Mise 3.-Tam a zase zpátky...

Kashike - cely


Jestliže ještě před chvílí moje situace smrděla jako čerstvé lejno, tak teď to lejno spadlo přímo do větráku. Začínal jsem být opravdu frustrovaný absurditou celé situace. Ale fakt, že mi prostě neprohnal čepel krkem znamená, že pro něj mám alespoň nějakou cenu a bude váhat. Možná bych toho mohl využít. Třeba abych se zbavil té věci na krku. Můj narychlo vymyšlený plán byl totálně šílený a já riskoval fakt parádní omrzliny... ale ten kov co mám na krku by to měl odsrat ještě víc.
Pomalu se začnu otáčet až stojím čelem k soupeři. Na tváři mám odevzdaný výraz a ruce volně svěšené podel těla. Tak uvidíme... pronesu polohlasně jako provokaci a vyrazím proti soupeři. Dva kroky vpřed a úskok šikmo vpravo. Na ty dva kroky by měl zareagovat a zamířit... na třetí minout.

Katsumi Nashida- střecha hotelu

Jo, a mě tu asi baví se snažit neumřít. Tss. V duchu jsem zaklela a snažila se vymyslet, co dál. Když jsem potom slyšela, co řekl o Sorovi, sevřel se mi žaludek. Je o něj postaráno? Jak postaráno? Jako, že je... Žaludek mi udělal kotrmelec, ale vnitřní hlas mě okřikl. Snaží se tě jenom vylákat ven! Úzkostlivě jsem si vzpomněla na Kurohari a došlo mi, jak moc jí potřebuju. Začala jsem zase vymýšlet plán. Když vylezu, můžu ho zkusit rovnou zabít nějakým bakudem nebo hadem, pokud to stihnu. Nebo mě on zabije dřív. Sakra! Nikdy jsem nezůstala takhle sama. Opět mě přemáhá úzkost, ale potlačím ji. No co, prostě to zkusím. Počkám, až bude Ředitel, co nejblíže mému úkrytu a pak na něj rovnou vystartuju. Jedním rychlým shunpem se pokusím dostat za něj. Hado no 54. Haien!

Kaminari Sora - hotel

Vztekle jednoho z prcků zahodím. "Tohle je past.." Bleskne mi hlavou, když vidím neotevřené dveře. Nemám ale moc na výběr. Rozeběhnu se přimo k nim, zkusím je otevřít a pokud to půjde tak za sebou zabouchnu dveře a okamžitě se rozhlížím po pokoji.

Kadma - apartmán

Pokus o konverzaci jsem víc jak vítala, i když jsem se v přítomnosti kapitánů cítila trochu nervózně. Usmála jsem se na Yuki. 
"Ano a musím říct, že nemít jí tu tak jsem tak nějak , jak to popsat až moc nervózní a sama. Potřebuju jí. Je to jako moje osobní droga." odpověděla jsem. Cítila jsem se velice nesvá, když jsem tu neměla zbraň se kterou pomalu i spím. Kde je asi moje Mikki. 
"Musíme se odsud dostat." souhlasila jsem s ní.

Kyuji a Yato-strážnice

Kyujin sek byl čistý a precizní, hiero tentokrát nepředstavovalo překážku. Nejspíš to bylo tím, že spolu s reiatsu, které opouštělo hollowovo tělo, ho opouštěli i jeho schopnosti.
Před tím, než se tělo rozpadlo ho Kyuji stačila ještě zběžně prohledat, ale tento tvor nevypadal na to, že by měl nějaké "kapsičky", do kterých by si mohl něco schovat.
Když ale přišlo na samotné rozpadání se a opouštění tohoto světa, uslyšeli jste opět ten hlas(tedy Yato ho slyšel poprvé). "No já ti nevím, shinigami. Tebe si doufám budu pamatovat... Ale něco vám prozradím. Aby jste přežili a já vám to mohl vrátit v tom vašem Soul Society... Pouta odemkne zanpakuto."
Potom se ještě chvíli "ďábelsky" chychotal, ale to už bylo jeho tělo dávno pryč. A po chvíli se vytratil i ten hlas.

Kashike-cela

Věci šli nejspíš tak, jak jsi plánoval. Když jsi byl už téměř na dosah soupeřova meče(druhý krok), udělal proti tobě krátký výpad bodnutím. Když si se mu dostal mimo špičku, sice začal stahovat meč zpět do výchozí pozice, ale zároveň se tě pokusil levou nohou tvrdě nakopnout.
Pokud by minul, byl by vteřinku na té jedné noze celkem zranitelný. Mohl by ale svěsit meč a seknout pluhem, což je dost velké riziko.

