sea
Počet Příspěvků : 1692
Registrován : 04. 11. 09
Oblíbená Bleach postava : Unohana, Hisagi.
 | | Předmět: Poslední vlákno, část čtvrtá Wed Jul 14, 2010 7:44 pm | |
| Netrvalo dlouho a narazili na první skutečné obránce Las Noches. Měli štěstí, překvapení i početní převaha byly na jejich straně, takže se dvěma očividně celkově uměle vyrobenými tvory se vypořádali bez větších komplikací. Ani nemuseli aktivovat shikaie. Jednoho sejmul Draco, nevynechal jedinou příležitost, aby předvedl svou rychlost, druhého Date, ten byl prostě nejblíž.
„Teď už o nás vědí nejméně všichni pracovníci laboratoře,“ poznamenal Hanzaki po šarvátce.
„Nemusí, zas tolik reiatsu jsme nevpustili,“ namítl Date.
„1 66 nulo, vy jste bojovník, nepleťte se laskavě do práce vědcům. I my máme ve dvanácté divizi monitorovací tvory, kteří sice nevydrží žádný útok, byli by potom tak drazí, že bychom si je nemohli dovolit, ale když se jim něco stane, vyšlou signál do řídícího střediska. Pokud vedoucí této laboratoře je alespoň trochu příčetný, pak toto byli právě takoví tvorové.“
„Tak se tu nevykecávejte a jdeme dál, ne? Čím dřív najdem Ryuumi a vypadnem odtud, tím líp,“ popohnal je Cain a sám vyrazil zkontrolovat jedny z dveří. Přesněji řečeno vyrazil dveře a zkontroloval, co je za nimi. Tentokrát měl smůlu. Místnost sloužila jako odpočinková, nebo něco podobného, neboť obsahovala několik lůžek a jakési podivné ornamenty na stěnách. Víc si Cain nevšiml, z jedné postele vyskočila arrancarka a zaútočila na něj. Byla to jeho stará známá s velkým mečem. Shinigami měl již taseno, pohybovat se po Las Noches bez Zanpakuto v ruce bylo holé šílenství, takže se mu povedlo její ránu vyblokovat. Ovšem síla úderu jej odhodila na protější stěnu chodby.
„A je to tady,“ neodpustil si poznámku Date a shunpl do místnosti, kde zahlédl svého soupeře ze Soukyoku.
Joshirův meč najednou omotala kosa na řetězu. Kvůli své masce její majitel vypadal, jako by se stále šklebil, což Joshira namíchlo tak, že si sundal pásku, již měl přes oko. V tu chvíli bojiště zahltilo obrovské reiatsu.
Draco v nastalém zmatku zmizel.
Yaiba se rozhlížela, komu a pokud vůbec pomůže, když jí pod nohama vybuchla podlaha. Spíše intuitivně se podívala dál do chodby. Přilétla k ní další střela. Černovláska aktivovala shikai a s řevem se rozběhla k arrancarce.
„Teď už o nás ví úplně všichni,“ povzdechl si Hanzaki. „Raději půjdu pátrat po 3 8 11,“ rozhodl se a vrátil se k nejbližší odbočce, kterou minuli, a vydal se po ní.
To, že je v Hueco Mundo, poznala po poměrně krátké chvíli, když se z písku vynořila asi metr dlouhá hollow ještěrka a zaútočila na ni. Mikka tasila své Zanpakuto a na první pokus probodla tvorečkovi lebku. Pak utlumila své reiatsu, jak nejvíce to šlo, a zamířila vpravo podél obrovské budovy. Světové strany se tady hledaly špatně, měsíc jí svítil přímo nad hlavou, proto vpravo a vlevo byly jediné směry, jimiž se mohla řídit. Napadlo ji, že stavba bude s největší pravděpodobností Las Noches, ale nechápala, co by tohle místo mělo společného s Shunichim. Přece ho viděla mezi ostatními, proto sem šla... nebo ne? Uzavřena ve svých myšlenkách si nevšimla postavy na zdi, až náhlý nárůst reiatsu jí připomněl, že tu není sama. Bale mířící na ni uhnula jen taktak. Toho, kdo se ji pokusil takto zabít, poznala, aniž by se musela dívat. Vůně skořice v místě dopadu Baly, hovořila za vše.
