Mise 3.-Tam a zase zpátky...

Kashike - cela


Jakou asi můžu mít šanci na to, že ho přemůžu? pomyslím si a místo abych vyšel, nehlučně se přitisknu ke stěně po pravé straně vchodu. Tak mě bude mít vstupující muž/pravák z úhlu pro případnou obranu. Nevydám ani hlásku a doufám, že je dotyčný natolik blbej, aby vlezl do cely se podívat, co se to uvnitř děje.

Kaito Rikimaru-metro

Opravdu jsi našel něco, co bychom mohli považovat za vchod do metra. Sice nebyl označen tak, jako v dnešním reálném světě, ale jisté široké schody do podzemí tu byly.
Když jsi sešel dolů, narazil jsi tam akorát na nějaké pobořené, zašlé a poničené stánky(pochopitelně nadepsány tím divným písmem a jazykem), automat na lístky a další schody dolů.
Všechno zde vypadalo tak tuctově a omšele, stejně jako na povrchu, že tě zde nejspíš nic moc nezaujalo a mohl jsi s klidem pokračovat dolů. Dole jsi za schody samozřejmě narazil na turnikety a poté na samotné metro. Jenže jakmile jsi prošel turnikety...
"Máte lístek, vážený pane? Už jste v přepravní zóně." A z poza stínů metra se z tunelu vynořil "revizor".

Spoiler:

Katsumi-střecha

Právě díky tomu, že už kouř začal slábnout jsi včas odhalila směr Ředitelova útoku a byla schopna ho odrazit pomocí Seki. To mu odrazilo jednu ruku vzad a když jsi ještě použila Sai, dozadu se mu pohnula i druhá ruka. Nicméně toto Bakudo bylo příliš slabé na to, aby přemohlo někoho silnějšího. Dokonce ani tebe samotnou by to nedokázalo příliš omezit v pohybu. Tím se stalo to, že sis vysloužila jeden kopanec, který tě poslal několik metrů dozadu. Křupnutí ti prozradilo zlomené žebro.

Sora-hotel

Schody dolů vedly do nejvyššího patra hotelu. Tam tě ale nemile překvapilo veliké množství dveří, které se tam nacházelo. Bylo jich možná ještě víc, než v apartmánových patrech. A všechny stejné. Obyčejnému člověku by to nejspíš zabralo věčnost, než by prozkoumal všechny ty dveře. Ty jsi to mohl zkusit buď zde, nebo ještě po schodech dolů do jiného patra. Volba byla na tobě.

Kadma-apartmán vězňů

Ukitake poděkoval za informace a šel si zamyšleně sednout.
"Nic si z toho nedělej." Řekl milý dívčí hlásek a něčí ruka se dotkla tvého ramene. Byla to drobnější dívka s červenými vlasy, které jí sahaly téměř až po paty(viz. postava v charakterech Iwase Toshiko). "Nikdo ti nemůže nic vyčítat. Dle tvých nedbale ošetřených zranění se můžeš pyšnit alespoň tím, že si mohla o svou svobodu bojovat. My jsme nedostali příležitost."
Poté se ozval Hisagi, podkapitán deváté divize. "Bylo to všechno hrozně rychlé... přenesli nás do Rukongaie, k meči toho tygro-člověka, který tam zůstal po boji. Stihl jsem si ještě všimnout, že na něm byla nějaká značka. Podobná té, co nosí Gabriel na masce. Pak už jen tma..."
Doplnil ho kapitán Kyoraku. "Uspali nás nějakou omamnou látkou. Působila hrozně rychle. Nebyla cítit ani vidět. Nejspíš je to něčí schopnost, nebo nějaká technologická vymoženost... stejně jako ty obojky, co máme na krku. Pohlcuje to naše reiatsu tak, abychom s ním nemohli manipulovat a vypouští ho to do okolí. Je to prakticky nezničitelné jakýmikoliv reiatsu útoky. A vzhledem k našim podmínkám tu nemáme prostředky, abychom ho zničili fyzickou silou."
Soi Fong netrpělivě vystartovala kupředu. Položila ti ústa těsně k uchu a velice naštvaně, ale téměř neslyšně ti něco pošeptala do ucha. Málem jsi nepostřehla, co to bylo a nikdo z ostatních přítomných to jistě nezachytil. Možná se trochu báli, že ti kapitánka řekla něco výhružného.