Katsumi-hotel

Tvůj útok byl jistě více než překvapivý, ale vyslání kida zabere trochu času a právě to stačilo Ředitelovi na to, aby se zorientoval a pokusil se o úhybný manévr. V jeho případě se prostě vší silou nohama odrazil a spadnul na zem a několik metrů dál, protože si ho v letu zasáhla Haienem.
Haien je mocné kido, ředitel ležel na zemi a viděla jsi, jak z něj pomalu uniká krev. Ale začal se zvedat. Držel se za bok v místech, kde měl v obleku obrovskou díru a kde mu chyběl kus masa.
Vydrž, Katsumi. Spolehni se na své přátele, věř jim. A pamatuj, co naší hlavní zbraní. To kido moc nepoužíváš, protože se mnou ho nepotřebuješ, ale myslím že od tebe bude silnější, než od kohokoliv jiného. Zkus Hakufku. Ozval se ti v hlavě slabý dětský hlásek.
Ředitel se na tebe vztekle rozeběhl. Ale ne už tak rychle, jako zprvu. Karta se obrátila. Teď měl větší handicap on.

Sora-hotel

Loutka se roztříštila o zeď, doslova jako hračka. Pak se ale jednotlivé částečky začali šourat po zemi a skládat se do kupy. Ty jsi vyrazil kupředu.
Loutky tě chňapali po nohou, po rukou, za sako i kalhoty. Některé se ti prostě zakously do nohy. Začínalo jich být čím dál tím víc a víc. A tobě se šlo hůř a hůř. Nakonec těch loutek bylo tolik, že tě táhli k zemi. A dveře se jakoby čím dál tím víc vzdalovali.
Soro... Uslyšel jsi v hlavě. Padl jsi na kolena, protože loutek už bylo prostě příliš. "Soro..." Dveře naproti se začali otřásat. Loutky tě povalily na zem úplně. Bylo jich už tolik, že ti začaly zakrývat i zorné pole. Jediné co jsi teď viděl, byly ty dveře. Pořád jsi se snažil plazit kupředu, ale už to nešlo. Drželi tě jak přikovaného. Začalo se ti špatně dýchat... "SORO!"
Uslyšel jsi zavytí. Pro tebe mocné a nespoutané, které ti nahánělo husí kůži. Pro nepřátele hrůzu nahánějící, z kterého jim tuhla krev v žilách. A pak se dveře naproti roztrhli v oslnivém záblesku, skrz ně proběhl černý vlk obklopený bouří a běžel přímo k tobě. Blesky šlehaly všude kolem a každý z nich změnil jednoho toho malého sr*če v prach. Nakonec vlk vběhl přímo do tebe a tvoje duše explodovala vlnou energie. Pocítil jsi, jak se ti vrátil život, že jsi zase kompletní...
Když ustál okolní prach a energie kolem tebe vyhasla, stál jsi v uličce plné trosek a popela. Z loutek nezbylo zhola nic. A ty jsi byl opět v shihakusho, se svou zanpakuto po boku. "Tak to má být.... Promiň, že mi to tak trvalo." Zavrčel Arashi spokojeně.
Před tebou byla ale stále ta místnost, do které jsi měl v plánu jít. Tentokrát byla cesta volná.

Kadma-apartmán

Yuki se usmála. "Nevím, jestli je droga nejvhodnější přirovnání, ale vím jak to myslíš. Je to část naší duše, která nám byla odebrána. A za to někdo krutě zaplatí, to mi věř. Jen co dostanu Masamuneho zpět, mých šest čepelí to tu vymaluje rudě..."
Z té poslední věty šel možná trochu strach, i když ty jsi byla z jedenácté divize zvyklá na ledacos. Mohla sis ale vzpomenout, že Yuki je vyhlášená šermířka a je jednou z nejlepších v Soul Society. Takže nejspíš nemluví jen tak do vzduchu.
Každopádně práce šla kapitánům... no, žalostně pomalu. Chtělo by to možná nějaký zlepšovák.