„A hele, Santa se vrací,“ ušklíbla se a okamžitě aktivovala Irinu. Arrancara to rozzuřilo, přesně jak očekávala. Tasil své Zanpakuto a sonídl k ní. S tím počítala, takže hned, jak se zastavil, mu do obličeje vletělo Shakkaho. Výbuch sice Mikku odhodil pár metrů zpět, ale nezranil. Doufala, že arrancara ano.
Když se dým z kido rozptýlil, neměla moc radost. Jeho hierro pohltilo většinu energie, takže měl v obličeji jen pár šmouh. Neartikulovaně zavrčel a poslal na Mikku několik Bal. Každá byla jinak barevná, ale všechny měly společnou světlehnědou polovinu. Vypadaly jako pečivo s různobarevnou polevou. Mikka ale neměla čas si je prohlížet. Bylo jich tolik, že musela veškerou pozornost věnovat tomu, jak se jim vyhnout nebo je zneškodnit bičem. Na protiútok neměla ani pomyšlení. Vlastně pomyšlení ano, jen ne dost času, aby se dostala někam dál. Najednou byl u ní a sekl ji přes hruď. Nestihla se krýt ani uhnout, vyděšeně očekávala poslední ránu. Místo toho jen uslyšela a ucítila prasknutí několika žeber a odlétla o pár metrů, kde dopadla do písku. Velmi pomalu, jak jí to jen bolest dovolovala, přesunula svou ruku na hruď a začala s léčením. Pro ni to byl instinkt.
„To už máš dost? Myslel sem, že s tebou bude větší zábava,“ zaslechla a vzápětí se Espada s číslem šest objevil v jejím zorném poli. Zašklebil se a pozvedl meč. Teď, když jej měla takhle blízko před očima, viděla, že to není obyčejná katana, ale má obrácené ostří.
Přesně tak, aby to protivníky co nejvíc bolelo, pomyslela si.
„Hej, mluvim s tebou,“ kopl do ní a přerušil tak její léčení. Zasténala a zaostřila na jeho obličej.
„Nejsem... mrtvá,“ podařilo se jí říct, i když věděla, že brzo bude. Nechtěla zemřít podruhé, definitivně, ale neviděla žádnou reálnou možnost, jak zůstat naživu. V koutcích očí se jí objevily slzy. Ještě před svou smrtí chtěla vidět Shunichiho, vědět, že je v pořádku a že...
„To můžu hned napravit,“ ušklíbl se arrancar a zvedl meč k ráně. Uprostřed pohybu se zastavil a nechápavě zíral na zářící čepel trčící z jeho hrudi těsně nad hollow dírou. Nebyla ale vidět žádná krev. Čepel se pohnula směrem vzhůru. Ve chvíli, kdy mu projela hlavou, Espada ztratil vědomí a sesul se k zemi. Mikka zaostřila na osobu za ním. Byla to tmavovlasá arrancarka v dlouhých bílých šatech, v rukou držela nodachi a ztěžka oddechovala. S reiatsu na tom nebyla nejlíp, ale rozhodně lépe než ležící shinigami. Než se Mikka stihla na cokoliv zeptat, arrancarka ji popadla a odsonídovala s ní pryč. Hodně daleko od místa souboje i Las Noches. Uprostřed pouště ji položila na zem a se zavřenýma očima si sedla naproti ní.
„Až tu holku najdou, tak tě hodim k nim, abyste mohli všichni vypadnout,“ promluvila po chvíli tmavovláska.
„Cože?“ Mikka nechápala. Chtěla se posadit, ale nedoléčená žebra jí to nedovolila. Pokračovala tedy v uzdravování, její společnice nevypadala, že by chtěla útočit.