Zpráva od Soi Fong:

Kyuji-strážnice

Už při Shitotsu Sansen jsi měla pocit, jako by jsi byla o deset kilo těžší a po Horinu to bylo ještě těžší. Navíc jsi zjistila, že když jsi omotala lano kolem krku té zrůdnosti, sama jsi začala s těží nasávat vzduch do plic. A Yato se tvářil podobně (a cítil to samé). Další problém byl ten, že na další Kido už jsi se necítila. Rozhodně né hned teď. Předchozí boj s krysami a panem Ošklivým ještě pořád zanechával trochu stopy. A Rikujokoro se zaklínáním taky není nic jednoduchého.

Kashike-cela

"Nenuť mě se opakovat... Když nevyjdeš, budu tě muset ven vytáhnout jako kus ledu..." Ozvalo se zpoza rohu a tobě došlo, že ti je ten hlas odněkud povědomí. A možná už víš odkud, možná i víš, kdo se skrývá za dveřmi. Každopádně ten co tam stál, neměl v plánu vejít dovnitř.
"Jsi Kashike Hosogawa, třetí člen druhé jednotky, několikrát vyznamenán za služby divizi, hlavní pes kapitánky Soi Fong, navrhnut na post velitele Onmitsukido, obviněn z napadení nadřízeného a z neuposlechnutí rozkazu. Nedávno hospitalizován ve čtvrté divizi. Popálená ruka, rozdrcené kosti. Při nadprůměrné regeneraci je stávající omezení pouze minimální, pokud půjde o krátkodobou zátěž. Jsi specialista v hakudě a to ostatní ti je momentálně k ničemu. Hezky počítej, špicle. Myslím, že si umíš dát dvě a dvě dohromady. Víš že bych sem nešel, kdybych neměl navrch."

Kashike- cela


Na tváři se mi objeví lehký úsměv. No vida, kolega špicl. To si budeme rozumět. Když toho víš tolik, tak jistě taky víš, že to obvinění je křivé, protože ve skutečnosti nedošlo ani k jednomu. A tvůj zájem o mé zdraví mne rovněž velmi těší. Jak se máš ty? Jsem rád, že si s tebou můžu popovídat ještě před tím, než se ti pokusím dát do zubů, nejspíš skončím ošklivě poraněný a tvoje střeva budou roztahaná po celé místnosti.... pro začátek začni třeba jménem, nerad bych tě adresoval jako "ty tam na druhé straně zdi". Potřebuju mu buď vyčerpat trpělivost nebo ho rozkecat tak, aby přestal být ostražitý a já mohl zkusit narychlo proskočit dveřma abych ho sejmul.

Katsumi Nashida- střecha

Už když jsem bakudo použila, tak trochu jsem věděla, že to moc nezabere, ale doufala jsem, že z toho vyváznu. Když do mě kopl a já dopadla, okamžitě jsem měla mžitky před očima a bolest byla ochromující, jako vždy, když vám někdo zlomí žebro. Ústy mi projel ostrý syk. Sakra! au! Mít zlomené žebro na začátku nebylo moc příznivé. Aspoň to není ruka. Na svoje úvahy jsem ale neměla moc času. Rovnou očekávám další útok, ale nebudu riskovat. "Bakudo no 39. Enkosen! Mezi tím se pokusím zvednout, což zatím ještě jde. Nechci se vysilovat, takže čekám na další krok Ředitele. V hlavě už se mi sumíroval plán, jak si zajistit, abych později neomdlela, kdyby mě znovu udeřil do žebra. Potřebuju pásek a čas si ho utáhnout. A taky sakra chci svůj batoh. Moje podvědomí mě ale okřiklo se slovy "Nefňukej".

Kadma - pokoj

Usmála jsem se na dívku vedle sebe a vyslechla si vše, co mi kapitáni řekli. Zřejmě jsem nebyla jediná, kdo byl omámen tou látkou. Při zmínce o mích zranění jsem se podívala na sebe a prohlédla se. Zaschlá krev odřeniny, musela jsem vypadat, nic méně rána na zádech byla stále cítit. Obzvlášť teď když jsem se hodila do klidu. 
"Také jsem byla omámenou tou látkou. A taky na mě bylo použito jakési znamení, takže všechno, co se stalo mému nepříteli se stalo i mě a to je důkaz, že kolega jednal impulzivně." poukázala jsem na ránu na zádech, kterou jsem měla od Kashikeho, který zaútočil na mého protivníka a trefil ho. Než jsem se však narovnala už u mě byla kapitánka, která mě naháněla husí kůži jen na fotkách, co teprve v reálu. Ale zaposlouchala jsem se, což bylo těžké, co mi říkala. Zamračila jsem se a přemýšlela jak jí naznačit, že ano, ale nevím kde je a jestli ho také nechytili. 
Jen jsem jí kývla a udělala to samé co ona, naklonila se k ní a skoro neslyšně jí řekla: "... ale nevím kde je, byl tam se mnou." a odtáhla jsem se od ní s trošku klamaným výrazem.
"Ví se, co po nás chtějí?" 

