sea
Počet Příspěvků : 1692
Registrován : 04. 11. 09
Oblíbená Bleach postava : Unohana, Hisagi.
 | | Předmět: Poslední vlákno, část druhá Sun May 23, 2010 12:34 am | |
| Ták... máme tady druhý díl. Je zde nastíněno, co se tu vlastně děje, ale většině z vás to už stejně došlo. Snad jsem ty postavy tentokrát odhadla správně... hm... co bych mohla ještě napsat do úvodu? Snad jen to, že se tu nejspíš neobjeví všechny hráčské postavy. Pro některé bohužel (bohudík?) nemám roli.
____________________________
„Ryuumi? Jsi v pořádku?“
„Ryuumi? Kdo je Ryuumi?“ ozval se naprosto neznámý dívčí hlas. To Caina probralo. Sice ho bolela hlava a snad všechny žebra, ale okamžitě se donutil zaostřit a rozhlédnout se. Kolem něj nikdo nebyl, jen jemu neznámá shinigami s vlasy vyčesanými do culíku a zmateným výrazem ve tváři. Něco mu na ní nesedělo. Najednou mu na mysl vytanula matná vzpomínka.
„Ona ji unesla!“ téměř vykřikl a pokusil se vstát.
„Nevstávej, máš ošklivý zranění!“ dívka před ním zvedla ruce, jako by ho chtěla zastavit, ale pak si to rozmyslela. „Počkej, jak unesla? A kdo?“
„Ta arrancarka,“ ignoroval radu cizí shinigami a opřen o strom se drápal na nohy. „Řekla, že Ryuumi se někomu bude hodit a vzala ji s sebou...“ rozhlížel se a hledal svoje meče.
„To chceš říct, že s sebou vzali někoho z tohohle světa?!“ vyjekla nevěřícně.
„Jo, přesně to chci říct. A ne jen tak někoho, ale Ryuumi,“ prohlásil naštvaně a začal se belhat k bližší kataně.
„No tak to je průser,“ shinigami se posadila.
„To bych řekl.“
„Ne, ty to nechápeš,“ otočila se na něj. „To je megaprůser, kterej si ani nedokážeš představit. Sakra! Sakra! Sakra! Říkala jsem jim přece, aby jen sebrali vlákno a vypadli, Yuuko mě varovala, hlavně ať neberou nic, co patří do tohohle světa... Myslela jsem, že když je to Espada, tak mají aspoň trochu rozumu...“
„Cože?“ Cain se zarazil uprostřed pohybu. „To mi tady jen tak tvrdíš, že seš s nima?! Jak může shinigami pomáhat nějakým hollow?“ zvedl katanu, došel k dívce a přiložil jí čepel ke krku. Ale místo aby ji opřel o klíční kost, tak tělem projela jako... nějakou iluzí.
„Hej, klidni se,“ dívka se zamračila a vznesla se do vzduchu. Už poznal, co mu bylo divné a čemu kvůli bolesti a strachu o Ryuumi nevěnoval pozornost. Dívka nevyzařovala žádné reiatsu a byla poloprůhledná.
„Co seš zač?“ zeptal se zmateně.
„Yoru Sukuro, kdysi jsem byla důstojník třináctý divize, pak jsem umřela a začala pracovat pro Yuuko. A ty seš?“
„Cain Kazaki, šestá divize.“
„Hm, to jsem si myslela. Každopádně už nejsem shinigami, jsem... zobrazený vědomí. Ale to je fuk. Teď musim nějak vymyslet, jak tu tvojí kámošku vrátit zpátky...“
„Jak? To je jednoduchý. Půjdu oznámit, že ji unesli arrancaři a její kapitánka pošle záchrannou výpravu. Samozřejmě půjdu s nima...“
„A úplně zbytečně tam umřete,“ přerušila ho. „Jestli to pudeš nahlásit, dopadne to blbě.“
„Neříkej mi, co mam dělat! Tys je sem přitáhla a nejspíš seš jejich špeh tady!“ Cain začal křičet.
