Mise 3.-Tam a zase zpátky...

Kaminari Sora - Hueco Mundo

Prudce se zastavím když se před námi na duně zjeví pět postav. Poznám z nich jen jednu. Blondýnu s maskou přes čelist. Ženu která by měla být, dle Hirakova vyprávění mrtvá. Jsem připraven tasit.

Kusanagi Yato - Hueco Mundo

Plán na útok byl vyřčen, ale i přesto mi v duchu zněla myšlenka "představují si to moc snadně" a Masuzu se mnou beze slova souhlasila. Každopádně jsem se opět začlenil do formace a na levém křídlu skupiny jsem společně s ostatníma vyrazil k nepřátelskému ležení. S každým jedním krokem jsem cítil to cizí nepříjemné reiatsu víc a víc a stejně tak se i navyšovala hladina mého adrenalinu
Jen snad na zlomek okamžiku jsem se zahleděl pod nohy na studený písek, který se při Shunpu měnil v rychle plynoucí řeku měsíčního prachu, když v tom mi zahučela Masuzu v hlavě. Pozor!
Trhnutím celého těla jsem zastavil svůj pohyb hned kousek vedle Sory a pozoroval pětici, která se vynořila zpoza písečné duny. "Že by nás Noniro prozradil?" Přejedu pohledem po každém jednom z nich. "Vypadají sebejistě. Nesnaží se skrývat sebe, ani své reiatsu. Prostě nám přišli naproti. O co jim jde?" Nakonec zastavím pohledem na ženě, která nás oslovila. Možná se mi to jen zdálo, ale nějak zvláštně si mě prohlíží. Pravačka mi vyletí nad rameno a chytnu rukojeť Masuzu.

[You must be registered and logged in to see this link.]

Ikari Junsei - HM

Kapitán zavelel a všichni jsme se rozeběhli kupředu. Z každé strany jsem měl skupinku, my jsme se měli držet vzadu. To se mi moc nelíbilo, přeci jen, udeřit silně a rychle, to bylo krédo, kterým jsem se řídil. Ne, že bych nebyl nějaký taktik, ale v tomhle nočním světě plném neférového boje se nevyplatilo na nepřítele čekat.
Zbystřil jsem, když arrancaři vylezli proti nám. Ano, byl jsem překvapen, když ta postarší dáma křikla, abychom se zastavili. Ale reakcí některých shinigami jsem byl znechucen. Ani ji skutečně poslechli?
"Di doprdele..." procedil jsem skrz zuby, jediným máchnutím jsem vyvolal shikai a mé reiatsu enormně vzrostlo.
Nezastavil jsem. Nehodlal jsem zastavovat dřív, než bude můj meč hluboko v jejím hrudníku.
Odrazil jsem se a nalétl jsem do pěti arrancarů jako dělová koule. Nakonec jsem se ale rohodl nemířit na tu ženu, co mluvila, ale na toho s modrou kožešinou na zádech (Salvaje)

Kadma - HM

Vyslechla jsem si plán i další návrhy na jeho opravy, ale původní plán vyhrál a já se tedy postavila k ostatním z 11. to bude maso. Kaitovi poznámku jsem ignorovala, to až uvidí tu krásku co mám já změní názor. Dal se pokyn k útoku a já vytáhla svůj meč a za běhu jsem chystala pobídnout Miki, ale před námi se objevilo pět postav. Zastavila jsem se dle jejich pokynů, což normálně nedělám, ale situace si to vyžadovala.
"Kdo je to?" sklonila jsem zatím meč dolů. Nemusí vědět prozatím, co mám v ruce a těkala očima po ostatních. Kapitán Junsei se s tím nemazlil jen co je pravda. Usmála jsem se, no co tak to poznají. 
"Jdeme na to Miki." oslovila jsem jí a v ruce na místo meče byla obrovská kosa. Uchopím ji oběma rukama pevně. Měla jsem zálusk na toho fešáka s červenými vlasy, pokud po něm ovšem něco zbylo.

Katsumi Nashida- Hueco Mundo

Když byly už rozkazy konečné, promluvila na mě Kurohari. Měla jsem chuť skákat radostí, ale přišlo mi to celkem nevkusné v dané situaci. Děkuju, že jsi se ozvala. Spolu to zvládneme. Nějakým způsobem jsem oplývala vnitřní silou a energií. S tebou to zvládnu. Když jsme došli k těm pěti postavám, prohlédla jsem si je. Ta žena, která na nás promluvila vypadala sečtěle, ale rozhodně ne slabě. Připravila jsem si Kurohari a vyčkávala, co se bude dít. Potom se vpřed vydal kapitán Junsei a jelikož jsem se pohybovala v jeho blízkosti, vypravila jsem se za ním a vybrala si stejný cíl. Sama bych nezvládla ani jednoho.

