RPG postavy o Vánocích, část druhá

Ták lidi, je tu druhá část. Tentokrát se s našimi hrdiny vydáme prohlédnout tajemství obchodních domů v Karakuře. No dobře, trochu to připomíná Karlovy Vary, ale kdo může s jistotou říct, že to v Karakuře takhle nevypadá, že?
_______________________

Když konečně po půl hodině vyrazili na cestu, nemohli se dohodnout, do kterého z obchodních domů mají zajít. Všem bylo v podstatě jedno, jestli půjdou do Globusu, Hypernovy nebo Tesca, ale nikdo nedokázal rozhodnout, do kterého z nich.
„Víte co, stejně nás je hodně. Já se Shunichim a Cainem půjdeme do Tesca, Yaiba, Joshiro a Date půjdou do Globusu a Zurui s Hanzakim do Hypernovy. Budete se držet pohromadě. Vrátíte se do půlnoci a ne že přilezete úplně ožralý,“ rozhodl Senseda a mávl na Shunichiho s Cainem, ať jej následují. Ti ho poslechli, stejně jako Yaiba, Joshiro a Date. Hanzaki se Zuruiem zůstali stát na místě. Pak se po sobě podívali, pokrčili rameny a zamířili do Hypernovy.

„Proč vlastně musíme tvrdnout tady?“ zeptala se Yaiba, když byli na půli cesty do Globusu.
„Tvrdnout?“ nechápal Date.
„No, jako bejt tady v Karakuře a čekat, až se objeví nějaký hollow... To jsme mohli bejt i v Soul Society, tam by aspoň nepadalo to bílý svinstvo...“
„Tak je to rozkaz vrchního kapitána, s tim toho moc udělat nemůžem... A protože tu hollow zatim nikde nejsou, můžem tu oslavit Vánoce.“
„Tak mě napadá,“ ozval se Joshiro. „Máme vůbec stromek?“
„Eh,“ Date se zarazil. „Nemáme... Ani ozdoby...“
„Stromek seženu, ale na ozdoby se můžu vykašlat,“ mávl rukou Joshiro. „A seženete mi za to flašku saké,“ dodal a odshunpil pryč.
„Takže my koupíme ozdoby,“ rozhodl Date a dál pokračoval k obchodnímu domu.
„Cože? Proč zrovna my?“ Yaibě se to zřejmě nelíbilo.
„Protože to nejspíš nikoho jinýho nenapadne. A krom toho jich nemusíme kupovat moc, světýlka a řetězy obstará někdo pomocí Bakudo... Navíc to můžem ostatním naúčtovat,“ spiklenecky na ni mrkl.
„Tak jo, jsem pro.“

Mezitím Senseda, Shunichi a Cain došli do Tesca. Nejdřív zamířili do hlavní prodejny, kde nakoupili nějaké ty lahve saké a jiného alkoholu, chipsy, křupky a složitější cukroví, o kterém Mikka prohlásila, že tohle rozhodně péct nebude. Sensedu napadlo, že by mohli vzít ještě takové ty věci, na které nikdo obvykle nemyslí, ale když dojdou, je problém, například toaletní papír, ubrousky, zubní pastu a mýdlo. Bohužel nic vhodného jako dárky zde neobjevili, tak zamířili k pokladnám. Když se jim povedlo přestát zdánlivě nekonečnou frontu, další na řadě byly přidružené malé obchůdky ve dvou poschodích. Shunichi se zastavil u jedné z výloh a na tváři se mu rozlil pobavený úsměv.
„Teď mě něco napadlo, co kdybysme těm našim holkám koupili něco takovýho?“ ukázal na vystavené bílo-červené oblečky. Cain se podíval a celý zrudnul. Senseda se rozesmál.
„Chtěl bych vědět, jak bys je přinutil se do toho navlíknout.“
„Když jim to dáte rozkazem... Copak, Caine? Představuješ si, jak by v tom vypadala Ryuumi?“ popíchnul ho Shunichi.
„Ehm, no... nebudu Ryuumi nutit, aby si něco takového oblíkla,“ odpověděl trochu ztuhle Cain a dál hypnotizoval oblečky. Shunichi se zasmál a chytl Caina kolem ramen.
„To po tobě nikdo nechce, Senseda jim dá rozkaz. Ale kterej bys jí vybral? Ať nemaj stejný. Mně by se pro Mikku líbil tenhle,“ ukázal na červený korzet s bílým chlupatým lemováním a miniaturní kraťásky. Cain jen zalapal po dechu. „Taky by se ti to líbilo, viď? Tak jdem dovnitř, něco jim vyberem. Sensedo, pohlídejte prosim ty tašky.“