„Nejsem jejich špeh,“ ohradila se. „Už jsem ti říkala, že nepracuju pro ně, ale pro Yuuko.“
„Kdo je sakra ta Yuuko?!“
„To je čarodějka, která ovládá cestování mezi světy.“
„Přestaň plácat blbosti! Čarodějové existujou jen v příběhách, drž se sakra reality!“ Cainova hysterie dosahovala vrcholu.
„No tak mi nevěř, no. Ale aspoň si poslechni, co ti chci říct.“
„Trhni si, jdu to nahlásit a oni do Hueco Mundo pošlou oddíl,“ řekl naštvaně a zamířil ke své druhé kataně.
„Ale to je jiný Hueco Mundo!“ Yoru zněla zoufale. Cain se zarazil.
„Cože?“ zeptal se a připadal si poněkud přihlouple.
Než mu Yoru stačila odpovědět, přishunpili si to Date, Joshiro a Yaiba.
„Co se děje, proč tu řveš?“ zeptala se Yaiba udiveně. „A kde je Ryu? Nebyli jste spolu?“
„Ryuumi unesli ty arrancarky,“ povzdechl si Cain zkroušeně. „A tahleta osoba mi tvrdí...“ podíval se na Yoru. „Co vlastně?“
„Co blbneš, vždyť tu nikdo není,“ Yaiba si založila ruce v bok. „A jestli Ryu fakt někdo unesl, tak jí musíme zachránit, ne?“
Cože? To mam halucinace? Cain se zmateně díval střídavě na Yoru a na Yaibu.
„Oni mě nejspíš nevidí,“ pokrčila Yoru rameny.
„Já tě vidim,“ odpověděl Date.
„Koho?“ nechápal Joshiro, ze kterého velmi pomalinku vyprchával alkohol.
„Jmenuji se Yoru Sukuro a byla jsem důstojníkem třinácté divize v jiném Seireitei,“ představila se. Date se zatvářil nechápavě. Yoru se otočila ke Cainovi. „Zopakuj to těm, co mě nevidí, ne?“
Cain si povzdechl.
„Date, nezbláznil jsem se?“ zeptal se zoufale. Date zavrtěl hlavou. Cain si znovu povzdechl a spustil: „Jmenuje se Yoru Sukuro a byla důstojník třináctý divize v jiným Seireitei.“
„Cože? Jiný Seireitei? Co je to za blbost?“ Yaiba si zaťukala na čelo. Joshiro přemýšlel, jestli se nepřeslechl. Cain a Date se tázavě podívali na Yoru.
„No... to se dost blbě vysvětluje... prostě existuje hrozně moc světů, nikdo neví kolik, ale je jich opravdu hodně. No a několik z nich je podobných tomuhle, takže takové trojsvětí Soul Society, Hueco Mundo a lidský svět... No a já jsem kdysi byla v jednom tom Soul Society, jenže pak jsem umřela. Yuuko mě nějakým způsobem oživila a teď pracuju pro ní. To je čarodějka, co se stará o cestování mezi těmi světy...“ odmlčela se, aby dala Cainovi prostor to zopakovat. Ten to odvyprávěl, i když tomu sám nerozumněl.
„Ech... Nechápu,“ řekl Joshiro a podíval se do své poloprázdné lahve, jestli mu saké nedá odpověď.
„Já taky ne,“ přiznal se Date a Yaiba se jen přísně dívala na Caina.
„Co já? Myslíš, že já to chápu? Vůbec nevim, o čem to mluví!“ bělovlasý shinigami měl nervy v kýblu. A vůbec neměl tušení, kde se ten kýbl nachází.
„Prostě tim chci říct, že tu vaší kámošku sice unesli do Hueco Mundo, ale není to vaše Hueco Mundo a s vašima technologiema se tam nedostanete,“ rozhodila rukama. „A to, že jsem zůstala tady, znamená, že to je špatně. Měla jsem se vrátit zpátky k Yuuko, když jsem je tam poslala...“
„Cože? Ty arrancary jsi sem přivedla ty?“ vykřikl Date a tasil katanu.
