Úsměv jsem mu opětovala.

Soptěla jsem, neboť žít po boku idiota, který místo toho aby svého majitele respektoval si z něj dělá šoufky, unaví. Rozhodně byl ten vážnější a zodpovědnější a kdykoliv jsem zaváhala či se mám hrnout do práce, nebo se radši válet na sluníčku, spustil své kázání. Poslední dobou jsem začínala mít však pocit, že to nedělá kvůli svému smyslu pro povinnosti, ale jen proto, aby mě vytáčel. Po kom má ten sarkasmus probůh? Kde se to učil?

Navzdory svým myšlenkám jsem se usmála na jedinou dívku ve skupině. Bylo znát, že jsem se trochu uvolnila. Znala jsem ji málo. Párkrát jsem ji zahlédla. Vždycky mě upoutaly ty vlasy. Nezvyklý odstín. Stokrát jsem přemýšlela jak by mi slušel. Dřív než mě však začal nejmenovaný hlas peskovat a obviňovat z narcismu jsem se nadechla a odpověděla.
"Sayame Yokoi. Těší mě." věnovala jsem jí úsměv a stiskla nabízenou ruku.

Kashike - nádvoří


Jak to tak poslouchám, docházím čím dál tím víc k názoru že tu trochu ztrácíme čas. No, myslím že o našem dalším postupu je rozhodnuto. Shunichi se jako podkapitán ujme velení nebo budeme ještě čekat na nějakou vyšší šarži? optám se přítomného fukutaicha a následně si trošku protáhnu ztuhlé svaly. Tohle je vážně den jako korálek...
A to ještě zdaleka neskončil.
No, to mi povídej. Jaký je stav uloženého reiatsu v kameni?
Máš plno, takže se nemusíš omezovat..
Díky. Jsi poklad.

Kurotsuchi Nemu-prostor před věznicí

Po chvíli jsem vyšla z hlouby věznice. Došla jsem až před kapitána Ikariho a s bezduchým výrazem ve tváři, jsem monotoním hlasem předala zprávu, kterou pro něj měl kapitán.
"Pan Mayuri nalezl zbytkové reiatsu všech přítomných, až na Khariba. Také našel reiatsu jiná, která pravděpodobně patří členům Kido Corps, kteří utvářeli bariéru. Pravděpodobně bylo využito jako energie pro nějakou přemisťovací techniku. O co se přesně jedná, ale zatím není schopen určit."

Shunichi Noniro

Díky tvé znamenitě propracované síti, kterou jsi vymyslel, se ti v hlavě rozezněl hlas Rukii Kuchiki(Tenteikura). Zpráva zněla takto:"Noniro-fukutaicho, obrželi jsme zprávu, že únosce s unesenou skupinou byl spatřen v místě vaší poslední mise. Konkrétně se prý objevili u nějakého meče, který tam ležel uprostřed ulice. Podivné je, že tam na ně čekalo už spoustu shinigami... Poté, co se tam naši kapitáni objevili, se na ně ti cizí shinigami vrhli a omráčili je. A pak někam odešli. Směrem na západ, ven z Rukongaie. Za obydlenou oblastí už o nich nemáme žádné zprávy, nikdo se neodvážil je sledovat. Pátrání proběhlo bez obtíží a bez ztrát. Rukongaici sice moc sdílní nebyli, ale nějaký výsledek přeci jen máme. Jaké jsou další pokyny, pane?"

Kashike Hosogawa

Viděl jsi, jak se u Omaedy objevil posel z vaší divize a něco mu šeptal od ucha. Omaeda se zatvářil, jak kdyby právě vyhrál jackpot a šel informaci oznámit ostatnímu velení a kapitánům.
Ty jsi na krku ucítil drobný dotek(pekelný motýl). V hlavě si začal vnímat zprávu: "Hodně riskuji, Kashike. Naše rozvětka vyslechla rukonce. Podle výpovědi, se v noci všem začalo těžko dýchat. Vylezli ven a tam stálo, kolem nějakého meče na zemi, ve velkém kruhu několik shinigami. Hned je výhružkami zahnali zpátky do domů, ale rukonci z oken viděli záblesk a pak se tam objevili naši lidé, s tím Kharibem. Z čista jasna. Ti ostatní shinigami je prý okamžitě zpacifikovali, nedali jim ani šanci na reakci, něčím je omráčili a pak je vlekli pryč. Na západ." Pak motýl odletěl.

Kashike - nádvoří


Když ucítím motýla za krkem, dám si ruce za hlavu v ležérním gestu, abych onoho poslíčka zakryl před případným pohledem Sádla. Vyslechnu si celou zprávu a zvážním. Přelétnu pohledem všechny přítomné a zastavím se u Sayame. Mírně pokývnu hlavou a přenesu pozornost zpět na ostatní. Myslím že teď už tady jen ztrácíme čas. Musíme okamžitě vyrazit na to místo, kde jsme měli naši poslední misi. Na ta slova se prostě rozejdu, lhostejný k tomu, jestli se ostatní přidají nebo ne. Pro mě je to otázka loajality a cti. Musíme ji dostat zpět...