Kashike - cely

To že po mně kope znamená, že už jsem opravdu dost blízko. Dostatečně blízko. Kop není překážkou, prostě se jen natočím bokem a "přitulím" se k soupeři v oblasti stehna a kyčle. Toto více méně důvěrné gesto změní silný kop v lehké popostrčení. Moje ruce mezitím vyhledají rukojeť jeho meče. Plán se lehce změnil. Pokud se mi povede soupeře chytit alespoň jednou rukou, jsem v pozici kdy ho můžu judistickým chvatem přehodit přes záda a odzbrojit.

Katsumi Nashida- střecha hotelu

Když jsem viděla, jak Ředitel padá na zem, pocítila jsem pocit vítězství. Ale bohužel jen na chvíli. Zvednul se a nevypadal vůbec dobře. Už jsem směrem k němu chtěla vyslat rýpavou poznámku o jeho díře v boku, ale vtom jsem uslyšela Kurohari. Moje zanpakuto! Jak ráda tě slyším. Když se pak ale zmínila o kidu, zarazila jsem se. Co je, sakra, Hakufko?! V hlavě mi zvoní a zjišťuju proč. Na žebrech mám obrovskou tíhu a dochází mi, že pásek by potřeboval utáhnout, ale na to nebyl čas. V tu chvíli na mě vystartoval Ředitel a já se rozhodla, co nejrychleji uskočit pryč. Zkusila jsem shunpo, protože díky zranění nemusel být Ředitel tak rychlý. Přesunula jsem se směrem k jeho raněnému boku a pokusila jsem se mu do něj uštědřit ránu kopancem.

Kusanagi Yato - strážnice

Nešlo si nevšimnout, jak si Masuzu při probodnutí arrancarova hrdla spokojeně zapředla. Vytrhnul jsem svou čepel ven z jeho těla a přivřel oči před dopadem spršky krve na můj obličej. Stále se přivřenými víčky jen otřu čepel a nechám Kyuji vykonat, co je třeba. "Něco je tu špatně... Choval se zvláštně. A pokud mluvil pravdu tak snad ještě zvláštněji."

Nechám Kyuji toho chudáka obrat o všechny drobné a pak, když mi v hlavě zazní ten hlas, sebou prudce pohnu a otočím se do svých zad s mečem ve střehu. Je to jen v mé hlavě. Vyslechnu si jeho snad poslední slova...Pak se konečně otočím ke Kyuji.
"Pouta. Jak bychom si to asi měly vyložit. Jako okovy nebo nějaké spojení. Mohl mluvit o těch markách, které nám umístil na ruce. Ty nás svým způsobem spojovaly. A nebo něco úplně jiného, na co teprve narazíme a snad si to v ten okamžik uvědomíme. Každopádně mi jeho chování nedává žádný smysl. Jsou to sice pořád hollow, ale tento druh míval jistý druh loajality." Chvilku nad tím ještě dumám a třídím myšlenky. Potom si všimnu Kyuji, jak těžce oddychuje. "Jsi v pořádku?" Popojdu k ní. "Použila jsi hodně síly. Musíš se chvilku šetřit. Příště to nech na mě." Pousměju se a pohlédnu směrem, ze kterého arrancar přišel. Asi máme s Kyuji podobné myšlenky, protože vyslovila na hlas to, co jsem měl na mysli. Předpokládám, že se bude snažit hrát neúnavnou tvrďačku Klapzubovi Jedenáctky a tak jen kývnu a vyrazím svižným během zmíněnými dveřmi.

Kadma - apartmán

Usmála jsem se nad její výhrůžkou a upřímně jsem si to představovala nějak podobně s mou kosou. Jen jsem kývala na souhlas. Sledovala jsem zoufalou práci kapitánů, ale mluvit jim do toho jsem se neodvážila (jestli si pan autor totiž myslel, že mám fantazii na vymýšlení zlepšováku tak se zmýlil, nic mě fakt nenapadá  ). 
A zoufale jsem se také modlila, aby se stal zázrak a objevil se případně oblíbenec kapitánky. I když jsem začala ztrácet naději. Jistě napadlo mě dát nějak znamení ostatní, bohužel to nešlo . Tak jsem začala uklízet jako ostatní, alespoň jsem se nějak zabavila.

