Mise 1.-Západní Rukongai

Prosím pokračujte nadále v misi zde, aby bylo vše přehlednější. Děkuji.

Ikari Junsei

Přečetl jsem si papírek. Přibližně stejná vodítka, jako můj přístup.
"Jdeme..." řekl jsem a vyrazil k domu mladého Bushida.
Když jsme přišli podle popisu k domku, otočil jsem se na Katsumi.
"Myslím, že je čas na vyjednávání s malým chlapcem a jeho matkou. Můj zjev na to není zrovna vhodný, takže nastupuješ do akce..." řekl jsem a prošel jsem kolem ní.
"Nebudeme ji znervózňovat..." pošeptal jsem Nonirovi a stoupl jsem si za roh.
Ano. Bylo to jako hodit dítě do vody, ale jen tak se naučí plavat a přestane se flákat u čokolády.

Shunichi Noniro

Jistě, taicho, řeknu a vypadnu z dohledu, za rohem bakudo 26. kyokko skryji se kidem a pak se přikradu za Katsumi, tak aby si mě nikdo nevšiml, ale byl v dosahu a mohl zasáhnout.

Dostali jste se na roh malého náměstíčka. Bylo obdélníkové, zhruba 50x20 metrů a uprostřed byla dřevěná socha sovy. U sochy stála skupina shinigami. Nejspíš hlídka z první divize. Teď bude jejich výskyt častější, když jste ve vyšších distriktech. Kashike vás pozoroval z postranních uliček.
Ať už jste zamířili ke skupině shinigami, nebo k domu(oboje bylo jednou cestou), náhle vás upoutali oči sovy, které najednou začali rudě zářit... a potom...
Exploze. Sochu to doslova rozervalo, shinigami to odhodilo dozadu a třísky ze sochy jim to narvalo všude po těle...
Když se prach ustálil, mohli jste si všimnout pěti postav zahalených v černých pláštích s kapucami. Čtyři z nich byli velice shrbení s pokřivenými siluetami. Ten pátý, který stál uprostřed skupiny byl ale vysoký, statný, z jeho těla jste ale neviděli ani kousek, stejně jako u ostatních. Z pláště mu ale koukala dlouhá rukojeť.
"Ten nejvyšší" zvedl ruku a čtyři poskoci se rozeběhli k domům, každý k jinému. On sám se podíval na Ikariho. Zvedl bradu a zpod kápie jste mohli zahlédnou zeleně zářící oči. Postřehli jste jen jak pokrčil kolena a téměř hned na to, se objevil před Ikari Junseiem. Bylo to jako shunpo, jen o trochu pomalejší, protože se zaním jakoby táhla světelná stopa. Okamžitě a pokusil Ikariho udeřit levou rukou na solar. Rychlost úderu byla srovnatelná s rychlostí předchozího pohybu, ale síla toho tvora byla mnohonásobně větší, než by mohla být síla jakéhokoliv člověka.
Poskoci zatím útočili na dveře domů, vylamovali je, vykopávali a vkrádali se dovnitř.

Kashike - západní Rukongai


Byl jsem zrovna na cestě k lepší pozici, když se ozval výbuch. Vzápětí se nechám tlakovou vlnou odhodit na zeď jednoho z domů, do kterého se vzápětí vloupá jeden z těch poskoků. Zůstanu na zemi, pod hadry namířím dva prsty na vchod a nohy si složím líp pod sebe, abych se mohl odrazit. Pak už jen čekám, až ten hajzl vyleze ven. Bude víc než překvapený. Původní plán sice byl zůstat low profile, ale došlo ke zranění kolegů a parametr mise se tím pro mě změnil. Tak polez ty bastarde...

Ikari Junsei

Tak si nás neštěstí našlo přeci jen samo... pomyslel jsem si, když nastal výbuch a skupina shinigami zmizela v prachu. Nepřítel se ale tak sám připravil o iniciativu, neboť po výbuchu už jsem byl připravený na další akci. I když mě rychlost toho... tvora zaskočila, nebylo to nic, co bych už neviděl.
Už z toho přískoku bylo jasné, že rána bude pěkně bolet a krýt ji je hloupost. Ale odklonit a použít jeho vlastní rychlost proti němu...
Jak jsem si usmyslel, tak jsem také udělal. Natočil jsem se bokem, levačkou jsem odklonil jeho úder mimo mé tělo a naopak pravačkou jsem vyrazil vpřed tak, aby si na ni můj protivník prakticky "naběhl".

