RPG postavy o Vánocích, část čtvrtá

Zlatíčka moje, moc se omlouvám, že dnešní kapitolka je kratší, ale nějak jsem to nezvládla. Ještě není konec, nebojte se. :J
________________________________

Ráno probudila Shunichiho, Dateho, Joshira a Caina, kteří spali v jedné místnosti děsivá rána. Otočili se ke dveřím a spatřili rozzuřenou Mikku v noční košilce a v ruce držela jakýsi červenobílý zmačkaný kus hadru. Cain se zavrtal více do peřiny a tvářil se, že ještě spí, případně že neexistuje. Všichni ostatní mohli na Mikce oči nechat.
„Copak Myško, bylo ti smutno?“ zeptal se Shunichi rozespale.
„Co má tohle znamenat?!“ zeptala se naštvaně a zamávala hadrem v ruce.
„To jsme ti... teda vám všem koupili... abyste dneska vypadaly hezky,“ odpověděl Shunichi a usmál se.
„Kde je všechno naše oblečení?“
„Na bezpečnym místě, neboj, nic se mu nestane.“
„A co si mam podle tebe asi tak oblíct?!“ Mikka vypadala, že jí každou chvilku dojde trpělivost.
„No, heh, přece to, co držíš v ruce,“ usmál se Shunichi a posadil se. „Nebo můžeš zůstat v tý úžasný noční košilce, ta ti taky moc sluší.“
„Pitomče,“ Mikka se otočila, vyšla z místnosti a práskla za sebou dveřmi. Chvíli bylo v místnosti absolutní ticho. To přerušil až Joshiro.
„Ehm, taky vám připadalo, že ta košilka byla poloprůhledná?“ zeptal se. Když viděl Shunichiho pohled, raději rychle dodal: „Asi se mi to jen zdálo. Potřebuju saké.“
Cain, který se konečně přestal tvářit, že neexistuje, dodal: „Asi to nebyl nejlepší nápad, Shunichi-san.“

Tranquility bezradně koukala na cosi červenobílého, co se přes noc objevilo u její postele a sežralo to její původní oblečení. Ne že by jí to vadilo, v jakémkoli oblečení se cítila nepohodlně, ale měla tušení, že ostatní nebudou mít radost, když se tu bude procházet nahá. Prohlížela si hadříky a přemýšlela, jak si to vlastně má nasadit na sebe. U trička a kalhot už věděla, ale tohle nepřipomínalo ani jedno. Opravdu si nevěděla rady. Naštěstí po chvíli vrazila do místnosti naštvaná Mikka, která před chvílí neméně naštvaně vyběhla. Tran se na ni tázavě podívala. Mikka se několikrát zhluboka nadechla a vydechla.
„Tak to vypadá, že si musíme vzít tohle...“ řekla rezignovaně.
„Vzít co?“ zeptala se rozespale Yaiba, která se právě probudila. Pak si nevšimla svého oblečení a všimla si červenobílé hromádky. „To si děláte srandu, ne?“ vykřikla, když si to prohlídla.
„Bohužel ne, chlapi nám schovali oblečení a nechali tu tohle. A nejspíš to byl nápad Shunichiho...“ odpověděla Mikka a začala se převlíkat. „Ale myslim, že to trochu nedomyslel,“ ušklíbla se, když se pak na sebe podívala do zrcadla.