Shunichi Noniro

Ve chvíli kdy vyrazil kapitán Junsei, tak už jsem v ruce balil kido, hado no 63. Raikoho, a vypálím směr Taiji. Netuším jak je odolný vůči kido, ale minimálně tím Kadma získá nějakou výhodu. Poté tasím a vyrazím směr Katsumi Nashida, nemůžu nechat jediného medika široko daleko bez dozoru, útok, zahřmím na ostatní, aby se probrali, a vrhnu se vpřed.

Kashike - HM


Na povel vpřed jsem vyběhl spolu s ostatními a v dostatečném předstihu jsem se oddělil od skupiny abych oběhl tábor. Bral jsem to dlouhými skoky shunpa a když jsem byl asi v ve třetině manévru, ucítím silný nárust reiatsu kapitána Junseie. Na místě se skluzem zastavím a vyšplhám nahoru na dunu, kde vystrčím hlavu těsně nad okraj abych měl výhled na tábor. Nechtěl jsem dál pokračovat po slepu, takže si zjistím počty a stav.

(Co Kashike vidí?)

Kaminari Sora - Hueco Mundo

"Proč na ně prostě nenaletět, když ani nevíme jestli tu ještě někoho nemají..." Bleskne mi hlavou ale to už se mi v ruce zformuje Shikai a já vyrazím prudce směr Halibel. Za letu mou čepel obalí větrná aura, přičemž ještě navýším reiatsu, kterou při seku z bezprostřední blízkosti uvolním.

Kusanagi Yato - Hueco Mundo

"Velení by se neměle svěřovat bytostem bez mozku." Pomyslím si a tiše si povzdechnu za probíhajícím kapitánem. Jak jsem o něm slyšel, jeho reiatsu je působivé a jeho nesmyls pro taktiku zrovna tak. To už mi ale zazněl v uších Nonirův rozkaz "útok". "Jako by se dalo dělat něco jiného, když se pes utrh z vodítka."

"Jdeme na to, Masuzu!" Už jsem čekala, kdy to řekneš! Uvolním část potlačovaného reiatsu a popelavá značka na mé pravé dlani se uhlíkovatě rozzáří. Vytasím svou zanpakuto bez čepele a najednou, jako bych otočil list svého vlastního já, vykřiknu:

"Tachinoboru oyobi mueru, saisan, Masuzu!!

V dlani sevřenou rukojeť meče se záštitou vrazím do černě planoucího kruhu, který se přede mnou zjevil a pak ji znovu vytrhnu, tentokrát už i s celou čepelí. Kruh z planoucího reiatsu se okamžitě uzavře a já konečně přestanu zadržovat zbytek svého reiatsu.

Vyrazím prudce vpřed a se zlostným zavrčením mířím k ženě, která na nás promluvila (Flemeth). Pomocí jednoho a hned druhého shunpa se přiblížím k té ženě a vedu naznačený pravý svrchní sek na její rameno, kterým ji chci donutit k pocitu "musím se krýt", ale prudce ho stáhne a protočím do svrchního seku mířícího na její masku.

Flemeth-před táborem

"Ach jo..." Unaveně jsem si povzdychla. Todle bylo přesně to, co jsem očekávala. Ale že tu bude popravčí Junsei, to mě nenapadlo.
Kývla jsem na ostatní a všichni jsme se hned po krytu vzdálili sonidem blíž k táboru(tedy až na Taijiho, který pelášil okamžitě, jak se na něj rozletělo Raikoho, takže ho chudák Kadma už ani nestihla, zbabělce).
Taiji, který ustupoval jako první dal mezi tím signál ostatním, aby nám přišli na pomoc.

Taiji a Salvaje-před táborem

Taiji rychle uhnul Raikohu, Salvaje vykryl Ikariho sek, udělal dva kroky dozadu a rychle sonidl k Taijimu. Zbytek skupiny se objevil za nimi, mezi tím ale ti dva už v rukou formovali svá reiatsu. Taiji rudé, Salvaje modré.
Cero! Zařvali a vypálili proti shinigamim, aby získali trochu času pro posily, které měly dorazit během okamžiku. A taky že dorazily.