„Nešil tolik,“ Yoru obrátila oči vsloup. „Měli jste něco, co patřilo do jejich světa, tak to museli vrátit, protože to způsobovalo problémy. Jenže vážně jsem netušila, že budou tak blbý a vezmou něco, co patří do tohohle světa. Teda někoho. A proč ji, u všech bohů, vůbec brali? Vždyť shinigami tam maj spoustu!“
„Ryuumi není obyčejná shinigami,“ pronesl zkroušeně Cain.
„To mi vysvětli,“ Yoru přiletěla k němu před obličej.
„Proč sakra?! Spíš mi ty vysvětli, jak jí můžu jít zachránit!“
„Protože to je můžná důvod, proč ji vzali s sebou. Nějakou dobu jsem tam strávila, tak můžu odhadnout, co s ní udělaj... ale jestli je nějak neobyčejná, tak pravděpodobně už teď leží na stole v laborce...“
„Cože?!“ Cain vyskočil na nohy. „A to nám tu sděluješ jen tak?! Proč sakra někdo chce Ryuumi zavírat furt do nějaký laborky?! To jí nemůžou dát pokoj?!“
„Sakra uklidni se!“ rozkřikla se Yaiba. „A radši nám řekni, o čem se tady bavíte. Nebo to řekni ty, Date.“
Date schoval katanu a Yaibě a Joshirovi odvyprávěl, co doposud sdělila Yoru. Pak na ni kývl, aby pokračovala.
„Já vás můžu do toho Hueco Mundo dostat. Ale dneska už ne, otvírala jsem portál dvakrát krátce za sebou a třetí a čtvrtý už fakt nezvládnu. Prostě musíte počkat do zítra. Navíc...“ rozhlédla se po přítomných. „Taky nevypadáte, že byste ten výlet zvládli, tak se běžte nechat ošetřit. Čtvrtá divize, ne?“
„Kdo to sakra byl? Co se to tu dělo?“ mumlal si Hanzaki, když už asi po dvacáté prohlížel záznamy z bezpečnostních kamer dvanácté divize. Všude na nich bylo cizí reiatsu, očividně patřilo nějakému arrancarovi. Na kameře z jeho laboratoře bylo vidět, že jde o ženu.
Jak je možný, že prošla celou dvanáctou divizí a nikdo si jí nepamatuje?! A ještě mi ukradla pokusnej objekt, o kterým taky nevim, že jsem ho zkoumal! Sakra, vždyť já si jí taky nepamatuju! Co je to za bordel?! Tu její schopnost musim prozkoumat!
„Nemu!“ zavolal. „Chci okamžitě záznamy ze všech kamer v Seireitei, na kterých se tahle osoba objevila!“ rozkázal hned, jak se objevila a bylo mu jedno, že ona má vyšší hodnost.
Nemu se podívala na monitory, pak jen přikývla a odešla.
Draco ležel v nemocničním pokoji a zotavoval se ze zranění utržených v boji s Espadou, když se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Hanzaki, v rukou nesl nějaký přístroj. Draco se na něj tázavě podíval.
„Podle záznamů bezpečnostních kamer z dvanácté divize jste dnes odpoledne potkal dva arrancary...“ přešel bez pozdravu rovnou k věci.
„Brzdi trochu, jo? Pozdrav by neškodil,“ přerušil jej Draco. „A potkal jsem jednu, Espadu s číslem dvě.“
„Hm... podle reiatsu by to Espadě mohlo odpovídat... ale na záznamu jsou dva arrancaři. Chci se zeptat na tu druhou.“
„Nekecej blbosti, snad si pamatuju, co jsem viděl, ne?“ Draco se ušklíbl.
„Právě že ne,“ odpověděl Hanzaki téměř triumfálně a otočil k Dracovi přístroj. Byla to obrazovka se záznamem a na něm se pohybovaly tři nějaké skvrny. „Tohle,“ ukázal na tu, která se od zbylých dvou lišila, „jste vy. Tohle ta Espada, se kterou jste bojoval a tohle...“ ukázal na třetí skvrnu, „je osoba, kterou zaznamenaly snad všechny kamery ve dvanácté divizi a nikdo si ji nepamatuje,“ dokončil svůj výklad. Přibližně v tu chvíli tato skvrna trochu narostla a zmizela z dosahu kamery.
