Příprava! Odvetný úder!

Kyoshi Kuchiki-Sokyoku

Sora uměl s mečem máchat opravdu rychle. Nejspíš bych stihl přetnout popruh, ale potom bych byl nejspíš sám přetnut a pud sebezáchovy byl mnohem větší, než touha po výhře. Navíc jsme teprve začali.
Svůj meč jsem rychle stáhl do krytu proti jeho mocnému seku a levou rukou jsem ho ještě podepřel(na tupé straně).
Čekal jsem veliký náraz, ale až takový opravdu ne. Jako by na mě hodili pytel cementu z druhýho patra. Kolena mi poklesly a málem sem spadnul na prdel, kdybych neukročil jednou nohou dozadu. Byl jsem teď v hodně nevýhodné pozici, ale Sorův silný útok mi "nabil". Oko draka se rozžehlo bílým reiatsu a drak vychrlil do drážky trochu reiatsu.
Nebude to nic moc, ale na odražení by to mohlo stačit. Pomyslel jsem si, zabral jsem proti Sorovu meči a s tím jsem uvolnil reiatsu z mého zanpakuto. Byla to taková menší reiatsu vlna, která měla spíš sílu v tlaku, než v řezu.
Pokud se mi podařilo odrazit Sorův meč a možná ho i trochu odstrčit, vyrazím proti němu sekem přes hruď.

Katsumi Nashida- nemocniční pokoje/sen-les

Když cizinec otevřel ústa, čekala jsem nějakou odpověď, alespoň slovní. Ta však nepřišla a místo ní mě obklopil všudepřítomný chlad a zvuk tak hrozný,že jsem si musela zakrýt uši a zavřít oči. Když to všechno přestalo, odvážila jsem se rozhlédnout po okolí. Muž zde již nestál a krajinu pokrývaly vrstvy ledu. Tělem mi projela ostrá bolest v oblasti hrudníku, která mě donutila se probudit.
nemocniční pokoj
Tělo jsem měla pokryté kapičkami potu, vlasy rozcuchané a ruce zaťaté pěst. Dýchala jsem velice rychle a přerývavě, ale když jsem se rozhlédla po pokoji a zjistila, že jsem sama, trochu mě to uklidnilo. Pomalu jsem vylezla z postele a šla rovnou směrem ke sprše, kde jsem se umyla a upravila. Znovu jsem si oblékla svoje oblečení, jelikož mi nemocniční už začalo lézt na nervy, a rozhodla se počkat na Isane a její propustku z nemocnice.

Barman-bar

"Támhleten tlustej sr*č?" Zeptal jsem se a svojí né zrovna malou rukou jsem ukázal ke vchodu na nově příchozího.
Samozřejmě to nebyl nikdo jiný, než sám Omaeda osobně. Jako na potvoru.

Omaeda-bar

"Jo vy vochlemkové, ten hustej rváč sem já!" Zachechtal jsem se, když jsem očividně "přeslechl" barmanovu urážku. "Ale, ale, ale. Pan mistr Hosogawa osobně. Nalejvá se tu jako žok. Neposlouchá rozkazy, hraje si na velitele a všechno pos*re. Chm, chm, chm, chm, chmmmmm... co s tebou, ubožáku? Sem na tebe nasr*nej ještě z minula. Mám tě nechat pověsit? Setnout? Vykopnout do Hueco Munda? Jsem velkorysý, řekni si, jak chceš zemřít. Mně budou vyhovovat všechny varianty."
Byl to krásnej pocit, mít toho parchanta v hrsti. Navíc se tu ani na nic nezmůže. Je tu spoustu svědků, já jem jeho nadřízený a mám s sebou svoje Onmitsukido. Ten ubožák bude ještě trpět.

Kenpatchi Zaraki-11. divize

Když neodpověděla, na moment se ve mně zvedla vlna agrese, což se mohlo projevit(a taky že projevilo) na mém reiatsu. Yachiru si jí ale oblíbila a to byl pro mě dostatečnej důvod, abych ji nerozpůlil.
Za chvilku přišel Yumichika a Yachiru naštěsní nebyla s ním. "Zabij ji." Řekl jsem mu, vytáhl jsem meč ze země a šel jsem si sednout na židli.