Posily-před táborem

Z poza duny se vyřítila početná skupina Arrancarů. Okamžitě vyrazili sonidem proti vám. Každý si našel alespoň jednoho soupeře a původní pětičlenná skupina zůstala stát opodál a všechno sledovala. "A to jsem si chtěla jen promluvit..." Bylo slyšet povzdychnutí Flemeth.

-Před každým z vás se objevil arrancar a katanou provedl bodnutí výpadem na velice přesnou vzdálenost(pokud by bodnutí prošlo, špička by se zabodla ani né dva centimetry hluboko).

Kashike-za dunou

Tato duna, na které jsi se nacházel byla o něco větší než všechny ostatní. Viděl jsi z ní, že pětice, na kterou narazila hlavní skupina se začala stahovat. Někdo z nich vystřelil směrem k táboru balu a arrancaři, kteří již stáli připravení na úpatí duny vyrazili kupředu.
Tábor se nyní zdál docela prázdný. Viděl jsi kamenné baráčky se střechou ze suchých větví, přístěnky z větví, jámy vykopané v písku a tak podobně.

Kusanagi Yato - Hueco Mundo

Jen co ta žena vykryla mou první ránu a spolu s ostatníma se stáhla, začaly mi hlavou pobíhat pochybnosti. "Nechtějí bojovat, jen si nás drží od těla. Ale ve chvilce, kdy jim nedáme na vybranou, mohlo by se to otočit proti nám." Už už jsem se chystal k dalšímu bleskovému kroku, když v tom jsem musel prudce uskočit, abych se vyhnul červenému Ceru, které mi v okamžiku zmizelo někde za zády. "Sakra. Riskujeme neúspěch mise kvůli někomu, kdo ani není našim cílem." Pocit z toho, že snad všichni zapoměli, že tohle je záchraná mise, mě naplňuje čím dál tím větším pocitem vzdoru. "Musím jim prostě věřit a poslouchat rozkazy" Opakuji si v duchu.
Znovu mi ale neuniknou poznámky, které k nám směřuje ta zvláštní arrancaří žena. "Chtějí mluvit." Nepočítám, že se nad jejími slovy někdo pozastavuje, ale ve mě vzbuzují zvědavost.
Když se přede mnou zvěví arrancar, který jim s několika ostatními přišel na nepotřebnou pomoc, chytnu Masuzu pevně v obou rukou a svěsím špičku její čepele k pravému kotníku. Jen zlomek vteřiny před tím, než by mě měl zasáhnout, vystřelím svou čepel od kotník a opsanou půl kružnicí odseknu plouchou čepele jeho meč do strany na levo od sebe. Nabitou anergii využiju k protočení seku nad hlavou a zpravé strany pokračuji horizontálně k arrancarovu krku.

Kaminari Sora - Hueco Mundo

Tak tak se mi podaří zastavit a vyhnout se Ceru, které pálili ti dva arrancaři. Odfrknu si a pohlédnu na svůj bok, shihakusho mám v těch místech úplně ohořelé. Pohledem rychle přelétnu situaci ostatních, v tu chvíli také uslyším slova Flemeth. "Jen mluvit? Něco tu nehraje.." Bleskne mi hlavou, není mi však dopřán čas na přemýšlení. Musím zachovat soustředění, z jednoduchého důvodu. Špička arrancarova meče mířící na můj hrudník. Vyhnu se krátkým úkrokem vzad a během úkroku provedu rychlý vodorovný sek mezi námi. Větrnou vlnu, která měla být původně pro Halibel, nyní věnuji arrancarovi přede mnou. Nejde mi ani tolik o to ho zranit, jako otestovat si jeho hierro a s trochou štěstí ho odsunout kousek dozadu a vytvořit mezi námi určitou vzdálenost.

Katsumi Nashida- Hueco Mundo

když proti nám použili Cero, využila jsem shunpo, abych se dostala, co nejdál od té koule. Hořím? Hořím? Zdálo se, že jsem se vyhnula včas, ale neměla jsme moc času si to ověřovat, protože najednou proti mně stál arrancar a vypadalo to, že si nechce povídat. A že oni chtěli. Nerozhodnu se vykrýt, ale opět shunpem odskočit, co nejdál, abych mohla vyvolat Kurohari. Snad to k něčemu bude. Pokud se mi povedlo odskočit, na nic nečekám. "Kurohari, pohlť světlo!" Samozřejmě tentokrát nezapomenu ochránit svoje přátelé.

