Mise 2.-Po stopách Khariba

Kaminari Sora

Pozoruju okolní dění a bezděčně vytasím čepel. Zaslechnu Kashikeho plán a dojdu za ním. "Nebude vadit, když půjdu s tvojí skupinou? Nebo riskovat, že svým pokusem o kido zabiju někoho z našich." Řeknu nenuceným tónem a lehce se usměju.

Kashike

Pustím se do vysvětlování útoku svému týmu, když se ke mě přitočí Sora. Vadit mi to nebude. Drž se těsně za mnou a oči na vrch hlavy. Bude to dost tvrdý. Tak jdeme na to... řeknu klidným tonem, který má především dodat ostatním mužům odvahu a víru. Jistě že ve skutečnosti jsem napnutý jako strunka. Otočím se čelem k cíli a nechám skupinu rozvinout trochu do šířky. Pak se podívám na oblohu a napodobím zvuk jednoho druhu sovy, což je signál pro druhou skupinu. Ta sova skutečně je noční tvor, ovšem tohle volání je možné slyšet za soumraku, ne za úsvitu. Hned jak druhá skupina položí kouřovou clonu, mlčky vyrazím rychlými shumpy směrem k nepříteli s cílem skupinku rozprášit.

Shunichi Noniro

Sleduji disciplínu mužů z druhé divize, jak se rozdělují a připravují k útoku, počkám až poletí dýmovnice a pak vytvořím s lidmi ze své divize clonu z reiatsu pomocí útočného kido, tak aby museli vyslat síly na zastavení toho kido, a Kashike se svými muži a Kaminarim mohli zaútočit.
Ještě bleskově zareaguju na Katsumi, připrav se na shikai a až budou překvapení, použij jej na ně, tak aby byli malátní, a my na ně mohli s mojí skupinou nalítnout čelně. Jinak se drž stranou, a ošetřuj, děkuji ti.

Kaminari Sora

Mlčky přikývnu a zařadím se, ne však za Kashikeho, ale po jeho levé ruce. Zaostřím do dálky a připravím se vyrazit v momentě, kdy se Kash odrazí odstartuju také a držím s ním krok.

Katsumi

Když už jsou všichni připravení, snažím se soustředit na svoje nitro. Jsem nervózní až příliš, proto na sekundu zavřu oči a vystrnadím ten pocit ven. Když už mě nemá, co rozptylovat, kývnu směrem k Shunichimu, abych mu dala najevo, že chápu. Teď už jenom čekám, až naše skupina vyrazí a já budu moci vyvolat shikai.

A tak bitva započala. Třetí a čtvrtá sorta druhé divize vytáhla dýmovnice, zažehla je a hodila do prostoru, který se měl za moment stát bojovou zónou. Celá mýtina se začala plnit kouřem.
"Jděte." Ozval se náhle ženský hlas. Stejně chladný a stejně ostrý, jako ocel. A pak už jste uslyšeli jen šepot. "Isoide, Ran'nā... Kirikizu, Supuritta... Tōketsu, Burēkā... Piasu, Yajirushi."
S těmito slovy se zvedla veliká vlna reiatsu a někteří slabší jedinci upadli na zem a již nevstali.
Druhá divize spolu se Sorou vyrazila kupředu. Ve stejý moment vyslali Shunichiho lidé salvu Kido, v čemž je podporovali i někteří jedinci z třetí a čtvrté sorty druhé jednotky...
Žluté světlo se prohnalo prvními řadami. Několik mužů padlo k zemi, světlo se dostalo až doprostřed vaší skupiny, tam začalo lítat z jednoho člověka na druhého. Střed skupiny se okamžitě zastavil a tím donutil i zadní řady, aby zpomalily. Jen tak tak dokázali odrážed žluté světlo... Tak to tedy alespoň viděli oni. Kashike a Sora si díky svým reflexům mohli všimnout, co je původcem oné žluté záře:

"Žlutá záře":