Yumichika Ayasegawa-11. divize

Yachiru mě vytáhla z koupelny, ani mě nenechala se doupravit. Oh, jak já tu malou potvoru nemusim, obzvlášť takhle po ránu.
Kapitán Zaraki očividně nebyl v nejlepší náladě. Cítila to celá divize a myslím, že jeho nevyrovnané reiatsu proniklo i za zdi divize. Když jsem ale vešel dovnitř a on mi řekl, co mám udělat, chvíli jsem jen němě koukal.
"Ehm... kapitáne? To přeci nemůžu, vždyť je minimálně z poloviny tak hezká, jako já..."
To ale kapitán očividně nechtěl slyšet. Ten jeho smrtící pohled, kterej na mě vrhnul, mi hned dodal chuť do boje.
"Bloom, Fuji Kujaku." Řekl jsem tiše a z tasení jsem zformoval shikai. Zanpakuto jsem svěsil podél pravé nohy a rozeběhl jsem se na Kyuji. Když už jsem byl dost blízko, sekl jsem odspodu s úmyslem ji v půlce rozpárat.

Isane Kotetsu-Katsumin pokoj

Sestra mi přišla říct, že se Katsumi probudila. Vzal jsem její kartu a došla jsem za ní do pokoje. Zaklepala jsem, počkala na vyzvání a poté vešla.
"Ahoj Katsumi. Promiň, ale musela jsem to udělat. Nebyla si vůbec v dobrém stavu. Tady, můžeš si prohlédnout svoji kartu." Řekla jsem co možná nejpřátelštěji a podala jí její složku, kde byla zaznamenána všechna vyšetření, výsledky, nasazené léky a léčba.
"Strávila jsem nad tebou asi dvě hodiny. Doufám, že to bylo co k čemu a teď už budeš v pořádku. Pokud na tom trváš, nyní už budeš moci odejít."

Ve složce se Katsumi mohla dočíst, že kuli mrazu došlo k částečné nekróze hrudního svalstva a měkkých tkání v této oblasti. Mráz se dostal až na plíce a dokonce i na srdce. Léčící Kido částečně zregenerovalo znekrotizovanou tkáň a až na počáteční potíže s dýcháním by neměla mít žádné další problémy.

Katsumi Nashida- nemocniční pokoj

Nečekala jsem moc dlouhou, než Isane přišla. Přívětivě jsem se na ní usmála a také ji pozdravila. "Ahoj Isane. Myslím,že jsem byla moc umíněná jít pryč, takže to chápeš. Ale léčiteli nikdy není příjemně v nemocnici." Usmála jsem se a vzala si od ní kartu. "Moc ti děkuju za péči, nemohlo to být jednoduché. Než odejdu, chtěla bych se kouknout, jak jsou na tom moji přátelé, nevadilo by to?" Počkala jsem na odpověď a začala si pročítat složku, která se mi vůbec nelíbila. Kdyby se Yaguma nestáhl, byla bych mrtvá. Dočetla jsem si svůj spis a pokud mi Isane návštěvu povolila, šla jsem zkontrolovat ty z přátel, kteří ještě nemocnici byli. Pokud nedovolila, šla jsem domů.

Kashike - bar

Otočím se směrem, který barman ukazuje a div nepraštím pěstí do stolu, jak jsem naštvaný na svoje štěstí. Pak se ale postavím a podívám se Omaedovi přímo do očí. Dobrá tedy. Když zemřít, tak zemřít. Pokud si dobře vzpomínám, naposledy jsi mi něco sliboval. Teď tady vykřikuješ, že si mám sám vybrat jak chci umřít, dokonce to říkáš v baru plném lidí. Tak fajn, poslouchej pozorně. Chci umřít při souboji s tebou, před očima celé 2. divize. Pak se letmo podívám na hodinky a usměju se. Bude ti to vyhovovat ve dvě? To už budeš po obědě i po svačině... Jsem skoro přesvědčený, že jsem ho dostal konečně do pasti, ze které se jen tak nevyvlíkne. Neměl mlátit hubou bez rozmyslu před tolika svědky, teď když svůj kec nedodrží, bude pro celé SS za zbabělce.

