Poslední vlákno, část pátá (poslední)

Mohu si vybrat cokoliv, nechat ji zapomenout všechno od chvíle, kdy se objevila v Hueco Mundo… Nebo ještě předtím? Než uviděla tu fialovou záři přechodu mezi světy? Musela ji vidět, šla sem dobrovolně. Nebo ji mohu nechat zapomenout na toho muže, na kterého teď myslí. Kdo je to? Její milenec… Ještě jsem si pořádně nezvykla na rozsah svých schopností po téměř půltisíciletém vězení. Ano, nechám ji zapomenout na všechno od chvíle…
„Jak ses sem dostala?“ zeptám se ji pro jistotu.
„Nevim…“ odpověděla a začala přemýšlet. To mi stačilo, zachytila jsem její aktuální myšlenku, vyšla na ten kopec, odkud jsme se vraceli a uviděla průchod. Dobrá, takže všechno od té chvíle. Vstala jsem a tasila nodachi. Podle jejího reiatsu na tom nebyla nejlíp, nemělo by mě to vyčerpat tak, jako zákrok u Yakobba…
„Olvida,“ zašeptam a probodnu shinigami. Pokoušela se zvednout a bránit se, ale nebylo jí to nic platné. Nechápavě zírala na zářivou čepel trčící jí z hrudi. Nikde nebyla žádná krev. Cítila jsem, jak její vzpomínky postupně mizí. Mohla bych ji nechat úplně zapomenout na toho muže, jako trest za to, že lezla, kam neměla. Můj aspekt smrti je Zapomnění. To znamená dvě věci: dokud na vás někdo vzpomíná, žijete, zapomenou li na vás všichni, jste mrtví. Ano, své protivníky zabíjím jen výjimečně. Ti, kdo padnou mým mečem, jsou jejich blízcí…

Cain měl co dělat, aby se vyhnul meči své soupeřky, už poněkolikáté nabitého tou tmavorudou energií. Podle účinků po každém nárazu odhadl, že to bude nějaká její speciální technika, Bala zkombinovaná se Zanpakuto, nebo tak něco. Chápal, proč nestřílela, i když byla chodba široká, v tomhle omezeném prostoru si ani on nedovolil hodit své meče. Nechtěl zasáhnout spojence. A vysoká Hado si taky netroufl seslat. Potřeboval sice co nejdřív najít Ryuumi, ale nechtěl zabít všechny okolo. To by neměla radost.
„Hej, kam zas koukáš, shinigami?“ zeptala se ho arrancarka. „Bojuješ se mnou, nebo sám se sebou?“
„To tě nemusí zajímat,“ odvětil, sekl po ní a vzápětí na ni vyslal Byakurai. Blesk ji trochu škrábnul a skončil ve zdi těsně nad hlavou Dateho protivníka.
„Necháš si pomáhat, jo?“ ušklíbl se a jednou svojí katanou sekl po Datem zprava a druhou bodl.
„To byla nehoda,“ odpověděl Date poté, co se vyhnul oběma útokům. „Houkouha!“ aktivoval auru na čepeli a vyrazil už konečně proseknout jeho hierro.
Kdyby všude kolem nebyl takový hluk, v tuto chvíli by mohli zaslechnout zvuk tříštící se keramiky. To arrancar bojující proti Joshirovi právě svou kosou na řetězu rozbil jeho láhev saké, z níž si právě mocně přihýbal.
„Hej! To bylo moje speciální bojový saké!“ zařval Joshiro. Nápor jeho reiatsu pocítili všichni v bezprostředním okolí, ale jen jediná z bojujících dvojic si toho nevšímala. Tou byly Yaiba a fialovlasá arrancarka. Nezávislý pozorovatel by si při pohledu na ně nejspíš pomyslel něco ve stylu: stačí přidat bláto a bude to super.
Poté, co společnými, ovšem ne zrovna spolupracujícími silami zničili další zeď, se za rohem objevili Draco a Hanzaki i se svým úlovkem.
„Ryuumi!“ vykřikl Cain a chtěl se za ní rozběhnout. Jenže jakmile se otočil, zelenovlasá arrancarka toho okamžitě využila.
„Neotáčej se k nepříteli zády!“ vykřikla, nabila meč a sekla po něm. Věděl, že už nestačí uhnout. Chodbou se rozlehla rána a všechny bojující zahalil prach. Na chvíli se přestali rvát a pokoušeli se zjistit, co se děje. Když se prach usadil, uviděli arrancarčin obrovský meč zaražený v podlaze a na něm nodachi.
„Pí Espada?“ podivila se překvapená zelenováska. „Proč? Mohla jsem ho zabít…“
„Právě proto,“ odpověděla žena, která jim předtím ukázala cestu. Stále měla zavřené oči a přes rameno měla přehozené tělo shinigami. „Nepatří sem, nemůžou tu zemřít. Už mají, co chtěli, takže v klidu odejdou. A jestli ne, tak s nima udělam to samý, co s ní,“ bezvládnou Mikku hodila překvapenému Cainovi, byl nejblíž.
„Mikka-san? Co ta tady dělá?“ podivil se Date.
„Až se probudí, nebude si pamatovat, že tu kdy byla. Teď vypadněte,“ přikázala jim Espada.
„Aspoň, že někdo z Espady má rozum,“ zamumlala Yoru, která se zjevila kousek od nich. Pí Espada otevřela oči. Yoru se zatvářila provinile. „Pardon. Tak pojďte sem, nemůžu přenýst i arrancary,“ vyzvala nechápající shinigami. Jako ve snu ji poslechli a shromáždili se kolem ní. Cain podal Mikku Datemu a sám si od Draca vzal Ryuumi. Vůbec se mu nelíbilo, že ji drží jako pytel brambor.
Pod nimi se objevila fialově zářící čočka a vtáhla je do sebe.