Kaito Rikimaru - podzemka

Ve vteřině mě zamrazilo a ruka sjela na rukojeť meče. Uklidnil jsem se ale a opověděl:
"Promiňte, přišel jsem odtamtud a automat byl rozbitý. Vlastně jsem doufal, že Vás najdu, abych si mohl lístek koupit..."
Rozhlížím se kolem a doufám, že bude brát peníze ze Soul Society.

Kusanagi Yato - O Čarovné kanalizaci a ještě čarovnějších skřítcích

. .. ... .... .....

Kdybych na to měl čas, asi bych se na moment zastavil a se spojenými prstíky a pohledem zabodnutým do podlahy obdivoval ty opravdu neskutečné reakce a taktiku šochových mistrů, kterými tu oplývá snad každé jedno stvoření... Ale ten čas nemáš. Máš recht. Nemám. Je opět tři kroky před námi, i když ani o jednom z nás nevěděl. Jo, místní jsou fakt drsní.

. .. ... .... .....

Poté, co proběhla tahle blesková výměna myšlenek s Masuzu, se dál soustředím na náš cíl, který si vyhojil rány rychleji, než by to zvládla pátá hokage. Každopádně jsem za to rád, protože to Kyuji schytala taky. A to mě dostávalo do varu. Fakt, že jsem právě posekal svou parťačku mě dovedla k další sebedestruktivní myšlence. Alespoň budeme trpět hezky kolektivně. Předem se v duchu omluvím Kyuji a potom si na marku na ruce přiložím shakkaho a zkusím si ji vypálit. Pokud pak ucítím, že ze mě opadly důsledky Kyujiného kida, bude to pro mě signál, že propojení mezi námi je pryč a vrhnu se znovu na náš cíl. Pokud se mi to nepodaří, což očekávám, tak na Kyujin rozkaz skočím po vetřelci a pokusím se mu sevřít hrdlo, podrazit ho a praštit s ním o zem.

Kashike-cela

"Moje jméno? Nepotřebné. Prozradím ti jedno mnohem zajímavější." Potom jsi zaslechl potichý, tobě dobře známý zvuk kovu který se tře o dřevo. "Vše zahal do krásného třpitu, Shimo." A do cely vtrhla ledová vánice, která vše živé vyhnala ven, nebo to změnila na kus ledu.

Katsumi-střecha

Enkosen byl očividně dobrá volba. Těsně po tom, co jsi ho vytvořila se na tebe sesypalo několik ran, které jsi byla schopna pomocí tohoto štítu krýt. Nicméně Ředitele přestalo bavit pořád bušit do jednoho místa a pokoušel se tě obejít, nějak se ti dostat do zad. A tak jste uvízli tak nějak na mrtvém bodě. Ty jsi se natáčela, aby na tebe nemohl a on se tě všudyma snažil nějak zasáhnout.

Kadma-apartmán

Soi Fong bezeslova odešla.
"Co chtějí konkrétně od nás?" Ozval se Kyoraku. "No, tak půvabná dáma jako vy má jistě, jak se říká, pod čepicí, takže na to přijdete dozajista sama. Ale protože se rád poslouchám, řeknu to za vás. Důvodů může být hned několik. Ten nepopiratelný je takový, že zde pro nepřítele nejsme žádnou hrozbou. A řekněme si to upřímně, kromě Yama-jii a kapitána Zarakiho jsou tu ti nejsilnější kapitáni. Pokud mají v plánu zaútočit na Soul Society, jediný, kdo jim stojí v cestě, je Yama-jii." (Yama-jii=velící kapitán Yamamoto Genryuusai) "Dalším důvodem, a to je pouze jen má spekulace, může být třeba to, že z nás postupem času budou chtít udělat něco podobného, s čím jste bojovali. A Aizen jim má pomoci tento projekt zdokonalit. Čekají jen, až to ponese ty nejlepší výsledky... No a nebo je prostě jen baví nás mít takhle v hrsti."