Kaminari Sora - Soukyoku

Byl jsem rychlý, ne však dost. Naše meče se zaklesly a já najednou ucítil nárůst reiatsu na Kyoshiho straně. Tlaková vlna byla poměrně silná a vyslala mě několik kroků zpět. Naznačil jsem ztrátu rovnováhy a lehce zavrávoral, chtěl jsem aby mě Kyoshi v ten moment podcenil, když byl kousek předemnou metnul jsem proti němu větrnou vlnu ve výši očí. Šlo mi o to rozvířit prach a zamezit mu vizi, poté utlumit mé vlastní reiatsu na minimum aby bylo těžší mě sledovat. Poté následovalo odražení a prudký výskok do vzduchu. Ze vzduchu jsem metnul další vlnu směrem odkud jsem cítil jeho reiatsu. Celý skok šel přes něj, s úmyslem ho přeskočit a dostat se mu do zad.

Shunichi Noniro

Dorazil jsem do vrchního velitelství první divize, neobtěžoval jsem se s vyměňováním shikahusha a se základním ošetřením vůbec. Beztak mám jenom pár modřin. Nechal jsem se uvést k Yamamotovi a hrdě nakráčel do místnosti. Když to od*rat, tak se zdviženou bradou. Vrchní Kapitán na mě kývne a já spustím, zapisovatel, který tam stál nestíhal dopisovat. Sypu ze sebe kompletní popis akce, jak Kuchiki poslala zprávu, jak jsme dorazili na místo, jak jsme zaútočili, byli odraženi a posily nikde. Jak jsem se snažil minimalizovat škody, ale všude jsem prostě nebyl. Podařilo se mi sice zachránit dost životů, ale útok selhal. Bez nějakých vytáček přiznám, že jsme možná zaútočili moc zbrkle, a nevyčkali na posily, ale alespoň jsme dokázali dost dobře analyzovat nepřítele, vysypu ze sebe velmi stručně základní charakteristiky všech "kapitánů" a pro podrobnější popis odkážu na ty, co si pamatují více než já.
Jak skončím, ukloním se a v pozoru čekám co mi Yamýk řekne.

Isane Kotetsu-4. divize

"Samozřejmě, pokud ti to udělá radost. Zeptej se na sesterně, určitě ti řeknou, kde kdo leží." Řekla jsem s úsměvem a vyrazila jsem pryč z jejího pokoje zpět do své kanceláře.

Omaeda-bar

Oko mi zaslídilo k flašce, která stála vedle Kashikeho a zlověstně mi v něm blýsklo. "Až ve dvě? Nač čekat? Právě jsem dojedl třetí snídani, jsem plný energie!!" Zasmál jsem se, až se mi pupek otřásal.
"Za půl hodiny na nádvoří druhé divize. Buď přesný, ať nejsi všem pro smích. Chci, aby si vypadal aspoň trochu důstojně! To totiž pozvedne hodnotu mého vítězství!"
Řekl jsem, prskajíc všude okolo sebe a pak jsem se se svým hlasitým "Hahahahaha..." odporoučel svolat divizi k nebývalé podívané.

Barman-bar

"Ten tupec si asi myslel, že ste tu flašku načnul..." Zakroutil jsem nevěřícně hlavou při pohledu na poloprázdnou lahev od kořalky, z které měl Kashike asi tak pouhé dva až čtyři loky.
"Nakopejte mu řiť a pak si přiďte pro zbytek té flašky."
Řekl jsem spokojeně, zatím co jsem si leštil skleničky vystavěné na baru.

Yumichika-11. divize

Moje znpakuto se čtyřmi čepelemi pro mě byla výhodou i nevýhodou zároveň. Záleželo na tom, jak tento tvar využiju a jak na něj bude ta dívka reagovat.
Tak trochu jsem doufal, že udělá něco podobného, ale i přes to mě to do jisté míry překvapilo. Když vykrývala můj meč svým, navíc ještě neobnaženou zbraní, bylo to jako by si vytáhla eso z rukávu a dala mi ho do ruky. Když se totiž naše zbraně střetly, šel jsem okamžitě do dřepu(čímž jsem se vyhnul i "hlavičce"), abych snížil bod držení své zbraně a pak jsem bodnul proti Kyuji(obloukem jsem "podjel" Kyujin meč a bodnul po ní, řekněme někam do oblasti podbřišku až žaludku).
Riskoval jsem, že mi dá svým mečem po hlavě(protože teď mezi ním a mojí hlavou nic nestálo), ale když nebyl obnažený, neohrožovalo mě to na životě a Kyuji nejspíš stejně donutí pud sebezáchovy, aby uhnula mému útoku. Mě zase nutil pud sebezáchovy sklonit obličej a jejímu meči radši nastavit temeno hlavy. Bouli bych přežil, ale jizvu na tváři rozhodně ne!

