sea
Počet Příspěvků : 1692
Registrován : 04. 11. 09
Oblíbená Bleach postava : Unohana, Hisagi.
 | | Předmět: Poslední vlákno, část třetí Sat Jun 26, 2010 7:45 pm | |
| Tak je zde pokračování povídky, která spojuje good a ívl. Přeji vám pěkné počtení.
__________________________________________
„Už jsem úplně zdráv, můžete mě nechat odejít,“ spustil Draco ráno, hned jak k němu do pokoje vešla Asa se snídaní. Nezapomněl se přitom usmívat tak zářivě, jak mu to jen jeho zdravotní stav dovolil.
„Nemůžu, vaše propuštění musí schválit některý z vyšších důstojníků,“ tiše zamítla jeho žádost, tác postavila na noční stolek a začala Draca prohlížet.
„Tak mi zavolejte Mikku, ta mě pustí,“ navrhl. Dívka se zamračila.
„Ne, má moc práce. Někdo se za vámi staví, až bude mít čas,“ odpověděla nesmlouvavým tónem.
„To byste mi mohla mezitím přečíst nějakou pohádku, aby tu nebyla taková nuda.“
Beze slova dokončila prohlídku, položila mu na klín tác s jídlem a se strohým rozloučením odešla. Po několika minutách, ještě v sobě neměl ani polovinu snídaně, se dveře jeho pokoje znovu otevřely a vstoupila Mikka.
„Dobré ráno,“ pozdravila s úsměvem číslo osm. „Zase mi provokuješ medičky?“ zeptala se napůl vážně.
„Jen jsem jí říkal, že už jsem v pořádku a může mě propustit,“ pokrčil rameny.
Mikka si povzdechla, sáhla mu na čelo, pak na místa, kde měl rány a prohlásila: „Jo, sice jsi ztratil hodně krve, ale seš v pořádku. Po snídani můžeš jít.“
Nechala si stále stejný úsměv a odešla.
„Tak už mě můžeš dostat do toho jinýho Hueco Mundo za Ryuumi?“ zeptal ráno cestou na Soukyoku Cain, když se vedle něj zjevila Yoru.
„Jasně, že můžu. Ale úplně nejlepší to je až ze Soukyoku,“ odpověděla. „Kromě toho, že tam máš sraz s těma, co ti jí pomůžou zachránit, jsem odtamtud přenášela arrancary, takže by to mělo bejt jednodušší... Mimochodem, jak blízcí si jste s tou tvojí přítelkyní?“
„Jak to myslíš?“
„No úplně normálně... Jste spolu dlouho? Vycházíte spolu? Už jste se políbili? Spali jste...“
„Co je ti do toho?!“ Cain zrudl.
„Jako vlastně nic, ale čím jste si blíž, tím mam větší šanci se trefit k ní... Takže jestli jste spolu začli chodit teprve předevčírem, například, tak se můžem ocitnout klidně i pár mil od Las Noches... A pokud jste...“
„Jo, už chápu,“ povzdechl si Cain. „Miluju jí. Je pro mě to nejdůležitější na světě. A ona... cítí to samý.“
„Seš si tim jistej?“
„Jo, jsem,“ odpověděl pevně a střelil po Yoru naštvaným pohledem. On svoje ani Ryuuminy pocity nezpochybňoval a nelíbilo se mu, když to dělal někdo jiný.
„Dobře, no... Asi bych ti měla říct, jak to v tom Las Noches vypadá, teda aspoň ta část, kde jsem byla, ale s tim asi počkam, až se sejdete. Nechce se mi to opakovat...“
Cain to nekomentoval, takže na Soukyoku došli mlčky. Tedy on došel, Yoru doletěla. Nahoře už na ně čekali Yaiba, Date a Joshiro, nevypadali nejklidněji, ale tak nervózně jako Cain také ne.
„Už jdem?“ zeptala se Yaiba trochu netrpělivě. „Je tu vůbec ta... Yoru?“
„Neboj, je tady,“ řekl Date a usmál se na zobrazené vědomí.
„Takže jdem,“ rozhodla Yaiba. „Veď nás, Yoru.“
„Ještě by měl dorazit... Aoimaru-san,“ zarazil je Cain.
„Cože? Tenhleten týpek má taky přijít?“ Joshiro se překvapeně zvedl ze země.
„Caine, seš si jistej, že ho chceš s sebou?“ zeptal se opatrně Date.
„Nabídl pomoc... a pět je pořád lepší než čtyři... i když nás čeká nejspíš celá Espada a spousta fracciónů... ale já půjdu, i kdybych měl jít sám,“ odpověděl Cain a zapátral po okolí, zda se Hanzaki už neblíží. Měl štěstí, ihned ucítil jeho reiatsu a vzápětí jej uviděl přicházet. Date, Yaiba i Joshiro museli uznat, že jej nejspíš potřebovat budou, tak neprotestovali.