„Podle tvýho reiatsu jsi tak na úrovni zástupce kapitána, to mi chceš tvrdit, že jsi tak blbá, abys nechápala, co ti říkam?“
„Už dávno nejsem... a ještě hodně dlouho nebudu,“ řekla Mikka spíš pro sebe. „A vůbec nevim, o čem mluvíš. Nejspíš jsou tu další shinigami, ale vůbec nevim, že by někoho hledali...“
„Tak co tady děláš ty? Přišla jsi s nima, proč ses objevila jinde?“
„Já vůbec nevim, viděla jsem... A proč se vlastně ty, arrancar, o tohle staráš? Neměla bys náhodou shinigami zabíjet a ne je zachraňovat před Espadou?“
„Kdybys byla náš shinigami, tak bych do vašeho boje nezasahovala. Jenže jako Espada mam zodpovědnost za tenhle svět a rozhodně nechci, aby se rozpadl jen proto, že se někdo z nás neovládl.“
„Cože? Co myslíš tím 'náš shinigami'?“ ta arrancarka mohla mluvit klidně svahilsky a Mikka by rozuměla stejně.
„Proč jsi sem sakra lezla, když nevíš ani tohle?“ členka Espady, jejíž číslo Mikka ještě nezahlédla, překvapením otevřela své stříbrné oči a podívala se na téměř vyléčenou shinigami.
„Šla jsem proto, že jsem v té skupince shinigami zahlédla...“ chvíli hledala vhodná slova, „někoho, kdo před dlouhou dobou zmizel. Chtěla... jsem s ním mluvit. Co bych měla vědět?“
Arrancarka neodpovídala a probodávala Mikku pohledem. Ale ne zlým, jen pronikavým.
„Co bych měla vědět?“ chladně zopakovala dotaz Mikka.
„Přemýšlím, jestli ti odpovědět, nebo tě na tohle všechno nechat zapomenout.“
„Zapomenout? Co všechno?“ shinigami se vyděsila.
„Co si vyberu.“
Draco využil Cainem způsobeného zmatku a vydal se du útrob Las Noches najít ztracenou shinigami. Sice byla podřadný druh, mutantka, ale pořád byla členem Gotei 13. A to on nemohl nechat jen tak. Do koho by ryl, kdyby ji tu zabili?
U každých dveří nejprve naslouchal, než je otevřel, ale zatím objevoval jen sklady. Sice nebyly prázdné, ale nikdo v nich nepobýval. Teprve čtvrté dveře vypadaly nadějně. Slyšel za nimi tiché zvuky přístrojů a cítil reiatsu minimálně jedné osoby. Pomalu a tiše pootevřel dveře a usmál se. Měl štěstí, na kamenném stole ležela Ryuumi, nejspíš v bezvědomí a nebýt spousty obvazů na těle, byla by i nahá. Kolem ní se motala arrancarka a zrovna zkoušela nějaký roztok na jejích rukou.
Když už nám tu pomohla jedna, stojí za pokus vyzkoušet i tuhle, napadlo ho. Otevřel dveře úplně, aby upoutal její pozornost. V jedné ruce stále držel wakizashi, kdykoliv připraven tasit i to druhé. Dívka se překvapeně otočila, kádinku s roztokem odložila vedle svého pokusného objektu a sáhla k pasu pro meč. Byla tak děsně pomalá, alespoň podle Dracových měřítek.
„Shinigami, co tu chceš?“ zeptala se a tasila. Její meč vypadal dost zvláštně, jakoby vytesán z jednoho kusu modrého krystalu.
„Jen jsem si přišel něco vyzvednout,“ usmál se a koukl na spící Ryuumi.
„Ta patří Octavě Espadě-sama, tu ti nedovolím si vzít,“ prohlásila klidně. „A ztrať se, nebo skončíš vedle ní.“ Nebyla to výhrůžka, jen konstatování.
„Espada má přece tolik pokusnejch objektů, že o jeden míň nebude vadit, ne?“ nadhodil a udělal krok blíž. Arrancarka na něj stále mířila hrotem meče.