Yamamoto Genryuusai-1. divize

Uvedl jsem nového podkapitána dál a vyslechl jsem si všechno, co mi mohl říct o proběhlé misi. Čím déle mluvil, tím byl můj obličej tvrdší a zamračenější. V místnosti se začalo lehce oteplovat.
"Noniro-fukutaicho..." Řekl jsem konečně, ale pak se opět na chvíli odmlčel. Hledal jsem vhodná slova.
"... udělal jste vše, co bylo s dostupnými prostředky možné. Nikdo nemohl očekávat TAKOVÝ odpor. Poslal jsem dvě divize zajmout jednoho únosce, né bojovat s nepřítelem na této úrovni."
Teď jsem zase pro změnu na chvíli přemáhal vztek. "Shinigami, říkáte..." Nastalo opět dlouhé ticho.
"Shunichi Noniro. Shromážděte všechny přeživší důstojníky a schopné bojovníky, kteří přežili bitvu a jsou bojeschopní. Připravte se na protiútok. Jakmile kapitán Kurotsuchi zjistí, kam nepřítel uprchl, spolu s dalšímy kapitány a podkapitány se vydáte zachránit naše lidi. Já osobně budu držet stráž nad Seireitei, zatímco budete všichni pryč.
Jděte."
Řekl jsem nekompromisně s potlačovaným hněvem v hlase. V hlavě jsem si už ale sestavoval seznam kapitánů, které na tuto misi pošlu. Myslím, že krom Kurotsuchiho půjdou všichni... I ti noví.

Kyoshi Kuchiki-Sokyoku

Zavrávoral! Vyrazil jsem shunpem vpřed, ale dostal jsem co pro to. Větrná vlna mi trhla hlavou dozadu, nafoukala mi prach do očí a já je nemohl ani pořádně otevřít. Slzelo to a štípalo. Ve strachu z očekávaného útoku jsem se kolem sebe ohnal v oblouku mečem(zbytečně) a když jsem ucítil, že Sorovo reiatsu se mi skoro ztratilo, co nejdelším shunpem do strany jsem se dostal co nejdál od něj(čímž jsem se vyhnul druhé větrné vlně). Postavil jsem se do střehu a rukávem jsem si otřel oči a konečně se zase trochu rozkoukal.

Kashike - bar

Budu tam... syknu a podívám se na Omaedu lehce skelným pohledem. Snažím se ho utvrdit co nejvíc v myšlence, že mám už něco vypito. Když ta hora sádla odkráčí, usměju se a otočím se na hostinského. Tedy, dnes jste mi prokázal velkou službu. Ani nevíte jakou. Pro zbytek flašky se rozhodně vrátím, ale až přijdu, bude určitě co slavit. Na ta slova vstanu, pokynu tomu dobrému muži hlavou a vyrazím rázným krokem směrem ke svému bytu.

Důstojnická ubikace

Dorazím domu a v rychlosti si poberu několik důležitých věcí. Předně vyměním těžký plášť za soubojovou kápi (více méně ala Assassins Creed, jen s olůvky v lemu). Překontroluji si přítomnost vrhacích nožů, dýky v botě a zbytku vybavení. Nakonec do sebe naliju trochu vody abych rozptýlil zbytek alkoholu v krvi a vydám se na nádvoří.

Nádvoří

Když se blížím k nádvoří, nasadím unavený a opatrný krok. Ve tváři mám nepřítomný výraz a snažím se působit mírně opilým dojmem. Ne tak moc, aby ho to snad varovalo před mou lstí a ne tak málo aby mně nepodceňoval.