„Mám všechno, co bychom mohli potřebovat,“ oznámil bez pozdravu a poklepal si na obrovskou kabelu. „Pokud už na nikoho nečekáme, můžeme vyrazit.“
Cain přikývl a podíval se na Yoru.
„Fajn, pojďte za mnou, tady kousek je úplně ideální místo...“ poodlétla pár metrů od nich a zastavila se. Cain si vzpomněl, že na tomto místě se kdysi s Ryuumi poprvé políbili a začervenal se. Rychle Yoru následoval, aby si toho nikdo nevšiml.
„Máme jít za ní,“ vysvětlil Date Yaibě a Joshirovi.
Vyrazili také, ale v tu chvíli se mezi nimi a Cainem zvířil prach a objevil se Draco.
„Nazdar,“ pozdravil se svým typickým arogantním úsměvem a obrátil se na Dateho. „Tak co, hollowe, už jsi jim řekl, co tady ti tvoji kamarádíčci chtěli?“
„Nejsou to moji kamarádíčci,“ zavrčel naštvaně Date.
„Když už se tu objevil, nevezmem ho s sebou?“ navrhla Yoru.
„NE!“ Date skoro vykřikl.
„Proč ne?“ zeptala se Yoru nechápavě.
„Co blbneš?“ ušklíbl se Draco. „Už ti ta rozdvojená osobnost leze na mozek?“
Date sáhl na jílec katany, připraven tasit.
„Date, nech toho! Ryuu na nás čeká, pobít se můžete potom!“ zastavila ho Yaiba, sama se musela ovládat, aby se Draca nepokusila zaškrtit.
„Ale copak? Mut...“ zarazil se, když si všiml nervózního Caina. „Ehm, Ishida se ztratila?“
„Unesli ji ti arrancaři, teď ji jdeme zachránit, takže buď pojď s náma, nebo se tvař, žes nic neviděl!“ vybuchl Cain, který s každou další větou jejich hádky ztrácel zbytky své trpělivosti.
„To chcete otevřít Gargantu odsud? To si myslíte, že si toho nikdo nevšimne?“
„Nejdem Gargantou, máme... jiný způsob,“ vložil se do hovoru Hanzaki stojící vedle Caina. Ostatní se tam také přesouvali.
„Vás pět jde do Hueco Mundo, postavit se celý Espadě jen kvůli jedný...“
„Čekal bych, že někdo, kdo tam byl, se už bát nebude. Ale pokud seš takovej posera, tak zůstaň tady,“ přerušil Draca Date.
„Já jsem neřek, že nejdu, jasný?“ Draco se zatvářil povýšenecky a stoupl si k nim.
„No konečně,“ zamumlala Yoru, vznesla se do výšky, sepjala ruce v komplikovaném gestu a pod skupinkou se rozevřela fialově pableskující čočka.
Už od rána se cítila nesvá. Nevěděla, jestli je to včerejšími zraněními z boje s Espadou, nebo něčím jiným. Fyzicky byla v pořádku, její podřízení ji vyléčili opravdu dobře. Ale stále měla pocit, že něco je špatně. Jinak, než by mělo být. A ten pocit ještě zesílil, když Draca propustila z nemocnice.
„Mikko-san, jste v pořádku?“ ozval se vedle ní starostlivý hlas.
„Ah, Amo, neboj se, jen jsem se zamyslela,“ odpověděla jí s úsměvem číslo šest.
„Měla byste si odpočinout, včera jste bojovala s Espadou...“ naléhala Ama.
„Jsem naprosto v pořádku, opravdu,“ snažila se Mikka přesvědčit ji i samu sebe.
„Vidím na tobě, že v pořádku nejseš,“ zaslechla hlas svého nadřízeného.
„Ale Hanataro...“
„Žádné ale, fyzicky jsi možná v pořádku, ale nejsi schopna vykonávat svoje povinnosti. Běž si odpočinout, zítra, až ti bude líp, se vrátíš,“ řekl jí sice smutně, ale rozhodně.
Mikka se zamračila a po chvíli odpověděla: „Dobrá, Hanataro, vrátím se zítra.“
Uklidila po sobě nástroje a vyšla z nemocnice. Zavřela oči, zhluboka se nadechla, vydechla a oči opět otevřela. Pak zamířila na Soukyoku. Cesta jí netrvala dlouho, co chvíli poposhunpla dopředu, měla neodbytný pocit, že se musí pohybovat rychle, co nejrychleji, aby se uklidnila. Když se nahoře zastavila, všimla si skupinky shinigami stojící na fialové čočce, která je začala postupně pohlcovat. Přishunpla blíž a připravila se tasit Zanpakuto. Rozpoznala Dateho, Joshira, Caina, Aoimara, Yaibu, Draca a nějakou ženu, kterou neznala. Pak najednou, jako by se mezi nimi něco mihlo. Zamrkala, aby se ujistila, že se jí to nezdálo. Mezi shinigami byl i Shunichi. A nespletla si jej s Dracem, ten tam byl taky. Ještě než čočka všechny pohltila, Mikka shunpla dopředu a skočila za nimi.
