Mise 1.-Západní Rukongai

Kashike, Shunichi

V momentě, kdy Kashike aktivoval shunko mohl ucítit zápach spáleného masa, který se kolem něho začal linout. Shunko ale nemělo takové účinky, na který byl Kashike zvyklý. Kdyby to byl například nějaký hollow, měl by ruku dávno na cáry. Tento tvor sevřel Kashikeho ještě silněji, ba co více, začal znovu růst a Kashikeho shunko sláblo.
Shunichiho Haien tomu celému dodal korunu. Bestie to chytla rovnou do obličeje, zavyla, udělala několik kroků zpátky a chytla se oběma rukama za obličej(Kashikeho tím pádem pustila, i když dost pochroumaného, s bolavým hrudníkem). Když to dalo ruce pryč, uviděli jste vydlabanou díru v obličeji. Né moc hlubokou, ale přeci jen dost odpudivou. Rána se začala ale pomalu zacelovat, zrůda na moment zazářila fialovým reiatsu z Haienu a znovu povyrostla. Kůže se jí začala lehce natrhávat, jak jí svaly a nádory napínaly. Pak se do vás pustila naštvaně pěstmi, hlava nehlava(rány byly poměrně pomalé, i když dělali slušnou paseku).

Katsumi Nashida

Tvoje kido zasáhlo černou čmouhu, zrovna když na tebe skákala a poslalo jí to několik metrů stranou a zastavila se až o stěnu domu, kde se sesunula na zem. Bohužel, opět se začala sbírat na nohy. Měla rozervaný hrudník, jako kdyby tam té bestii bouchla nějaká malá bomba, ale zazářila fialovým reiatsu Haienu a znovu se zvětšila a začala se pomalu regenerovat(teď už je větší než ten, s kterým jsi bojovala původně, asi tak o hlavu... a o dost těžší, protože se zvětšila i svalovina a nádory). Když se konečně dokázal udržet na nohou, znovu se na tebe rozeběhl, teď už o něco pomaleji a po dvou, jako člověk.

Katsumi

Na chvíli jsem si myslela, že mám vyhráno, ale opravdu jen na chvíli. Radost ze mě vyprchala v tu chvíli, když se ta obluda zvedla a zvětšila. Tak trochu jsem začínala mít pocit, že ho nedokážu porazit, a když jsem se ohlédla po Kashikem a Shunichim, pocit se ještě znásobil. Jakto, že jsou pořád větší a silnější? A v tu chvíli mě to napadlo. Co když jsou odolní vůči kido?Když jsem na něj poslala hado, zvětšil se. Když ho použili moji přátelé, stalo se totéž. Byla to jenom moje myšlenka, ale v tu chvíli se zdála být velice pravděpodobná. Musela jsem je o tom informovat, proto jsem potřebovala čas. Rychle jsem namířila prsty směrem k té obludě a vykřikla: "Bakudo no 9. Hōrin!" Z prstů mi vystřelovala oranžovo-žlutá lana jeden za druhým. Když už jich bylo dost, trhla jsem jimi směrem k sobě a přitom jsem měla v ruce Kurohari namířený směrem kupředu. Chtěla jsem tu obludu propíchnout.

Kashike

Dopadnu na zem jako pytel mouky. Rychle se odkutálím z dosahu a vyškrábu se na nohy. Z hluboka se nadechnu a zjistím že mám pohmožděná žebra, ale nic zlomeného. Pak si dovolím ten luxus se na vteřinku zamyslet. Jasně.. ta svině se živí na reiatsu. Sice jí to zraňuje, ale ne naplno. Shunichi, kašli na to kido, jen mu tím pomáháme. Ber ho ocelí! vykřiknu na kolegu a odrazím se do shunpa. Vyberu si znovu to samé místo co před tím. To místo za kolenem by mělo být pořád oslabené takže tentokrát by to mohlo vyjít.

Shunichi Noniro

Ve chvíli kdy na mě Kashike zakřičel, tak mi to došlo taky, krucipísek, zakleju a vyženu své podkapitánské reiatsu výše, tak abych dokázal tlumit údery bestie relativně v pohodě. Buro, zahřmím a vyvolám shikai, místo mé nagamaki se mi v rukou objeví, katana a hachiwara, jen se kryju a mávám čepelemi tak, abych ho zasáhl a nechám působit schopnosti svého shikaie, a zároveň chytám elektrony na čepel, abych ho mohl usmažit. Snažím se ho upoutat pozornost na mě tak, aby Kashike mohl dát kritický úder.