Omaeda-nádvoří 2. divize

Sešla se zde celá druhá divize. Výborně. Aspoň si utvrdím pozici a všem dokážu, kdo je tu praví vůdce.
Řekl jsem si spokojeně a postavil se téměř doprostřed obrovského obdélníku, který utvořili členové druhé divize a jednotky Onmitsukido. Kashike už se blížil.
"Zbytečně ses vyparádil, Hnusogawo. Ale oceňuju tvoji SNAHU odejít do hrobu stylově." Řekl jsem pobaveně a tasil jsem zanpakuto.
"Nebudu ti prokazovat zbytečné cti. Prostě začnem, protože se už nemůžu dočkat. Jen ti prozradím jednu věc. Víš, ztráta kapitánky mě nesmírně ranila. Ale vše zlé, je pro něco dobré. Aspoň to s tebou můžu konečně vyřídit. Pořád mi říkala, že pro mé vlastní dobro bych měl prokázat dobrou vůli a shovívavost. Že bych tě neměl trestat za tvoji drzost a neúctu. Nevím jak to myslela, zasloužil bys, ale pořád mi souboj rozmlouvala. Teď mám alespoň volnou ruku."
Zachechtal jsem se a postavil se do obranného postoje. Počkal jsem, až se připraví.
Měřil jsem si ho pohledem. Jeho oblečení může skrývat mnohé fígle, stejně jako to moje. A schopnost jeho zanpakuto taky není příjemná. Ať už opilý, nebo ne, pořád je to kapitánčin oblíbenej zabiják. Musim ho dostat s parádou.

Kashike - nádvoří 2. divize

Postavím se proti Omaedovi a vyposlechnu si jeho proslov. Když skončí, vytasím pomalým pohybem meč a vykročím směrem k němu. Na tváři mám pořád ten nepřítomný výraz. Moc mluvíš. Zbraň držím v pravé ruce, levou mám ukrytou pod kápí a pomalu se přibližuji. Hned jak tě zabiju, půjdu dopít tu lahev, kterou jsem načal a kvůli tobě tam zůstala ležet ladem.

Kaminari Sora - Soukyoku

Vzpomněl jsem si na svůj souboj se žlutou září. Vybavila se mi devastace, kterou napáchala moje vodní bublina, proti jeho rychlosti, Kyoshi byl rychlejší než já a moc dobře to věděl. Znal moje shunpo, neznal však mé techniky. Připravím meč do střehu a zadívám se na něj. Spoléhám na své reflexy, jde mi o to zachytit ho bublinou uprostřed shunpa, na moment ho zpomalit a přetnout mu popruh.

Shunichi Noniro

Vypadnu z kanceláře co nejrychleji a okamžitě pošlu pekelné motýly všem přeživším z uplynulé mise a zároveń všem, kterým potencionálně mohu velet a sobě rovným (čili podkapitánům.

Zítra ráno dorazíte do třinácté divize a budete se hlásit u podkapitána Nonira. Zní stručná zpráva, která by měla dorazit VŠEM herním postavám. Zpráva pro kapitány je o stupeň zdvořilejší.
Nahmatám ve vzduchu reiatsu Kashikeho a vydám se jeho směrem.
Dorazím akorát ve chvíli připravovaného souboje. Kur*a fix, zahalasím, tak abych byl slyšet a zároveň nebyl moc hlučný, dva krocani tu poměřují svoje hřebeny, zatímco máme naše kapitány někde v pr*eli, místo toho abychom se připravovali na to je hledat. Doufám, že to skončí rychle.

Katsumi Nashida- nemocniční pokoj

Přívětivě jsem jí úsměv oplatila. "Děkuju". Když odešla, pobalila jsem si poslední věci a vyrazila k sesterně. Za pultem seděla mladá žena a vypadala, že má dost práce. Pomalu jsem přišla k ní a zeptala se, jestli neví, kde kdo leží. Domnívala jsem se ale, že už tu asi nikoho nezastihnu, o čemž mě ihned ujistila. Takže jsou všichni už někde jinde. S touhle myšlenkou jsem sestře poděkovala a vyrazila k sobě domů. Tam jsem si dala rychlou sprchu, převlékla se a vyrazila k lednici. Šibalsky jsem se na ní usmála a vyndala z ní sklenici nutely. Bez váhání jsem se do ní pustila, ale po chvíli mi už dobrota doslova lepila pusu, takže jsem ji vrátila zpět. Rozhodla jsem se, že si na chvíli půjdu sednout na horu Sokyoku a vezmu to přes nádvoří 2. divize. Po pár minutách jsem zaregistrovala celkem dost lidí stojících právě na nádvoří. Mírně jsem nadzdvihla obočí a zrychleným krokem se vydala zjistit, co se to tam děje. Když jsem už byla na kraji nádvoří, došlo mi, že se Kashike chystá bojovat s Omaedou. Tohle bude zajímavý. Sedla jsem si na kamennou zídku a čekala, co bude dál.