Kaito-metro

"Jistě. Hned to dáme do pořádku." Řekl revizor, vytáhl casheer počítač a něco tam nacvakal. Mezi tím šel pomalu k tobě. "Takže, bude to 500 Kan. Jednosměrná. Vzdálenost 0 km. Cílová stanice, Peklo."
V ten moment, světe div se, naprosto nečekaně, vystartoval rukou s napřaženými prsty proti tvému srdci. (pokud jsi ho nechal se přiblížit)

Yato-strážnice

Todle chování, myslím, nikdo z přítomných opravdu nečekal. A tuším že minimálně tři z přítomných to pekelně zabolelo. Shakkaho samozřejmě vypálilo značku a vypálilo to i značku na Kyujině ruce, jelikož náš hollow umístil značky každému na stejnou ruku. Popálilo to samozřejmě i Escara, jenže tomu se zranění, na rozdíl od vás, po chvíli začalo hojit.

//Teď bych rád měl specifikováno "vrhnu se znovu na náš cíl". Když totiž budete otálet, myslím že až se Escar vzpamatuje, nebude pro něj problém značku obnovit tak rychle, jako ji vytvořil prvně.

Kaminari Sora - hotel

Zakleju a rozhlédnu se po dveřích. Narychlo zkusím najít nějakou povědomou známku reiatsu. "Nemám čas prohledávat všechny. Arashi...nechceš mi třeba říct jak to kolem tebe vypadá?" Pronesu v duchu s náznakem sarkazmu. A rozběhnu se do dalších pater.

Katsumi Nashida- střecha

Teď by se mi opravdu hodilo, kdyby se Sora vrátil. Mám všechny smysly napjaté, abych se vyhnula co nejvíce ranám. Když použiju bakudo nebo hado, tak ho nestihnu ani dokončit. Přemýšlím také nad tím, jestli by se dalo využít, že jsme na střeše. Ale jediné, co mě napadlo, byl skok dolů, a v tom jsem moc výhodu neviděla. Jednak bych se bez použití bakuda rozplácla o zem a taky bych tím dala šanci Řediteli najít Soru. Rozhodla jsem se proto vytrvat na nějakou šanci ho sesmahnout rovnou.

Kadma - apartmán

Jak patetické. To mě nenapadlo, být jako oni. Otřásla jsem se. Hnusná představa. Takže tu vlastně budeme sedět a nic nedělat a čekat. Teda oni se snažili o útěk, ale ničemu to nepomohlo. Opřela jsem se o stěnu a zavřela oči. Bez Mikki tu nic nesvedu ani já. A jestli si kapitánka myslela, že nás Kashike zachrání, proč potom mě nechal v té situaci samotnou, když viděl ten problém. Myslím, že nejlepší bojovník by neměl nechávat ostatní ve štychu. Ach jo.

Kashike - cela

Bastard... bleskne mi hlavou, odrazím se proskočím skrz futra šipkou nízko při zemi, relativně dost pod úhlem. Pokud se nic nepodělá už v úvodní fázi, dopadnu parakotoulem a okamžitě vyrazím pryč. Teď se s ním bít nemůžu, nevyhrál bych, takže je třeba utéct. Můžu jen doufat, že někde v dosahu cca 4 - 6 sekund sprintu bude zákruta nebo jiný kryt, jinak mi propálí záda něčím nehezkým.

Kaito Rikimaru - metro

Pozorně ho sleduji a doufám, že tu nemá společníka, neboť okolí pro mě bylo neznámé a kdekoli ve stínu mohl čekat někdo další. Já se ale zajímal hlavně o něj. Už při přiblížení jsem reagoval natočením do strany a chycením jílce. Když ale vyrazil, zachránilo mě před jeho rychlostí jediné - ta neuvěřitelně klišé průpovídka a předvídatelné chování. Víc by mě zarazilo, kdyby mi normálně podal jízdenku. Teď mi však dal vteřinku na reakci a to neměl dělat. Nataženou ruku jsem mu odklonil a tou druhou, která již třímala zanpakutou velmi pevně, jsem ho sekem z tasení rozťal v úrovni pasu. Tedy, byl jsem si sekem celkem jistý, ale kdo má k čertu vědět, co se tu může vyvinout za schopnosti i tak banálnímu tvorovi, jakým je revizor.

Sora-hotel

"Kdyby ti usekli ruku a někam jí zahrabali, taky nebudeš vědět kam..." Ozvalo se ti v hlavě takové protivné zavrčení. Arashi očividně nebyl z nastalé situace zrovna dvakrát nadšený. Asi tak, jako ty.
Sešel jsi do nižšího patra, pak ale přišla místo kibicování myšlenka. "Pamatuješ na ten výtah Soro? Co bylo nejvyšším patrem, když pominu střechu? Ředitelova kancelář, ne? A zdálo se ti něco z tamtěch místností jako kancelář ředitele?"
Teď když jsi byl v předposledním patře, zjistil si, že vypadá na chlup stejně jako patro nad tebou.