„Ne,“ odmítla a její zelené oči se zaleskly. „Octava Espada-sama mi ji svěřil, nedam ti jí.“
„Máš pěkný Zanpakuto, to je tvoje?“ změnil náhle téma.
„Cože? Jistěže je moje, přeci bych u sebe neměla cizí...“ zarazila se, když jí došlo, že si z ní utahuje. „Vypadni, nebo budeš vážně litovat,“ řekla nazlobeně, ale udělala krok směrem od něj.
„Ale no tak, přece by ses mě nebála?“ popichoval ji dál.
„Tebe? Ne,“ zavrtěla hlavou. „Tebe se opravdu nebojím,“ ustoupila o další krok.
„Ale nějak snadno mi uvolňuješ cestu,“ ušklíbl se a opatrně vykročil směrem k Ryuumi.
„To si myslíš ty,“ teď už měla na dosah poličku se spoustou flakónků. Jeden z nich vzala do ruky a hodila jej Dracovým směrem. Raději uskočil. Flakónek dopadl na podlahu a roztříštil se. Tekutina z něj se začala velmi rychle odpařovat a shinigami začal slzet. Nejspíš neuskočil dost daleko. Uskakovat dál ale nemělo cenu, už to svinstvo měl v očích, takže pokračoval v původním směru k Ryuumi. Arrancarka hodila další flakónek a místnost zaplnila mlha. Draco se jen taktak sehnul, když se objevila u něj a sekla svým mečem. Využil nízkého těžiště a nabral ji loktem do míst, kde si myslel, že by mohla mít žaludek. Vyšlo mu to, zapotácela se. Odskočil od ní a tasil druhé wakizashi. Mlha se pomalu rozptylovala. Štvalo ho, že v takhle malém prostoru nemůže používat shunpo. Tedy mohl, ale nemělo by to smysl, jen by tím zbytečně vyčerpal reiatsu. Pořádně si zashunpí, až tu holku ponese chodbou. Teď ale musí vyřešit tuhle.
„Riveli, Portisto Lumo,“ aktivoval své Zanpakuto na bázi světla. „Carmi Lumo!“
Arancarka byla útokem oslněna přesně podle jeho očekávání. Než se vzpamatovala, doběhl k ní a jedinou ranou do spánku ji připravil o vědomí. Pak odvolal a schoval Zanpakuto a šel se podívat na Ryuumi. Ta chemikálie, kterou jí arrancarka natírala zápěstí už stihla zezelenat. Draco doufal, že to nebude nic drastickýho, ale raději ji rychle zabalil do prostěradla, na němž ležela. Nechtěl, aby se jí někde po cestě uvolnily obvazy a on pak musel jejímu nervóznímu příteli vysvětlovat, že s ní opravdu, ale opravdu nic neměl. Nehledě na to, že by Cain nejspíš omdlel, kdyby ji zahlídl nahou. Pak si ji přehodil přes rameno, do volné ruky vzal její Zanpakuto povalující se ve vitríně vedle a vyrazil zpět.
Po několika špatných odbočeních se Hanzaki rozhodl vrátit zpátky ke skupince. Ta Yoru říkala, že musí být všichni pohromadě a on měl co dělat, aby se v jednotvárných chodbách Las Noches vyznal. Ztratit se rozhodně nechtěl. Po chvilce opět zaslechl zvuk blízkého boje. Bylo mu to divné, vypadalo to, jako by bojovali jen dva soupeři, nikoli osm. A navíc někde poblíž, což bylo ještě divnější. Měl pocit, že ušel mnohem delší kus cesty. Když se přiblížil, zvuky utichly. Vyšel zpoza rohu podívat se, co se děje a málem vrazil do Draca nesoucího spící 3 8 11.
„Dávej pozor,“ zavrčel Draco a vrazil Hanzakimu dívčino Zanpakuto.
„Vy jste ji našel, je v pořádku?“
„Nevim, to se dozvíme nejspíš až u nás.“
„Vezmu ji pak do dvanácté divize, ve čtvrté by mohli mít zbytečné otázky...“
| |
|