Katsumi Nashida

Tvoje lana běžícího nepřítele zastavila na místě, protože jinak by si asi pěkně natloukl. Okamžitě ti ale došlo, že je něco špatně. Kido začalo slábnout a nepřítel začal nepatrně růst. Když si zatáhla, tvoje síla stačila bohužel jen na to, aby si ho donutila udělat krůček dopředu a víc se zapřít. Pak se už ani nehnul. Kido sláblo víc a víc, až ho nakonec silou přerval, všechny jeho lana. Znovu se na tebe rozeběhl.
Zbývající vzdálenost: 5 metrů(zhruba pět jeho kroků v běhu)

Kashike, Shunichi

Po posledním vzrůstu jste byli té stvůře asi tak po pas.
Kashikemu se podařilo vyhnout letící pěsti, proklouznout pod jeho rukou a dostat se mu zezadu na koleno. Rána, kterou udělal předtím, byla však už zacelena. Mohl si ale všimnout, že vepředu na kvadricepsech už kůže popraskala a odhalila rudé maso, stejně tak na zádech, ramenech a prsou. Zrůdu teď plně zaměstnával Shunichi.
Jeho podkapitánské reiatsu sice bylo vysoké, avšak rána od toho tvora byla i s tímto reiatsu asi taková, jako od Ivana Draga z Rockyho čtyřky. Každý kryt ho stál veliké množství fyziské síly, držel se jen tak tak a stvůra bušila a bušila. Vzhledem k jejím rozměrům bude účinek pasivní schopnosti shikaie nastupovat o mnoho déle. Čím rychleji ale máchal meči a vykrýval silné údery, tím rychleji se krátilo nabíjení aktivní schopnosti.

Katsumi

No jasně, vstřebává reitsu.. Na kido jsem měla sil spoustu, ale na to, abych takový monstrum porazila teda moc ne, ale musím to zkusit. Na nic jsem nečekala a vyvolala shikai. "Kurohari, pohlť světlo!" Stejně tak rychle jsme vyvolala paprsek, abych ostatní uchránila před touhou usnout. Doufala jsem, že tu obludu dostatečně zpomalím a budu mu moct uštědřit pár ran svoji zanpakuto. Snažila jsem se, co nejrychleji shunpnout za něj. Useknout hlavu jsem mu nemohla, protože jsem tam nedosáhla, proto jsem se zaměřila na jeho pas. Co nejvíc jsem se rozpřáhla a snažila jsem se mu zarazit Kurohari do zad. Čekala jsem, že se otočí, a pokud to udělal, opět jsem shunpla za něj a rány opakovala.

Kashike


No tak fajn, proč to dělat jednoduše, když to jde složitě že... pomyslím si a místo za kolena rychle vnořím hrot a posléze celou čepel meče do zad té bestie s úmyslem přetnout páteř. Fakt, že má na zádech zničenou kůži a vystouplé anatomické znaky mi jen pomáhá přesně zacílit. Navíc trošku spoléhám na to, že se po mě jen těžko ožene v tomhle mrtvém bodě... doslova doufám.

Shunichi Noniro

Přitlačím na reiatsu a snažím se podpořit své fyzické dispozice. Počkám si až se mi nahromadí energie k pasivní schopnosti, než se tak však stane, snažím se zaměřit pouze na jednu ruku, a na nohu, kterou používá více jako stojnou, abychom ho mohli složit na zem a tam dosekat na nudličky. Až se nahromadí dostatek energie použiju Kyanseru! a pak počkám, až se jeho vnímání reality potká s pokusem o pohyb "stojné" nohy a půjde k zemi.

Kashike, Shunichi

Náhle se setmělo, a to doslova. Slunce, které bylo ještě dobrých pár hodin před západem náhle zmizelo a byla tma jako v noci, v níž nejsou vidět hvězdy a měsíc je za mrakem. Jen na malou chviličku jste pocítili strašlivé nutkání spát, hroznou únavu a slabost, ale hned na to vás zasáhl paprsek světla, který vás neoslnil, ale dodal vám novou energii. Cítili jste se jako předtím(účinky zanpakuto Kurohari).
Pak už to šlo ráz na ráz. Kashikeho meč ztuha zajel do zad té obří bestie(málem kuli tomu musel na špičky) jednou z mezer v jeho kůži(ostatní místa, kde byla kůže celá probodnout nešla). Nebyl si jistý, zda se dostal až k páteři, ale meč zajel poměrně hluboko. Bestie bolestně zařvala.
Ve ten samý moment se Shunichi vyhnul, teď už líné a pomalé ráně, a vyslal svoji ochromující techniku. V momentě, kdy do nepřítele technika narazila, opět trochu povyrostl, ale v kombinaci se schopností Kurohari a Kashikeho mečem v zádech, spolu se Shunichiho schopnostmi se na nohou prostě už neudržel a naprosto vyčerpaný padl na zem. Mrtvý ale ještě nebyl. Ztěžka oddychoval a supěl, oči se mu zavíraly.