"Bakkudo no 81, Danku!" Ozval se medový ženský hlásek, z prostředku mýtiny. Před obloukem se zhmotnila silná bariéra, která zamezila vašemu kidu aby stavbu zničila. Shunichi přes tu změť reiatsu, která náhle vypukla kolem ucítil jedno silnější, pronikavé, řítící se přímo na ně.
Před jeho skupinou se objevila žena v bílém Haiory, střižená na mikádo a s obrovskou sekerou v ruce. Nutno také dodat, že byla poměrně vnadná.
Byla už napřažená a na velikost té zbraně s ní poměrně velice rychle švihla proti lidem z třináctky a několik jich rovnou poslala k zemi. Z vodorovného seku pak pokračovala sekerou v oblouku, až jí nakonec dostala nad hlavu a z tohoto nápřahu sekla po Shunichim.

"Štípačka":

Zbytek nepřátel zatím vypadal, že neopouští svoje pozice. Prozatím je situace taková, že druhá divize je rozdělená na jednu polovinu(3. a 4. sorta), která střílí kidem a dvě čtvrtiny. První čtvrtina bojuje se žlutým světlem(které se dostalo do středu skupiny), druhá čtvrtina, v které je Kashike a Sora má zatím volný průchod, ale za cenu masakru, který se jim odehraje za zády.
Shunichiho 13. divize teď čelí "Štípačce", která se rozhodla je přímo konfrontovat, takže prozatím se zdržuje Kido salvy a řeší ji.
Katsumi je prozatím za 13. divizí, takže není přímo ohrožena, ale kdo ví, jestli se nepřítel neproseká až k ní.

Kyuji tak nějak osaměla, protože všichni se shlukli do jakýchsi skupin, jen pro jedenáctou divizi(která tu byla zastoupena v podobě tebe) nikdo nijak nezaúkoloval. Kuli kuři si navíc ani moc neviděla. Slyšela jsi jen občasné sténání raněných, řinčení oceli a svištění Kido, které následně naráželo do bariéry, nebo jen tak proletělo kolem.

Katsumi

Nejprve jsem toho moc neviděla, jelikož jsem stála v pozadí, ale za pár sekund jsem se mohla orientovat pomocí sluchu. Z různých stran jsem slyšela prolétávat a svištět Kido a řinčení zbraní. Co mě ale nejvíc zaujalo, byl ženský hlas, který nevěstil nic dobrého. Neviděla jsem o koho šlo, ale nářeky a hlasitější řinčení kovu mi dalo jasně najevo, že to nebude asi jen tak někdo neškodný. Nechtěla jsem jít přímo do první linie, tam bych moc šancí neměla, proto jsem vyvolala shikai. "Kurohari, pohlť světlo!" Projelo mnou zachvění jako vždy, když jsem tuto větu použila. Začala jsem se rozhlížet okolo a hledat zraněné, které bych mohla rychle vrátit zpět na nohy.

Shunichi Noniro

No to mě potěš koště, pomyslím si, a křiknu, třináctá divize - rozptyl, a sám se půl obratem vyhnu sekeře. Která by se měla zabořit do země za mnou. Doufám, že zbytek mých jednotek se přeskupí a pomůže 2 hé divizi v útoku.
Ať už se sekyra je v zemi nebo ne, namířím prst na útočnici v haori: Byakurai.

Kashike


Letmo se ohlédnu za tím zmatkem a zaváhám. Jenže já si nemůžu dovolit zastavit, abych nás toho bastarda zbavil. Vedu útok, ostatní mě následují a pokud je nepovedu, útok se rozpadne. Debilní dilema. Pak mi pohled padne na Soru a na posily. Soro, zdrž ho! No tak bando, nezastavujte, pohyb, pohyb, jděte dál, za mnou! zavelím ostatním a znovu útok rozběhnu. Jakmile ztratíme razanci, je všechno v pytli. Pokusím se několika shunpy dorazit až k nepřátelské skupině a vlítnout mezi ně s aktivovaným shikaiem. Můj cíl je rozdat co nejvíc zásahů nebo aspoň doteků.