Katsumi-střecha hotelu

Udržet štít ti nedělalo problém, tvoje reiatsu bylo dostatečně velké na to, aby si s takovýmto kido poradilo i na trochu delší dobu. Co ti ale dělalo problém, byla samotná Ředitelova rychlost. Objevil se pokaždé někde jinde a zákeřně útočil z těch nejobtížnějších úhlů. Ty už jsi začala být unavená fyzicky a celkem i zadýchaná. Navíc tě hodně bolelo zvedat ruce, s tím zlomeným žebrem a toho právě Ředitel využíval a snažil se ti působit co největší bolest.

Kyji-strážnice

Takhle to být přece nemusí. Proč jste vy lidi za každou cenu tak strašně násilní a agresivní? Nabídl jsem vám informace, vy ale akorát lačníte po krvi. Co takhle vzít trochu rozumu do hrsti a dřív než mě tu udusíš si zkusit trochu promluvit? Ozvalo se ti najednou v hlavě a podle hlasu k tobě promlouval právě Escar, i když se jeho zubatá tlama ani nepohnula a oči měl pořád stejně vytřeštěné. Nejspíš né úplně strachem, ale tím jak se snažil napínat všechny šlachy na krku, aby oddálil svoji blížící se smrt, před kterou ho ani jeho hiero nejspíš neochrání.

Kadma-apartmán

"Pamatujete si jí někdo?" Zeptal se nakonec Byakuya. "Já ano, kapitáne. Z tréningů jedenácté divize." Odpověděla dívka, která se dřív představila jako Yuki z 9. divize.
"Výbroně, tak pokračujem. Někdo jí to vysvětlete." Řekl Byakuya a spolu s Kyorakem odsunuli velkou skříň, která byla postavená u levé zdi(pokud se budeš dívat směrem od dveří). Za skříní byla díra, která byla vytvořena vyjmutím několika kamenných kvádrů ze zdi. Problém byl očividně ale ten, že stěna byla nejspíš pekelně tlustá a těch kvádrů bylo za sebou hned několik.
Všichni se dali do práce. Kyoraku a Byakuya si vzali taková dlouhá kovová "rýpadla", která získali nejspíš z nějakého orámování skříní, poliček, či něčeho podobného a začali vydlabávat spáry mezi kameny. Ostatní sbírali to co se vyhodilo a schovávali to kam se dalo. Do šuplíků, skříní, do kytek a tak různě.
Ukitake byl jediný, který nepracoval a tak si k tobě sednul, naklonil se ti k uchu a šeptem začal s vysvětlováním. "Uvědomili jsme si, že jediná "nerozbitná" a zapečetěná věc, jsou tu vlastně dveře. Nepřítel asi počítal s tím, že když nemůžeme používat reiatsu, tak nebudeme schopni tydle kamenné zdi nijak rozbít. A měl více méně pravdu, nejspíš by jsme to nedokázali. Ale někdo udělal chybu. Před několika dlouhými hodinami se z protější stěny ozval náraz. Poměrně velký. Gabriel sem hned vlítnul, aby tu všechno zkontroloval, ale nic nenašel. My ano. Za tou skříní jeden kámen puknul. Nejspíš následkem toho nárazu. Nevím co se tam stalo. To nám umožnilo ho pracně vydolovat a od té doby takhle každou volnou chvíli budujeme cestu k útěku. I když vlastně nevíme, co nás v další místnosti čeká.
To divadýlko na začátku bylo jen pro to, aby jsme naštvali Gabriela a aby tu zbytečně nešmejdil. Je totiž neobyčejně bystrý. I když se snažíme všecko maskovat, jistě by si něčeho všimnul."

Kashike-cely

Měl jsi nepříjemný dojem, že v průběhu tvého skoku ti něco nebezpečně blízko proletělo nad hlavou. Každopádně jsi dopadl a utíkal, což byla nejspíš známka toho, že jsi to přežil. "Výborně, až narazíš na vrátného, tak ho ode mě pozdravuj."
Ozvalo se za tebou, ale pronásledovatel zřejmě nijak nespěchal. A kam ty jsi vlastně běžel? Naštěstí(no.. i když...) doprava, protože kdyby jsi běžel doleva, tak by si narazil akorát na další cely a konec chodby. Při zvolení této trasy jsi narazil na schody... ale...
Když pomineme unavující délku schodů a jejich stoupání, tak na jejich konci, stejně jako v případě Kadmy, byly obrovské ocelové dveře a "vrátný". Vrátný byl ta ohyzdnost, s kterou jsi měl už párkrát co dočinění, měřil asi dva a půl metru a tvářil se velice... nepřítomně. Ty jsi ale odhadnul, že i kdyby se ti povedlo vrátného odlákat na krásnou vinutou pružinku hopsající ze schůdku na schůdek, ty dveře by si sám bez nějaké fyzikální pomůcky nejspíš otevřít nedokázal.