Kashike-cely

Celá situace se zdála jaksi chaotická. Všude to bylo samá ruka, samá noha, jen meč byl jeden...
První věc, která proběhla byl tvůj posun proti jeho kopu. To se více méně zdařilo. Dostal jsi se na stehno jeho levé nohy, kde síla kopu už byla poněkud menší. V ten moment se ocitl na jedné noze a ty jsi se rozhodl toho nevyužít a raději jsi blokoval jeho meč. To se ti podařilo z toho důvodu, že tvůj protivník při kopu levou rukou pustil meč(někteří nezkušení bijci tím udržují rovnováhu). Teď jsi tedy měl jeho stehno na žebrech, svojí pravděpodobně levou ruku na jeho jílci a jeho pěst levé ruky ve svém obličeji. Z této pozice bylo téměř nemožné ho jednou rukou přehodit přes záda, nicméně převalit nepřítele přes bok na záda, to nebyla zas taková fuška.
Obrat přes páku otřeseného nepřítele o zbraň potom nebyl žádný problém... problém byl uplně někde jinde. V návalu adrenalinu jsi si toho možná nejprve nevšiml, ale v místě kde ses dotkl jílce ti ruka k zbrani přimrzla... a led se teď začal pomalu po ruce šířit. Dostal se až ke kloubům prstů a teď se blížil rychlostí sprintujícího šneka k zápěstí.
Nepřítel se začal rychle vzpamatovávat.

Katsumi-hotel

Tvé shunpo jeho rychlost několikanásobně předčilo, ale také tě to nesmírně bolelo.
Každopádně, ředitel očekával útok na své zraněné místo. I když kopanec schytal, čapnul tě za noho a mrštil s tebou o protější zeď. Až teď sis vlastně uvědomila, jakou má fyzickou sílu... tedy, uvědomovala sis to během svého letu. Po nárazu jsi cítila jen ochromující bolest.
Nicméně pokud jsi se ještě dokázala udržet při vědomí a byla schopna se pohnout, teď byl výborný čas pro nějaký útok na dálku. Ředitel se totiž po tvém kopu a svém(jistě nesmírně vyčerpávajícím a i pro něj bolestném) hodu schoulil na zem a v křečích si svíral bok.

Kyuji a Yato-podzemní komplex

Prošli jste strážnicí ven a zamířili jste rovnou chodbou, která se postupně stoupala. Chodba vás dovedla až ke schodům, na konci kterých byly veliké ocelové dveře. Tedy... veliké. Pro vás už moc ne, poté, co jste "otevřeli" ta velká vstupní vrata. Todle byly prostě takové větší dveře, kterými mohl pohodlně projít i člověk co má dva metry dvacet a ramena jako půlka Sokyoku.
Naneštěstí pro vás, tydle dveře byly odemčené, takže okázalé vyrážení, roztavení, nebo rozseknutí se nejspíš konat nebude... tedy, pokud někoho napadne vzít za kliku.
Pokud překonáte záludnou překážku odemčených dveří, dostanete se skrz ně do velkého sálu ve tvaru obdélníku. Vy jste vyšly z jedné z kratších stěn, kde byly jen jedny dveře. V protější(také krátké) stěně vidíte schody nahoru. A v dlouhých stěnách po levé a pravé ruce jsou dveře. Na každé straně jich je pět. Je na vás, jakou z jedenácti(dvanácti, pokud by jste se chtěli vrátit) cest zvolíte.

Kashike - cely

Celé to bylo velmi chaotické, jen co je pravda. Přimrzající zbraň k ruce však pro mne mohlo být vlastně pozitivum. Kdybych tak toho dokázal využít ke zničení toho obojku. Napřed jedno, pak druhé. Bez rozmyšlení silně nakopnu vzpamatovávajícího se protivníka přímo do obličeje a přiložím mrznoucí kus zbraně a ruky k řetězu na mém krku. Zmrzlý kov je totiž velmi křehký a pak by mohlo stačit jen zabrat nebo udeřit...

Katsumi Nashida- střecha hotelu

Můj útok byl špatný nápad, moc špatný, ale to mi došlo až potom. Když jsem se rozplácla o zeď,pocítila jsem snad všechny kosti v těle. Sakra! Potom se mi začaly dělat mžitky před očima a bolest ustupovala. Ne, Katsu! Neomdlíš, prostě to ještě zkus! Hlásek v hlavě na mě křičel neúprosným způsobem. Podívala jsem se směrem k Řediteli a zkusila ho sesmahnout znovu.Hado no 33. Sōkatsui! Nechtěla jsem znovu používat Haien, protože s Sōkatsui jsem měla aspoň větší šanci ho zasáhnout, protože energie zabrala větší plochu. Potom už jsem jen spřádala plány, jak odsud vypadnout, pokud ho to nezabije.