Kaminari Sora

Mlčky přikývnu a v momentě, kdy má noha dopadne na zem se prudce odrazím a nejrychlejším shunpem, jakého jsem schopen překonám vzdálenost mezi mnou a "Žlutou září". Mým úmyslem je dostat se mu do zad a bodnout ho přímo mezi lopatky. Snažím se ho pořád držet na očích, vypadalo to, že je hodně rychlý, nemůžu si dovolit ho ztratit z očí.

Katsumi vyvolala Kurohari, ale na jednu věc zapomněla. Celé bojiště se zahalilo do temnoty, jako by se čas vrátil o pět hodin na zpátky, kdy byla půlnoc a svit měsíce zakrývali mraky. Všichni(až na Katsumi, samozřejmě) jste pocítili extrémní nárůst únavy. Jako by jste několik hodin nespali. Jedinci s vyšším reiatsu(Shunichi a Sora) byli schopni tento pocit vyrovnat navýšením svého reiatsu na poměrně únosnou míru. Co se týče Kashikeho a Kyuji, měli co dělat, aby se udrželi vzhůru. Připadali si jako po noční šichtě, kdy se den před tím nevyspali. Pro šálek kávy by vraždili.
Nejhůře na tom byli nedůstojníci, řadoví vojáci. Nejednou se stalo, že několik jedinců(z obou divizí) se prostě sesunulo v mrákotách na zem.

Nastala "tlumená panika". Nikdo nevěděl, co se děje, všichni by rádi vyšilovali, ale nikdo na to neměl energii. Kido přestala lítat a vojáci sotva drželi zbraně v rukou.

Kashike se ještě s pár důstojníky snažil statečně drát kupředu. Viděl siluetu, která byla nepochybně Kharibova, jak vytahuje meč ze země a staví se do střehu. Zatím ale kupředu nevyrazil. Koukal přímo na Kashikeho. I přes temnotu a řídnoucí kouř Kashike viděl jeho jasně svítící smaragdové oči, které se do něho zabodávaly.

"Štípačka"

Rychlé reakce, správný úsudek, schopný kido... Problesklo mi hlavou, když jsem se hluboce zaklonila(abych se vyhla modrému paprsku, který mi velice nehezky blízko minul hrudník). Sekera byla zaražená poměrně hluboko, takže jsem se v tom záklonu přitáhla pomocí rukojeti blíž k Shunichimu a zespodu jsem ho chtěla kopnout špičkou levé nohy pod bradu. To mě donutilo se vzepřít na rukou a jít do stojky. A když už jsem měla tolik pohybové energie a volnou pravou nohu, zkusila jsem ho s ní ještě nakopnout do rozkroku.
Ať jsem zasáhla, nebo Shunichi uhnul, ze stojky jsem udělala přemet dozadu, abych stála protivníkovi opět čelem a trhnutím jsem vytáhla sekyru, připravena se bránit.

"Žlutá záře"

Nacvičenými pohyby pro boj s více nepřáteli, jsem pomocí své rychlosti a šermířského umění odrážel jednoho nepřítele za druhým, leckoho také vážně zranil. Bodnutí, sek v širokém oblouku, pak protočit meč nad hlavou v krytu... *cink*! Kov o kov, někdo mi zaútočil na záda. Jen díky parádě, kterou jsem zrovna prováděl jsem neměl meč zabodnutý v zádech. Udělal jsem obrat(o 180°) a hned z něj jsem seknul po nepříteli. Šikmo odshora dolů(sek je z počátku veden na levé rameno).
Měl jsem trochu obavu, že se budu muset stáhnout, kuli ostatním útočníkům, ale ty nějak zmalátněli. To mi teď hrálo do karet.

Katsumi

To,co jsem viděla, mě naprosto šokovalo. To si snad děláš**** ,Katsu. Zapomeneš je ochránit? Ihned jsem zvedla hlavu a provedla patřičná zakročení k tomu, aby moji spolubojovníci zase mohli být v pohodě. Doufám,že kvůli mě nikdo neumřel. A jestli jo... Tok svých myšlenek jsem rychle uťala a radši se běžela rozhlédnout kolem, jestli si náhodou někdo z našich nedává dvacet.