Kaito-metro

Nevím, jestli byl víc překvapený Revizor a nebo Kaito, že to šlo až tak neuvěřitelně snadno. Milionkrát cvičeným sekem jsi při půlení tohoto mužíka pocítil asi takový odpor, jako když sekáček rozsekne kuřecí prsa. Nicméně, půlka se oddělila od půlky a obě se sesunuli na zem.
A chvíli to tak dokonce i vydrželo. Nicméně tento klišé revizor s klišé hláškami a klišé způsobem zabíjení měl i klišé schopnost. Z rozseknutého pasu dolní půlky začali vylézat vlasy, potom hlava a nakonec i celý trup i s rukama. Z horní poloviny zase začali vyrůstat nožičky. Revizoři se pomalu zvedali a s napřeženou rukou proti tobě opět vyrazili. "Zaplať za líííííístek!" Hučeli dvojhlasně. Teď šel každý z jedné strany.

Kashike - cely

Mít u sebe zbraň, vrátný by nebyl velká překážka. Takhle mi ale nezbývalo moc možností, jak se s ním vypořádat. Musel jsem ho nějak zabít holýma rukama a to je u takovéhle hroudy svalů vždycky veliký problém. V rychlosti si zrekapituluji co vím o lidském těle a trochu si protáhnu ruce. Jediné, čím ho zabiju rychle a na jistotu bude rozrazit mu hlavu o tvrdou podložku, podlahu nebo zeď. Na chvilku dokonce zapochybuju, jestli je dobrý nápad se do toho souboje pouštět, ale moc možností nemám. V holé chodbě se není kam ukrýt a ta věc co mám na krku jim určitě umožňuje mě vycítit... teda, těm lepším. Naprosto nehlučně se začnu plížit při okraji zdi k vrátnému. Kdyby to vypadalo, že se ze své otupělosti snad probere či budu dostatečně blízko, prudce vystartuji vpřed s pokusem o prošlápnutí kolena. Můj cíl je jasný, zmrzačit ho a hned jak spadne, dupnout mu na hlavu plnou silou a vahou. Samozřejmě si musím především hlídat aby mě nevzal po hlavě svou tlapou, to by byla konečná.

Kadma - apartmá

"Chytré." pronesla jsem potichu nespouštějíc zrak z práce ostatních. Ani na minutu nepřestali mít naději. Ještě se mám hodně co učit. 
"Jak můžu pomoct já? můžu také uklízet nebo někoho vystřídat." šeptla jsem mu také a už jsem chtěla jít pomoct s uklízením. Jen jsem ještě hledala alespoň vodu, abych si omyla svá zranění.
"Je tu někde alespoň voda?" zeptala jsem se

Kusanagi Yato - strážnice

Znáte to všichni, když se zbrkle uberete k prvnímu, co vás napadne, aniž byste promysleli další tah, který bude ovšem následovat v další vteřině. A ta vteřina může rozhodnout o tom, jestli bude dalších deset tahů vašich, nebo soupeře.
Jako vždy se ve mě lámalo "Já" pod nátlakem Masuziných emocí. Nabízí nám dohodu. Jen tak? Stačilo na něj bafnout z kouta a on by nám hned všechno řekl? Mohli bychom se snad něco dozvědět, ale taky dostat do pasti. Mohli bychom je najít rychleji, ale taky být zajmuti... Lže. Zab ho. Jestli mu stačí prosté slovo pro označení, není jiná možnost.
Po odstranění marky tedy útočím se záměrem ho zabít. Tnu přímo přes jeho obličej z vrchu z leva doprava. Přeseknutí čelisti by ho mohlo umlčet. Shunpnu se mu kolem těla do zad a přiložím Masuzu hrotem zazadu na jeho krk. Přes rameno jeho rameno se podívám vážně směrem ke Kyuji a připravím se mu prodrat hrdlo.