Když se průchod mezi světy uzavřel, arrancaři se na sebe tázavě podívali. Ani jeden z nich nechápal, proč Pí Espada nechala ty shinigami uprchnout. Miraell ale nehodlala nic vysvětlovat. Zavřela oči a chystala se beze slova odejít, ale najednou se z ničeho nic sehnula a sekla nodachi za sebe. Za ní se objevila Septima Espada a vypadala opravdu naštvaně. Miraell sonídla stranou a otevřela oči.
„Co to mělo znamenat, Miraell Rikkuto!“ Yukin hluboký hlas se rozlehl chodbou.
„Hueco Mundo, Yuki Onne,“ černovláska byla stále klidná, jako by s takovou reakcí počítala. „Viděla jsi sama, co se stalo tenkrát, chceš, aby se to opakovalo?“
„Kdybysme je zabili, neopakovalo by se to.“
„Ne? A co jejich mrtvoly, ty sem patří? Nepatří, poslala jsem je zpátky do jejich světa. Jestli chceš, přivedu ti sem naše shinigami a můžeš si vybít zlost na nich.“
„Ničim, co uděláš, už to nespravíš. Pro mě seš zrádce a jako s takovou s tebou musim jednat. Pojď ven,“ přikázala a odsonídovala pryč. Miraell ji následovala.
„Pojďte na zeď,“ navrhla Sierra hned, jak byly obě z doslechu.
„Proč?“ nechápal Utsuro. „Jsou tam snad jablíčka?“
„Ne, ty trotle!“ okřikla ho Graciel. „Ale bude odtamtud vidět.“
„Co vidět?“ Kojuro také nevěděl, o čem ty dvě mluví.
„Víte vůbec o tom zákazu Resurrección pro Espady uvnitř Las Noches?“ zeptala se jich Sierra s ironií v hlase.
„No… jo…“
„Je jasný, že spolu jdou bojovat, potom co Septima nazvala Pí zrádcem, nemůžou jinak. A jdou ven, protože do toho jdou naplno,“ vysvětlila jim. „Já se jdu rozhodně podívat.“
Sierra a Graciel zamířily na zeď Las Noches, přeci jen boj mezi dvěma Espadami se nekonal každý den. Kojuro s Utsurem se je po chvíli rozhodli následovat. Pohodlně se tam usadili a čekali na představení. Zatím tam byli jediní, nikdo z ostatních obyvatel Las Noches neměl ani ponětí, že se něco chystá. V dostatečné vzdálenosti, aby nenarušily statiku svého domova, Oběť a Zapomnění začínaly svůj boj.