Katsumi Nashida

Na krk by si jakš takš ještě dosáhla, ale usoudila jsi, že sek přes záda bude jistější. Zpomalený a unavený netvor ani v nejmenším nestíhal reagovat na tvé pohyby shunpa. Zabodla jsi mu svůj shikai do zad, nešel skrz, ale zajel hluboko. Zrůda zařvala a vzteky se rychle otočila, čímž ti vyrvala Kurohari z rukou(ta mu zůstala trčet v zádech). Napřáhl se k úderu, ale poté se ho znovu zmocnila únava a jen po tobě unaveně máchl.

Katsumi

Viděla jsem, že účinky Kurohari jsou dost příhodné, protože bez nich bych už asi byla mrtvá. I přes to se ta potvora, ale nechtěla odebrat k věčnému spánku. Neudržela jsem Kurohari v ruce, ale měla jsem v plánu to změnit. Vyhnula jsem se jeho ráně shunpem, které směřovalo opět za jeho záda a snažila jsem se zanpakutou vytáhnout z jeho zad. Pokud se mi to podařilo, znovu jsem se rozmáchla a snažila se trefit Kurohari do stejného místa, abych konečně čepel dostala k jeho páteři.

Kashike

Když se bestie složí, silně zaberu za čepel a několikrát jí v ráně otočím, abych způsobil ještě větší zranění. Pak čepel trhnutím osvobodím ze zad oběti a tentokrát zkusím krk. Sekat asi nemá smysl, takže prostě párkrát bodnu a uvidíme co z toho bude.

Shunichi Noniro

S ničím se nezdržuji, a tak abych se nepletl Kashikemu do rány, vytáhnu jeden z dělobuchů a strčím mu jej do jedné z ran na krku, pokud mu udělá alespoň něco, měli bychom mu být schopni hlavu od těla oddělit.

Katsumi

Musela jsi svoji zanpakuto z toho tvora doslova vypáčit, ale jelikož jsi měla ostří z obou stran(na rozdíl od katany), povedlo se ti ji nakonec dostat ven. Bodat znovu do stejné rány nemělo smysl, pokud jsi chtěla zasáhnout páteř, musela jsi zaútočit přímo na ní. Znovu jsi se vyhnula jeho útoku a bodla. Tentokrát si zasáhla přesně a tvoje zanpakuto projela netvorovi páteří. Ten se sesunul na zem, ale ještě žil.
Během boje jsi si také mohla všimnout, že v momentě, kdy si mu způsobila nějakou bolest, jakoby se probral z účinků Kurohari a přemohl únavu. Ta se ho ale ihned znovu zmocnila, jakmile jsi ho chvíli nechala.

Kashike, Shunichi

Společně se vám povedlo udělat díru do krku a do té díry vložit dělobuch z dvanáctky. Od těchto věciček bylo radno se držet dál, když vybuchují. Dělobuch fungoval tak, že se naládoval reiatsu a v ten moment začalo odpočítávání. Odstoupili jste dál a za pár vteřin už vás oslnila záře výbuchu.
Když se prach ustálil, viděli jste, že se hlava válela na okraji kráteru, v kterém ležel zbytek bezhlavého "rytíře".
Detonační rychlost tédle věcičky zřejmě jeho "reiatsu vysavač" nepobíral.

Katsumi

Vytáhnout Kurohori z té obludy mi zabralo dost práce. Svaly na rukou mě začaly pálit, ale potom, co jsem nakonec zbraň vytáhla, bolest ustoupila. Byla jsem ráda, že jsem konečně zasáhla páteř a skoro tu obludu zabila, ale k tomu jsem ještě potřebovala pár ran. Na nic jsem nečekala a znovu jsem se pokusila mu useknout hlavu, stejně jako té první potvoře. Nejspíš mi opět nestačila jedna rána, ale nepředpokládala jsem, že by se na mě ještě mohl nějak vrhnout. Stoupla jsem si k jeho boku a ránu jsem mířila na jeho krk.