Kaito Rikimaru - metro

Na chvilku jsem zavřel oči a povzdechl si. Proč já? Ostatní určitě žádný problémy nemaj.
Když se ti dva rozječeli, rozhodl jsem se k potupné myšlence, že teď by se mi kido hodilo, ale rychle jsem ji zavrhl. Když je přibodnu k podlaze, tak by to mohlo fungovat jako Rikkujokoro, ne?
Rychle jsem vyhodnocoval situaci a rozhlížel se po místnosti,co bych mohl využít. Nakonec jsem se rozhodl pro tunel. Uskočil jsem před jedním revizorem a na druhém jsem vyzkoušel riskantní, leč důležitý pokus. Jeho holá ruka nebyla nic proti mé kataně, proto jsem jedním lehkým sekem přeťal jeho tři prsty (pokud možná co nejmenší kousky) a při útěku k tunelu jsem zjišťoval, jestli se z každého prstu stane další. Pokud jsem viděl, že se prsty skládají, na nic jsem nečekal a odrazil se k dlouhému shunpu do temnoty tunelu...

Kaminari Sora - Hotel

"Iluze? Nebo co je tohle zač..." Bleskne mi hlavou odpověď na Arashiho otázku. Zkusím prostě náhodně otevřít jedny dveře a podívat se co v nich najdu.

Kashike-cely

Plán to byl určitě odvážný. Ale šlo ho vůbec provést? Bylo v lidských silách přemoci tuto svalovinu? První náznak neúspěchu jsi zaznamenal už při prokopnutí kolene. Normální člověk by padnul k zemi a úpěl bolestí. Humanoidovo koleno sice prasklo, zlomilo se v divném úhlu, ale ten na něj jen klesnul a skroutil obličej do podivné grimasy. Potom se otočil a máchl po tobě rukou.

Kadma-apartmán

"Já ti pomůžu, ukaž." Řekla Toshiko, přestala uklízet a došla k tobě. Rány ti začala doléčovat pomocí Kido. Zelená záře oddělovala špínu a nečistoty od rány a zranění také zacelovala. Pomalu, ale jistě.
"Je nás tu spíš moc, než málo. Není třeba, aby všichni něco dělali, ale přijde nám to lepší než sedět na zadku. Člověk se aspoň zabaví. Nejhorší to má Ukitake-taicho. Poslouchá, jestli někdo nejde... hrozná práce. Ale s jeho zdravotním stavem by se neměl moc namáhat." Řekla Toshiko, usmála se na Ukitakeho a on jí úsměv opětoval.
"Pokud budeš chtít přeci jen tu vodu, támhle je koupelna." Řekla ti a ukázala na dveře u protější stěny.

Kaito Rikimaru-podzemka

Přesně jak jsi čekal, prsty začaly dorůstat a ke každému prstu pomalu přibýval jeden nový majitel. Teď jich tedy bylo už pět(tedy téměř, z těch tří zatím byla jen ruka až po loket).
Pokud jsi se vydal na útěk tunelem, revizoři vyrazej za tebou. Pokud poběžíš, nejspíš tě budou pomalu dohánět, pokud půjdeš bleskovým krokem, s jistotou jim utečeš, to ale neznamená, že na ně někde v komplexu tunelů nenarazíš znovu. Jak sis totiž stačil sám všimnout, v tunelu je spoustu vedlejších chodeb, ale i hlavních křižovatek. Zatím běžíš(tedy pokud běžíš) stále rovně. Ale možností odbočení prakticky kamkoliv je tu opravdu hodně.

Sora-hotel

Otevřel si dveře a pak se stalo něco nemilého. Z dveří (jako ze skříně) vypadla loutka(né kostlivec, ale loutka). Velká asi jako tvoje ruka. Byla to loutka vojáčka louskáčka, s modrou čepicí a dřevěnou bambitkou. Jenže tendle vojáček se pohnul. Pohnul se a zaútočil na tebe. Prostě tě sprostě kousl do nohy. A ostatní dveře se jako na povel otevřeli taktéž(všiml sis, že všechny až na jedny protější). A ze všech dveří vyrazily loutky.
Vyrazily proti tobě, zrůdně klapající svým louskačem, rychle kmitající nožkama. Problém byl, že jich bylo asi padesát.

Kyuji a Yato-strážnice

Jako vždy, opět se vyskytly nějaké problémy. První byl s Yatovým sekem přes Escarovu čelist. Na proseknutí to rozhodně nevypadalo, spíš na hluboký krvavý šrám, který se začal rychle zacelovat.
Další problém byl s Kyujiným meče, který mu tlačila na hrudník. Kůži sice trochu prořízl, ale pak se zastavil, jako by se zarazil o kost.
"Víš co, děvče? Rozmyslel jsem se. Zabte mě. Ten tvůj společník mi neudělal nabídku, která by mě zaujala a už mě nebaví se s nim dohadovat. A ty si samozřejmě hrozně násilnická, takže... tím bych to prostě uzavřel."