Ikari Junsei

Zatímco ostatní stále váhali, já měl jasno - pokud chtějí mluvit, dokáže to i jeden z nich. Ostatní nejsou potřeba. Myslím, že Noniro mě chápe asi jako jediný, ale třeba se mýlím.
Nastavím meč před sebe a rozříznu cero vejpůl. Ihned poté vyrazím kupředu proti Salvajemu a arrencara po cestě vykryju doprava, sjedu mu po čepeli a říznu ho do břicha. Pokud měl nějaké schopnosti, v téhle blízkosti ode mě už jich má tak polovinu.

Kaito Rikimaru

Zatímco ostatní se snažili tasit, já zůstával v klidu. Tasil jsem až v poslední chvíli, s lehkým úkrokem, abych stihl z tasení vykrýt arancarův výpad. Z tasení šla ruka laxně vzhůru a s dostatečným časovým prodlením švihla shora dolů. Celou dobu jsem si svého soupeře prohlížel. Hollow sice mohou mít jinou stavbu těla, než my, ale tihle vypadali dost humanoidně.
Mezitím jsem poslouchal tu ženu. Kapitánovi jsem musel nechat jeho elán, Tihle ale skutečně nevypadali, že by chtěli útočit. I kdybych toho arrancara nechal bod dokončit, nepoškodilo by to žádné životně důležité orgány.
"Co jste zač?" zeptám se s klidem arrancara a tak trošku doufám, že i on povede laxnější způsob boje.

Kadma 

"Hej to nebylo hezký, těšila jsem se na tebe fešáku!" zvolala jsem za ním, ale pak se přede mnou objevil arrancar. Který na mě tasil.
Tak mi budeš muset stačit ty. Pomyslím si a jeho útok zachytím o svou čepel kosy a pak jen pohou myšlenkou jsem čepel nechala sesunout dolů. Zasekla se mu do zad. Těžko říct, jestli ho to bolelo či ne, ale spíš už to nemohl ani cítit, smrtelná rána obvykle nebolí.

Shunichi Noniro

Přestanu potlačovat své reiatsu a nechám ho naplno vybuchnout, cero mě minulo o řádný kus neb mířilo jiným směrem než jsem běžel. O pár kroků dále dostihnu Katsumi, která akorát odskakuje od arrancara, aby mohla vyvolat shikai, shakaho vypálím jeho směrem a přede mnou se zjeví můj soupeř, nestihnu vykrýt ránu, pouze se natočím, aby mě nepropíchl skrz. Čepel se mi zabodla do kůže na rameni, ale dál arrancarova zbraň nešla. Počkej chvilku, to jako zabrzdil ránu nebo mě nechce zranit?. Odskočím a zaútočím šikmým sekem zespodu, tak abych mu sekl do předloktí.

Měsíc jakoby najednou vyhasnul a celé okolí výrazně potemnělo. Všechny postavy zasáhl paprsek neoslňujícího světla, který je ochránil před ospalostí a únavou, kterou způsobovala Katsumina Kurohari.

Yato

Tvůj soupeř vypadal, že je velice dobře vycvičený. Neudělal ani jeden zbytečný pohyb navíc, který by ho okrádal o čas. Pouze odrazený meč co možná nejrychlej stáhl zpět, ukročil trochu do strany (po směru tvého seku, aby získal trochu času navíc) a vykryl tvůj vodorovný sek ještě před tím, než dosáhl úrovně jeho ramene.
Stihl to hlavně díky úspornosti jeho pohybů a jejich sladění. Celé to vypadalo tak nějak pomaleji, než prvotní útok.
Arrancar se neměl k další akci, raději trochu couvl zpět. Nachvíli se začal podivně šklebit, pak už to ale neudržel a dlouze si zívnul. Yata pozoroval pouze zpod štěrbinek očních víček, které se mu samovolně stáhly. Zoufale stál v obranném postavení a očekával smrtící útok.

Sora

Tvoje větrná vlna byla možná trochu účinnější, než jsi čekal. Protivník sice stihl stáhnout čepel do krytu, takže vlnu jakoby rozpůlil, i tak ho ale zasáhla do břicha, udělala na něm krvavý šrám a odsunula arrancara o dva kroky dozadu.
Rána nebyla příliš hluboká, přesto nepříjemně krvácela. Soupeř uchopil katanu pouze do pravé ruky a levou rukou se snažil tlačit si na ránu látku jeho svrchního oděvu.
Také sis mohl všimnout, že se mu pomalu zavírají víčka a ze všech sil se je snaží udržet otevřené. Nejspíš by potřeboval kafe.