Katsumi rychle pochopila, co se na bojišti děje a neprodleně napravila svou chybu. Každého z vás zasáhl neoslňující paprsek světla, který měl blahodárné účinky a vy jste se cítili jako znovuzrození. Bojovníci začali vstávat ze země, chopili se zbraní, nebo začali opět sesílat Kido, na pomalu slábnucí Danku bariéru, nebo jen tak do prostoru(jak zněl jejich rozkaz).

Kaminari Sora

Přimhouřím oči a ukročím dozadu, jde mi o to aby mě minula jeho čepel a v momentě, kdy bude promachovat směrem k zemi udělat krok vpřed a zaútočit bodem do krku.

Kashike

Když náš útok znovu nabral energii, setmělo se a najednou jsem si připadal jako bych plaval v medu. Doháje co to zase? bleskne mi hlavou. Katsumi však naštěstí svou chybu rychle napraví a já už se můžu soustředit jen na svého protivníka. Věděl jsem jedno... nesmí mě tím svým bacákem trefit. Jestli dostanu zásah zbraní takové váhy, odnesou mě v krabičce od sirek. Místo nějaké epické hlášky jsem tedy rovnou doběhl až k němu, předstíraje sek ze svého leva na jeho pravý bok. Na poslední chvíli ale udělám dlouhý krok do protipohybu a zkusím ho bodnout do odkrytého (jeho levého) boku.

Katsumi Nashida

Když jsem svou chybu napravila a zjistila, že kolem mě už jsou všichni v pořádku, rozešla jsem se k místu, kde to pořádně řinčelo kovem, směrem ke "Žluté záři". Bála jsem se, že tam by mohlo dojít k nějakým vážnějším zraněním. Když jsem tam došla, uviděla jsem Soru, jak bojuje, ale zatím nevypadal zraněný. Stála jsem asi 100 metrů od nich a snažila se najít zraněné. Pokud jsem je našla a mohla jim pomoct, udělala jsem to. Pokud už tam nikdo zraněný nebyl, pokusila jsem se dostat ještě trochu blíž, abych mohla malinko Sorovi pomoct. " Bakudo no 26, Kyakko" Doufala jsem, že se budu moct dostat co nejblíže ke "Žluté záři" a pokusit se ho zranit. Nejprve jsem se nechtěla plést Sorovi do práce, ale tohle se muselo vyřídit rychle. Pořád ještě tam někde byl Kharib a já hlavně nevěděla, kolik času zbývá našim uneseným kapitánům

Shunichi Noniro

Dostal jsem špičkou nohy do brady a tvrdě dopadl na zadek. Zatmělo se mi před očima, natáhl jsem pouze ruce před sebe a vyslal shakaho ve směru, kde jsem jí víc tušil než viděl. Vyskočil jsem na nohy a vyplivl krev z prokousnutého rtu.

"Žlutá záře"

Když jsem prováděl útok, viděl jsem jeho pokus o ukročení zpět. Víc jsem propnul ruku a navíc ji ještě natáhnul v rameni, ale byl jsem příliš pomalý a i přes to jsem promáchnul. Já a pomalý?... Sakra, něco tu nehraje...
Shunpem vzad(velice dlouhým, takže jsem se objevil na koruně jednoho ze stromů na okraji mýtiny) jsem uhnul Sorovu bodnutí a také několika dalším mečům, které se mě pokusili prošpikovat. Vojáci zase byli jako dřív.
"Co se to kruci děje?..." Cítil jsem se takový malátný, mdlý, bez energie. To se mi opravdu moc často nastávalo. Bojoval jsem s touto únavou konstatním navyšování reiatsu, pořád to ale nebylo ono. Musel jsem si na to dávat pozor.
Znovu se kolem mě objevili žluté blesky a já shunpem vyrazil kupředu, jako šíp, s bodnutím rovnou na Soru. Znal jsem jeho rychlost a předpokládal jsem, že bude chtít uhnout, proto chci dopadnout do jeho těsné blízkosti, uvolnit tam nárazově vlnu reiatsu a širokým vodorovným sekem meče ho zasáhnout.