Kashike - cely


V momentě kdy padl na koleno jsem pochopil, že jsem podcenil jeho výdrž. Když se po mě ožene prackou, potopím se pod úder a ukročím do opačného směru. Moje ruce okamžitě vystřelí proti jeho tváři. Změna plánu. Hodlám mu zarýt palce do očí tak hluboko, abych je zničil a oslepil ho. Pokud mi zbude čas nebo už soupeř bude paralyzován bolestí, trhnu do strany a zlomím mu vaz.

Katsumi Nashida- střecha

Fajn, teď už mě to fakt rozčiluje. Rychle jsem se rozhlédla po okolí a zahlédla malý sloupek s větrákem, ze kterého stoupala pára. Ventilace nebo něco na ten způsob. Dost mě bolela žebra a věděla jsem, že jestli si je něčím hned nestáhnu, bude mě to omezovat ještě mnohem více. Jak se do mě snažil Ředitel bušit, počkala jsem na jeho nejbližší výpad, uhnula jsem mi s pomocí štítu a co nejrychleji jsem se shunpem snažila dostat ke sloupku, který se nacházel asi 10 metrů ode mě. Pokud se mi to povedlo, schovala jsem se za něj. "Bakudo no 26. Kyakko! Pokud se mi povede samu sebe schovat, co nejrychleji urvu kus látky, co mám na sobě a stáhnu si žebra. Pořádně vydechnu a utáhnu.

Kadma - apartmán

"Děkuji moc." usmála jsem se na Toshiko, rány mi mizely. Chtěla jsem se také zapojit, ale měla pravdu bylo jich moc. Seděla jsem vedle Ukitakeho a spíš mu dělala společnost. Nemluvila jsem na něj, když měl hlídat, abych ho zbytečně nerozptylovala.
Po chvíli jsem pak řekla Toshiko, že jí vystřídám, aby si odpočinula, když mi léčila rány-na oplátku jako můj dík.

Kusanagi Yato - strážnice

Tohle mi stačí jako signál. Ze své již zaujaté pozice se opřu do své Masuzu a probodnu té věci hrdlo.

Kashike-cely

Podařilo se ti nepřítele oslepit, ale bolestná reakce nebyla taková, jakou jsi očekával. Hromotluk kolem sebe začal ve zmatku máchat rukama. Místy to bylo opravdu nebezpečné, ale nakonec se ti podařilo se útokům vyhnout, dostat se až za něj a s vypětím všech sil a notnou dávkou zápolení se ti povedlo za tichého křupnutí zrůdu znehybnit...
Potom jsi ale zaslechl zvuk shunpa a kolem tebe se opět ochladilo. "No ne... Čekal jsem, že ten střet přežiješ, ale rozhodně né, že ho zabiješ.... Nu, ale moc sis nepomohl. Ty dveře bez reiatsu rozhodně neotevřeš, takže i kdyby si mě teď umlátil rukou toho troglodyta, zdechnul by si tu... Takže teď už bez zbytečných vytáček, čelem ke dveřím, předklonit a ruce překřížit co nejvýš na lopatkách. Jinak z tebe udělám kostku ledu."

Katsumi-střecha

Manévr se ti nejspíš povedl, protože žádné další pronásledování se nekonalo. Slyšela jsi jen Ředitelův hlas. "Nebudu si tu s tebou hrát na schovávanou děvenko. Kdepak jsi?..." Sem tam jsi uslyšela jak něco rozbořil. "O tvého přítelíčka je už postaráno, ty by jsi měla být natolik kolegiální a připojit se k němu!!"

Kadma-apartmán

Při uklízení tě oslovila Yuki, ta důstojnice z devítky. "Tvoje zanpakuto má tvar kosy, že?" Zeptala se se zájmem v hlase. "Viděla jsem tě párkrát bojovat. Jsi dobrá a tvoje zanpakuto je moc krásná. Určitě je brzy dostaneme zpátky, neboj se. Hned, jak se odsud dostaneme."

Yato a Kyuji-strážnice

I když jste museli oba pořádně zabrat, body jsou přeci jen o něco efektivnější na penetraci, než seky. Kor katanou. A tak se stalo to, že jste Escarovi probodli hrdlo a na každého z vás vykouka špička meče toho druhého.
Pokud jste své zanpakuto vytáhli, z hollowova krku se začala linout krev a tělo po chvíli ochablo. Ve vzduchu ho drželo pouze kido. A pod ním se začala tvořit louže černé krve.