Omaeda-nádvoří 2. divize

Kashike už se blížil. Je čas do toho praštit... Napřáhl jsem meč, ale v tom k nám oběma přiletěl pekelný motýl se zprávou. "To počká..." Štěkl jsem, ale v zápětí dorazil novopečený podkapitán.
"Do fronty, Noniro. Hezky jedna záležitost po druhé... Tady teď musí téct krev. Gegetsuburi!"
Zařval jsem a zformoval svou katanu do shikaie. Těžkou ostnatou kouli jsem držel pravou rukou na řetězu, hezky na krátko a rozhoupával jsem ji.
Jdeme na to, tlouštítku!!! Komu říkáš tlouštíku, ty tlustý prase?! Tobě, ty bečko. Aaa... buď zticha a leť!
Rozmáchl jsem se a švihnutím jsem Gegetuburiho hodil rovnou na Kashikeho. Potom jsem se připravoval na shunpo a krytí levou rukou.

Yumichika-11.divize

Meč jsem si opřel tupou stranou o rameno a pozoroval třepotajícího se motýla. Druhou urkou jsem si mnul bouli na temeni. Hlava mi pěkně třeštila.
"Je to značka Lotos z kolekce krásná brunetka... Nesměj se, pánskou verzi prostě nedělaj a po žádném jiném se ti vlasy nebudou lesknout, jako po tomdle... dělaj i krásnou bolndýnku, kdyby tě to zajímalo... Jenom mi ještě řekni, jestli to tvé shihakusho náhodou nebylo šité na míru. Protože to by byla škoda."
Řekl jsem s neskrývaným úsměvem a prstem poukázal na vodorovný trhanec v Kyujině vrchním dílu, v oblasti žeber.  Když se mi meč po něčem smekl(tupou stranou po stehně), naklopil jsem meč na bok a seknul. Nebýt toho, že mě úderem do hlavy poslala o několik kroků zpět(až sem si z toho skoro sednul na zadek), měla by tam nepěkný zářez. Takhle ji jen jeden z mých hrotů vzal přes oblečení.
"Klidně si tu zprávu vyslechni, kapitán už stejně odešel." Kývl jsem směrem ke křeslu, kde ještě před chvílí seděl kapitán Zaraki. Souboj ho tak nudil, že se prostě sebral a odešel.

Kyoshi Kuchiki-Sokyoku

Když se zorientuju a uvidím Soru připraveného ve střehu, chystám se ho napadnout, s mečem připraveným k seku, ale potom se zarazím, když se mi před očima zamihotá pekelný motýl. A Sorovi také.
"Fajn, do zítra času dost."
Napumpuju Tomomi reiatsu a drak začne chrlit, ale jen trochu. Nechtěl jsem, aby se to zvrtlo v něco nebezpečného, takže i moje útoky museli být neškodné. Shunpnul jsem před Soru, když v tom se kolem začala sbírat voda(ta bublina se nevytoří v okamžiku, taky se musí nějak zformovat). Znejistěl jsem, opět sem kolem sebe opsal oblouk a uvlonil reiatsu, abych trochu vodu rozptýlil a získal si prostor pro úskok dozadu.

Kashike - nádvoří


Je to imbecil... pomyslím si a udělám rychlý úkrok stranou. Měl by daleko větší šanci, kdyby svůj pseudoshikai vůbec nevytahoval. Jeho zbraň je pro tenhle souboj tak neuvěřitelně nepraktická, až je to k nevíře. Hned jak mám díky úhybu jisto že mě koule netrefí, zamířím na něj od boku levou rukou. Shakaho! Vypálím jednu červenou kouli proti němu. Můj cíl není ho přímo zasáhnout, nevěřím že by byl tak neschopný aby se dal trefit, spíš chci vytvořit výbuch a oblak kouře, který mu zakryje výhled alespoň na 3, 4 vteřiny.