Kashike

Blížil jsi se k cíli. Kharib se pořád nehýbal. A pak jsi znovu uslyšel ten chladný ženský hlas. "Co se děje, Kharibe?"
"Ta holka s čerrrrným mečem... Nemůžu se tomu brrrránit. Nemám rrrrrreiatsu jako vy..."
"Yagumo."
Jedna ze siluet kývla a rychlým shunpem vyrazila k místu, kde se nacházela Katsumi.
Než stačil tvůj plánovaný úder na Khariba dopadnout, v mžiku ho odrazil cizí meč. "Udeř." Řekla žena a směrem od meče se na tebe rozlétl elektrický výboj.

Spoiler:

Kyuji

V okolí bojiště jsi narazila na spoustu raněných z bou divizí, kteří se tak nějak snažili ošetřit se navzájem. Ti s menšími ranami pomáhali vojákům, kterým šlo o život a ti vážně zranění, ale mimo ohrožení života se snažili hýbat co nejméně.
Když jsi zaměřila svůj pohled na bojiště, uviděla si pár jednu bojující dvojici(Shunichi vs Štípačka), jednu bojující skupinu(druhá divize a Sora vs Žlutá záře) a zbytek se snažil všemožně dorážet na střed, kde se rýsoval kamenný oblouk. Mohla sis všimnout, že u středu už zbyli jen tři hlídači, z nihž se jeden nehýbal a dva "nosiči", kteří pořád pracovali na oblouku. Všimla sis taky jednoho z nepřátel, který kruh opouštěl a řítil se přímo na jednu dívčinu ze čtvrté divize(Katsumi).
Né že by dívka vypadala jako ořezávátko, ale ty sis zjisté pamatovala, jak na tom je čtvrtá divize s bojem. Mohla by mít celkem potíže. Pak ale zmizela. Tvoje zanpakuto byla toho názoru, že se jednalo o Kyakko.

Katsumi

Raněných bylo všude poměrně požehnaně, ale všichni se tak nějak sami snažili dostat z bojiště pryč, na okraj lesa, kde by se mohli skrýt a nechat se ošetřit. Pokud jsi chtěla jít tam a pomoct jim, už k tomu nejspíš nedostaneš příležitost. Kyakko si stihla použít, ale v ten moment se asi dva metry před tebou objevil vysoký mladík v bílé vestě. Když si zmizela, vypadal nejdřív trochu překvapeně, ale pak se napřáhl mečem a v širokém oblouku proti tobě vyslal oblak mrazivé mlhoviny. Nejen že ten mráz štípal tak, až to bylo téměř k nesnesení, ale obtékající mlhovina kolem tvého těla mu pravděpodobně odhalila tvoji pozici. Přikročil blíž a znápřahu seknul v širokém oblouku do místa, kde tušil tvoji polohu.

Yaguma:

Štípačka

"Yes!" Rozkrok jsem sice netrefila, ale každý zásah se počítá.
Shakkaho jsem stihla odrazit svojí zanpakuto(sekerou), když jsem jí vytrhávala ze země. Poté jsem pokračovala v plynulém oblouku do nápřahu, ze kterého jsem opět sekla po Shunichim, jako by to byl dubový špalek.
Měla jsem trochu pokrčené nohy a připravovala jsem se i na úhyb shunpem, protože v této poloze jsem se neměla jak krýt a byla tu možnost dalšího Kida. Nerada bych skončila s dírou v břiše.

Kaminari Sora

V rukou se mi zformuje Shikai a já sleduju, jak se shunpem odpálil vzad. Poté ho znovu zahalily blesky a on vyrazil kupředu. Rozhodl jsem se zariskovat a neustoupit ani o píď, místo toho jsem před sebou zformoval vodní bublinu. Mým úmyslem bylo aby ho přibrzdila, v ten moment jsem byl připraven jí pomocí větrného ostří, vyslaného na něj, rozbít.