Kaminari Sora - hotel

"Konečně...ani nevíš jak moc jsem rád, že tě vidím." Prolétne mi hlavou. Zadívám se na dveře před sebou. "Co když, je tam zase uzavřená zanpakuto Katsu..." Pronesu v duchu. Pouze dveře otevřu a nahlédnu opatrně dovnitř. Pokud tam nebude nic, prostě se otočím a upaluju zpět na střechu.

Kusanagi Yato - Místnost O Dvanácti Dveřích.

Přede dveřmi se zastavím a při uvědomění, že je Kyuji vyčerpaná, se zhostím otevření dveří sám a vyrazím je. Potom projdu do oné záhadné místnosti a rozhlédnu se kolem. "No to se podívejme. Koho by napadlo, že prostá stoka vyústí v něco takového." Popojdu trochu víc ke středu místnosti a nejdříve se zahledím ke schodům. "Trochu by mě zajímalo, kam vedou ty postranní dveře, ale zároveň ..." Snažím se vycítit nějaké cizí reiatsu ze směru schodiště. Pak mi to ale stejně nedá a přejdu k náhodně vybraným dveřím, třeba napravo uprostřed - tedy ke třetím. Pokud mají nějakou kliku, či něco podobného, zkusím je otevřít. Nevcházím dovnitř, jen je otevřu.

Kashike-cely

Nakopnutý protivník si dal hlavou o zem a znehybněl. Šíření ledu se zastavilo, ale na druhou stranu když jsi čepel na cokoliv přiložil, tak se nic nestalo. A navíc jsi slyšel, jak se někdo dobývá na dveře u schodiště.

Katsumi-střecha

Boj to byl tvrdý, ale zdálo se, že vítěz je jasný. Ředitel jen vytřeštěně zíral na modré reiatsu, které se na něj valilo. A když světlo pohaslo, jeho ohořelé tělo se válelo na zemi. Boj skončil. Hotel pohasl, ztmavl, zestárl a ty jsi tam seděla zhroucené, nyní však ve svém shihakusho.

Sora-kancelář

Vešel jsi do kanceláře, která by nebyla ničím až tak moc výjimečná, kdyby všechen nábytek v ní nebyl roztrhán na kusy, spálený a nebo prostě jen zpřeházený. Jen jediná věc byla neporušená a na svém místě. Vitrína s katanou uvnitř. Čepel katany byla černá jak noc a už jen při pohledu na ní se zdálo, jako by okolní věci tmavly. Bezpochyby se jednalo o Kurohari.
Dostat ji z vitríny ven nebude se zanpakuto žádný problém...
Nicméně najednou vše kolem zestárlo, zchátralo a omšelo. Omítka byla náhle opadaná, některé úlomky nábytku se změnili v prach a pár prken v podlaze pod tebou zavrzalo a zapraskalo.

Kyuji a Yato-nulté podlaží

Yato vycítil reiatsu, tak jak měl v plánu. Nebylo ale úplně cizí. Todle patřilo Kashikemu a šlo z nejvzdálenějších dveří vpravo, tedy z pátých.
Tvoje počínání s třetími dveřmi bylo poněkud horší. Dveře neměli klíčovou dírku, kliku a z této strany dokonce nebyly vidět ani panty. Ostatně, přesně takto vypadaly i všechny ostatní dveře v této místnosti.
Kyuji mezi tím nabírala síly a vydýchávala se. Nicméně, oproti jejím strašlivým zážitkům z dřívějších putování po Hueco Mundo byl todle slabý odvar. Její tělo bude brzy opět schopné podat minimálně dostatečný výkon, jelikož se v podobných situacích nenachází poprvé.

Kashike - cely

Teď není moc času nazbyt. To, v co jsem doufal, se nestalo, takže musím vymyslet nový plán. Potřebuju pokračovat a zbavit se té hovadiny na krku. Pokud mám ještě trochu času, zkusím ten řetěz vypáčit pomocí katany... přeci jen, je to zanpakuto, nemělo by se zlomit. Pokud se to nepovede, prohlédnu si okolí dveří, zdali je tu nějaký možný úkryt a mrknu i na strop, jestli se tam nezachytím. Zachytím?