Shunichi Noniro

Sotva jsem se připletl za Katsumi, smetl mě výbuch. Pomohl jsem Katsumi na nohy, a metnul bakudo no. 62 Hyaporankan po nejbližším, abych ho přibil k zemi nebo zdi, poté tasil a vyrazil za dalším, vůbec se s tím nehodlám párat, shunpnu za něj a chystám se mu vrazit meč do zad.

Katsumi

Dobře, tak to zvládnu. Pomalu se blížím k domu, se Shunichim za zády. Jen, co jsem u příjezdové cesty, uslyším obrovskou ránu. Pak už si jen uvědomím, že ležím na zemi a před očima mám mžitky. Hlava mě duní, ale už jsem na nohou. Po pár chvílích mi došlo, co se stalo. Ta socha sovy už nebyla na svém místě, respektive její kousky ležely všude po zemi. Co bylo ale ještě horší, každý z naší skupiny byl jinde a vypadalo to, že bojují s těmi muži. Dám si pár sekund, abych se rozhlédla a také vyrazím. Jeden z nich se už dostal do jednoho z domů, ze které bylo slyšet výkřiky. Na nic jsem nečekala a vyrazila tam. Domek byl ve vzdálenosti menší, než je 10 metrů, takže jsem ani nepoužila shunpo, ale doběhla jsem ho a při tom jsem vytasila Kurohari. Když už jsem toho parchanta měla asi 2 metry před sebou, můj zrak se zastavil na ženě s dětmi, kteří s choulili před ním. Pak už jsem jen viděla, jak se protivník napřahuje směrem k nim. Co nejrychleji jsem shunpla před ně a instinktivně nastavila zanpakuto tak, aby jsem vykryla jeho úder.

Kashike Hosogawa

Chvilku jsi tam čekal, ale zrůda nakonec přeci jen vylezla ven. Bohužel pro tebe s sebou vlekl i muže středního věku. Držel ho pod krkem a vedl ho podél svého boku. Až teď si viděl, jaký nelidský pařát patří té stvůře. Dlouhé prsty se špičatými nehty, tmavá, téměř až černá lysá kůže a pod ní jakési nádorovité útvary.
Pokud chceš vypálit např. kido, bude to muset jít i skrz civilistu. Ten ale té postavě brání ve výhledu na tebe, takže si tě zatím nevšiml a pokračoval dál ke středu. Bohužel, ten člověk se ti furt tak nějak pitomě pletl do rány.

Ikari Junsei

Na neštěstí pro tebe, protivníkova rychlost byla s tou tvojí nesrovnatelně vyšší. Nestihl jsi ani včas odklonit úder, ani natočit boky. Úder tě poslal několik metrů dozadu a prohodil tě zdí dřevěného domu za tebou.
V domě už nikdo nebyl. Po výbuchu se všichni Rukongaici nejspíš velice rychle rozutekli, věděli, pro co si ty stvůry jdou a žádný muž jim nechtěl padnout za oběť.
Když se trochu ustálil prach a ty jsi odházel hromadu zbytečných prkének, které na tebe napadaly, viděl jsi, jak se ta postava k tobě pomalu blíží. Nijak nespěchal, s tím rozdílem, že tentokrát v ruce držel meč. Tak trochu připomínal Kubikiri, jen nebyl tak dlouhý a byl mnohem širší. Držel ho v jedné ruce a špičkou meče ryl do země. Ruku pořád ještě zakrýval dlouhý rukáv pláště, ale jeho zelené oči se na tebe stále upíraly.
"Až se vypořádám s tebou, kapitáne a nakrmím se tvou ohromnou duší, z těch tvých poskoků si udělám přisluhovače a budu je nutit páchat zvěrstva na vašich vlastních lidech."
Promluvil takovým lehce hlubším, chrčivým hlasem. Každé R trochu protáhl, takže to znělo trochu jako zavrčení.