Kashike


A máš to, bastarde... utrousím znechuceně, zruším shikai a rychle se ohlédnu po ostatních. Můj pohled krátce padl na Katsumi, která právě dodělávala svého soupeře ranou do krku. Pak ale uvidím kapitána, zápolícího s poslední bestií. Shune... oslovím kolegu a dvěma prsty v rychlém gestu ukážu směrem k bojující dvojici. Pak potichu vyběhnu nepříteli do zad.

Ikari Junsei

Sledoval jsem každý jeho pohyb. Tihle válečníci nikdy nedělají zbytečné věci, je to proti jejich přesvědčení i logice. Uhnout nebylo kam, díky rychlosti by mě dohnal, krýt nemá cenu, kryt by prorazil nebo obešel. Byla tedy jediná možnost - jít proti. Odrazil jsem se proti němu a dostal se tak mezi jeho ruce (takže by neměl mít šanci zasáhnout mě katanou. Zkusím do něj vrazit ramanem a povalit ho na zem, katanu si zatím nechávám v záloze, kdyby náhodou.

Ikari Junsei

Správně jsi odhadl jeho úmysl, bystře jsi vydedukoval, že jeho předchozí nápřah, ač se zdál zbytečný, nebude jen tak. Bohužel, mezi jeho ruce nebylo jak se dostat, jelikož meč držel obouruč.
Tvým pohybem proti, se ti ale podařilo dostat téměř až k záštitě, kde byla menší páka a už tam nebylo ostří. I tak tě ale rána donutila pokleknout alespoň na jedno koleno a v klíční kosti ti křuplo. Bolest to byla ohromná.
"Není to parrradox?" Uchechtl se svým hrubým hlasem, když jsi klečel. Udělal úkrok doprava, aby se ti dostal ostřím na krk a mohl tnout(meč pořád drží obouruč), ale v tom se náhle setmělo a tebe zasáhl paprsek světla. Zahalený postava se zmateně rozhlédla kolem a o krok od tebe ustoupila. Pokud jsi meč nijak neodrazil, tak ti přejel ostřím přes rameno(jak s ním ustupoval), ale nebyla to nijak hluboká rána. Když ti meč sjel z ramene, dopadl na zem a postava ho líně táhla za sebou. "Co to... co to k čerrrtu... co je to?" Řekl nesmírně vyčerpaně. Ani si nevšiml, že se mu do zad řítí Kashike.

Katsumi Nashida

Stačilo pár přesně mířených ran, s trochou více síly a nakonec se ti podařilo nepřítele popravit. Pokaždé když tvůj meč dopadl(dokud nepřerušil míchu), se tvor na zemi svíjel v bolestivých křečích.
Teď, když jsi se trochu zklidnila sis všimla, že jsi celá od krve. Také jsi viděla, že si tví kolegové již poradili s tím velikým a že Kashike spěchá na pomoc kapitánovi, jeho protivník je nyní pod vlivem tvé Kurohari.

Kashike


Posledních pár metrů a na zdraví. Dorazím k nepříteli, levačkou ho chytnu do kravaty pod bradou aby se mi necuknul a pravačkou mu ve stejné chvíli vnořím hrot katany do ledvin, což by mělo způsobit smrtelné a doslova agonizující zranění.

Katsumi

Když už se konečně ta obluda přestala svíjet, došlo mi, že je asi mrtvá. Paže mě bolely, ale nemohla jsem přestat udržovat účinky Kurohari, jinak by se ta velká obluda mohla vzpamatovat. Potřebovala jsem si akorát utřít ruce, protože mi v nich zbraň klouzala, jak byly celé od krve. Rychle jsem to provedla a rozhlédla se kolem. Kashike utíkal na pomoc kapitánovi, který bojoval s tím velikým. Měla jsem v plánu se do boje moc nezapojit, spíš se snažit chránit mé přátelé, aspoň ze začátku. Dostala jsem nápad. Rychle jsem si z batůžku vytáhla jednu lahvičku s čirou tekutinou. Já věděla, proč jí vzít. Přidržela jsem ji v ruce a vyrazila směrem k Shunichimu. Když jsem byla u něj, dala jsem mu najevo, že mu potřebuji něco říct. "Natři si s tímhle svou zanpakuto. Je to jed, mohlo by to tvé potvoře trochu ublížit a paralyzovat ho. Když to půjde, předej to i Kashikemu a kapitánu Ikarimu. A dej na sebe pozor." Trochu jsem se na něj usmála, ale nezdržovala jsem ho. "Já budu poblíž."