Nějakou tu půlhodinku po probuzení už seděli Shunichi, Senseda a Ukitake v obýváku a popíjeli ranní čaj a snídali. Ostatní buď ještě dospávali, nebo se odebrali do sklepa, nebo jako v případě Caina se neodvážili vylézt z postele a riskovat setkání s něžnější polovinou osazenstva domu. I když v případě Yaiby nebo Mikky slovo něžný nebylo tak úplně na místě.
Najednou se přiřítila Yaiba a vrazila Shunichimu bez důvodu pěstí. No, bez důvodu to tak úplně nebylo, taky mu tak úplně nevrazila, neboť stihl uhnout. Jen čaj, který se vylil na koberec zachránit nestihl.
„No tak, Yaibo, uklidni se,“ napomenul ji Senseda.
„Kvůli tomuhle magorovi teď musim nosit tuhle příšernost!“ zavrčela. Pak si uvědomila, s kým mluví. „Eh, pardon, Sensedo-san.“
„Ale sluší ti to,“ komentoval Shunichi z bezpečného místa za Ukitakem její obleček, červená vestička a šortky, oboje s bílým chlupatým lemováním.
„Hele, ty toho nech a raději mi vrať moje původní oblečení, jo?“ zavrčela znovu, ale tentokrát zůstala na místě.
„Neboj, já ti ho vrátim... večer,“ odpověděl Shunichi.
„Já ti dam večer, vrať to hned!“
„Yaibo, večer,“ vložil se do debaty Senseda. „A teď se běž nasnídat, nebo tak něco a neděs tady Shunichiho.“
„No dovolte, Sensedo,“ ohradil se Shunichi, ale strategicky bezpečnou pozici neopouštěl. Yaiba naštvaně oddupala do sklepa.

Po snídani, když kapitáni a Shunichi vyklidili obývák, pověřila Mikka Ryuumi a Caina, aby z koštěte, co přinesl Joshiro, udělali vánoční stromek. Cain byl v místnosti první a upevňoval strom do stojánku. Pak začal rozbalovat ozdoby. Ryuumi přišla tak tiše, že si jí všiml, až když zavřela dveře. Podíval se na její obleček, minitílko a minisukýnku, zrudnul a polkl. Teď byl opravdu rád, že on má na sobě dlouhou volnou košili.
„Eh, Caine-kun, mám ti pomoct se stromkem...“ řekla Ryuumi plaše a drobnými pohyby se snažila sukýnku prodloužit. Ovšem bez výsledku. Cain se donutil podívat se jí do obličeje, ale nedokázal ve sebe vypravit ani hlásku. Jen mlčky ukázal na krabičky, co koupili Date a Yaiba.
„Někde jsem slyšela, že nejdřív mají přijít světýlka, potom ozdoby a nakonec řetězy,“ prolomila Ryuumi ticho. Cain přikývl a dál se díval na ni. Ryuumi se postavila do ideální vzdálenosti, natáhla ruce ke stromku a řekla: „Rolničky, rolničky, co to zvoní v nich? Maminčiny písničky, Vánoce a smích. Bakudo šest, Vánoční světýlka.“
Na větvích se objevily barevné elektrické svíčky spojené kablíkem, ale zdroj svícení představovalo reiatsu, které do nich bylo vložené. Se zaklínadlem měla Bakudo pět a šest větší trvanlivost.
„Pěkný, Ryuumi,“ vypravil ze sebe Cain a podal jí hvězdu. „Ty seš šikovnější, nechám tě zdobit a budu ti podávat ozdoby, já bych je akorát rozbil...“
Ryuumi si vzala hvězdu a jednu ozdobu, ale zjistila, že na špičku stromu nedosáhne. Cain jí přistavil židli. Už na ni chtěla vlézt, ale pak si uvědomila, co má na sobě a zarazila se.
„Já se nebudu dívat!“ vyhrkl Cain a otočil se. Ryuumi si oddychla, vylezla na židli a umístila hvězdu. Jenže židle nebyla jedna z nejnovějších a tudíž ani nejstabilnějších. Cain slyšel akorát zavrzání, tříštění křehkého skla a tupou ránu. Otočil se a uviděl Ryuumi na zemi, pokoušela se zvednout a ze stehna jí tekla krev, jak spadla na upuštěnou ozdobu.
„Ryuumi, jsi v pořádku?“ přiskočil k ní a začal vyndávat střepy z ranky.
„Jsem, Caine-kun. Střepy prý přinášejí štěstí,“ usmála se.
„Ale ne, když jsou v ráně,“ nesouhlasil smutně a začal ji pomocí kido léčit. „Promiň, měl jsem to udělat já...“
„Caine-kun, jsem opravdu v pořádku, neomlouvej se, je to jen malá ranka...“ řekla jemně, ale nebránila se. Jeho dotyky byly příjemné a nepřestaly ani po zacelení ranky. Hladil ji nejdřív na noze, potom na boku, potom... Potom se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Joshiro.
„Éh, pardon, spletl jsem se, tohle neni záchod...“ prohlásil opilým tónem. „Nevíte, kudy se tam dostanu?“
„První dveře vpravo vedle sklepa,“ odpověděl Cain naštvaně.
„Heh, tak dík, hrdličky,“ řekl Joshiro a vypadl. Cain ještě chvíli hypnotizoval dveře.
„Mhm, Caine-kun,“ vrátila ho Ryuumi do reality. „Měli bysme dokončit ten stromek...“