Shunichi Noniro

Tvůj Hyaporankan perfektně zasáhl svůj cíl a přišpendlil čtyřmi tlustými tyčemi jednu z těch zrůd ke stěně domu. Hned kousek od něj byl další, už vyrazil dveře chtěl vlíst do domu, když v tom jsi se za ním objevil ty a bodl jsi ho do zad.
Samozřejmě se od něj teď očekávalo, že si lehne v bolestech na zem a bude něco nesrozumitelného chrčet, ale ta bestie si asi nepřečetla scénář. Meč do něj šel ztuha, jako kdyby si bodnul do slona a navíc šel pěkně mizerně ven. Hrbáč na nic nečekal a i s mečem v zádech šel okamžitě na čtyři. Meč sice ještě prořízl kousek masa, ale byl v něm chycený pevně, asi tak jednou třetinou. Pokud meč nepustíš, asi mu přelítneš přes záda. Pokud si ale meč pustil, postava se tě pokusila z pozice "na čtyřech" kopnout chodidly, asi jako když kope osel.(stále s katanou v zádech)

Katsumi Nashida

Tvoje starostlivost byla až dojemná, ale měla jsi tu bezbožnou stvůru zkusit zabít hned. Tvůj meč mu totiž moc strachu nenahnal. V útoku pokračoval dál a svalnatou černou rukou(levou) s pařáty  ti srazil katanu dolů (asi do výšky tvého pasu). Pravou se pak napřáhl a vedl úder na tvůj obličej.
Žena na nic nečekala, vzala drobotinu a se slzami v očích utíkala pryč z domu.

Katsumi

A sakra, tohle jsem nedomyslela. Rychle jsem udělala krok doprava, abych se vyhnula jeho úderu a při tom jsem táhlým pohybem přejela přes jeho břicho čepelí. Nevěděla jsem, jestli to bude stačit, ale doufala jsem, že jo. Pokud se ohnul, otočila jsem se a sekla ho přes záda, pokud ne, postavila jsem se do obranné pozice s Kurohari po svém levém boku.

Ikari Junsei

Jen zoufalým prohnutím těla se mi podařilo vyhnout zlomení žeber. I tak jsem byl ale potlučený a rozhodně jsem neměl dobrý pocit z toho všeho. Vstal jsem a tasil.
"To už mi pár lidí řeklo..." odplivl jsem si. Ještě jsem si ale nebyl jistý tím, zda je to hollow. Má zanpakutou tedy nepřicházela v úvahu. Musel jsem se s ním vypořádat "růčo".
"Tak pojď, ať to máme za sebou..."

Kashike

K čertu s tím šmejdem... zakleju si pro sebe a ze sedu se rovnou odrazím do shunpa. Objevím se mu za zády a z hole neslyšně vytasím meč (ano, ten svištivý zvuk to dělá jen ve filmech). Přetočím zápěstí a vženu té obludě hrot katany rovnou do středu zad, tam kde má člověk páteř. Na zdraví...

Shunichi Noniro

Zkusím se nepustit zanpaktou, a udržet co nejdýl, tak abych zbraň vlastní vahou vytrhl a způsobil soupeři co největší zranění. Počítám s tím, že se možná neudržím anebo, že zbraň ze zad nevyklouzne a půjde na zem se mnou, v tom případě natáhnu ruce před sebe a vypálím na netvora hado no 31. shakaho

Katsumi Nashida

Když si sekla toho tvora přes břicho, bolestivě zařval, ale neohnul se. Dokonce z něj ani nevypadali vnitřnosti, jak by se u normálního člověka dalo očekávat. Věděla si, že si zasáhla, protože na kataně ulpěla krev, ale kuli jeho oděvu si neviděla, jak vážné zranění jsi způsobila.
Obranný postoj s čepelí namířenou proti němu byl velice dobrá volba, ale ten hromotluk vypadal jako utržený ze řetězu. Tvůj zásah ho tak naštval, že se na tebe rozeběhl s rozpřaženýma rukama, s úmyslem tě povalit na zem a rozsápat tě.

Ikari Junsei

"Jak si přeješ, kapitáne. Ale urychluješ si vlastní smrt." Byl ještě daleko, ale i přes to chytil meč oběma rukama a zvedl ho nad hlavu. Teď se teprve odhalily mohutné ruce, minimálně dvakrát větší než lidské a celé porostlé srstí. I z té dálky(řekněme tak sedm metrů, v žádném případě nemohl dosáhnout) z nápřahu začal sekat, pak udělal ten samý rychlý pohyb jako předtím a objevil se před tebou v momentě, kdy jeho čepel byla asi třicet centimetrů od tvého ramene. Dál už ale sek pokračoval normální lidskou rychlostí.
Proč se začal napřahovat už předem a použil takovéhoto manévru, když jeho ruce byly taktéž velice rychlé?
Se zkušenostmi s jeho posledním úderem, který tě prorazil domem, zřejmě nebude kryt katanou nejšťastnějším řešením tohoto problému.