Ocel třískla o ocel. Nodachi a dva meče se srazily a odskočilo několik jisker. Ze svého levého oka Miraell vystřelila stříbrnou Balu. Yuki se vyhnula pomocí sonída a ze špiček svých mečů na svou soupeřku vyslala těch Bal několik. Jedna zasáhla, ale neprošla hierrem. Miraell sonídla k Yuki.
„Olvida,“ zašeptala a čepel jejího nodachi začala zářit. Měla v úmyslu nechat ji zapomenout pouze na to, s kým teď bojuje. Nazvala ji zrádcem, to nemohla nechat být. Jenže Septima Espada tuhle taktiku znala. Věděla, jak dlouho ten útok působí a na co. Nepokoušela se krýt ani uhýbat, Miraell své nodachi ovládala velmi dobře. Místo toho sama zaútočila. Nevýhodu v dosahu zbraně nahradila množstvím. Ve chvíli, kdy jí zářivá, nehmotná čepel projela hrudí, dvojitě sekla. Zasáhly oba útoky a Pí už nedokázala usměrnit reiatsu pro ten svůj. Následný výbuch odhodil obě bojující daleko od sebe.
Tou dobou už se na hradbách objevil i Yakobb, kterého nápory reiatsu probudily.
„Co se to tam sakra děje?!“ zeptal se Kojura s Utsurem.
„Septima Espada a Pí Espada Bohunou na smrt,“ odpověděl Kojuro a poklekl.
„To vidim taky,“ odsekl Yakobb. „Proč to sakra dělaj?“
„Septima Espada obvinila Pí Espadu ze zrady,“ Kojuro stále klečel.
„Přestaň se, doprdele, takhle vytáčet a řekni, co se tu stalo?!“ zařval Yakobb. V tu chvíli uslyšeli další výbuch a ucítili vlnu reiatsu.
Sierra, Graciel a Utsuro mlčeli. Když se Sexta Espada ptal Kojura a odpověděl by někdo jiný, vyneslo by to oběma jen několik zranění. Kolik, to záleželo na Yakobbově náladě. A ta teď nebyla zrovna dobrá. Vypadal, jako by se právě probral po proflámované noci. Kojuro začal vysvětlovat, co se stalo od chvíle, kdy uviděl shinigami v Las Noches. Pomalu se tady začali scházet i ostatní arrancaři a buď sledovali boj, nebo Kojurovo vyprávění.
Bojující opět zkřížily zbraně a odskočily od sebe. Miraell zavřela levé oko a v pravém začala nabíjet Cero. Yuki si toho všimla, zkřížila meče a po nabití vystřelila své modrobílé Cero proti Miraellino stříbrnému. Další výbuch obě odhodil do písku daleko od sebe. Pí Espada se postavila, nodachi držela před sebou vodorovně se zemí, levou rukou se dotkla čepele. Septima Espada zkřížila meče nad hlavou.
„Věř v příčetnost, Esperanzo!“
„Snes se z hor, Ventisco!“
I když byly daleko, reiatsu doprovázející jejich Resurrección většinu arrancarů uzemnilo. Bez problémů to ustáli jen členové Espady, už se dívali skoro všichni.
Miraell narostla křídla, její fragment masky, čelenka, se změnila v helmu, kůže na nohou se potáhla stříbrošedými vlákny a z nodachi se stala hůl s ostrou hranou.
Z Yukiny masky se stala ledová koruna, meče jí přirostly ke hřbetům ruky a z ramen a rukávů jí nyní visely cáry poloprůhledných látek.
Chvíli stály proti sobě a pozorovaly se. Potom obě vypálily ve stejný čas Cero. Vypadalo stejně jako předtím, ale bylo mnohem silnější. Několik slabších arrancarů na zdech Las Noches ztratilo vědomí.
Yuki mávla rukou a z čepele na jejím předloktí směrem k Miraell vyrazila vlna ledového větru s kousíčky ledu. Miraell sonídla stranou, směrem od Las Noches. Vichr ji sice minul, ale to už u ní byla Yuki a levou čepelí bodla proti její hrudi. Pí Espada se stihla natočit tak, že jí útok jen roztrhl šaty a svezl se po jejím hierru. Uskočila před sekem na hlavu a pohledem zkontrolovala vzdálenost od Las Noches.
„Memoría Estelara,“ řekla potichu. Náhlý nápor reiatsu byl tak silný, že dokonce probral z deprese Sergia na druhé straně Las Noches. Zvedl se a zamířil k ostatním, kteří pozorovali bitvu. V době jeho příchodu už v poušti nikdo nebojoval. Obě členky Espady zmizely.
Miraell a Yuki se ocitly v tmavém prostoru plném hvězd a zdánlivě bez hranic.
„Takže tohle je ten tvůj super útok? Nic moc, teda,“ Yuki se rozhlédla kolem.
„Uznávám, že je trochu slabší, ale nepodceňuj mě,“ Miraell se usmála a vystřelila dvě Baly. Yuki se ještě nestihla pořádně zorientovat, nebyla si ani jistá, kde je nahoře a kde dole, takže i když se pokusila uhnout, jednu z nich schytala do levého ramene. Nebyla ale Espada pro nic za nic a téměř okamžitě nabila a vypálila Cero. Jenže místo Miraell zasáhla zvláštní obraz, který se tam objevil, a vzápětí se jí trochu zamotala hlava. Jen taktak stihla vyblokovat sek na svou hlavu. Druhou čepelí sekla po Miraell. Ta nedokázala uhnout úplně a odnesla si šrám na levém stehně.řesně v místě, kde měla své tetování, označující ji jako člena Espady. Opět od sebe odskočily. Yuki si všimla, že těch podivných obrazů kolem přibývá. A některé jí byly povědomé, nechápala proč.
„Chceš vědět, co jsou zač?“ zeptala se Miraell tiše.
„Ne,“ odpověděla Yuki ostře a pravou čepelí nad sebou opsala kruh. „Huracán!“
Teď byl čas na její nejsilnější útok. Vzduch se kolem ní nejprve ochladil a začal se pomalu točit. Postupně se jeho rychlost i zasažená oblast zvyšovaly a ničily všechno, co se jim připletlo do cesty. V jednu chvíli však oboje skokově narostlo a Miraell nestihla utéct. Než ji to však roztrhalo, vítr utichl. Yuki stála v jeho bývalém středu a nechápavě zírala kolem sebe. Motala se jí hlava a nevěděla, kde je. Všechny obrazy, které se dostaly do hurikánu, byly zničeny.
„Tvoje vzpomínky to byly,“ promluvila Miraell a zaútočila. Yuki se pokoušela krýt, ale po střetu jí na hrudi zůstal dlouhý krvácející šrám. Miraell měla novou ránu nad pravým okem.
„Podcenila jsem tě,“ řekla najednou Yuki, ruce si tiskla na hruď. „Ale teď už...“
Natáhla zkrvavené ruce dopředu. Miraell pochopila.
„Gran Rey Cero!“ obě vyslaly svůj útok naráz. Výbuch, který nastal, zničil skořápku Miraellina Memoría Estelara a dostal se až k Las Noches. Tentokrát i Sierra, Kojuro, Utsuro a Graciel měli co dělat, aby nepadli do bezvědomí. Když se ustálily prach, písek a reiatsu z výbuchu, přihlížející opět zahlédli obě bojující Espady. Několik fracciónů si oddychlo, že jejich Septima Espada je stále naživu a je na tom viditelně lépe.