Svět se s ní zatočil v jednom oslnivém záblesku.
Když světlo pohaslo, rozhlédla se kolem sebe. Vznášela se v tunelu tvořeném zlatavými korálky poskládanými do dokonalé dvou‑šroubovice, ostatní viděla v dáli před sebou. Zjistila, že se pohybuje vpřed. Po chvíli, která se zdála jako nekonečná, se objevil další záblesk, Mikka musela zavřít oči. Když je znovu otevřela, ležela v písku před obrovskou budovou a kolem byla noc. A nikdo nebyl v dohledu, ani necítila ničí reiatsu.
„Sakra, co to bylo?“ ptal se zmateně Joshiro, když opustili ten zvláštní tunel a objevili se v rozlehlé bílo-světlezelené chodbě. Pod nohama cítil dlaždičky.
„To byl přechod mezi světy,“ tlumočil mu Date odpověď od Yoru.
„Jak to, že jsme nepotkali Koutotsu?“ podivil se Cain.
„Protože jsme jsme procházeli přes Slepé Věčnosti a ne Oddělený svět. Jenže to vůbec není důležitý. Brzo si všimnou, že jste se tu objevili, tak byste měli pohnout,“ doporučila jim. „Ale vážně nevim kudy. Nejspíš poznam, až ta Ryuumi bude poblíž, ale teď je asi dost daleko. Že ty jí nemáš rád tolik, co tvrdíš?“ rýpla do Caina. Ten zrudnul, tentokrát vzteky.
„Co si to dovoluješ!“ zařval na ni.
„Sakra, uklidni se,“ zacpala mu Yaiba pusu. „Sice nevim, co říká, ale to je teď jedno, musíme Ryuu najít co nejrychleji, a to tak, aby si nás pokud možno nikdo nevšiml.“
„Nezbláznili jste se náhodou? Děláte, jako by tu byl ještě někdo další,“ zavrtěl Draco hlavou.
„Také že je,“ promluvil poprvé Hanzaki, který až doteď skenoval okolní reiatsu. „Je to zvláštní osoba, nemá reiatsu a vidí ji jen někteří. Já ji například nevidím, ale moc dobře slyším...“
„Jo, tak už toho nech,“ zarazil jeho výklad Date a obrátil se k Dracovi. „Jmenuje se Yoru a má za úkol nás dostat sem a pak zpátky. To je všechno, co potřebuješ vědět.“
„A taky to, že musíte bejt všichni pohromadě,“ dodala Yoru. „Jinak vás nemam šanci přenýst.“
Date to ostatním přetlumočil a odmlčel se.
„Kdybyste mě nechal domluvit, 1‑66‑nulo, tak bych vám řekl, že jsem dokončil sken okolního reiatsu... Tři... ehm, Ishida Ryuumi sice není nikde v dosahu, přístroje citlivé na tento druh reiatsu nemám, ale tímhle směrem,“ ukázal do chodby, „je pravděpodobně vnější zeď, nebo něco takového, navrhuji vydat se tudy,“ ukázal na opačnou stranu, „a rozdělit se, až to bude nutné.“
Cain beze slova vyrazil směrem, který Hanzaki doporučil a ostatní jej následovali. Cestou potkali několik zavřených dveří, reiatsu-sken prokázal, že se tam žádní hollow ani arrancaři nezdržují, ovšem neobjevil ani Ryuumi. Mohla být v bezvědomí a reiatsu mít potlačené, ale ani po nahlédnutí dovnitř, ji neobjevili.
Kousek před první křižovatkou se Hanzaki znenadání zastavil uprostřed kroku. Než stihl ostatní varovat, z levé chodby vyšla žena v bílých šatech, se zavřenýma očima a s nodachi v ruce.
„Tebe znám!“ ukázal na ni Hanzaki. „Ty jsi ta, co se vloupala do dvanácté divize!“
Žena se mlčky zastavila naproti nim a nodachi namířila do chodby vpravo.
„Tam je to, co hledáte,“ řekla tiše.
Draco si ji prohlížel, nelíbila se mu. Ne že by nebyla pěkná, ale nelíbila se mu. Všiml si, že rozparek na šatech odkrývá tetování na jejím pravém stehně. Nebylo to číslo Espady.
„Proč...“ chtěl se Date zeptat.
„Berte, nebo nechte být,“ pokračovala.
„Děkuju,“ zamumlal Cain a vyrazil určeným směrem. Ostatní za ním.
Když kolem ženy procházel Hanzaki, otevřela oči a usmála se.
„Máš... zvláštní paměť,“ zašeptala a sonídla pryč. Směrem, kterým oni přišli. | |
|