Kashike Hosogawa

Když jsi bodl, narazil jsi na velice tuhý odpor. Musel jsi dát do seku sílu celého těla a pořádně zabrat. Nejspíš si totiž měl smůlu a narazil přesně na obratel, který se odmítal pohnout a byl tvrdý jako kámen. Nakonec si katana ale cestu našla. Buď se smekla, nebo si našla skulinku mezi obratli, každopádně ztuha zajela dovnitř(a zůstala tam zaklíněná).
Tvor strašlivě zařval. Nohy ho přestali nést a on se poroučel k zemi. Bohužel, v tom momentu sevřel rukou krk rukongaice a doslova mu uštípnul hlavu. Na tebe se vyvalilo spoustu krve. Zrůda dopadla na zem a i s mečem v zádech(a tebou, pokud meč stále svíráš) se začala plazit k postavě, která bojovala s Junseiem-taicho.
Taky si mohl vidět Shunichiho, který má práci hned s dvěma těma potvorama. Katsumi byla v některém z domů, nebylo jí vidět.

Shunichi Noniro

Bylo to jako rodeo na divokém býkovi, ty jsi ale vydržel a nepustil jsi. Jak si letěl vzduchem a těžiště se přesouvalo, tupá strana katany se zapřela nejspíš o žebro, nebo nějaký jiný útvar a tvoje hybná síla byla pak dostatečná na to, aby si katana prořízla cestu ven z jeho těla.
Přistál jsi na nohou, s katanou v rukách, ale v tom si uviděl letící šmouhu na druhé hodině. Byl to ten zmetek, kterýho si předtím přišpendlil ke stěně. Po bakudo nikde nebylo ani stopy a to stvoření po tobě skočilo jako šelma po kořisti. Vypadalo to, jako by ti chtěl prokousnout hrdlo.
V tom skoku mu spadla kapuce, takže ty jsi teď mohl spatřit šerednou, nádory porostlou hlavu, bez vlasů a s potemnělou kůží. Obličej měl protáhlý a zuby špičaté. Ruce napřažené a nich delší špičaté nehty.

Kashike

Čepel nechtěla jít ven a to mě štvalo. Nureru Kawaguchi... pronesu šeptem a vyvolám shikai. Profil čepele se změní, přestane odpovídat ráně a tkáň by měla zbraň pustit. Zároveň s tím má zasažený dost co dělat aby se "neutopil". Rychle vzhlédnu abych zjistil situaci, jelikož mám asi 5 vteřin čas. Uvidím Shunichiho v ne příliš vhodné pozici a na něj útočící potvoru. Od boku namířím dva prsty na cíl. Sokatsui! Vyšlehne paprsek modrého ohně přímo na cíl. Nečekám, že to nepřítele zabije, ale rozhodně to dá podkapitánovi trochu času se sebrat. Když odezní pasivní schopnost mého meče, seknu jím jako kyvadlem s úmyslem oddělit nepříteli u mě hlavu od těla.

Shunichi Noniro

Podařilo se mi nějakým zázrakem dopadnout na nohy a nepustit zbraň, což byl malý zázrak. Ani jsem se nestihl pořádně zorientovat a skákala po mně další potvora. Duchapřítomně natáhnu ruku před sebe a zakřičím hadou no. 63 raikoho . Z téhle vzdálenosti bych ho měl tímhle kido usmažit na místě. Počítám s tím, že mě kido a případný zásah tvora oslní a možná rozhodí, a vyhodím, po seslání kido, jeden ze třech vybuchujících reiatsu náramků, abych získal čas, pokud by se zvedl ten první tvor a zase zaútočil.