Mikka, Yaiba a Tranquility připravovaly bramborový salát. Mikka s rezignací, Tran s lhostejností a Yaiba s nechutí, protože ji Mikka musela doslova vytáhnout ze sklepa a pomocí nějakýho fakt zvláštního kido z jejího krevního oběhu dostala všechen alkohol. Aspoň, že když jí Mikka dala pokyny, udělala to, co měla. Naštěstí příprava salátu nebyla náročná, jen zdlouhavá. Většinou stačilo něco oloupat a nakrájet, případně nastrouhat či uvařit. Kdyby to mělo být jen o trochu složitější a Mikka musela oběma vysvětlovat, jak, co, proč mají dělat, asi by zešílela. Začala uvažovat o tom, že řízky neopeče normálně, ale nechá se inspirovat Datem a použije kido.
Nechala holky strouhat a loupat a na chvíli odešla do koupelny opláchnout si obličej, měla toho už dost. Cestou zpátky potkala na chodbě Shunichiho. Překvapeně se zastavil a prohlížel si ji. Mikka jako by získala zásobu nové energie. Přešla k němu, doufal, že ho jako minule políbí, ale tentokrát měl smůlu. Vrazila mu facku.
„To je za to oblečení,“ vysvětlila, než se stihl zeptat. Vzápětí ho chytla za košili a vášnivě políbila. Nebránil se.
„A tohle je za co?“ zeptal se, když se od sebe odtrhli.
„Jen tak,“ pokrčila Mikka rameny a vrátila se do kuchyně. Při pohledu na ni Shunichimu došlo, že nechat ji v tom chodit celý den opravdu nebyl nejlepší nápad.

Co o Štědrém dnu dělali ostatní? Kapitán Ukitake spal, neboť mu nebylo moc dobře. Ama s Asou balily dárky, které jim přinesli všichni, kdo byli včera nakupovat, občas zašly za kapitánem zkontrolovat jeho zdravotní stav. Hanzaki na půdě dokončoval pitvu kapra, už měl téměř kompletní představu o tom, jak funguje tělo takové ryby. Senseda luštil křížovky, Date a Joshiro popíjeli ve sklepě saké, občas přiložili do kotle nějaké to dřevo, aby ti nahoře nezmrzli. Shunichi se potuloval po domě, občas zaskočil na pokec do sklepa nebo k Sensedovi.

skvělý před vánoční dárek jen tak dál seo

Naprosto famózní...Jsi fakt dobrá...

skvěliiiiiiiiii nemam slov. nebo spiš nemohu mluvitxD

Živě si představuju Sensedu jak sedí v křesle s nohama přikrýtama kostkovanou deku a brýlemi na očích luští křížovky.

Taky mám živé představy ale Sensedy se netýkají......

Hehe... bomba, nevím, co jiného na to říct. Jinak věta: Tvářil se, jako by vůbec neexistoval - to je přesný Cain. Jinak už mám úplně jasno, která postava je Cainovi nesympatická.

nemám co jinýho bych řekl

Shunichi: Za co? Vždyť ty oblečky sou fakt dobrý!