Shunichi Noniro

Jsem docela unavený, ten hajzl nechtěl povolit, a šel jsem do něj moc natvrdo. Pak se vedle mě objevila Katsumi. Zdála se v pořádku a nezraněná, což mě potěšilo. Dobrá práce, Katsumi, usměju se pokývnu směrem k jejímu soupeři, je v tobě mnohem víc než se zdá na první pohled, řeknu a myslím to upřímně. Děkuju, převezmu tekutinu a pokynu hlavou, ty na sebe dávej pozor, Katsumi. A šetři síly na naše zranění. Ještě jednou se usměju, odvolám shikai, poté natřu zbraň jedem a odshunpuju směrem k novému soupeři a postavím se dále od soupeřící trojice. Nechci se někomu plést a čekám na vhodný moment.

Katsumi

"Děkuju ti za pochvalu. Já budu dávat hlavně pozor na vás, takže doufám, že moc sil nebude potřeba." Znovu se usměju, otočím se a začnu si hledat strategické místo. Potřebuju nějaké, které by bylo trochu výš, ale ne zase moc, a taky aby bylo lehce vzdálené, ale abych na ně viděla. Nemusela jsem hledat dlouho, jako na přání se přede mnou zjevila středně nízká zídka, která byla lehce zasunutá do počínajícího hájku, ale přední stěna byla čistá, tudíž jsem měla dobrý výhled. Rychle jsem se na ni vyškrábala, položila si batůžek vedle sebe začala jsem pomáhat. Viděla jsem, že kapitán je v nepohodlné pozici, proto jsem se zaměřila nejprve na něho. "Bakudo no 26. Kyakko." Chvíli jsem si hrála se světlem, až se mi konečně povedlo ho skrýt před zrakem té potvory.

Ikari Junsei

Začal jsem přemýšlet nad hmatem, který by mého nepřítele donutil pustit katanu, když v tom se odhodlal k ústupu, nebo spíš k němu byl donucen.
Prudce jsem se otočil a zkusil mu přeříznout šlachy na lýtkách. Na nic jsem nečekal a rychle jsem odskočil. Při dopadu ale mé kosti poskočily a nervy zapracovaly. Sykl jsem bolestí a jedna ruka mi volna padla podél těla. Co nedokonal nepřítel, to jsem si vykloubil sám.

Váš útok byl velice důmyslný a přesně načasovaný. Spolu s účinky Kurohari, vražedná kombinace.
V momentě, kdy ho Kashike chytil kolem krku, najednou jako by mu otrnulo. Když si to představíme zpomaleně, v momentě, kdy se Kashikeho špička katany dotýkala pláště, dal bleskurychle ruku za záda a chytil Kashikeho za shihakusho. To už ale byla špička meče v jeho kůži a v ten moment s Kashikem hodil před sebe do země. Meč sice neprobodl ledvinu, ale vzal s sebou černý plášť a vyryl netvorovi šerednou rýhu přes celá záda. Poměrně hlubokou.
V moment, kdy se Kashikeho nohy odlepili od země, kapitán Junsei úspěšně provedl útok a jen těsně unikl tlapě, která se po něm ohnala.
Váš nepřítel po ráně do lýtek začal klesat, ale v tom klesání udělal parakotoul. Skončil na kolenou, obličej v bolestivém šklebu, tlapy s vytasenými drápy připravené zaútočit. Meč nechal ležet vedle Kashikeho na zemi.
Teď, když z něj spadl plášť, viděli jste jeho pravou podobu.

Spoiler:

"Karrrrta se obrrrrrátila, co, kapitáne?" Zavrčel vztekle, ztěžka dýchajíc. Ty rány mu zřejmě moc dobře nedělali. Díky nim už ale nevypadal tolik ospale. Bolest ho nejspíš "probouzela" a omámení nebylo již tak účinné. Pořád byl tedy nebezpečný.

Kashike

K čert... nedokončil jsem kletbu a rozmáznul se o zem. Rychle se odkulím stranou z dosahu drápů a v rámci onoho pohybu odstrčím protivníkův meč mimo jeho pole působnosti. Když jsem v bezpečí, rychle se vyškrábu na nohy a postavím se do střehu, připraven k případné obraně.

Shunichi Noniro

Na nic nečekám a mrsknu před našeho soupeře flashbang, je mi šumafuk, jestli to oslní i mé spolubojovníky, ale je potřeba ho zneškodnit. Vteřinu na to vystartuji a okamžitě sekám kam dosáhnu, jed,darován od Katsumi, na mé čepeli by měl něco způsobit, nevím co, ale rád si na to počkám.