Date s Yaibou vycházkovým tempem dorazili do Globusu a stejně jako Senseda a spol. nejdřív zamířili do hlavní prodejny. Tam si moc nevybrali, ale Date v jednom regálu objevil poslední dvě lahve limitované edice Plamenného Saké, tak je okamžitě přesunul do košíku. Yaiba našla nějaké sladkosti a k nákupu přidala jedno balení extra De Luxe jahodové zmrzliny.
„Sice nevim, jak to zařídit, aby to vydrželo pod stromkem, než to Ryu rozbalí, ale snad to cestou vymyslim,“ řekla si spíš pro sebe než Datemu. Fronty u pokladen byly jen o něco málo kratší než nekonečné, takže během čekání ještě Yaiba i Date střídavě několikrát odběhli a pokaždé do košíku přidali nějakou drobnost. Při jednom takovém výletu Date zaslechl známý hlas.
„A tohle by se vám líbilo, Suibaro-san?“ ptal se pár metrů od Dateho Kibari bývalého kapitána. Date nečekal na odpověď, ani až si ho všimnou, skryl své reiatsu a co nejrychleji se vrátil k Yaibě. Toto byl jeho poslední výlet od fronty u pokladny.
Když se konečně dostali přes placení zamířili k miniobchůdkům. V hračkářství oba dostali stejný nápad a dohromady koupili dárek pro Sensedu, ve sportovních potřebách Yaiba kamsi zmizela, takže Date měl čas a prostor koupit pro ni dárek tak, aby to neviděla. Dlouho nepřicházela, tak zašel ještě do krámku vedle koupit něco pro Shunichiho.
„Hej, Date,“ poklepala mu Yaiba na rameno, když vyšel ven. „Zapomněli jsme na ty ozdoby...“
„A do háje... Počkej tady, třeba si běž sednout tady do cukrárny, já jsem za chvíli zpátky, jo? A pohlídej ty tašky,“ nechal nákup Yaibě a odběhl zpátky do hlavní prodejny.
„To si dělá srandu, ne? Já už jednu krabici koupila...“ povzdechla si Yaiba, posbírala tašky a odešla si sednout na lavičku. Tu chvilku to vydrží. Jenže kvůli frontám u pokladen se z chvilky stala půlhodina a Date byl ještě rád, že ne víc.