Kaminari Sora - Soukyoku

Zableskne se mi v očích a udělám dlouhý úkrok vzad abych uhnul tomu jeho protočení, v úkroku skoro neznatelně švihnu špičkou čepele směrem k jeho popruhu. Čepelí se netrefím ale malou ostrou větrnou vlnou bych mohl.

Kyoshi Kuchiki-Sokyoku

Dávej přeci bacha! Seřvala mě Tomomi a já jsem se stihl jen tak tak trošku přihrčit, takže mi větrná vlna nepřesekla pásek, ale rozřízla shihakusho a udělala šrám na břiše.
Díky. Měl bych se víc soustředit na vnímání reiatsu během souboje, promiň. Pro příště nezapomeň.
Řekl jsem si, že trošku přitvrdím a zkusím na Soru kombinaci. Jsem zvědav, jak si s ní poradí.
Meč držím v ruce pevně, ale ruku mám jen tak volně, aby nekladla přilišný odpor. Snažím se to ale nedát moc nejevo. Dvěma rychlými kroky překonám vzdálenost mezi námi a bodnu proti Sorovi, tak, aby byl nucen krýt a meč mi odrazit do strany. V momentě kdy odrazí, využiju energii, kterou má můj meč, udělám obrat(tím se chci vyhnout jeho případnému seknutí), meč tahám v širokém oblouku za sebou, mezi tím do něj sbírám reiatsu a s takto získanou energii (kinetickou+reiatsu) zkusím odrazit Sorův meč a potom jen naklopit svoji zanpakuto ostřím dolů a přetnout mu popruh. Jsem připraven vyměnit střeh(udělat krok dopředu), kdyby chtěl náhodou couvnout. A pokud by se kolem mě zase začala sbírat voda, stejně zkusím své šance být rychlejší a dokončit kombinaci.

Omaeda-nádvoří 2. divize

Můj Gegetsuburi Kashikeho minul a zarazil se do země pěkný kus za ním. Napnul jsem řetěz a připravil se.
On po mě vypálil Kido a navíc nemířil přímo na mě. Jistě v tom byl zase nějaký úskok, je to slizký úhoř.
Zakryté vidění v této oblasti mě nijak neomezovalo v mém předchozím plánu. S napnutým řetězem jsem udělal dlouhé shunpo do strany(tím jsem se dostal do zóny, která není pokrytá prachem z výbuchu) a to mělo za následek, že řetěz Kashikemu podrazil nohy. Nečekal jsem ani vteřinu, zprudka jsem zatáhl a ostnatá koule se zezadu řítila na Kashikeho hlavu. Řetěz se "nevíjel" těsně vedle něj, takže ho měl na dosah pravé ruky.
"Bakudo no Ichi, Sai!" Řekl jsem a doufal, že v tento správný moment to zužitkuji.

Yumichika-kasárny 11. divize

Na poznámku o prádle jsem nereagoval, tak nějak jsem tušil, že to byl vtip, ale radši jsem se tím směrem ani nepodíval.
"Odložit souboj? To bohužel nepůjde. Mám jasné rozkazy. Musím tě zabít." Řekl jsem naprosto chladně, s výhružkou v hlase... Nakupování?
Během Kyujina mrknutí oka jsem už stál vedle ní, oblečen ve světle modrém kimonu, s vzory květin, namísto shihakusha a se zanpakuto zavěšenou u pasu, již v uzavřené formě.
"Můžeme?" Zeptal jsem se s úsměvem a pokynul Kyuji k zadnímu východu. Nechtěl jsem jít hlavním, protože to je přes nádvoří a Ikkaku by zase nadával, že dělám h...
Dovedl jsem jí až k menšímu nakupnímu centru, které jsme tu v Seireitei měli. "Není to nic velkého, lepší by to bylo v Rukongaii, ale tam přišlo spoustu obchodníků o živnost při těch útocích..." Z mého hlasu byl trochu slyšet vztek, ale když jsem v krámu uviděl ty nové saténové košile, hned mě přešel.
"Sem musíme jít jako první!" A už jsem Kyuji chtě nechtě táhl do krámu. Měli tu spoustu hezkých věcí, od bot až po klobouky, ale mě zajímaly jen ty košile. Do oka mi padla: tmavomodrá, pomerančově oranžová, švestkově fialová a extrémně lesklá trávově zelená. Ani jsem se neobtěžoval se zkoušením a hned je bral do košíku...