Katsumi Nashida

Když už jsem se konečně odhodlala k nějaké akci, dostala jsem jí požehnaně. Věděla jsem, že Kyakko působilo, ale tomu parchantovi přede mnou to asi nijak nevadilo. Nejprve jsem myslela, že od něj, co nejrychleji shunpnu pryč, ale jeho útok mrazu mě vytrhl z původního plánu. Shunpo bych už asi nestihla, proto jsem nechtěla riskovat, zapřela jsem se a nastavila mu Kurohari, abych útok vykryla.Nutno dodat, že mráz mé síle opravdu nepomáhal. Ne, že bych jí měla hodně, že...

Kashike

Tohle jsou fakt blbý vyhlídky... bleskne mi hlavou, namířím před sebe dva prsty proti těm bleskům a šetpnu: Shakaho. Vypálím kouli proti bleskům a hned po výbuchu proskočím skrz na tu ženu. Můj cíl je dostat se k ní co nejblíž, abych jí zabránil v boji na dálku.

"Žlutá záře"

Řítil jsem se na Soru jako blesk. Už už jsem byl skoro u něj, ale pak kolem sebe vytvořil nějakou obranu. Bylo příliš pozdě na to, abych zkusil změnit směr, zastavit a nebo alespoň zpomalit. Jediné, co jsem ještě mohl stihnout, byla moje speciální Hoho technika. Nevěděl jsem ale, jestli ji budu schopen provést v tomto "utlumeném" stavu. Nic jiného mi ale nezbývalo. "Dash!" Štěkl jsem a nalítl do Sorovi vodní koule.
Počítal jsem s tím, že jeho obranu rozmetám a prolítnu jím skrz. To se tak docela nepovedlo... Sice se mi povedlo Sorův štít zničit, ale né tak, jak jsem si přál. Energie rotující vody, které jsem si na první pohled nevšiml mě okamžitě po kontaktu s koulí odklonila z dráhy. Moje kinetická energie zničila stít a Soru spolu s ostatními vojáky odmrštila několik metrů dozadu, ale Sorovi se krom toho nic jiného nestalo.
Já měl tvrdý dopad a chvíli mi bude trvat, než se vysápu na nohy a zorientuju se.

Yaguma

Můj meč narazil na odpor(Katsumi vykryla můj sek). Mám tě. Řekl jsem s úsměvem a dál tlačil svým mečem, proti jejímu, aby se kontakt mezi námi nepřerušil.
"Furizu!" Od mého meče se začal šířit led, velikou rychlostí se přesunul na Katsuminu Kurohari, kterou během chvilky okamžitě pokryl a začal jí poutat i ruce. Mohla cítit, že ruce jí prozatím žijou a nejsou zmrzé až na kost, ale obal z ledu, který teď na nich měla, byl poměrně tvrdý a po delší době by ti mohli nastoupit omrzliny. Led se Katsumi dostal během té kretičké chvilky až kousek nad zápěstí, ale pak jsem byl nucen přerušit spojení mečů a pokusil jsem se ustoupit, bylo ale už příliš pozdě.
Nedával jsem pozor, v bitevní vřavě jsem si nevšiml zaříkávajícího shinigami a teď mě spoutalo Rikujokoro(Katsumi má šanci reagovat).
Bylo silné a já vynákládal spoustu reiatsu na to, abych odolával účinkům toho omámení, které měla na svědomí ta dívka s černým mečem. Pokus o zlomení bakuda pomocí reiatsu by trval přiliš dlouho. Volil jsem tedy jinou variantu. Od středu směrem k paprskům začalo rikujokoro mrznout. Poté se na mě ale rozletěl Horin a já svou schopnost přesměroval na něj. Došlo mi, že když jsem spoután takhle mocným bakudem, Horin bude mít spíš taktický účel a proto jsem mu věnoval větší prioritu. Když mě lano spoutalo, začalo okamžitě mrznout a mráz se rychle šířil po Horinu směrem k jeho držitelce(Kyuji). Viděl jsem ale, že se pokouší o něco dalšího. Nechal jsem zmrzlé bakudo prasknout a tím jsem zrušil propojení mezi námi.
Dál jsem pokračoval v mražení Rikujokora a současně s tím jsem na své kůži tvořil ledový obal. Věděl jsem totiž, že to určitě nestihnu......
Rikujokoro prasklo v moment, kdy byl Kyujin meč asi deset centimetrů od mého hrudníku(popřípadě hlavy, nebo jiné části těla, výsledek bude podobný). Ucuknutím jsem se pokusil vyhnout se hrotu meče, ale byl to jen chabý pokus. Nebýt mého ledového obalu, byl bych skrz na skrz probodnutý. Teď jsem docílil toho, že než špička katany prorazila led, trochu se smekla a svezla se stranou, takže jsem si odnesl hluboký šrám od středu hrudníku až k žebrům(pokud si utočila jinam, můžeš to upravit ve svém dalším postu).
Sikl jsem. Moje levá ruka(prázdná, pokrytá ledem) na to okamžitě zareagovala a vystartovala Kyuji po krku.