Katsumi

Když z té obludy nevypadly žádné vnitřnosti, dokonce se ani neohnul, byla jsem lehce v šoku. Věděla jsem, že se s tím stvořením prát nemůžu, neměla jsem tolik sil a on navíc vypadal, že je celý ze svalů. Musím se od něj dostat, co nejdál. Už jsem začala vymýšlet plán, když se na mě rozběhl. Na nic jsem nečekala a shunpla jsem asi 2 metry za něj. Bakudo no 61. Rikujōkōrō. Doufala jsem, že ho paprsky stihnou přišpendlit včas a já se tak budu moct pokusit té obludě setnout hlavu, když se nebude hýbat.

Kashike Hosogawa

Když se tvoje katana proměnila, pocítil jsi, jak je meč v ráně najednou trochu volnější. Nepřítel se sebou začal v tom momentě najednou zmítat a házet, škrábat do země a hlavu zakláněl v nepřirozeném úhlu k nebi. Ty jsi věděl, co tam vidí.
Vypálené Kido našlo svůj cíl(byli tam dva, takže Shunovi pak napíšu, kterého se to týkalo), jeho následky si však neviděl, protože už si se musel zaobírat svým vlastním protivníkem. Meč se ti zastavil někde v druhé třetině krku, páteř byla ale přerušena a nepřítel znehybněl. S tím se z krku začalo valit velké množství krve.
Tvou pozornost pak jistě upoutalo světlo Shunichiho Raikoha a pak taky ta obrovská řvoucí obluda, která z toho světla vystoupila.

Shunichi Noniro

Ta letící potvora ti zmizela v záblesku světla tvého Kido. Druhá potvora se už opravdu zvedala a připravovala k útoku, ale zezadu dostala ránu modrého světla, což jí metlo dopředu a výbuch tvého náramku jí hodil zase dozadu. Na moment ti ale obě postavy zmizeli v prachu.
Mezi tím, než se prach ustálil, ses už dokázal znovu sebrat a zorientovat se. To co si spatřil, tě ale určitě moc nepotěšilo. Potvora, kterou jsi spražil pomocí Raikoho se zvedala ze země a byla... obrovská. I když se stále hrbila, teď byla vysoká asi dva a půl metru a kůže jí málem praskala, jak jí napínala svalovina toho ohyzdného tvora. Byl popálený, krvácel, a ty jsi si všiml, že se ty rány pomalu zacelují. Tvor hrozivě zařval a ohnal se po tobě obrovskou rukou.
Periferně jsi také mohl vidět, že i ten druhý se pokouší zvednout, rány se mu zacelují, ale velikost zůstává stejná.

Katsumi Nashida

Na to, aby jsi se mu mohla dostat do zad, si musela použít dvě shunpa, první trochu do strany a druhé na stranu opačnou, tentokrát už za něj(klasické shunpo je pouze přímočarý pohyb, jakákoliv manipulace se směrem pohybu nebo s tělem už vyžaduje větší zkušenost s shunpem-úroveň min. Skvělé). I to však stačilo na to, aby jsi se útoku vyhla, nechala hromotluka hlavou narazit do zdi. Potom jsi ho úspěšně spoutala Kidem, všimla jsi si však, že jakmile ho paprsky spoutaly, začali se zmenšovat a slábnout. Neváhala jsi a okamžitě jsi tnula po jeho krku. Bohužel, tvá síla nebyla dostatečná na to, aby oddělila hlavu od těla. Krk jsi sice prořízla, ale zastavila jsi se o páteř. Nepřítel však znehybněl a padl k zemi, usoudila jsi, že i takto došlo k poranění míchy.
Náhle jsi zvenku jsi uslyšela strašlivý řev.

Katsumi

Popravdě jsem myslela, že když použiju kido, spoutám ho bez problému, ale ta potvora se zdála být mnohem silnější, než jsem předpokládala. Co jsem však věděla, byl fakt, že mu havu neuseknu napoprvé. Naštěstí ležel na zemi a nehýbal se, ale měla jsem strach, že by se nějakým způsobem mohl zvednout, i když to bylo nemožné. Měl přeci Kurohari zaseknutou v krku, ale i přes to jsem se rozmáchla a ránu jsem mířila na jeho krk. Tohle by už mělo stačit. Potom jsem si protáhla ruce, které mě trochu bolely a tu obludu jsem si chtěla prohlédnout. Když jsem se ale shýbala, uslyšela jsem řev. Rychle jsem se zvedla a běžela ven.