Katsumi

Tvoje Kurohari zafungovala výborně, ostatně jako vždycky. Odhadla jsi, že všichni ti "nižší" arrancaři, kteří s Vámi teď soupeřili mají o něco slabší reiatsu než ty, proto nebyl problém je s pomocí Kurohari ovlivnit.
Tvůj protivník si stihl akorát zakrýt hlavu rukama, když mu ho zboku napálilo Shunichiho Shakkaho. Popálený padnul na kolena, těžce oddychoval a díval se na tebe velkýma očima, plnýma strachu a obav, nikoliv nenávisti a touhy po zabíjení.

Kyuji

Na tvůj útok arrancar odpověděl tak, že se trochu pokrčil v kolenou, pokrčil ruce a lokty si opřel o žebra. Tvůj kop se tak svezl po jeho předloktích na břicho, ale už né s tak velkou energií. Nadruhou stranu arrancar vypadal, že lokty na žebrech se mu moc nelíbily, asi to nebyl nejlepší nápad...
Pomalu se k tobě otočil zpátky čelem, s mečem připraveným k obraně.
Sotva jste začali, ale ty, jakožto zkušená bojovnice si poznala, že vypadá jako by právě uběhl maraton. Unaveně, vyčerpaně, zdrchaně. Sice neodfukoval a nepotil se, ale jeho pohyby byly vláčné a pomalé.

Ikari Junsei

Rozříznout modré Cero měla být samozřejmě hračka. Taková Bčková technika přeci není pro muže tvého formátu žádný problém. Nachvíli jsi ale měl dojem, že to už nedopadne a něco z toho paprsku se ti přeci jen dostane na kůži. Cero bylo očividně Salvajeho specialitou.
Po rozříznutí jeho Cera vypadal ten modrovlasej hromotluk dost nakvašeně a jednou nohou ti vyšel naproti. I ty jsi ale ucítil krátký záchvěv reiatsu té starší ženy, které Salvaje donutilo udělal krok zase zpět.
Arrancar, který na tebe útočil se nenechal vyvést z míry. Meč držel pevně a když si se pokoušel sjet mu po čepeli, neochvějně se natáčel a nepřestával ti meč blokovat. Nesnažil se ale o další útok, spíš se pokoušel hledat prostor pro ústup, pro vytvoření nějaké mezery mezi vámi. Kdo ví co udělá, pokud ho tam jen tak necháš a odkryješ mu záda.

Kaito

I když tvůj protiútok byl schválně zpomalen, arrancar ho stihl vykrýt jen tak tak a cítil jsi, že mu ruce pod "energií" tvého seku málem povolily. Vypadal zmateně. Možná i trochu vystrašeně.
Ze svého horního krytu nechal ruce klesnout asi tak do úrovně pasu a nikterak závratnou rychlostí vodorovně tnul.
"My... my tu jen přebýváme." Řekl takovým tím ukňouraným hláskem, jako když tě někdo ve dvě ráno vzbudí a něco po tobě chce. "Jsme ti co přežili Vaši válku s Aizenem."

Kadma

Už jsi se těšila na ten krásný agonický zvuk, který se arrancarovi vyhrne z hrdla, až mu zasekneš kosu do zad. Bohužel, nestalo se. Místo toho jsi uslyšela zvuk sonida a cinknutí kovu a kov.
To se tam přiřítil ten tvůj hezounek a opřel arrancarovi ten svůj velkej meč naplocho o záda, takže ho uchránil před jistou smrtí.
Taiji se pořádně narovnal a mečem zaklíněným o tvou kosu(tam kde násada a čepel kosy tvořej pravý úhel) tě donutil ji zvednout o něco výš a umožnil tak arrancarovi uniknout. Potom ti rozmachem kosu odrazil zpátky k tobě, připravil meč k nápřahu, ale vyčkával.
"Tak co kotě, vážně si na to troufáš?" Zeptal se možná až příliš vyzývavě a v oku se mu zablesklo.
Šedovlasá žena, která zůstala s dalšími třemi "vyššími" arrancary vzadu se na něj nehezky mračila. Očividně neuposlechl, co mu nařídila.