Katsumi Nashida- střecha

Když jsem viděla, jak se Ředitel kácí k zemi, pocítila jsem obrovskou úlevu, ale také se mě začala zmocňovat únava a bolavé tělo se začalo opět připomínat. Měla jsem v plánu pár minut sedět a pak se zkusit zvednout. Když se ale vše kolem mě změnilo a já na sobě měla své shihakusho, musela jsem mít i svůj batůžek. Rychle jsem si ho přitáhla k sobě a začala v něm lovit. Je tam všechno. Potom jsem neváhala a zkusila se postavit. Bolest to byla pekelná, ale musela jsem to nějak zvládnout, ještě jsem neměla svou zanpakuto. Už jdu, Kurohari. Velice pomalu jsem se soukala podél střechy směrem ke dveřím.

Kaminari Sora - hotel

Když všechno zestárne podivím se. "Vážně iluze?" Poté si ale uvědomím, že nemám času nazbyt a prostě dostanu Kurohari ven z vitríny a rozběhnu se na střechu.

Kusanagi Yato - Floor0

Pokud jsem vycítil Kashikeho reiatsu, nejspíš se na svůj původní plán přestanu soustředit a přejdu k pátým dveřím napravo. Zatvářím se zmateně, ale když jsem si opravdu jistý tak houknu na Kyuji. "Kyuji... Pojď sem!" Nechám dívku přijít k místu, odkud známé reiatsu vychází a dám jí chvilku, zda si toho taky všimne. Prohlížím si rám dveří. Když konečně usoudím, že tu není ji možnost a že se patrně otevírají směrem ode mně či do strany, zvolím praktičtější metodu. Začnu žhavit pěsti. "Kashike. Jestli je to vážně on, měli bychom se tam podívat." Potom už vypálím dvě ostré shakkaho do prostoru dveří a rozmáchnu se proti nim mečem s dávkou uvolněného raiatsu.

Katsumi a Sora

Potkali jste se v mezipatře na schodech.

Kashike, Kyuji, Yato

Mezi tím, co se Kashike po neúspěšném pokusu zničit náhrdelník rozhodl vyšplhat ke stropu a tam se zachytit řetězu držícího lustr, se ozývaly od dveří další rány. To už se Yato probourával dovnitř. Pokud šli shakkaha obě do stejného místa, tak dveře otevřeli asi do půlky(už se tam dá projít), promáčkli je a ještě způsobily takový lehký úkap(promáčklina vypadala trochu jako plačící oko). Reiatsu sek potom dveře dootevřel.
Situace je nyní taková, že za dveřmi lze na schodech spatřit mrtvého pana Ošklivého č.2. Dolů za schody zatím vidět není, ale pokud po nich sejdete, narazíte tam na uličku se spoustou dveří a omráčeného shinigamiho, který očividně nepatří k vám.
A Kashike se skrývá někde na stropě, pověšený nejspíš na lustru.(napíše kde přesně, jestli nad schodama, nebo v uličce kde jsou potom cely)

Kashike - cely


Po marném pokusu o zlomení řetězu na krku vyskočím ke stropu, kde se zapřu mezi světlo a stěnu, abych nevrhal stín dolů. Přímo pode mnou je jako případná návnada nastražený omráčený shinigami a já teď jen čekám na toho ňoumu, co se přijde podívat, jestli je jeho kamarád v pořádku.

Katsumi Nashida- hotel

Když jsem viděla Soru, div mi nevytryskly slzy do očí. Díky Bohu. Bez nějakých zbytečných promlk jsem na něj vyhrkla tu jedinou, na kterou jsem potřebovala znát odpověď. "Máš moji Kurohari?" Až potom jsem si ho pořádně prohlédla a všimla si, že má. Neuvěřitelně se mi ulevilo. Ještě, že tě našel.

Kashike - cely


Slyším kroky a pak mi do zorného pole vstoupí dívka. Kyuji? Ani nevíš jak rád tě vidím... pronesu od stropu a seskočím před ní, aby se mě nelekla. S ním se nezaobírej, ještě chvilku asi bude spinkat. Jsou tu i ostatní?

Kashike - cely


Objímání si necháme na potom... odpovím spěšně a nastavím krk. A tenhle kus šrotu není můj, jen můj soupeř byl natolik hloupý, že si mě pustil moc blízko. Moje zbraň je nejspíš někde v tomhle komplexu. Musím jí najít... za každou cenu.

Kusanagi Yato - cely

Kashike. Kývnu mu na pozdrav a pak se chvilku pozastavím nad tělem na podlaze. Pojďmě ji tedy najít společně. Ještě by jsi ji mohl potřebovat. A cestou si můžeme vykládat zážitky z cest.