„To je blbost,“ zavrtěl Draco hlavou.
„Není to blbost, zkuste si ve vzpomínkách projít ten váš souboj, možná tam najdete nějaké nesrovnalosti,“ Hanzaki vypnul přístroj a odebral se k odchodu. „Ověřil jsem si, co jsem potřeboval. Na shledanou.“
Draco si vzpomněl na jeden vtip o šílených vědcích a začal přemýšlet, jak by se odsud co nejrychleji dostal, případně jak by mohl zahnat nudu.
Hanzaki vyšel ven z prostor čtvrté divize a zamířil na Soukyoku. Záznamy z tamních kamer byly nejzajímavější. Už jen proto, že se tam všichni ti arrancaři sešli a zmizeli. Těsně před tím je ale obklopilo reiatsu neznámého druhu, rozhodně nevypadalo jako Garganta. A on to hodlal prozkoumat. Což znamenalo dojít na Soukyoku osobně, posbírat zbytkové reiatsu a zkontrolovat kamery, které své záznamy nepřenášely do dvanácté divize. Kamery na Soukyoku musel sice chodit vyměňovat až příliš často, v důsledku některých soubojů měly poruchy, ale scházeli se tam různí shinigami a hlavně 3‑8‑11. A občas se mu povedlo získat opravdu vzácný a hodnotný záznam.
„Ách, to je nuda!“ zaslechl neznámý ženský hlas. Bylo to divné, jediné reiatsu, které viděl, se nacházelo za rohem a patřilo tomu bělovlasému shinigami, příteli 3‑8‑11. Hanzaki se zastavil a zvýšil citlivost svého vizoru, ale nic se nezměnilo.
„Nestěžuj si, je to stejně tvoje chyba,“ slyšel tiše odpovídat Caina. Ano, Cain Kazaki se jmenuje. „Teď jen můžeš doufat, že Ryuumi bude v pořádku, až ji najdeme.“
„Pokud ji najdete...“
„To radši ani nevyslovuj! Musíme ji najít! Nechci jí nechat trpět, jasný?!“
Cože? 3‑8‑11 se ztratila? A trpí? Jak je to možný?
Hanzaki obešel roh a zarazil se. Kdyby ta druhá osoba používala maskování, teď už by viděl alespoň náznak.
„Já vim, že jí musíte najít. Nemůže tam zůstat, to by byl děsnej průser...“ zaslechl ještě tu ženu, ale když přišel blíž, tak zmlkla.
„Můžu se zeptat, co se stalo s... Ishidou Ryuumi?“ donutil se vzpomenout si na jméno. Napadlo ho, že před jejím přítelem by nebylo vhodné říkat jí číslem. „Slyšel jsem, jak se říkáte, že ji musíte najít a nechcete, aby trpěla.“
„Nic, co by byla vaše starost, Aoimaru-san,“ odpověděl Cain.
„Eh, vypadá děsivě,“ znovu zalsechl tu ženu, ale nikde neviděl její reiatsu. „Ale nejspíš mu na ní asi taky záleží. Nechceš ho požádat o pomoc?“
Cain pomalu zavrtěl hlavou.
„Rád vám svou pomoc nabídnu, když mi řeknete, o co se jedná,“ navrhl rychle Hanzaki.
„On mě vidí?“
„Ne, nevidím vás, ať jste kdo jste. Zato vás moc dobře slyším.“
„Tak to je fajn, aspoň to tady Cain nebude muset znovu tlumočit... Prostě a jednoduše, ti arrancaři, co tu byli, si tu byli vyzvednout něco, co bylo jejich a při tý příležitosti s sebou vzali i tu Ryuumi.“
Cože? Oni se odvážili unést 3‑8‑11?! | |
|