„Kapitáne Ukitake, prý se vám udělalo špatně, tak se jdem na vás podívat,“ řekla Asa, když s Amou vstoupily do obývacího pokoje.
„Omlouváme se, že jsme vás nejspíš vzbudily, ale Mikka-san nás poslala zkontrolovat vás zdravotní stav,“ dodala Ama.
„Děkuju, to jste nemusely,“ usmál se Ukitake trochu rozpačitě. Zrovna se pokoušel usnout a už měl pocit, že se mu to skoro dařilo.
Ama s Asou ho začaly skenovat lékařským kido. Pracovaly soustředěně a po chvíli kapitánovi zmizel tlak na plicích, který až doteď cítil.
„Dík, už je to lepší.“
„Není zač, kapitáne,“ usmála se Asa.
„Ale něco mi neni jasné. Když jste spolu, nebo poblíž sebe, máte jiné reiatsu, takové zvláštní.“
„Zvláštní? Jestli to nebude tim, že jsme dvojčata,“ řekla Ama zamyšleně.
„Ale proč si toho nevšimli ostatní?“ zeptala se Asa.
„Třeba všimli, ale jen se nezeptali... Navíc kapitán Ukitake je kapitán, ti mají lepší vnímání...“ pokusila se vysvětlit Ama.
„Možná že jo... Už půjdem, dobrou noc, kapitáne,“ popřála Asa, i když bylo teprve odpoledne a i s Amou odešly zpátky do kuchyně.
„Je kapitán Ukitake v pořádku?“ zeptala se Mikka, jen co vstoupily.
„Jo, je,“ odpověděla Ama a vrátila se k míchání polevy. Asa pokračovala v loupání oříšků.
„Doděláme tyhle myslivecký knoflíky a dáme si chvíli pauzu, co vy na to?“ navrhla Mikka a všechny tři pomocnice s ní souhlasily. Ryuumi tajně uštípla kousek těsta na úlky a po několikáté jej ochutnala.
V tu chvíli vpadla dovnitř Tranquility.
„Venkovní osvětlení je nainstalovaný, musela jsem ho párkrát upravit, ale mělo by fungovat,“ ohlásila a vypadla zase ven. Posadila se na zídku kolem zahrady a zapálila si cigaretu. Konečně si to mohla dovolit. Vyhláška 50 totiž zakazovala mít otevřený oheň při práci s elektrickými zařízeními.

Taku Hosogawa se ve vypůjčeném gigai blížil k Hypernově, když mu přes cestu přeběhla černá kočka.
„Ach jo, to mam tenhle tejden smůlu,“ povzdechl si. „Nejdřív mě nevyberou na tu misi hlídání Karakury, tak se musim tajně proplížit bránou Senkai, ale ještě mi přes cestu přebíhá černá kočka. Co přijde dál? Srazí mě auto? Spadne na mě strop v obchoďáku?“ potichu nadávaje vstoupil do Hypernovy. „A to jsem chtěl jen koupit dárek pro kapitánku Yoruichi k Vánocům...“
Zatímco se prohrabával dárkovými předměty v jednom malém krámku a nevěděl, co pro Yoruichi vybrat, zaslechl známé hlasy.
„Vy se s 3-8-11 znáte, že?“ tohle byl určitě ten Hanzaki z dvanácté divize. Nikdo jiný Ryuumi neříkal číslem.
„No, párkrát jsem s ní mluvil, ale nemůžu říct, že bychom byli nějak blízcí přátelé,“ odpověděl mu s největší pravděpodobností Zurui z kido jednotky.
Taku nechal vybírání a vyšel z obchodu.
„Dobrý den Hane, Zurui, nakupujete dárky?“ zeptal se s úsměvem.
„Dobrý den, Taku,“ pozdravil Zurui.
„Taku Hosogawo, to vás nemusí zajímat, je to naše osobní věc,“ pokusil se ho odbýt Hanzaki.
„Slyšel jsem, že se bavíte o Ryuumi, upozorňuju vás, že jestli jí něco uděláte, tak...“
„3-8-11 je téměř dokonalý tvor,“ přerušil ho Hanzaki. „Nechci jí udělat nic špatného, jen koupit dárek k Vánocům. Nebuďte tak paranoidní.“
„Dobrá, vidím, že nemáte nepřátelské úmysly, takže vás nechám v klidu nakupovat,“ řekl Taku a zalezl do dalšího obchůdku.
Hanzaki a Zurui jen pokrčili rameny a vyrazili k hlavní prodejně Hypernovy.
„Teď jsem si vzpomněl,“ řekl najednou Zurui. „Ryuumi říkala něco o tom, že nemá ráda růže. Docela mě to překvapilo, proto jsem si to asi zapamatoval.“
„Zajímavé, ale růže bych teď stejně nesháněl,“ odpověděl Hanzaki. „Myslím, že jí koupím nějakou paměťovou kartu a pak jí upravím tak, aby byla kompatibilní s jejím mozkem. To by se jí mohlo někdy hodit.“
„To není dobrý nápad,“ namítl Zurui.
„Proč ne? Vždyť je to tak praktická věc...“
„Myslím si, že by z toho neměla radost.“