Shunichi

Tvé kido bezchybně zasáhlo cíl. Díky hieru mu to neutrhlo hlavu, ale každopádně už nevypadal moc bojeschopně.
Na tvůj sek zespoda zareagoval zároveň úkrokem vzad a posunutím čepele více k sobě. Poté udělal poměrně pomalý úkrok doprava a bylo očividné, že se snaží držet svou čepel až téměř u špičky tvého meče, za žádnou cenu né blíž k tobě. V tomto případě se nejspíš obával dosahu tvé braně.
Žádnou akci ale zatím nepodnikal, jen se snažil nepřerušovat kontakt mezi meči a držel si odstup.

Ikari Junsei

Arrancar se nevzdával. Škoda pro něj, mohl být už dávno mrtvý, takhle jen prodlužoval agónii a nutil mě použít bolestivější způsoby likvidace. V jadnu chvíli jsem povolil proti jeho krytu, takže by měl zákonitě padnout směrem dopředu. Má zbraň se ale při povolení protočila tak, že hruška mého meče šla přímo proti obličeji arrancara.
Ani jsem ho moc nevnímal, snažil jsem se hlavně hlídat Salvajeho a Flemeth, protože i mně pomalinku docházelo, že se tu děje něco divného. Problém byl ten, že mi to bylo (zatím) úplně jedno.

Kusanagi Yato - Hueco Mundo

Když ode mě arrancar po úspěšném krytu couvnul, konečně jsem rozhodl svůj vnitřní boj a zůstal na něj jen tak chvilku civět. "Seru na kapitána, ať si ho urožní. Tohle není můj cíl a bez vyvolání nějaké ze svých forem, proti arrancarovi stejně zvítězit nemůžu." Masuzu se pobaveně zasmála, celá potěšená, že je zase v akci. Za tohle, tě potrestají. Chvilku jen mlčím. "Nebude to poprvé. Neboj, příležitost se ukázat mít ještě budeš. Tohle nejsou ti, kvůli kterým tu jsme."... Konečně trochu uvolním svaly a trochu popuzeně se podívám na svého soupeře. Druhý souboj za poslední dva dny a znovu můj protivník laxně odmítá bojovat. "Mají nás jen držet stranou." Pomyslím si a zahledím se přes jeho rameno směrem k té arrancaří ženě. Potom si povzdechnu a konečně promluvím. "Tak mluv, co chcete, když né bojovat."

Katsumi Nashida- Hueco Mundo

Když jsem vyvolala shikai, postřehla jsem, že na všechny arrancary to mělo přesně takový účinek jaký jsem čekala. Když mě Shunichi zachránil před mým soupeřem, kývla jsem mu na poděkování. Všimla jsem si, že mu trochu krvácí rameno, ale nevypadalo to zase tak zle. To se vyřeší potom. Když jsem se podívala na arrancara, jak přede mnou klečí a dívá se na mě těma očima, bylo mi ho až líto. Nechce umřít. Oni nechtěli bojovat. Pomalu od něj odtáhnu Kurohari, ale pořád jsem připravena ho propíchnout, kdyby náhodou. "Jestli nás nechcete zabít, pověz mi, co chcete?"

Kaito Rikimaru

"Ha, přežíváte? S tímhle šermířským uměním bys nepřežil ani pět minut. To znamená, že tě chrání někdo silnější." odvětil jsem, vykryl jsem jeho sek a přešel jsem do bodu na solar. Mezitím jsem střihl okem po ostatních. Stejně jako já, dost z nich šermovalo spíš proto, aby to nevypadalo jako zrada.
"Je tu kromě hollow ještě někdo? Někdo, kdo vám...nedovolí růst?" zeptal jsem se a nechal ho, at to vykryje. "Ten kryt pevnější." neodpustil jsem si poznámku.

Kaminari Sora - Hueco Mundo

"Ty se mnou nechceš bojovat, že?" Podívám se na něj, když vidím jeho reakci a reakci ostatních. "Co se tu stalo? Je tu někdo před kým se skrýváte?"

Kadma 

Zakabonila jsem se. Proč to přerušil, těšila jsem se. Odrazil mou kosu a já si ji přitáhla víc k sobě a pevněji stiskla. Takže se vrátil, to mi zase úsměv vrátilo zpět.
"A ty tygříku?" vrátím mu stejným tónem, napřáhnu se a švihnu kosou proti němu jen tak na rozehřívačku.