Kaminari Sora - Soukyoku

Odpálím jeho meč stranou, až poté mi však dojde, že přesně tohle chtěl. Hlavou se mi rázem začne točit scénář ve kterém jsem napůl rozseklej po jeho útoku. "Fajn myšlenky." Pokusím se o velice odvážný krok a udělám prudký krok vpřed. Jde mi o to ho narvat ramenem v momentě, kdy protáčí meč za zády a jednou rukou mu přitom přervat popruh od lahve.

Yumichika-před obchodem

Vyrazil jsem z obchodu ověšený taškami a s blaženým úsměvem na tváři. Taaaaak, to máme toto, toto, toto... Košile, košile, košile, tričko, tričko, kalhoty, kalhoty, kalhoty, boty, bunda, rifle...
Potom jsem sáhl do kapsy. "COŽE?! Půl zlámanýho Kanu?!!! ZASE!!!!"
Beznadějně jsem si povzdechl. Byl jsem na tom nespíš stejně jako Kyuji. Ale přeci jen možná o něco lépe. A tím lépe jsem nemyslel "čtvrt Kan", co mě dělil od chudoby.
"Naštěstí vím, kde sehnat sake." Řekl jsem tajemně a na tváři se mi objevil lišácký výraz. "Ale s nigiri nám asi nepomůžu, teda pokud je sama neumíš udělat... V lednici něco mám. Teď ale pojď, musíme "navštívit" Ikkakua."

Kasárny 11. divize

Pokud mě Kyuji následovala a někde se mi po cestě neztratila, dorazili jsme zadním vchodem zpátky do jedenácté divize. Ikkakua jsem furt slyšel halekat na nádvoří, to bylo dobře. Oba jsme bydleli v důstojnickém domě, já měl jednu půlku a Ikkaku druhou, což bylo naprosto geniální a mně to přinášelo mnohé výhody.
Velkými dvoukřídlými dveřmi jsem vešel dovnitř našeho domu a hned jsem zamířil do levé poloviny. Kyuji jsem pokynul, ať mě následuje. "Tak, tady bydlím. Jen si tu nechám nějaké věci a pak si půjdu od Ikkakua... vypůjčit nějaké to saké. Můžeš jít šmejdit se mnou, jestli chceš, nebo se můžeš podívat, jestli tady nemám něco k jídlu."
Tašky s nákupy jsem zatím položil do předsíně.

Kyoshi Kuchiki-Sokyoku

Nepotáčel jsem meč za zády, ale otáčel jsem se celý. Tak jako tak, když mě Sora narval ramenem, vyvedlo mě to z rovnováhy a v útoku už nešlo pokračovat tak, jak jsem zamýšlel. Navíc jsem k němu teď byl tak deb*lně natočený bokem.
V tom jsem ucítil, jak mě tahá za opasek. Ohnal jsem se po jeho ruce mečem, ale už bylo pozdě. Lahev jsem zachytil v posledním momentu, než se roztříštila o zem.
"Výborně, vyhrál si a lahve zůstali obě celé. Tomu říkám úspěch."
V tu chvíli jsem z ničeho nic ucukl hlavou na stranu, což možná vypadalo trochu jako tik, ale hned na to se tam objevila Tomomi, která promáchla se svojí fackou. "Smuuuula." Mrknul jsem na ní a ona se na mě jen škaredě zamračila. "Z toho si nic nedělej, ona je jen moc soutěživá a nerada prohrává s jinými zanpakuto."
"Kdyby si třeba nedělal takový zbytečný chyby..."
"Stane se, nemrač se furt. O nic jsem nepřišel." Potom jsem se obrátil zpět na Soru. "Co teď? Nemáš hlad? Já umírám na kručení v žaludku."

Kaminari Sora - Soukyoku

"Něco mi říká, že kdybys jel naplno, tak bych někdy před pěti minutama ležel na zemi s dírou v hrudníku." Usměju se, když uhne facce od své zanpakuto. "To je dobře, máš někoho kdo tě hecuje ne?" Podívám se na něj tázavě. Když zmíní jídlo může zaslechnout hlasité zakručení. "Řekněme...že oběd by byl fajn. Možná dvojitej oběd."