„Tak co, Caine, dobrej výběr, ne?“ smál se Shunichi, když vycházeli z obchodu s oblečením.
„Kolik jste toho koupili? To je pro Mikku a Ryuumi na několik Vánoc dopředu, ne?“ podivil se Senseda při pohledu na množství tašek, které Cain s Shunichim nesli.
„Ne, Sensedo, to je pro všechny holky, co s náma letos slaví,“ odpověděl Shunichi. „Rozhodli jsme se, že by bylo nefér, kdyby byly hezky oblečený jen Mikka a Ryuumi.“
„Vy jste se rozhodl, Shunichi-san,“ namítl Cain.
„Pro všechny? To myslíš i Amu s Asou? Vždyť jsou to ještě děti!“ zhrozil se kapitán.
„Klid, staříku, pro ty dvě jsme koupili dětský modely. Stejně tak pro Yaibu trochu sportovní, nechcem přece, aby nás zabila, že jo?“
„Já jí o tom říkat nebudu...“
„Neboj, já jsem to vymyslel. V noci se k nim vplížíme do ložnic, ne, nekoukej na mě takhle a nech mě to domluvit. Seberem jim všechno oblečení kromě spodního prádla a pyžam, co budou mít na sobě a necháme jim tam tohle. Tak nebudou mít jinou možnost, než si to oblíct. A kdyby přece jen chtěly zůstat v pyžamu, tak jim tady Senseda dá rozkaz.“
„Pochybuju, že by se kterákoliv nechala v noci okrást,“ našel v Shunichiho plánu skulinku Senseda.
„Tak řeknem Hanzakimu, ať jim namíchá něco do jídla, aby měly sladký sny až do rána.“
„To ani náhodou!“ zaprotestoval Cain. „Nenecham toho šílence, aby lil do Ryuumi nějaký pochybný jedy...“
„Neměj strach, neublíží jí to, žádný to neublíží, jen budou prostě spát.“

Jestli byl první díl super, tenhle je stokrát lepší...Fakt jsem se řezal smíchy :-D

u týhle povídky neni možný zůstat v klidu :D

tak nějak nevim co říct... asi možná... fakt dobrý!

Shunichi Noniro: Jo tohle bych přesně koupil!

No cukaly mi koutky celou povídku, ale když jsem se dostal k: „Vy jste se rozhodl, Shunichi-san,“ vybuchl jsem. To byla jiskra, která zapálila nádrž s benzínem a způsobila, že se směju ještě teď.

Jinak: Han říká lidem jménem jenom v oficiálních příležitostech. Takua by v takové situaci oslovil "Plaváčku."
Proto přikládám seznam přezdívek:

Date: 1-66-0
Ryuumi: 3-8-11
Mikka: podkapitánka Doktorka
Joshiro: Ožrala
Senseda: kapitán Křikloun
Taku: Plaváček
Asa a Ama: Nepamatuje si která je která, tak říká oběma jenom "Slečno."
Zex: Barbar
Ostatní ještě nepojmenoval, tak to nechám na tobě.

Phate, Wolf, Shun: dík
Sil: dík, budu si to pamatovat pro příště

Aby ještě Shun se svým plánem nelitoval. V gigaii Yaibě neuteče

OU tak to je něcoxD kdiby si hrala L2 tak mužeš stimto vitasit na gameparku do soutěže a určitě bys tu literarni vyhrala na 1mistě.) a ještě by ti přidali odměnxD