Ne, nezabíjím své soupeře. Jen jejich vzpomínky. Tenhle souboj byl rozhodnut ve chvíli, kdy začal. Teď jen musím dohrát svou roli až do konce. Bala, ano, na tu sílu ještě mám. Cero už ne. Teď proti mně jedno letí. Nevyhnu se. Zapomenou na mě v ten moment, kdy moje reiatsu zmizí. Je ironií osudu, že mou smrt zapříčiní Oběť. Oběť a Zapomnění mají mnoho společného. Oba jsou závislé na lidech kolem...

Objevili se znovu na Soukyoku. Cain ihned položil Ryuumi na zem a začal ji prohlížet. Jeho obavy o ni byly mnohem silnější než stud.
„Zavolejte někoho ze čtyřky!“ vykřikl, když zjistil, že Ryuumi sice dýchá, ale velmi slabě, a její srdce skoro není slyšet. Date položil Mikku a Tenteikurou zavolal Hanatara. Sotva domluvil, Mikka se začala probírat.
„Kde to jsem? Co se...“ chtěla se zeptat, ale zahlédla bezvědomou Ryuumi v obvazech. Nechala otázku otázkou a po kolenou k ní přelezla. Na Dateho a Dracovy poznámky, že by se neměla hýbat, nereagovala.
„Co se jí stalo?“ zeptala se, zatímco ji prohlížela.
„Nevim, už jsem jí takhle našel,“ odpověděl Draco.
Mikka chvíli mlčela a pokoušela se ji stabilizovat. O jejím stavu už zjistila dost a teď se soustředila jen na její záchranu.
„Co jste s ní prováděli?“ otočila se na Hanzakiho.
„My? My jsme ji byli zachránit, unesli ji arrancaři a...“ najednou si nedokázal vzpomenout na události posledních pár hodin. Jak se ukázalo, ostatní také ne. Hanataro byl přesvědčen, že za tuto podivnou ztrátu paměti můžou ti arrancaři, co sem předtím vtrhli, přeci jen jí trpěli jen ti, kdo s nimi bojovali, takže rozhodl, že všechny nechá zavřít do karantény. Tedy všechny kromě Ryuumi, ta musela na intenzivní péči. Když scházeli ze schodů Soukyoku, Mikka zakopla, a kdyby ji Draco nezachytil, upadla by.
„Dávejte pozor, Mikko,“ řekl.
„Vy znáte moje jméno? Odkud?“ podivila se.
„To si mě nepamatujete? Draco Noniro, Shunichiho dvojče, ten lepší,“ usmál se.
„Kdo je Shunichi?“

KONEC

» RPG postavy o Vánocích, část pátá (poslední)
» Poslední vlákno, část prvá
» Poslední vlákno, část druhá
» Poslední vlákno, část třetí
» Poslední vlákno, část čtvrtá