Kashike

Udiveně se dívám na tu ohromnou bestii. Pak můj pohled sjede na Shuna, který se bude mít co bránit. Dvěma skoky shumpa se vyřítím na tu větší bestii a když po Shunovi hrábne pazourou, objevím se jí za zády abych jí seknul do zákolenních šlach levé nohy. I kdyby meč nebyl dost silný aby šlachy přeťal, dám Shunovi cca 5 vteřin díky pasivce meče. Ať už je výsledek seku jakýkoliv, odskočím od potvory a zaměřím se na tu druhou, která se zvedá.

Shunichi Noniro

Polibte mi pr., jestli ho nesložilo hado takové úrovně, tak doopravdy netuším, co to jako má znamenat. Pořád se mi nechce otvírat úroveň shikai v Rukongai, ještě navíc s mojí úrovní reiatsu. Najednou po mně obluda vystartuje, a zároveň se za ní objeví Kashike a seká ho do podkolenní šlachy. Uchopím katanu do obou rukou, ukročím na stranu, aby mě minula pěst a sekám potvoru s úmyslem zasáhnout krk.

Kashike, Katsumi, Shunichi

To že ta bestie takovýmto způsobem vyrostla, bylo opravdu podivné, stejně jako příčina této události. Mnohem horší byla ale tvrdost její kůže, kterou vlastní čepelí otestoval Kashike. Jeho sek sice kůži proniknout dokázal a zrůda bolestivě zavrčela, ale na noze pořád stála, i když jí po seku pokrčila.
Shunichi se zdárně vyhnul útoku, po kterém zůstal v zemi hluboký obtisk pěsti. Výška krku byla sice na délku katany tak akorát pro vzpřímený postoj a propnuté ruce, ale v momentě kdy začala působit Kashikeho pasivní schopnost, se to stvoření začalo zmítat a máchat rukama kolem sebe. Shunichi musel ještě před dopadnutím své katany uhnout, aby ho nesmetla ta svalnatá pracka. Hned potom se to přikrčilo, zakrylo si to hlavu rukama a vyskočilo to vysoko do vzduchu. Byly tam nějaké chabé pokusy o plavání ve vzduchu... za tři sekundy ale zase dopadl s žuchnutím a lehkým otřesem půdy na zem. Trochu se oklepal, zmateně rozhlédl a naštvaně zařval. Pravou rukou se pokusil chytnout Shunichiho, levou Kashikeho.
Ten druhý, co ještě před chvílí ležel na zemi s rozseknutými zády a popáleninami od kido, se obratně otočil na všechny čtyři a jako pes se rozeběhl na Katsumi. Vypadal teď o něco menší než ti ostatní, ale nezraněn. Pokud nezasáhneš včas, odrazí se a skočí na tebe, aby ti rozsápal hrdlo.

Katsumi

To, co jsem mohla vidět se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo. Ty potvory byly naprosto neuvěřitelný a zdály se i nezabitelný. Začínala jsem pociťovat únavu a to jsem zabila jenom jednoho. Rozhlédla jsem se kolem a viděla, jak ta obluda útočí na mé přátelé. Chvíli jsem pozorovala, jak se zmítá a snaží se je chytit, potom jsem se rozhodla taky zasáhnout, ale v tu chvíli na mě vystartovala ta druhá potvora, kterou jsem považovala za mrtvou. Na to, abych ho k sobě pustila blízko, nemám sílu, proto ho zase musím držet dál, ale tentokrát jsem ho neměla v plánu spoutat, chtěla jsem ho rovnou zabít. Hado no 54. Haien.

Kashike

Protože jsem sledoval tu druhou potvoru, nestihl jsem uhnout tlapě té velké obludy. Chytla mě kolem hrudi a já začal cítit silný tlak. Blbče... utrousím. Shunko! Ze zad mi vyšlehnou blesky a obklopí mě zářivá elektrizující aura, která by té obludě měla spálit ruku na uhel. Musím se rychle osvobodit a pomoct Katsumi.

Shunichi Noniro

Napadne mě to samé co Katsumi, znovu odskočím, aby mě nechytl, pokusím se ho chytnout za cokoliv na jeho ruce k odrazu a vyskočím směrem k němu a natáhnu ruku před sebe, snažím se mířit do obličeje a zároveň tak abych nezranil žádné své spolubojovníky: Hado no 54. Haien!