Kashike

Výboj byl rychlejší, než tvoje kido a zasáhl tě. Nejspíš ale neudělal to, co si očekával. Nebylo to ani jako 220 ze zásuvky, byla to spíš rána jako z elektrického obojku pro psy. Zabolelo to, probrnělo, možná si se i trochu leknul(nebo taky ne), ale životu nebezpečné se ti to nezdálo. A pokud si se nelekl, neměl by si pocítit ani nějakou velmi výraznou změnu pulsu. Pokud jsi pokračoval v Kidu, žena udělala rychlý úhyb a bez ostychu nechala Shakkaho nalítnout přímo do Khariba, který stál za ní. Ten to schytal do hrudi, zapotácel se, padnul na kolena. Pak tam jen klečel a trochu sýpal.
Výbuch samozřejmě způsobil kouř a tak si mohl pokračovat ve svém plánu a dostal jsi se k ní na vzdálenost mečů. Ona stála už opět před Kharibem v obranném postoji. Z meče opět vylétl výboj rovnou na tebe.

Kaminari Sora

Překvapeně rozšířím oči a vzápětí mě odmrští závan energie. Při pádu jsem se potloukl ale vcelku nic horšího mi nebylo. "Ještě, že tak." Prožene se mi hlavou a já už vyskakuju na nohy. Všimnu si, že typan ještě leží na zemi a snaží se zmátořit. Okamžitě provedu co nejrychlejší shunpo směrem k němu a čepelí ho skrz hrudník zkusím přišpendlit k zemi a zabít.

Katsumi Nashida

Když jsem se s ním střetla, začaly mi mrznout ruce a tělem mi projížděla ostrá bolest, z čehož bylo jasné, že za chvíli nastoupí omrzliny. Už už jsem chtěla něco udělat, ale najednou ledový obal přestal postupovat. Nevěděla jsem, co se děje, ale přivítala jsem to. Za pár sekund se u něj objevila nějaká dívka, kterou jsem neznala, ale vypadala na zkušenou bojovnici, a hlavně, že je na mé straně. Rychle jsem se vzpamatovala, ukázala prstem na toho ledového chlápka a vykřikla: " Hado no 4 Byakurai". Nevěděla jsem, jestli to bude fungovat, ale on vypadal, že mé zachránkyni chce sekat po krku, což se mi moc nelíbilo. Ať už to fungovalo nebo ne, zkusila jsem použít ještě jedno Hado. " Hado no 54 Haien" Pokud ani jedno nevyšlo, vyrazila jsem mu do zad, připravená uskočit, pokud by se otočil.

Kashike

Když mě zasáhne výboj, syknu nad tím nepříjemným pocitem. Elektřina je vždycky hnus a do toho se mi v mysli plíží obava, že tohle není skutečný účel toho výboje. Proto už nedovolím aby mě trefil další. Stočím katanu do krytu Klíč (rukojeť nahoře, hrot míří k zemi) a vykryju tím výboj. Přesně v okamžiku kontaktu s elektřinou se špička meče lehce dotkne země a vybije elektřinu pryč, zatímco jílec a rukavice mě izolují. Pak už jen uvážu kolem paty čepele (u záštity) očko strunky která vede kamsi do oděvu a vyrazím vpřed na tu elektrickou mrchu. Periferně si však pořád hlídám i Khariba.